Sakra...nezůstal nikdo, kdo by mě zabil. Krví prosáklým příběhem japonského podsvětí nás provází bezohledný stroj na zabíjení Kakihara. Na cestě za svým osudem Ichim předkládá zívající blonďák Evropanům neortodoxní druhy násilí v duchu unikátní asijské cesty. Tento film opravdu není pro diváky se slabšími nervy nebo pro ty, kterým se z většího množství krve dělá nevolno. Režisér Miike své publikum rád šokuje - a ve svém oboru je mistr!(oficiální text distributora)
"Kakiharo! Co si kurva myslíš že děláš?" "Oh, jenom takové malé mučení..." Na Miikeho Opus magnum jsem se opravdu těšil. Trailer mě potřebně namlsal a jak taky nebýt natěšený na film, který posunul hranice filmové únosnosti zase někam (o hodně) dál, než jsme do té doby byli zvyklí. Problém ovšem je, že Miike všechno to násilí nedokázal rozumě ukočírovat a neskutečně celého Itchio předimenzoval. Místo toho správného fyzického násilí (které třeba funguje tak výborně v Suicide Circle) nám servíruje až komiksově přehnanou umělou stylizaci, kdy krev stříká na dvacet metrů daleko, střeva létají na všechny strany, ale tu pravou bolest a zoufalství z toho prostě cítit není. Samotný příběh, který se točí okolo likvidace jedné Yakuzácké buňky, není jinak nic extra a slouží spíš jako taková absorbční vata okolo všech těch krvavých jatek. Co ale drží Ichiho na nohou jsou výborné postavy, kdy snad každý druhý na place je neskutečný úchyl a pokaždé, když se objeví sám velký megazmrd Kakihara, si můžete být jistí, že teď se teda budou dít věci. A ten ústřední song je chytlavý jako blázen.(10.9.2007)
Ichi the killer patrí do kategórie filmov, ktoré sa absolútne vymykajú nielen môjmu vkusu, ale aj chápaniu. Pre mňa je to žáner, ktorý ak by neexistoval, vôbec by mi nechýbal. Nechápem jeho význam a preto zrejme aj prehliadam prípadné kvality, ktoré pre niektorých divákov určite má. Za seba však nemôžem dať viac ako dve hviezdičky a aj to s prižmúrením jedného oka.(31.10.2016)
Balanc mezi zábavností a nudou. Triviální příběh je podepřen scénami brutálního mučení a zabíjeni, což v mém případě vůbec žádný problém není - naopak do určité míry je to docela stylové jako Kakahira sám :] Problém je, že to chvílemi vyloženě nudí a příběh samotný, jako by se otáčel stále dokola bez většího posunu kupředu. Přesto doporučuji, protože do určité míry to působivé je.(27.10.2006)
Tenhle film mě skutečně šokoval, ne však svojí brutalitou, ale spíš debilitou a totální absencí pořádného příběhu. Banda asiatů (který od sebe nejdou rozeznat) běhá tam a zpátky, přitom se nesmyslně mrzačí a týrá. Násilí začne po čase nudit a svojí samoúčelností je spíš k smíchu. U Ichiho si člověk uvědomí, jak je třeba takový Kill Bill zábavným a inteligentním snímkem. Miike natočil naprostou prasárnu, která vám maximálně předvede jak lze zohavit lidské tělo na sto způsobů. Nic jiného tenhle ,,Úžasný akční nářez a umělecké dílo", jak píšou kolegové okolo, nenabízí.(5.7.2008)
No je to divné chvílemi zvrácené a směšné, dějově občas nepřehledné. Přesto, kdo má rád Miikeho "úchylnosti" přijde si na své. já už jsem od něj viděl lepší filmy. Škoda tak dlouhé minutáže, nebo spíše špatně seskladaného děje. Charaktery jsou zde vskutku unikát, jinde by jste je asi nenašli, Kakihara, Džidži, Karen, jde znich strach.(17.1.2009)
Divočák
"Kakiharo! Co si kurva myslíš že děláš?" "Oh, jenom takové malé mučení..." Na Miikeho Opus magnum jsem se opravdu těšil. Trailer mě potřebně namlsal a jak taky nebýt natěšený na film, který posunul hranice filmové únosnosti zase někam (o hodně) dál, než jsme do té doby byli zvyklí. Problém ovšem je, že Miike všechno to násilí nedokázal rozumě ukočírovat a neskutečně celého Itchio předimenzoval. Místo toho správného fyzického násilí (které třeba funguje tak výborně v Suicide Circle) nám servíruje až komiksově přehnanou umělou stylizaci, kdy krev stříká na dvacet metrů daleko, střeva létají na všechny strany, ale tu pravou bolest a zoufalství z toho prostě cítit není. Samotný příběh, který se točí okolo likvidace jedné Yakuzácké buňky, není jinak nic extra a slouží spíš jako taková absorbční vata okolo všech těch krvavých jatek. Co ale drží Ichiho na nohou jsou výborné postavy, kdy snad každý druhý na place je neskutečný úchyl a pokaždé, když se objeví sám velký megazmrd Kakihara, si můžete být jistí, že teď se teda budou dít věci. A ten ústřední song je chytlavý jako blázen.(10.9.2007)
evulienka3
Ichi the killer patrí do kategórie filmov, ktoré sa absolútne vymykajú nielen môjmu vkusu, ale aj chápaniu. Pre mňa je to žáner, ktorý ak by neexistoval, vôbec by mi nechýbal. Nechápem jeho význam a preto zrejme aj prehliadam prípadné kvality, ktoré pre niektorých divákov určite má. Za seba však nemôžem dať viac ako dve hviezdičky a aj to s prižmúrením jedného oka.(31.10.2016)
Dr.film
Balanc mezi zábavností a nudou. Triviální příběh je podepřen scénami brutálního mučení a zabíjeni, což v mém případě vůbec žádný problém není - naopak do určité míry je to docela stylové jako Kakahira sám :] Problém je, že to chvílemi vyloženě nudí a příběh samotný, jako by se otáčel stále dokola bez většího posunu kupředu. Přesto doporučuji, protože do určité míry to působivé je.(27.10.2006)
Reiniš
odpad!Tenhle film mě skutečně šokoval, ne však svojí brutalitou, ale spíš debilitou a totální absencí pořádného příběhu. Banda asiatů (který od sebe nejdou rozeznat) běhá tam a zpátky, přitom se nesmyslně mrzačí a týrá. Násilí začne po čase nudit a svojí samoúčelností je spíš k smíchu. U Ichiho si člověk uvědomí, jak je třeba takový Kill Bill zábavným a inteligentním snímkem. Miike natočil naprostou prasárnu, která vám maximálně předvede jak lze zohavit lidské tělo na sto způsobů. Nic jiného tenhle ,,Úžasný akční nářez a umělecké dílo", jak píšou kolegové okolo, nenabízí.(5.7.2008)
Vavča
No je to divné chvílemi zvrácené a směšné, dějově občas nepřehledné. Přesto, kdo má rád Miikeho "úchylnosti" přijde si na své. já už jsem od něj viděl lepší filmy. Škoda tak dlouhé minutáže, nebo spíše špatně seskladaného děje. Charaktery jsou zde vskutku unikát, jinde by jste je asi nenašli, Kakihara, Džidži, Karen, jde znich strach.(17.1.2009)