Koroshiya 1
Ichi the Killer
Režie:
Takaši MiikeScénář:
Sakiči SatóKamera:
Hideo JamamotoHrají:
Tadanobu Asano, Nao Ómori, Šin'ja Cukamoto, Pauline Suen, SABU, Šun Sugata, Kijohiko Šibukawa, Džun Kunimura, Susumu Teradžima, Suzuki Macuo, Jošiki Arizono (více)Obsahy(1)
Sakra...nezůstal nikdo, kdo by mě zabil. Krví prosáklým příběhem japonského podsvětí nás provází bezohledný stroj na zabíjení Kakihara. Na cestě za svým osudem Ichim předkládá zívající blonďák Evropanům neortodoxní druhy násilí v duchu unikátní asijské cesty. Tento film opravdu není pro diváky se slabšími nervy nebo pro ty, kterým se z většího množství krve dělá nevolno. Režisér Miike své publikum rád šokuje - a ve svém oboru je mistr! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (273)
Další šílenost japíků, která se mi dostala zcela náhodou do ruky. Snímek je prý natočen podle jednoho z kultovních komixů. Dějem skutečně prolíná jakási postava hrdiny SPOILER - která rozseká každého zlobivce na tence krájené plátky šunky (kromě čvachtajících vnitřností). Mezitím se ještě další šílenci z řad mafie likvidují mezi sebou, než si je hrdina najde. Doby prostřelení hlavy jsou u Jakuzy ty tam a tak narazíme na novinky typu TV a fritování... konec SPOILERU . Zkrátka pokud očekáváte zážitek, kromě zde výše uvedného jej zde nehledejte. Milovníkům série Saw však doporučuji... * ()
Tohle je asi opravdu nejbrutálnější film, co jsem zatím zhlédl. Sadomasochistický 'usměvavý' démonický Yakuza čistič Kakihara převezme po svém zmizelém bossovi gang. Ale v momentě, když začne objevovat na prvočinitele rozřezané kámoše yakuzáky poprvé v životě pocítí strach a zároveň výzvu. Jediné, co Kakihara ví a tuší je, že se objevil někdo ještě více brutálnější než je on a ten někdo má jméno Ichi. Opravdu ani Kakiharu a ani Ichiho bych potkat nechtěl. Kakiharovy metody dlouhého utrpení obětí jsou opravdu, ještě to musím zopakovat, to nejbrutálnější, co jsem ve filmu zatím viděl, i když Ichi je sice jen řezník, ale jeho pohled, když pozoruje oběti, které postupně vykrvácí, je možná ještě hrozivější než Kakiharův úsměv. Jdu se kouknout na Miikeho Oodishon. ()
DivX/// Obsazení 6/10 Děj 3/10 Hudba 6/10 Efekty 7/10/// +několik gore scén -charaktery postav, děj filmu/// Asi na tom filmu něco bude, ale asi jsem to nějak nepochytil. Jedno vím jistě, amíci by si na takové gore scény netroufli. O to více můžu ocenit režiséra tohoto filmu. Jenže první problémek byl asi ten, že jsem si film nejprve projel (DivX se projíždí rychle) a narazil na obě gore scény (myslím ty s těmy slečnamy). No byl jsem docela v prd***. Tak jsem si pustil film a čekal jak budu uchvácen. Zbytečně, v ději a v postavách jsem se celkem ztrácel, jednání hlavního hradiny jsem celkem nechápal, no hodně z toho mi přišlo jako samoúčelné. Obsazení může být bohaté, ale zatím jen říkám "může být" protože jsem zas takovou čest s japonskou kinematografií (potažmo herci) neměl. Hudba mi nepřišla moc výrazná, i když někdy přidá pěkně na atmosféře. Celkově však nemohu hodnotit kladně... No ale kdyby nějakej amík natočil teen vyvražďovačku a inspiroval se zde?! :-))/// Celkem 50%/// ()
