poster

Ichi the Killer

  • Japonsko

    Koroshiya 1

  • Japonsko

    殺し屋 1

  • anglický

    Ichi the Killer

  • Slovensko

    Ichi the Killer

Akční / Krimi / Horor / Komedie

Japonsko / Hong Kong, 2001, 129 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Divočák
    ****

    "Kakiharo! Co si kurva myslíš že děláš?" "Oh, jenom takové malé mučení..." Na Miikeho Opus magnum jsem se opravdu těšil. Trailer mě potřebně namlsal a jak taky nebýt natěšený na film, který posunul hranice filmové únosnosti zase někam (o hodně) dál, než jsme do té doby byli zvyklí. Problém ovšem je, že Miike všechno to násilí nedokázal rozumě ukočírovat a neskutečně celého Itchio předimenzoval. Místo toho správného fyzického násilí (které třeba funguje tak výborně v Suicide Circle) nám servíruje až komiksově přehnanou umělou stylizaci, kdy krev stříká na dvacet metrů daleko, střeva létají na všechny strany, ale tu pravou bolest a zoufalství z toho prostě cítit není. Samotný příběh, který se točí okolo likvidace jedné Yakuzácké buňky, není jinak nic extra a slouží spíš jako taková absorbční vata okolo všech těch krvavých jatek. Co ale drží Ichiho na nohou jsou výborné postavy, kdy snad každý druhý na place je neskutečný úchyl a pokaždé, když se objeví sám velký megazmrd Kakihara, si můžete být jistí, že teď se teda budou dít věci. A ten ústřední song je chytlavý jako blázen.(10.9.2007)

  • Dudek
    ****

    SPOILER: Výborný film, který není vystavěn na násilí, i když je mu věnován dostatek prostoru. Ichi the Killer disponuje úžasnými klady, ať je to již skvělé herecké obsazení, úžasná hudba, rychlý střih, skvělá hudba či dynamická režie. Takashi Miike přizpůsobuje režijní styl příběhu a to jak vyprávění, tak i náladám hrdinů. A právě hrdinové jsou jednou z nejlepších věcí, které tenhle snímek má. Zejména Kakihara je úžasný a jeho skon je velmi dobře podaný, tenhle film se ale věnuje širokému spektru postav, které tahají jedno eso z rukávu za druhým a mají tak neustále čím překvapovat, přesto však má divák pocit, jakoby je již dlouho důvěrně znal (tomu napomáhá i kamera, která přímo vtahuje diváka do filmu). Takashi Miike je nesporný talent a od teď si na něj budu dávat mimořádný pozor. [TOP 19/7 60%](7.12.2006)

  • lamps
    **

    Exploatační show bez hlavy a paty, která sice sem tam potěší šťavnatě zvrhlým nápadem či hláškou ("Jenom takový malý mučeníčko") a vskutku brutální násilí předkládá velmi originální a záměrně zábavnou formou, ale jako soudržné filmové dílo se souvislým vyprávěním a s promyšlenou návazností scén selhává Ichi na všech frontách. Počáteční zmatení nad neustálým proplétáním scén a snovými flashbacky pravda časem vyprchá, ale Miike se přesto neprojevuje jako schopný vypravěč, nýbrž znovu a znovu jako prvotřídní úchyl, jehož pojetí gore je možná netradiční, ale jeho četnost, extrémní charakter a postupně i neoriginalita všemu jen ubližují a veškeré dění strašně znehodnocují. Navíc postavy jsou veskrze nesmírně nesympatické a normální jedinec si k nim zkrátka nemá šanci najít cestu, takže finálový souboj muže proti muži postrádá jakýkoli náboj či emoce..... Pro mě tedy těžký podprůměr, fanouškům extrémního kečupového násilí však nemůžu než doporučit - nejspíš budete slintat blahem.(19.8.2015)

  • Madsbender
    *****

    Násilie pre násilie! Štýl pre štýl! Zábava pre zábavu, zvrátenosť pre zvrátenosť a Miike pre všetkých! Nech kamera poletuje, nech hudba hučí, nech krv strieka a nech sa divák baví! ////////// Miike akoby pokladal škodoradostnou samoúčelnosťou svojho bizarného fikčného sveta divákom a filmovým teoretikom otázku - čo je to účel? Alebo lepšie - čo je to zmysel - a úplne najlepšie - čo je to zmysel života? Pre blonďatého člena zločineckého syndikátu Kakiharu je to smrť. Tento sympatický muž so silnými sklonmi k sadomasochizmu, ktorý sa vyžíva v násilí, si hľadá svoju cestu skrz črevá a iné orgány obetí cestu k jedinému človeku, ktorý mu možno dokáže jeho prianie splniť - tajomnému zabijakovi Ichimu, ktorý sa podľa všetkého postaral o zmiznutie jeho bossa. Vitajte v komiksovom svete Koroshiya 1. ////////// Miikeho film je šokujúci v samotnej podstate banálneho konceptu - čľapkavo poskakuje od gore k gore, robí bordel a zhnusuje. Nič viac. Navyše je chaotický, neprehľadný (čo je dané aj objemom postáv, ale nebojte sa - ako časom ubúdajú, orientácia v deji sa zlepšuje), absolútne nezmyselný a príbeh akoby miestami ani nejestvoval. Sled náhodne pospájaných preexponovaných štylizovaných scén a masakrov, sexu a bizarnosti. A predsa má svoje kúzlo - je grotesknou východnou verziou Odyseie japonským podsvetím plnou prekážok, ktorá môže, a zákonite musí mať jediné možné vyústenie - konfrontáciu dvoch čiernočiernych antihrdinov. Zvláštnosťou tohoto pútavého naratívneho prístupu atrakcia--->atrakcia--->atrakcia--->dvojnásobná atrakcia je, že môže byť udržiavaná po akúkoľvek dobu a stále si udrží rovnakú úroveň, tempo a objem nechutností - nech už má 30 minút alebo 5 hodín. Vďačí za to najmä svojim postavám, exploatačnému rámcu, kvalitnému audiovizuálnemu spracovaniu a predchnutiu čiernou komédiou a yakuzou à la Miike. ////////// Predlohu v podobe manga série, pravidelne vychádzajúcej v rokoch 1998-2001 som nečítal, avšak pojímam podozrenie, že bola silne inšpirovaná iným japonským komiksom pre dospelých, Crying Freeman, ktorý zhodou okolností prestal vychádzať v ten istý rok, kedy sa na pultoch po prvý raz objavil Koroshiya 1. Dá sa teda predpokladať, že zaplnil vzniknutú dieru na trhu. Obe série sú si veľmi príbuzné hlavne čo do hlavnej postavy a prostredia, v ktorom sa odohrávajú (teda mafia a gangy). V oboch prípadoch je ústredným antihrdinom muž, ktorý je ovládaný ako bábka a funguje ako nájomný vražedný stroj, ktorý však sám nechce zabíjať a pre svoje obete roní slzy. Zatiaľ čo Crying Freeman je veľmi komplikovanou postavou, ktorá sa pokúša vyslobodiť, Ichi je, podružne prvkom a duchu, v ktorom sa film (resp. komiks) nesie, mladík s vrodenými perverznými chúťkami - stále je však manipulovaný a zneužívaný na nájomné vraždy, a toči sa v bludnom kruhu smrti a občasného sexu, a je ťažké sa s ním stotožniť, keďže sám nevie, čo chce. Záludnosť filmu tkvie v tom, že vlastne nie je hlavnou postavou on, ale práve Kakihara, ktorého ciele sú jasné a silné, preto je zaujímavejšie sledovať jeho cestu za vytúženou smrťou. ////////// Jednou z predností filmu okrem divácky ľúbivého štylizovaného násilia (ktoré sa dá považovať rovnako za klad, ako zápor) je Kakiharov predstaviteľ Tanadobu Asano, pre ktorého je rola ako stvorená. Snáď jediný, kto si užíva hranie vo filme podobným spôsobom, je makabrózny Šin'ja Cukamoto (aby sme boli korektný voči tunajšej fonetickej úprave japonských mien). Ich ponor do postáv je hlboký až po filme prakticky neodmysliteľne spätý s nimi samotnými. Chovanie a herecký prejav väčšiny ansámblu je správne afektovaný a hypertrofovaný, evokujúc tak animované adaptácie manga komiksov. Druhou výraznou zložkou je audiovizuálna forma, ktorú filmu Miike udelil. Keď si odmyslíme chlípnosť a lepkavosť krvi a vnútorností po estetickej stránke, miestami veľmi zábavný je strih, ktorý chvíľami priam "vhadzuje" postavy na scénu (prípadne z nej). Kamera už v úvodnej scéne, predstavujúc jednotlivé postavy a východziu situáciu (The Boss and money are gone.), vyvádza psie kusy, zaujíma netradičné uhly, vrhá sa scénou, poletuje, otáča sa a do obrazu sa montujú farebné filtre, impacty a rôzne iné triky a efekty. Do uší diváka sa vkráda zvláštne poskladaný soundtrack, ktorý je doplnený v akčných scénach o zvukové efekty zo starých filmov a podobné drobné odkazy a žánrové priznávania sa. Dramaturgia scén je jeden veľký explodujúci kolotoč... ////////// ...a ním je aj samotný film. Buď nasadne a zveziete sa, alebo si ho len dôkladne obzriete a zaradíte spiatočku. Ja osobne som si ho užil, a môj dojem sa blíži úplnej dokonalosti. Možno by sa dal Koroshiya 1 označiť za guilty pleasure, ale ak, tak veľmi sofistikované guilty pleasure, ktoré sa, plne utrhnuté z reťazí, zameriava len na nestriedmy a nepoľavujúci efekt. A to mu ide najlepšie. Tak prečo nepristúpiť na jeho pravidlá a nebaviť sa? Ak ste tým správnym druhom (zjavne aspoň trochu úchylného) diváka, neexistuje dôvod, prečo by ste si nemali odniesť sugestívny a dlhotrvajúci zážitok. 90%(27.10.2014)

  • Reiniš
    odpad!

    Tenhle film mě skutečně šokoval, ne však svojí brutalitou, ale spíš debilitou a totální absencí pořádného příběhu. Banda asiatů (který od sebe nejdou rozeznat) běhá tam a zpátky, přitom se nesmyslně mrzačí a týrá. Násilí začne po čase nudit a svojí samoúčelností je spíš k smíchu. U Ichiho si člověk uvědomí, jak je třeba takový Kill Bill zábavným a inteligentním snímkem. Miike natočil naprostou prasárnu, která vám maximálně předvede jak lze zohavit lidské tělo na sto způsobů. Nic jiného tenhle ,,Úžasný akční nářez a umělecké dílo", jak píšou kolegové okolo, nenabízí.(5.7.2008)

  • - Když Jijii (Shin'ya Tsukamoto) příjde do domu, tak přes otevřené dveře vidí hrát bojovou hru „Tekken“ na konzoli Sony Playstation. (Yoshimitsu)

  • - Ichi znamená v japonštině "jedna", což odkazuje k žluté jedničce na Ichiho kombinéze. (Divočák)

  • - Divákům na Torontském mezinárodním filmovém festivalu byly při vstupu do sálu, kde byl Ichi promítán, podávány i papírové pytlíky na zvracení. (Divočák)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace