Nightmare Detective 2
Režie:
Šin'ja CukamotoObsahy(1)
Ačkoli by se mohlo zdát, že se autorský režisér Shinya Tsukamoto po úspěchu Vyšetřování nočních můr uchýlil k praktikám komerčního filmu, jeho snímek s pořadovým číslem 2 není typické pokračování. Tsukamoto totiž nevypráví jinou variaci příběhu staršího snímku, ale podrobněji se věnuje tématům, která dříve pouze nastínil. Více se zaměřuje na postavu depresivního a traumaty drásaného mladíka, který dokáže vstupovat do snů a číst myšlenky. Případ školačky, která ze strachu před svými sny nemůže spát, slouží jednak k prozkoumání samotné podstaty strachu, ale paralelně také odhaluje hrdinovo dětství, a především povahu jeho schopností. Ty se neukazují jako dar, nýbrž prokletí. Není větší hrůzy, než vědět, co si druzí ve skrytu duše myslí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Je teda neuvěřitelné jak Tsukamoto s chladným klidem(a snad možná i zlomyslným úšklebkem) předkládá divákům pod stejnou značkou naprosto odlišný film... Jestli mi u jedničky vadilo, že je to taková skoro mainstreamová mysteriózní detektivka ve které Shin´ya potlačil svůj rukopis, tak tady je všechno jinak a namísto zábavy pro široké divácké spektrum je to pomalý, snový a citlivý film se skoro až metafyzickým přesahem na který musí být člověk naladěný. Chvilkama se možná zdá, že si ukousnul až příliš velké sousto a snaží se vyprávět a sdílet věci usazené příliš hluboko v podvědomí(takže vlastně nesdělitelné) ale ke konci mu to do sebe tak něják zacvakne a celek drží. ...Je zábavné sledovat jak hlubší a obtížnější film zdejší uživatelé ohodnotili jako výrazně horší..Ale to se dalo tak něják čekat. ()
Menší spád, než v případě prvního snímku, což by samo o sobě příliš nevadilo, nebýt poněkud problematické dramatické křivky, která je rozdělena na dvě nerovnoměrné vlny ("pracovní" zápletka v první části příliš brzy zcela ustoupí osobní rovině Kyoichiho příběhu). Obsahově i z hlediska jednotlivých nápadů (míněno takových těch "bobónků") však svého předchůdce zlehka převyšuje. ()
Musím říci, že se mi to líbilo víc než jednička. Není to tak absurdní a krvavé (i když říci, že sebevražda je v Japonsku absurdní...:-D), ale víc lidské a intimní. Děsivých momentů je tam bezpočet, několik sice trochu klišovitých (na Japonsko), ale to nevadí, pokud fungují. A ten surrealistický pochod dětí s částmi aut na těle byl prostě dokonalý! ()
Mám neodbytný pocit, že Tsukamoto tentokrát vsadil na příliš "konzumní" schéma a Akumu tantei 2 v mých očích splývá s moderní japonskou hororovou produkcí. Není zde už patrný onen charakteristický režisérův podpis, který tak dobře známe z jeho dřívějších snímků a až na pár slibných momentů se film potácí v nudné šedi. Jeden klad tu však také je a to velmi jemné prolínání mezi snem, fantasií a realitou, které v divákovi často rozvíří vlnu pochybnosti a ztrátu orientace v ději. Navíc mám pocit, že Shinya má rád Noční můru v Elm Street, ale to může být způsobeno jen mou chorobnou závislostí na oné sérii. Ve srovnání s prvním dílem, velký kvalitativní propad. Z uvažovaných tří nakonec dávám lepší dvě hvězdy. Pro mě rozhodně nejslabší Tsukamoto. ()
Snová hovadina, v ktorej pár jedincov zažíva preludy, predstavy a strach. Pri tom neskutočne jačia a trase sa obraz, takže je na mieste ubrať hlasitosti a sadnúť si čo najďalej od obrazovky. A keď nejačia, tak tam blábolia samé hovadiny a dejú sa divné veci, takže som ani úplne nepobrala o čo im ide. Pár zaujímavostí ale stojí za zmienku - ohavný štekajúci pes (predpokladám mŕtvy), vysúkanie sa z cudzieho tela a obrovská časopriestorová vagína. Inak to nestojí ani za deravý groš. ()
Galerie (5)
Photo © Movie-Eye Entertainment
Reklama