Les lásky

PURE !!! Naprosto čistý Japonsko a naprosto čistej EXPLOITATION. A tradiční klasik Sion Sono. Bohužel, jak již zde bylo napsáno, Sono netvoří nic nového, ale vrací se k již zpracovaným látkám. Zejména COLD FISH, Les Lásky je vlastně takovej jeho "remake". Nebo spíš děj a jedna z postav, je totožná s tím majitelem akvaristiky z Cold Fish (s tím zlým). Ale i Suicide Club dostane prostor a další. Má to výbornej vizuál. Je to až lyricky , snově zpracovaný. Což je právě ta nádhera!! Naivní svět čerstvě fyzicky dospívajících studentek se snoubí s těžkým psychickým exploitem, extrémní šikanou a scény krásných dívčích naivních představ střídají scény násilí a ponížení a absolutní dominance agresora nad obětí. Tohle osobně fakt můžu a vrátilo mne to do mých nejlepších filmových explo-období. Ale nemusí to pobrat každý, je to fakt hodně Japonský, hodně ujetý, často WTF a nejdoucí nikam. Výpověď a sdělení filmu si musí divák hledat sám. Sono neříká tak ani tak, jen předkládá scény za a nechává vše na divákovi ... (21.03.2020)

Uf. No toto je jeden z tých filmov, ktoré by sa dali analyzovať a rozoberať donekonečna. Nielen v kontexte Sionovej tvorby, ktorá je bohatá na takéto bizarnosti, ale aj v kontexte filozofickom a kultúrnom. Inšpiráciou mu je znova reálny príbeh vrážd, hoci o snahe o realistické zobrazenie tu nemôže byť ani reč. Les Lásky je skĺbením metafilmu, komédie, thrilleru, muzikálu, hororu a z každého žánru si berie to podstatné, aby vymodeloval silné a pamätné scény. Na porcovanie tiel sa mi bude ťažko zabúdať. Film má až don Quijotovskú premisu, kedy postavy radšej veria fikčnej realite, ktorá sa im začína postupne s tou skutočnou realitou miešať, než aby skutočne vnímali zlo a deštrukciu, ktorá sa ich zmocnila. Viera vo väčší zmysel...v podvod...v lásku ich núti robiť veci z ktorých sa jednému zdvíha žalúdok. Až následne precitnutie je pre nich osudové. Sono si požičiava prvky zo svojich predchádzajúcich filmov. Či už je to Večera s Noriko, Klub samovrahov alebo Studená ryba. Ale namiesto opakovania sa snaží byť invenčný a stavia svoje typické prvky do iných situácií a atmosfér. Výsledok je prapodivný zlepenec, ktorý bude divákov deliť na dve časti. Niektorí budú znechutení a iní budú radi, že tu máme ďalší originálny film, ktorý si neberie servítky pred ústa a šokuje lebo môže. Vzhľadom na to, že to má dve a pol hodiny a je to neustále dynamické to hodnotím pozitívne. A to som sa do toho veľmi dlho bál pustiť. (09.08.2020)

Sion Shono se může směle rovnat světové režisérské špičce, protože jeho režijní trademark má větší koule než leckterý současný hollywoodský thriller. Je fakt, že v případě svého posledního filmu se občas lehce utrhne ze řetězu, jenže co naplat, když je to pořád tak kurevsky dobře natočené. Kontrast vysoce estetizovaného vizuálu a odporného násilí je tu naprosto nevídaný a ve spojení se zvláštně „jemným“ soundtrackem vytváří dohromady jakýsi kolorovaný film monstrum, který je střídavě pohoršující a zároveň zvráceně fascinující. Některé pasáže by si možná zasloužily trochu prostříhat, nicméně nemůžu říct, že bych se navzdory skutečně poctivé stopáži dvou a půl hodin nějak významněji nudil. The Forest of Love navíc funguje nejen jako rozsáhlá rekonstrukce těch nejhorších kriminálních živlů v Japonsku, ale také jako prvotřídní rodinný thriller o jednostranně vedené, ultrapřísné výchově včetně jejích bolestivých důsledků. (22.03.2020)

Jak nazvat tenhle film? Les lásky určitě ne! Spíš ojedu ti rodinu a uvidíš, co se stane dál! Všechno ve filmu je bohužel až moc předvídatelné a trošičku si snímek sám sobě na konci sere do huby, ale funguje to, sice překvapivě, ale funguje! Z univerzitního přísného taťky se nám tu vyklube pankáč, co radši hodí šibenicí. Ubrečený kurvičky, které vůbec nemají ani trošku IQ. Holčička co by za 50 jenu vykouřila starýmu na 3 ejakuláče a neodolatelný hnusný plesnivý dědek, kterej má každou frndu, co vidí a to nemluvě o penězích z majetku, který mu ani nepatří. Celkově je to povedené a komediální, nějakej ten gore tam je, takže jsem spokojenej. (16.03.2022)

Asi bylo naivní si myslet, že si Sono po prodělaném infarktu naordinuje jemnější látku. Místo toho dosahuje nového vrcholu zvrácenosti a hnusu, kde se tucet motivů mísí v jeden pekelný horečnatý sen. Není komu fandit. Není o co stát. Nezbývá než zírat nad vrstvením hrůzných výjevů a doufat, že tahle horská dráha jednou zpomalí. Divácky asi tak přívětivé jako Funny Games od Hanekeho, jen s větší dávkou masturbace, rozkládání lidských těl a řezání žil mincí. Bavím se představou toho, že tohle ďábelské crescendo nenávisti a psychopatie bude něčí první zážitek s Netflixem po kompletní české lokalizaci. (20.10.2019)