poster

Pete a Tillie

  • anglický

    Pete 'n' Tillie

Drama / Komedie

USA, 1972, 100 min

  • Houdini

    Oscar 2 nominace: Herečka VR - Geraldine Page, Scénář - A(30.3.2004)

  • dopitak
    ***

    Viděno v primáckém dabingu (Meduna, Kotrbová). Pocity smíšené, v angličtině musí být Walter úžasný, Burnett k němu působí moc staře (WM byl starší asi o 11 let!). Hodně znát je to v milostné svlékací scéně, to jsem se hodně ošíval. Vtip a to, co tak báječně shrnul kolega Oskar, jde ale celkově do plusu. Trochu bych stříhal, trochu méně melodramatizoval, a byly z toho 4. Dobově cenné.(23.10.2016)

  • Martin741
    ****

    No konecne pan kverulant alebo aj pan dvojhviezdicka - konkretne Lacike dal 4 hviezdy. A ma pravdu. Skutocne polozabudnuty klenot - tusim to raz islo na akejsi prime, len si nepamatam ani rok, ani datum a Ramzeszial ani cas. Kazdopadne vyborna spolocenska konzervacka, kde exceluje mne sice dost nesmpaticky Walther Matthau /Charley Varrick - viem o koho ide len z toho dovodu, ze hral casto s mojim oblubenym Jackom Lemmonom/ a vyborna Carol Bournett. Aj on aj ona su uz ludia v strednom veku "se vsim vsudy" /sramy na dusi, obavy, tuzby a priania ktorezahaluje mlha a casto sa rozpustia vo vzdzuchoprazdne/ - chemia vsak funguje, dialogy perfektne - uz dlho som nevidel tak kvalitny film : tempo, dialogy, skusena rezia, ani chvilu nudy/. Martin Ritt ako reziser ma tiez nevyvazennu a hodne skacucu filmografiu : na jednej strane fajne filmy ako Noir Edge of the City 1958, Parizske Blues, tento film Pete n Tillie, na druhej strane vyslovene hrozy ako Stanley a Iris 1990, Cross Creek 1983, a ani ta precenovana planoba Molly Maguires 1970 ma teda nijak nenadchla - pozri prislusny komentar : 77 %(7.7.2018)

  • Oskar
    ****

    "Můj instalatér tvrdí, že ta má posedlost ženskýma je vlastně útěk od ženských." "Co tím myslí?" "Jak to mám vědět, jsem snad instalatér?" Pro většinu lidí to asi bude typický tříhvězdičkový film z kategorie "neurazí, nenadchne" a mé rozumnější já mi našeptává totéž. To jen na úvod, abych vzhledem k nízkému počtu hodnotících nevzbuzoval přehnaná očekávání nebo snad podezření, že Pete a Tillie je nějaký zářivý klenot, zapadlý v závěji prachu zapomnění. Dějově nejde o nic mimořádného. Jedna z mnoha romantických komedií své doby, možná jen trochu trpčí než ty okolo. Walter Matthau a Carol Burnettová hrají lidi středního věku, kteří už mají jisté šrámy z minulosti, o budoucnost se tím víc bojí a jízlivými slovními přestřelkami si tak trochu testují odolnost toho druhého a jeho případnou využitelnost v praktickém životě. Je to výlučně konverzační film s melancholickým podtextem a možná trochu sporným dramatickým zvratem v polovině, ale taky s mimořádně vtipnými dialogy. Mám pro tento starosvětský způsob, jak zacházet se slovy, zvláštní slabost. Dnes je zvykem nechodit kolem horké kaše a nazývat vše pravými jmény, ale záliba starého Hollywoodu v dvojsmyslech a šifrách měla i jiné důvody než pruderii nebo strach z kontroverzí. Nebylo by na škodu, kdyby se současní scénáristé nechali filmem jako je tento nebo třeba Příští rok ve stejnou dobu inspirovat. Možná by si osvojili umění nedopustit, aby se dialogy skládaly ze samých stokrát omletých frází a zjistili by, jak mohou nenásilně posouvat děj a prozrazovat mnohé o postavách. Pro příklad - Pete a Tillie před kinem. PETE: "Říkal jsem ti, že teď urputně šetřím na nový vůz? Takže dnes můžeš koupit lístky ty." TILLIE: /k pokladní/ "Jeden dospělý a jeden dětský." Kromě vtipu dostaneme tyto informace: 1.) Jdou spolu do kina už poněkolikáté, což znamená oboustranný zájem, 2.) Pete dříve řekl, že sám pro sebe auto nepotřebuje, takže"šetřím na vůz" znamená "co bys řekla na společný život?", 3.) Tillie Peta shodí, ale lístky koupí, takže souhlasí. To vše během pěti vteřin, bez okázalosti, s vtipem a jen tak mezi řečí na jiné téma. Budete-li pozorně poslouchat, shledáte film podobně rafinovanými momenty nabitý. 70%(22.5.2010)

  • Lacike
    ****

    Objavil som dalsi doteraz neznamy klenot. Skvely mix dialogovej romantickej komedie, ktora sa postupne zmeni na dost smutnu dramu, ale koniec je nastastie znova plny nádeje. Zas a znova tu exceluje famozny Walter Matthau. Jeho partnerka v podani Carol Burnett je rovnako skvela aj ked sa mi jej vzhlad prilis nepacil. Nastestie chemia medzi ustrednou dvojkou funguje dokonale, takze si ma ziskali obidve postavy. Ostatni herci su to len do pooctu v kratuckych vystupoch. Tretiu hlavnu ulohu tu maju britké a velmi vtipne dialogy vdaka comu ma film dynamicke tempo a ani na chvilu nenudi. 8/10.(19.10.2015)

  • - Skladateľ John Williams je v titulkoch uvedený ako John T. Williams. Skratkou T označuje prostredné meno Towner. Vo filmoch, kde skladal jazzovú kompozíciu, býva zase podpísaný Johnny Williams, ako si hovoril ešte v časoch, kedy pôsobil čoby jazzový klavirista. V neskorších filmoch ho poznáme už len pod menom John Williams. (LaserGun)

  • - Soundtrack k filmu vyšiel prvýkrát na CD nosičoch v roku 2017 spolu s hudbou k filmu Stanley a Iris (1990). Teda 45 rokov po premiére filmu, v náklade troch tisícok kusov. (LaserGun)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace