Ren a Stimpy

Ren a Stipmy není jen tak obyčejný animák, který skončil v propadlišti dějin s několika stručnými komentáři na ČSFD a odkazem na reklamu s polenem. Ren a Stimpy je něco víc. Ren a Stimpy je mýtus. Začalo to zcela nevinně. Ošklivá čivava a tupý kocour byli přátelé od nepaměti. Oba jsou věřící, oba dodržují takové ty domácí zvyky, jakými jsou třeba Vánoce, Díkuvzdání nebo Hromnice. Dávají si dárky, mají o sebe starost, navzájem si pomáhají. To je světlá stránka jejich vztahu. Žijí v malém domečku, přičemž Ren (čivava) chodí do práce, sbírá nevyléčitelné nemoci a dokonce má ve svých državách zkamenělý dinosauří trus. A znají se se Satanem. Toť důležitý jev v celém tom "zašmodrchaném" ději. Ren a Stimpy si totiž dovedou navzájem dost ubližovat. To vše ale pramení z toho, že Stimpy je částečně retardovaný, kdežto Ren je duší intelektuál. Tato zdánlivá nesourodost je pak hlavním motorem jejich příběhů. Časem totiž poznáme, že i intelektuál může být pěkný debil a ztroskotaný retard projeví například svou statečnost nebo štědrost. Nebo dokonce i přímo otcovskou starostlivost, když v jedné epizodě hledá svůj ztracený pšouk a neváhá pro něj překonat všechny nástrahy světa. Přes veškerou mravokárnost, která se z výše uvedeného může jevit, je to ale spíše nemravné. Sraní, blití, nadávání nebo sbírání kemrů je zde základním projevem a proto byl i seriálu několikrát změněn vysílací čas v naší bodré TV Noha. Nějaký mudrc musel zkrátka přijít na to, že to halt není úplně pro ty nejmenší. A to už se dostávám k tomu, proč je tato výtvarná exploatace mýtem. Seriál má totiž několik rovin. V té nejširší vás asi bude především bavit a rozesmívat. V mnoha jiných pohoršovat, urážet, rozčilovat a v neposlední řadě znechucovat. A když už nic, člověk si alespoň odnese ponaučení: Nemoč na elektrický plot! Seriál je totiž jako nespoutaný živel. Nejdříve se jeví jako neškodná legrácka pro děti, ale později se příběh chová stejně jako jeho retardovaní hrdinové. Zcela nezávazně autor nechává promlouvat fantaskní postavy, zde například prdy, soply apod., dává prostor netypickým předmětům a tvorům (shnilá kostra tresky jako nevěsta Smrádka – syna/pšouka Stimpyho, dále celá plejáda domácí zvířeny, zejména pak koní a oslů), a je zcela v duchu demence dvou představitelů. Satira promlouvá i skrze (smyšlený a brutální) teleshopping. Mnohdy se k nim přidávají ještě idiotštější postavy a vy si říkáte, že už to nemůže být horší. Další šílenosti na sebe nedají dlouho čekat a vše se valí jako lavina v Tatrách. Jasných pět hvězd bez mrknutí oka. Za nejlepší díl považuji ten s tím bratrancem Svenem, jenž sbírá použité náplasti (jednu má už z roku 1962) a vlastní také jednu sklenici plivanců. Ten, jenž se představuje: „Ha, on je Olie, ty jsi Sven.“ A zde malá ukázka. Ta mimika je prostě na Oskara. (05.09.2012)

Nepřízeň osudu jednoho dne spojila dva naprosto odlišné tvory: hubeného a podrážděného čivaváka Rena a tlustého a natvrdlého kocoura Stimpyho. A tito dva společně zažívají ty nejbláznivější příhody. Třeba se účastnili psí výstavy, skončili na vojně, nocovali ve strašidelném domě, byli v psím útulku nebo dělali hasiče v přestrojení za dalmatiny. Stimpy je obzvlášť pyšný na svůj kočičí záchod který je jeho "jediný movitý majetek". (30.01.2016)

Geniální záležitost. Naprosto dokonalá ukázka toho, jak lze ze snůšky fekálních a vpravdě zvracopudných gagů vytvořit prvotřídní a divácky oblíbený seriál. Renovi a Stimpymu se totiž ve své době podařilo zcela vymanit ze škatulky přetrapně moralistických počinů určených dětem a právě díky své jinakosti si razili směle cestu napříč generacemi. Tenhle specifický druh humoru si své diváky zkrátka vždycky najde, bez ohledu na to, jak moc nechutný a zavrženíhodný je:-) Mně bylo sedm a k seriálu se ráda vracím i teď (obzvláště kvůli scénám, které mi teď dávají daleko větší smysl než tehdy). Znáte snad něco ještě legračnějšího, než 100 ďábelsky morbidních způsobů jak potrápit animovanou postavičku, hromady zeleného puchu linoucího se z plesnivých nohou, nebo poleno??? (04.01.2010)

Už je to hodně dávno, kdy běžel tento seriál v TV. Nicméně doteď nevěřícně kroutím hlavou, když si vzpomenu na scénu, kde se Stimpy shání po svém prdu a ptá se šušňů přilepených pod stolem, jestli ho neviděli :o)) Ano, to je Ren a Stimpy. Pro většinu lidí je to hnusně namalovaná slátanina o dvou humusácích, ve kterých by jen málokdo poznal kocoura a čivavu. No a to je přesně ten důvod, proč se na to dobře dívá hlavně nám chlapům. Většina ženských se totiž po pár záběrech znechuceně zvedne a půjde raději žehlit, nebo si dloubat beďary do koupelny. A vy se můžete u TV chechtat a šklebit jak se vám zlíbí, aniž by jste poslouchali fujování a negativní připomínky vaší drahé polovičky. Prostě Ren a Stimpy je seriál pro ty z vás, kteří víte, jak je povznášející pár dní se nesprchovat, prdět v kině a neměnit si ponožky dokud nezůstanou přilepené v botě :o)) (14.11.2017)

Absolutní kult, který infiltroval onehdá do mé stále nevinné dětské duše. Retardované vtípky o prdech, různých zaschlých tělesných sekrecích a vánoční speciál v hlavní roli se Smrádkem, to bylo něco. S odstupem cca 15ti let, kdy jsem se studiu této zvrácenosti rozhodl věnovat více času mé nadšení nikterak neopadlo, ba naopak. První dvě série z ruky Johna K. jsou óda na chorý mozek, poté, co jej z nickelodeonu vyšoupli, show ztratila ducha, sic to šílené dílo zůstalo i nadále. Adult party jsem shlédl jen pár dílů, dle mého názoru je to krok vedle. Co se mi na show právě vždy líbilo byla ta esence demence, hnusu a negativismu zabalená do infantilního hávu (proto to taky v TV ze začátku chodilo odoledne). Nicméně, i tak dávám plný počet. Yes sir, I like it! (09.07.2012)