Zhoubné zlo

Pure fun. Trailer lákal na úplně jiný film, James Wan si ale nakonec čistě pro radost skutečně natočil giallo. Ale ne takové to giallo sedmdesátkové, seriózní, které si vystačilo s pěknými barvičkami, klasickou detektivní linkou a maskovaným zabijákem v černém plášti, rukavicích a s bodnou zbraní. Malignant má blíž spíše k giallům pozdějším, které bývaly ozvláštněné nějakým úplně střeleným fantaskním elementem. O Zhoubném zlu se těžko píše bez spoilerů, dějové zákruty snímku by ale byla škoda prozradit. Scénář baví tím, do jakých otáček až tu vlastně strašně přiblblou, brakovou zápletku vygraduje. U jiných tvůrců by si divák asi klidně mohl klást otázku, jestli si filmaři s takovýmhle filmem dělají srandu, anebo ho myslí vážně. Ale Malignant je naprosto jasně ukotvenej v zóně nadhledu. Je v něm spousta přepálených detailů, které působí vyloženě komediálně. Což je samozřejmě záměr. Malignanta je nutné brát jako takovou hravou srandičku, u který se na placu bavil režisér, a u níž se má bavit i divák. Že to v detailech sem tam nedává smysl, je úplně jedno. (10.09.2021)

Nedá se tady tomu upřít fakt, že film režíruje James Wan. Má to totiž vysloveně dobré momenty, hlavně tedy ve druhé polovině. Jak tu ale už kdekdo v komentářích uvedl, hezky odkazují na staré italské giallo záležitosti. Jenže než k něčemu kloudnému vůbec dojde, a logiku v příběhu úplně nehledejte, budete si muset chvíli počkat a přetrpět salvu nudných momentů, které jak kdyby k režisérovi vůbec nepatřily. (24.03.2022)

║Rozpočet $40miliónov║ Tržby USA $13,391,791 ║ Tržby Celosvetovo $34,892,041▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Úvod dosť rozpačitý, čistá motanica, dosť to miestami zavádza. Postupne to ale dostáva správne kontúry a všetko začne do seba zapadať. James Wan len potvrdil, že má svoje kvality a na danom poli strachu a hrôzy je bezkonkurenční. V konečnom výsledku som si pošmáknul. /70%/ (07.11.2021)

James Wan si natočil film pro radost. Horor o ženě, která se stává nedobrovolnou svědkyní násilných zločinů, pojal ve stylu béčkových hororů osmdesátých let. Nebojí se absurdností, občas jde naproti dokonce i lehké směšnosti, ale zároveň je jeho novinka extrémně nápaditá a vychytralá. A nekompromisně jeho. Může vám to strašně sednout, nebo to v půlce znechuceně vypnete. Rozhodně však stojí za to to zkusit. Pokud totiž zjistíte, že jste naladění stejně jako Wan, užijete si to strašlivě. (14.09.2021)

Inshitdiózní ťaman zkusil zadrnkat na retrostrunu a zahrát si na Itala. Výsledkem sice není obvyklé mistrovství světa v unylém vrzání pantů a svévolném houpání lustrů, avšak ten kapku jeblý bizár o pypce s očima i na prdeli a flexibilními klouby se mi o nějakou extra zábavu či retropotěšení taky dvakrát nepostaral. Na pořádné džalo je to málo červené i málo nechutné, zcela to postrádá nějaké ty tradiční kozy fan tutte, z tentokrát ani trochu apelující teplákové mastňačky Análbelky Voliž vám Fulči ani nedrnkne a nevolízal by ji snad ani Páter Tomáš. Holt jen vypiplaná restrostylizace Ardženta nedělá, a byť řemeslně profesionální, retroztřeštěný hlavněproudý brak, který si v korektních mantinelech dnešní přihřáté doby prostě nemůže dovolit řádně traumatizovat změkčilé pubertální kokoty tradiční detailní brutalitou a nic jiného v opatrně zkrvavených rukách nemá, je tak spíše nechtěnou parodií než zamýšlenou poctou žánru. (13.09.2021)