Režie:
Albert PintóKamera:
Daniel Sosa SeguraHrají:
Javier Botet, Iván Marcos, Bea Segura, Begoña Vargas, María Ballesteros, Sergio Castellanos, José Luis de Madariaga, Miguel Ramiro, Iván Renedo (více)Obsahy(1)
Šestičlenná rodina se přestěhuje do nového domu uprostřed velkoměsta s nadějí, že si v životě přilepší. Jejich sen se však brzy promění v noční můru, neboť v novém domě přebývá něco temného... (Eliott)
Recenze (65)
Tak trochu španělský Insidious, moc hezky řemeslně realizovaná duchařina, která trpí hlavně celkovou okoukaností (symptomatická je účast Javiera Boteta, který hraje přesně tu samou vyhublou nadpřirozenou potvoru jako vždycky). Kdyby to mělo osmdesát minut, tak si nestěžuju a klidně bych asi klepnul čtyři hvězdy, ale takhle se to v druhé půlce už nepříjemně táhlo. Jako po jednohubce na zabití nudy nicméně k filmu lze sáhnout bez většího váhání. ()
Říkal jsem známým :"ten horror má 62%, tak musí být dobrý"! A hovno. Opět film bez napětí a krve. Jen houpající křeslo, skleněná kulička, loutka v televizi a vykulené oči všech.Uz jsem to chtěl vypnout, ale to zařazení LGBT prvku, mne tak pobavilo, že jsem musel dokoukat 😄😄😄. Dávám 20% za transku 💅 ()
Šesťčlenná rodinka sa nasťahuje do strašidelného bytu, od začiatku ich trápia duchárske vízie, a keď ich najmladší potomok zmizne, je všetko jasné. Plus nejaká potrebná špiritistka do toho celého. Ale funguje to? Áno, funguje. Španieli proste vedia, a kritizovať horor za to, že to tu už bolo miliónkrát... no a čo, že bolo. Tento film tak či tak nenápadne preplával bez toho, aby o jeho existencii niekto tušil, o megafilm roka sa taktiež nejedná, a kto sa vopred zmieri s tým, že je to iba čistý rodinný ľakačkový kúsok bez vyšších ambícií, nemal by mať problém. Do mojej zbierky duchov zapadne akurát. ()
Perfektní španělská duchařina na styl Insidious! Předem bych zdůraznil, že duchařiny mám rád z hororů asi nejméně, takže šance, že mě nějaká zaujme je snad 1 z 20 a zrovna tohle mě velmi potěšilo. Příběhově film sice nepřináší nic nového. Rodina se nastěhuje do bytu, kde se jim zjevují duchové, což je snad nejzákladnější zápletka, avšak nevadí důležité jsou pocity při sledování a dojmy po zhlédnutí a ty jsou velice pozitivní. Řemeslná stránka je vynikající, atmosféra je hodně působivá, lekačky efektní, hlavní hrdinka je sympatická a hlavně se zde straší snad každých 5 minut a zjevují se ošklivé a nepříjemné přízraky, takže je to docela infarktová jízda s takřka dokonalým soundtrackem na úrovni Saw. Nečekané překvápko a Španělé u mě opět letos bodují. Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost****, Hudba*****, Vizuál****, Atmosféra*****, Napětí****. 8/10. ()
Zaujalo ma, že tento španielsko-francúzsky horor na svojom Facebooku odporúčal výborný britský spisovateľ Adam Nevill a keďže jeho Rituál sa mi páčil (kniha, aj film), tak som si ho pozrel. A musím dodať, že je to fakt výborná vec. Možno nie nejako extrémne originálna, ale ozaj dobre natočená, tempo je príjemne pomalé, je čas na vyrozprávanie ako príbehu, tak na postavy, ich charakteristiku, vzťahy medzi nimi a podobne. Mal som z toho veľmi pozitívny dojem, ktorý ešte vylepšili strašidelné scény a miestami prekvapivo skvelý vizuál, podporený dobovou atmosférou (dej sa odohráva v 70. rokoch v Madride). ()
Niet žiadnych pochýb o tom, že toto je o triedu lepšia, španielska varianta na Wanov Insidious. Kým americká verzia postavila základy na imidži a hudobnom doprovode, Albert Pinto poctivo buduje to, čo je pre duchárske príbehy alfou a omegou. Som veľmi milo prekvapený a spokojný zároveň, pričom som po dlhej dobe vzhliadol niečo, čo naozaj stojí za pozornosť. ()
Rodina z vesnice, kde ji provázely problémy, se přestěhuje do Madridu. Velký starý městský dům ovšem skrývá tajemství, které bych tu nejraději napsal, ale tajemství se nevyzrazují, že. Původně jsem se těšil na čarodějnický horor, páč to vypadalo, že v bytě číslo 32 žije nějaká ježibaba, jenže on se z toho vyklubal další tuctový příběh s rozzlobeným duchem terorizujícím rodinku. Kamera výborná - hlavně se mi líbil zlatavý opar ve starém domě, herci solidní, hudba obstojná. Jenže...stále a dokola třískání do piana a padající kastroly, kdy tvůrci nechápou, že jednak ticho je strašidelnější a druhak že duch se nezjevuje za výstřelu z kanonu.....jenže to se musí jeden pořád opakovat. A pak ta pomalá otáčení hlavou a hlemýždí pohyby postav, aby zjistily, co děsivého se děje, mě fakt ubíjely. Až tak mi to nevadí u hororů 80. let, ale popravdě - jsem vyděšen, tak mi trvá půl hodiny, než otočím hlavu, abych zjistil proč? No to asi ne. Klišé typu - přetékající vana, houpající se křeslo či zvonící telefon taky nenadchnou. Duchařiny posledních let považuji za největší provar současného hororu. Stále se jim snažím dávat šanci, ale mainstream asi nic povedeného a hlavně strašidelného ještě nějaký čas nepřinese. Celkové 2,5 zaokrouhlím kvůli konci. Tedy ne co se dělo v domě, to bylo až komické, ale za následující scénu, jež se přenesla ven.... Rozhodně nejsem ani nadšený, ani spokojený....zlaté thrillery....zůstaneme-li u Španělů. ()
Záporná postava bola celkom desivá a nedá sa povedať, že by si rodinka bojujúca s démonom/duchom nezískala moje sympatie. Malasaña 32 je však preplnená žánrovými klišé a až na krátke párminútové vysvetlenie (ktoré nestálo za nič) neobsahuje žiadnu detailnú mytológiu zla. Film v podstate iba preskakuje od jedného scare jumpu k druhému, a pokiaľ divák celý čas očakáva nejaké originálne objasnenie diania na scéne, bude sklamaný. Tak ako ja. ()
Přání manželky znělo ať jí najdu nějakou duchařinu nebo něco u čeho by se mohla bát. Já osobně duchařiny moc nevyhledávám, protože na mě lekačky prostě nefungujou. Ale jednou za čas proč ne. Tentokrát tedy padla řada na 32 Malasana Street. Zdejší hodnocení naznačovalo, že by to nemuselo být zas až tak špatný. A vskutku nebylo. Film sice nepřichází s ničím novým ale jedna věc se mu upřít určitě nedá. S atmosférou umí pracovat hodně efektivně. Jenže co z toho když všechno zabije odfláklej konec. Takže po dokoukání u mě převládalo spíš zklamání, protože měl film hodně solidní atmosféru a to skoro po celu dobu. Na druhou stranu, kdyby byly všechny duchařiny alespoň takové kvality - nestěžoval bych si a určitě bych se s manželkou díval častěji. ()
Celkem kvalitně natočená španělská duchařinka u které jsem se nenudil. Na doporučení to asi není a po druhé už si to dobrovolně také nikdy nepustím. Ale co se duchařin týče - lehký nadprůměr asi díky té povedené, španělské retro atmosféře. Každopádně nic co by mě vyloženě vystrašilo. ()
To je presne ten typ hororu, ktorý od začiatku prináša hrôzu a tak to má byť. Hnusná seňora v debilnom hojdacom kresle je samozrejme také klišé, lenže funguje a funguje fakt dobre. Pre mňa silná duchárska záležitosť, toto je niečo čoho sa "bojím". Zaradenie LGBT prvku ma tu vôbec neiritovalo, naopak toto je to pravé uplatnenie pre transsexuálov - strašiť ľudí. ()
Albert Pintó vzal (doslova) pointu z Insidious a vizuál ze Zajetí démonů, najal Javiera Boteta aby mu odehrál stejnou děsivou svini jako hraje Botet ve všech hororech, vymyslel nakonec docela originální pointu a všechny ty brutální žánrový klišé natočil v prostředí Madridu 70. let aby tomu dodal na atmosféře. Měl štěstí na herce, dobře zapracoval se strašením, kamerou i hudbou a dodal nám tak ze Španělska děsně neosobitý, ale zase po dlouhé době děsivý a příjemný horor. Desetiminutovka náhulu kdy duch dává na prdel celý rodině byla lahůdka. Bál jsem se, bavil jsem se, když recyklovat, tak prosím takhle.70%. ()
Úvod slušný, atmosféra hutná i na oko to vypadalo velice slušně. Bohužel nadšení vydrželo asi 30 minut, poté se ve filmu začne rozplétat nezajímavá temná minulost, strašení a atmosféra je tatam a konce jako z Exorcisty už to nijak nezachrání. ()
Průměrná duchařina, která jede v zajetých kolejích nastěhování - strašení - vymítání a která nepřináší do žánru bohužel nic nového než jen španělský nádech. Občas nějaká lekačka, občas bubák a občas povedená scéna, bohužel finále je utnuté moc brzo a trochu lenivě odfláknuto. Ale že je letos hororové sucho a není na co koukat, proč ne. ()
Jeden z mála případů, kdy u mě příběh nakonec zcela vytlačil žánr a zaujal sám o sobě. Ty horrorové kulisy jsou jen takovou (poměrně neoriginální) třešničkou na dortu. Jako horror to patrně moc nezaujme (snad až na poměrně atmosférickou scénu s loutkovým televizním pořadem a pár mikrovteřinových záběrů na "padoucha" - jinak to nepřináší nic, čím by se duchařiny v linii Amityville-Poltergeist-Insidious (v tomhle ohledu mě baví komentátoři, kteří nevidí dál než za Insidious) již nevytasily a nepřežvýkaly), ale jako (sociálně-kritické) "retro" drama je to poměrně silné, 3.5* ()
Takový horor kde se fakt bojíte a nebojíte, atmosféra místy děsivá a místy spíše zase nepříjemná, příběh zase zajímavý. Ale co mi nejvíc chybělo byl takový ten moment překvapení, strach byl ale finální křik ne. Ale přesto všechno hodně slušný horor. ()
Zpočátku nezáživná polopatická duchařina pro děti, která postupně víc a víc temní a jejíž fantasmagorické finále mě docela dostalo. No uznejte sami - viděli jste snad už někdy spiritistickou seanci se zlým transsexuálním duchem v těle dystonické tetraplegičky na vozíku, kterou její pošahaná matka s radostí nabízí každému neznámému vošoustovi jako médium? Klady: dobrá kamera, hezká dobová výprava, náznaky tísnivé a puritánské atmosféry frankistického Španělska. Zápory: herci otřesně přehrávají a navíc evidentní měšťáci (hlavně udržované paničky matka & dcera) nepřesvědčivě hrají totální vidláky z puebla, kteří jsou snad poprvé ve městě, natož v Madridu. Resultát: začátek 2, střed 3, závěr 4. ()
Rodina se nastěhuje do bytu a začne tam strašit. Jednoduché jak facka. A aby toho nebylo málo, film si vypomáhá všemi berličkami, které jsou pro duchařiny charakteristické, takže tu najdeme obvyklou rodinnou sestavu, jistou roli tu hrají zrcadla, dojde i na bábu, která o tom něco ví a konečně vizualizace strašidla také není bůhvíjaká. Navíc některé motivy až příliš okatě připomínají Poltergeista. Jenže marná sláva, Pintó to prostě umí a tak servíruje jeden nervydrásající okamžik za druhým, lekačky jsou sice avizované, ale stejně jsem sebou pokaždé cuknul a bubatá mrcha taky umí. To vše v důsledně budované atmosféře. Herecky perfektní a k tomu všemu je Begoña Vargas krásná až to bolí. No a co se LGBT motivu týče, tak když to soudruzi z Hollywoodu škrabali do svého manifestu, takhle to nejspíš nemysleli. Ale za mě naprosto v pohodě. Víc podobných kousků, protože přesně takhle to mám rád. 90% ()
Španielsky Insidious, ako sa vo viacerych komentároch spomina rozhodne nie je zlým filmo a stojí za pozornosť fanúšikov hororov. Ešte aj v čase písania komentára cez aplikáciu som váhal aké hodnotenie filmu dať, nakoniec som sa priklonil k tomu vyššiemu. Oceniť možno veľmi svižný úvod ktorý hneď divákovi ozrejmí o čo vo filme pôjde a čo od neho môže očakávať. Za slabšie zvládnutú považujem pasáž zgruba od 50 minúty, tých dvacat minút bolo práve momentom kde som na chvíľu znížil koncetráciu na dej, našťastie posledná polhodina to celkom slušne vynahradila a preto možno film považovať za jeden z najlepších hororov natočených v priebehu tohto roku. ()
Po dlouhý době Španělé zabodovali tímhle solidním duchařským horůrkem.Intenzivní jízda, která nikam neuhýbá, a atmosférou vás doslova pohltí.Spokojenost..To že se v některejch podobnejch filmech buď čeká na napětí a strašení třeba hodinu, nebo je ve filmu spousty odboček, je fakt.Tady to ale vůbec neplatí.Celejch 104 minut to šlape, straší se, napíná, a hlavně je to znovu po dlouhý době bezútěšně depresivní a beznadějnej film.A proč tedy jen tři.Tak těch duchařskejch filmů sem už viděl dost,a z dávnější doby mám už k tomuhle hororovýmu žánru trochu odstup.Takže na vyšší hodnocení by to už musel bejt fakt neuvěřitelnej kus.Ale dobrý to je.60%. ()