Bondaero malhara

Očekávala jsem vlnu napětí, která bude každým dílem stoupat. Vlna přišla, ale ne tak silná, jak jsem čekala. Příběh člověka bezesporu pohltí. Několikrát jsem zjistila, že už jsem vlastně na konci dílu a jediné co jsem dělala bylo zažrané koukání s vykulenýma očima na to, jak Oh Hyun-Jae v jedné ze svých černých bund stíhá sériového vraha. Bylo to fajn osvěžení po všech těch kdramách, kde musí mít příběh i slušný kostýmový a elektronický arzenál, jinak by diváka nezaujal (nóbl oblečení, sportovní auta, nejnovější hodinky, které vám zváží snad i kolik máte dát mouky do koláče). U Tell Me What You Saw se prostě jedná o čistokrevnou akční thrillerovou smršť. Pravda je, že jsem si u posledních dvou dílů říkala, proč už proboha něco neudělají, aby jim znovu neutekl. Ale když si na to teď vzpomenu zpětně, tak to bylo pochopitelné. Ta zášť, vztek a touha po odplatě potřebovala ven a projevilo se to takhle. A když splnili to, co měli, tak se ztratili jako chůva Nanny McPhee. Instrumentální hudba nerušila. Párkrát jsem si ani nevšimla, že tam nějaká hraje. Nejde o žádný dechberoucí soundtrack, včetně toho zpívaného, ale plní svou úlohu. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi detektivky s pořádnou zápletkou. (19.08.2020)

Samotný příběh se mi líbil moc, postavy skvělé, případy zajímavé a napínavé to bylo čím dál víc až do konce. Sice je občas potřeba vypnout mozek, protože je tam pár skutečných úletů v logice, které ale, pokud člověk mávne rukou, nijak zvlášť zážitek nekazí. Líbila se mi i hudba. Perfektní byli snad všichni herci. Co si naopak autoři mohli odpustit (a u OCN jsem toto registrovala už několikrát) je směrování všech akčních scén do tmy - to míhání baterek ve tmě (i když se dá rozsvítit), i v opuštěných objektech záhadně rozsvícené lampy a reflektory a naprosto dementní nasvícení scén všemi barvami jak na diskotéce, mi po dvou dílech už připadalo extrémně otravné.. Ale jinak - OK! (19.04.2020)

Hyeok Jangovi úloha geniálneho profilovača zločincov sadla ako šitá na mieru. Seo-yeon Jin, ako jeho policajná partnerka Hwang Hwa Young, ma fascinovala. Obyčajne si u nových seriálov počkám, kým sa neodvysielajú všetky časti a potom si ich pozriem v seriálovom maratóne. U tejto drámy som rada, že som sa rozhodla sledovať epizódy tak ako boli odvysielané. Je to nápor na nervy a šestnásť dielov naraz by som ťažko strávila. Zdanlivo samostatné príbehy sa po niekoľkých dieloch začínajú spájať do celku a postupne odhaľujú súvislosti. Kórejci sú vo vymýšľaní a natáčaní surových scén majstri, a ani tu tomu nie je inak. Pochmúrna atmosféra sa tiahne celou sériou a človek sa prichytí, že zabúda dýchať. Tejto atmosfére je prispôsobené aj oblečenie, účesy a mejkap (prirodzený, takmer žiadny) a, samozrejme, výborný soundtrack. Nemám mu čo vytknúť. (27.03.2020)