Normální lidi

Jenom chvíli po dočtení knihy jsem narazil i na její seriálové zpracování, které se předlohy celkem věrně. Po seriálech o středoškolácích v USA, u kterých chování z našeho pohledu představuje jiný živočišný druh, je tohle relativně osvěžující. Přesto ze seriálu, ještě mnohem víc než z knihy, trčela nejasná motivace postav. Vizuálně a filmařky je to na plný počet, ale dějově a motivačně je to peklo. Nepohledností Connela (viz spygirl) jsem se netrápil, Marianne byla pohledná a to seriál trochu zachránilo. (07.03.2021)

Já si ani nejsem jistý, na co jsem po těch dvanácti dílech vlastně koukal. Šlo o kritiku dnešní lehkovážných vztahů? Šlo jednoduše od příběh dvou zamilovaných lidí v 21. století? Šlo o nějaké dílo plné jinotajů, jako kdyby šlo o literární preromantické dílo? Nebo šlo třeba jenom o jinak natočené soft core porno bez soft core prvků, takže bylo špatně natočené? Kdo ví. Já totiž ne. I když mi byl ze začátku seriál lehce sympatický, tak se v něm nakonec nedělo nic, co by mě nějak zaujalo nebo prostě, že by šlo o něčím zajímavý příběh. I to se stává. Osobně proti tomu nic nemám. Ale obešlo mě to jako program SPD. (28.05.2020)

Co je to za svět v tom Irsku? Ve škole kázeň, kluci mají konzervativní účesy, holky sukně, není vidět tetování, jenom jeden černoch v epizodní roli, sex mezi klukem a holkou. A hlavní hrdina, vyrůstající bez táty, se snaží dospět. Jde to těžko, pomalu, zdá se to nemožné, povede se to? A hlavní hrdinka, poznamenaná rodinou, jak ta se popere se životem? Obě postavy skvěle promyšlené i zahrané. Stejně jako komplikovaný vztah mezi nimi, nejsem daleko od maxima: 90 % (18.03.2021)

Tohle byla zvláštní směsice emocí. Hodně to táhne ústřední dvojice, která je výborně zahraná a chemie mezi nimi je evidentní, díky čemuž funguje většina intimních scén, ať už jde o ty, ehm, postelové, nebo i ty konverzační. Ty jsou obvykle skvěle napsaný, ale občas zas naopak hrozně šustí papírem, až si jeden klepe na hlavu, že takhle nikdo reálně nemluví. Tahle inkonzistence se propisuje i do chování a voleb hlavních postav, kterým někdy rozumíte a někdy si říkáte wtf, což bohužel platí i pro nesmyslný závěr. Celkově ale převažují pozitivní pocity a bral bych i druhou sérii. (31.01.2025)

Šla jsem proti proudu a jako první jsem viděla rozhovory s přáteli. S asi dvouměsíční pauzou jsem se nakonec dostala i k normálním lidem. Nutno říct, že jako knihomol jsem ani jednu knižní předlohu nečetla a po shlédnutí seriálů se na ně ani nechystám, protože nějak nemám tu potřebu.  Normální lidi i rozhovory s přáteli jsou seriály rozebírající lidské problémy, komplikované vztahy, odhodlání, překážky a radosti v životě, za které Vás ostatní mohou odsuzovat, ale nemají právo soudit.  Atmosférou jsou Normální lidi mnohem pomalejší, intimnější, otevřenější a mají nádhernou kameru, která mě vážně okouzlila.  Oproti tomu jsou rozhovory s přáteli takové rychlejší, akčnější a otevřenější, ale celkově se mi líbily oba dva seriály vesměs stejně. Normální lidi možná o trošku míň, protože někdy mi to přišlo až moc natahované a zdlouhavé.  p.s. soundtrack je top. Moje hodnocení: 8/10 (18.09.2022)