Neuvěřitelně podivný film (už úvodní titulky vyvěrající z kalužičky spermatu jsou dokonale originální) s řadou podivných postav. První polovinu filmu jsem těžce rozdýchával, protože brutální atmosféra na diváka vtrhne s nevídanou zběsilostí. Od poloviny se člověk zesynchronizuje a abych řekl pravdu, u konce jsem se docela úchylně černohumorně i zasmál. ()
No je to divné chvílemi zvrácené a směšné, dějově občas nepřehledné. Přesto, kdo má rád Miikeho "úchylnosti" přijde si na své. já už jsem od něj viděl lepší filmy. Škoda tak dlouhé minutáže, nebo spíše špatně seskladaného děje. Charaktery jsou zde vskutku unikát, jinde by jste je asi nenašli, Kakihara, Džidži, Karen, jde znich strach. ()
Jasnych 5 hvezdicek. Za nesmirnou laskovost a humanost tohoto snimku. Rozhodne na to do kina nechodte sami a doma na dvd si to nejlepe vychutnate za pritomnosti vasich deti(ano vzdyt jednu z hlavnich roli ztvarnuje detsky hrdina... je to Jindra Hojer jenomze je to japonec)nebo babicky ci dedecka i starsi generace ma ve filmu sve zastoupeni. Film nabydne oddech a takove to pohlazeni po dusi ktere zname i z domacich snimku. Tenhle film se proste muze libit kazdemu. ()
Aby to mohlo fungovat jako pracovní sešit pro středně pokročilé sadistické úchyláky, to má příliš mnoho hluchých míst. Použitelné by to mohlo být jako instruktážní video pro prostitutky, aby věděly, že není dobré lhát klientům o svých touhách, škoda nohy. ()
Film je plný extrémního násilí, které je však natolik stylizované, až působí úsměvně. Fakt, že ani jedna z dvou hlavních postav není vůbec normální, zamezuje divákovi, aby se s nimi ztotožnil (pokud ovšem on sám není úchyl), příběh také není kdovíjak objevný, a tak mu nezbývá než se nechat bavit povrchními atrakcemi a zvráceným humorem. Přiznávám, že s takovýmto typem filmů nemám problém a u Koroshiya 1 jsem se obstojně bavil, a to především díky vší té směšné extrémnosti, avšak taková pecka to zase není. Na to je to až moc rozvláčné. A nějakou hloubku či oduševnělost v tomto případě ani nehledejte, Takashi Miike si libuje v exploataci prostřednictvím tohoto filmu se mohl náležitě vyřádit. ()
krv, všade krv! mučenie, sekanie, týranie, rezanie a striekanie . . . japonský "tarantino" servíruje krvavú polievku pre silné žalúdky, no robí to s humorom, comixovým nadšením a citom pre doťahovanie motívov, budovanie príbehu, zvláštne postavy a uzatváranie jednotlivých osudov - takže je na míle vzidlaný lecným krvavým béčkam a druhotriednym splatterom; ()
Ichi the killer nám ponúka zhruba to, čo očakávate od východnej kinematografie v rámci toho, čo vidíte na plagáte, podľa toho, ako sa film volá a podľa žánrového zaradenia. Je to úchylné, je to pre nás exotické a má to tú správnu japonskú zvrátenú myšlienku. Pre mňa je to stále viac experiment ako plnohodnotný film, ale ako vzorka šialenosti z ďalekého východu splnila účel. ()
Tak něco takového jsem ještě neviděl a asi zase dlouho neuvidím... BOMBA!!! ()
Úlet na druhou. Nebo na třetí ?? ()
Proti úchylárnám nic nemám, zvlášť ne proti těm japonským. Ale Ichi je prostě nuda o ničem. I když záporák s prořízlou držkou to ještě trochu drží nad vodou. ()
Ano - je to úchylné, ano - je to jiné, ale Ne, není to šokující, ač se Takeshi Miike snažil, na mě to nepůsobilo, většinu filmu jsem se nudil, navíc ty nepříliš povedené triky, ta exploze nasilí, která přechází až v komičnost, nelogičnost - jak může Ichi přeseknout podél chlapa nožem zvíci tak max. 5 - 10 cm ( navíc 1 kopnutím !) ? Schválně zkuste si to......no nejde to. I když o logiku v tomhle typu filmu příliš nejde, i když o děj taky ne, ikdyž by člověk přimhouřil oko nad trikovou stránkou, ikdyž bych vzal v potaz, že jsem se na to díval dost unavenej, tak přesto říkám NE, nestojí to za to... ()
Sado-masochisti sa v niektorých scénach budú doslova vyžívať :). Určite nie film na večerné kino s citlivou partnerkou, za to osamote je to už iná káva. Ultra drsné, chlípne a moc dobré! ()
Sadomasochistická prasárna pro otrlé. Ale neskutečně zábavná. Zabíjení a mučení na sto způsobů v režii japonského tvůrce Miikeho je sice trochu extrémní, ale je natolik originální, že vám zaručeně vyrazí dech. ()
U téhle šílenosti nejde moc co napsat. Akorát se opět ukázalo, že Takashi Miike to v hlavě nemá moc v pořádku a tím se liší od ostatních tvůrců a to docela výrazně. Některé záběry jsou, ale dokonalé například mučení a horký olej a hlavně jsem si zamiloval jak Ichi naběhel do místnosti kde kempila mafie a Ichi si udělal sekanou. Ty potoky krve jsou kulervoucí. ()
Humus. ()
Rozhodně nemám nic proti japonské kinematografii, ale tato přehlídka úchylů, krve a vůbec samých podivností mě takřka ničím nezaujala. Snad jen tím, že tohle ještě nikdo nenatočil a zřejmě už ani nenatočí. Nemám nic proti násilí ve filmech, ale tady mi to přišlo samoúčelný a o ničem (i když některá mučeníčka byla pěkně morbidní:)). ()
Násilie pre násilie! Štýl pre štýl! Zábava pre zábavu, zvrátenosť pre zvrátenosť a Miike pre všetkých! Nech kamera poletuje, nech hudba hučí, nech krv strieka a nech sa divák baví! ////////// Miike akoby pokladal škodoradostnou samoúčelnosťou svojho bizarného fikčného sveta divákom a filmovým teoretikom otázku - čo je to účel? Alebo lepšie - čo je to zmysel - a úplne najlepšie - čo je to zmysel života? Pre blonďatého člena zločineckého syndikátu Kakiharu je to smrť. Tento sympatický muž so silnými sklonmi k sadomasochizmu, ktorý sa vyžíva v násilí, si hľadá svoju cestu skrz črevá a iné orgány obetí cestu k jedinému človeku, ktorý mu možno dokáže jeho prianie splniť - tajomnému zabijakovi Ichimu, ktorý sa podľa všetkého postaral o zmiznutie jeho bossa. Vitajte v komiksovom svete Koroshiya 1. ////////// Miikeho film je šokujúci v samotnej podstate banálneho konceptu - čľapkavo poskakuje od gore k gore, robí bordel a zhnusuje. Nič viac. Navyše je chaotický, neprehľadný (čo je dané aj objemom postáv, ale nebojte sa - ako časom ubúdajú, orientácia v deji sa zlepšuje), absolútne nezmyselný a príbeh akoby miestami ani nejestvoval. Sled náhodne pospájaných preexponovaných štylizovaných scén a masakrov, sexu a bizarnosti. A predsa má svoje kúzlo - je grotesknou východnou verziou Odyseie japonským podsvetím plnou prekážok, ktorá môže, a zákonite musí mať jediné možné vyústenie - konfrontáciu dvoch čiernočiernych antihrdinov. Zvláštnosťou tohoto pútavého naratívneho prístupu atrakcia--->atrakcia--->atrakcia--->dvojnásobná atrakcia je, že môže byť udržiavaná po akúkoľvek dobu a stále si udrží rovnakú úroveň, tempo a objem nechutností - nech už má 30 minút alebo 5 hodín. Vďačí za to najmä svojim postavám, exploatačnému rámcu, kvalitnému audiovizuálnemu spracovaniu a predchnutiu čiernou komédiou a yakuzou à la Miike. ////////// Predlohu v podobe manga série, pravidelne vychádzajúcej v rokoch 1998-2001 som nečítal, avšak pojímam podozrenie, že bola silne inšpirovaná iným japonským komiksom pre dospelých, Crying Freeman, ktorý zhodou okolností prestal vychádzať v ten istý rok, kedy sa na pultoch po prvý raz objavil Koroshiya 1. Dá sa teda predpokladať, že zaplnil vzniknutú dieru na trhu. Obe série sú si veľmi príbuzné hlavne čo do hlavnej postavy a prostredia, v ktorom sa odohrávajú (teda mafia a gangy). V oboch prípadoch je ústredným antihrdinom muž, ktorý je ovládaný ako bábka a funguje ako nájomný vražedný stroj, ktorý však sám nechce zabíjať a pre svoje obete roní slzy. Zatiaľ čo Crying Freeman je veľmi komplikovanou postavou, ktorá sa pokúša vyslobodiť, Ichi je, podružne prvkom a duchu, v ktorom sa film (resp. komiks) nesie, mladík s vrodenými perverznými chúťkami - stále je však manipulovaný a zneužívaný na nájomné vraždy, a toči sa v bludnom kruhu smrti a občasného sexu, a je ťažké sa s ním stotožniť, keďže sám nevie, čo chce. Záludnosť filmu tkvie v tom, že vlastne nie je hlavnou postavou on, ale práve Kakihara, ktorého ciele sú jasné a silné, preto je zaujímavejšie sledovať jeho cestu za vytúženou smrťou. ////////// Jednou z predností filmu okrem divácky ľúbivého štylizovaného násilia (ktoré sa dá považovať rovnako za klad, ako zápor) je Kakiharov predstaviteľ Tanadobu Asano, pre ktorého je rola ako stvorená. Snáď jediný, kto si užíva hranie vo filme podobným spôsobom, je makabrózny Šin'ja Cukamoto (aby sme boli korektný voči tunajšej fonetickej úprave japonských mien). Ich ponor do postáv je hlboký až po filme prakticky neodmysliteľne spätý s nimi samotnými. Chovanie a herecký prejav väčšiny ansámblu je správne afektovaný a hypertrofovaný, evokujúc tak animované adaptácie manga komiksov. Druhou výraznou zložkou je audiovizuálna forma, ktorú filmu Miike udelil. Keď si odmyslíme chlípnosť a lepkavosť krvi a vnútorností po estetickej stránke, miestami veľmi zábavný je strih, ktorý chvíľami priam "vhadzuje" postavy na scénu (prípadne z nej). Kamera už v úvodnej scéne, predstavujúc jednotlivé postavy a východziu situáciu (The Boss and money are gone.), vyvádza psie kusy, zaujíma netradičné uhly, vrhá sa scénou, poletuje, otáča sa a do obrazu sa montujú farebné filtre, impacty a rôzne iné triky a efekty. Do uší diváka sa vkráda zvláštne poskladaný soundtrack, ktorý je doplnený v akčných scénach o zvukové efekty zo starých filmov a podobné drobné odkazy a žánrové priznávania sa. Dramaturgia scén je jeden veľký explodujúci kolotoč... ////////// ...a ním je aj samotný film. Buď nasadne a zveziete sa, alebo si ho len dôkladne obzriete a zaradíte spiatočku. Ja osobne som si ho užil, a môj dojem sa blíži úplnej dokonalosti. Možno by sa dal Koroshiya 1 označiť za guilty pleasure, ale ak, tak veľmi sofistikované guilty pleasure, ktoré sa, plne utrhnuté z reťazí, zameriava len na nestriedmy a nepoľavujúci efekt. A to mu ide najlepšie. Tak prečo nepristúpiť na jeho pravidlá a nebaviť sa? Ak ste tým správnym druhom (zjavne aspoň trochu úchylného) diváka, neexistuje dôvod, prečo by ste si nemali odniesť sugestívny a dlhotrvajúci zážitok. 90% () (méně) (více)