The Forest of Love
Režie:
Šion SonoScénář:
Šion SonoKamera:
Sóhei TanikawaHudba:
Kendži KatóHrají:
Kjóko Hinami, Šinnosuke Micušima, Kippei Šiina, Eri Kamataki, Dais Young, Denden, Sei Matobu, Hadžime Cukumo, Hiroki Sano, Maki SawaVOD (1)
Obsahy(1)
Podvodník s pochybným filmovým štábem obtěžuje dvě smutné dívky. Nic ale není tak, jak se zdá. (Netflix)
Recenze (17)
Univerzitný profesor vychováva dcéru v ultrakonzervatívnom štýle, pripravujúc ju tak na manželstvo s váženým a dobre situovaným nápadníkom. Život však prináša prekvapenia a z pána profesora sa stane myšlienkovo aj výzorovo na staré kolená pankáč. Po prerode zareve vo vypätej situácii vetu, ktorej časť je punkerom síce známa už od 70. rokov 20. storočia a často ju nosia na tričkách, bundách a zároveň ju vyrevujú v ikonických pesničkách tohto hudobného smeru. No zároveň ide o vetu, ktorá vystihuje podstatu i zmysel filmu: "Všetko je NO FUTURE!". To by však nebolo úplné. Poetizujúcu a prírode blízku líniu filmu, prítomnú nielen v jeho názve, dodáva k hlavnej nihilistickej myšlienke citát druhej z dcér pána profesora: "Oddávam sa mystickému zákonu lotosovej sútry.". ()
V podstatě souhlasím s komentářem uživatele Filmmaniak. Jen dodám. Sice to není nic novýho, ale stále to baví. Sono je prostě ďábel. ()
Básník, scenárista a režisér Sion Sono dostal zřejmě na Netflixu volnou ruku a natočil dvě a půl hodiny trvající extravagantní kompilát svých obvyklých motivů. Školačky skákající ze střech připomenou jeho Kroužek sebevrahů, postavy amatérských filmařů zas Hrátky s peklem, ze všeho nejvíc ale film The Forest of Love (extrémně volně inspirovaný skutečným případem nějakého sériového vraha) evokuje jeho čtyřhodinový epos Pod vlivem lásky, a to nejen řadou společných témat (vliv přísné konzervativní rodičovské výchovy na perverzní sklony potomků, sexualita a partnerské vztahy založené na násilí a moci, postava se silným kultem osobnosti), ale i svébytným stylem vyprávění, založeném na proudu volných asociací. Příběh je téměř nepopsatelný, leč vyskytuje se v něm lesbická verze Romea a Julie, milostný čtyřúhelník tří dívek (z nichž dvě jsou sestry) s charismatickým a manipulativním lamačem srdcí, romantická zápletka točící se kolem mince v hodnotě padesáti jenů, mučení elektrickým proudem a porcování lidí v mixéru. Výstřednímu žánrovému mixu pak nechybí emocionální přepjatost, teatrálnost hysterických hereckých výkonů a výrazné prvky nonsensu, upomínající na absurditu světa. Pozoruhodně bizarní věc, jejíž režisér ale tentokrát jen variuje sám sebe a nic nového nevytváří. ()
Filmmaniak to popísal dejovo dobre. Je to prasárna. Sexuálna neviazanosť, promiskuita a zvrátenosť tu je stále ničím oproti detailným záberom, ako si napríklad dievča reže žily. Hnus od žalúdka, ktorý trvá dve a pol hodiny. ()
Zkoumání temnoty lidského chování. Les lásky ukazuje Jo Muratu, bezcitného muže, který využívá svoje charisma k manipulaci lidí . Je to velmi násilný hororový krimithriler o školní teenagerce v uniformě, sebevražedném paktu a sériovém vrahovi. Film s punkovou energii jako všechny Sonovy filmy. Film ne okamžitě zapomenutelný ,ale není pro ty se slabých srdcem.Na mě moc dlouhé. ()
Uf. No toto je jeden z tých filmov, ktoré by sa dali analyzovať a rozoberať donekonečna. Nielen v kontexte Sionovej tvorby, ktorá je bohatá na takéto bizarnosti, ale aj v kontexte filozofickom a kultúrnom. Inšpiráciou mu je znova reálny príbeh vrážd, hoci o snahe o realistické zobrazenie tu nemôže byť ani reč. Les Lásky je skĺbením metafilmu, komédie, thrilleru, muzikálu, hororu a z každého žánru si berie to podstatné, aby vymodeloval silné a pamätné scény. Na porcovanie tiel sa mi bude ťažko zabúdať. Film má až don Quijotovskú premisu, kedy postavy radšej veria fikčnej realite, ktorá sa im začína postupne s tou skutočnou realitou miešať, než aby skutočne vnímali zlo a deštrukciu, ktorá sa ich zmocnila. Viera vo väčší zmysel...v podvod...v lásku ich núti robiť veci z ktorých sa jednému zdvíha žalúdok. Až následne precitnutie je pre nich osudové. Sono si požičiava prvky zo svojich predchádzajúcich filmov. Či už je to Večera s Noriko, Klub samovrahov alebo Studená ryba. Ale namiesto opakovania sa snaží byť invenčný a stavia svoje typické prvky do iných situácií a atmosfér. Výsledok je prapodivný zlepenec, ktorý bude divákov deliť na dve časti. Niektorí budú znechutení a iní budú radi, že tu máme ďalší originálny film, ktorý si neberie servítky pred ústa a šokuje lebo môže. Vzhľadom na to, že to má dve a pol hodiny a je to neustále dynamické to hodnotím pozitívne. A to som sa do toho veľmi dlho bál pustiť. ()
PURE !!! Naprosto čistý Japonsko a naprosto čistej EXPLOITATION. A tradiční klasik Sion Sono. Bohužel, jak již zde bylo napsáno, Sono netvoří nic nového, ale vrací se k již zpracovaným látkám. Zejména COLD FISH, Les Lásky je vlastně takovej jeho "remake". Nebo spíš děj a jedna z postav, je totožná s tím majitelem akvaristiky z Cold Fish (s tím zlým). Ale i Suicide Club dostane prostor a další. Má to výbornej vizuál. Je to až lyricky , snově zpracovaný. Což je právě ta nádhera!! Naivní svět čerstvě fyzicky dospívajících studentek se snoubí s těžkým psychickým exploitem, extrémní šikanou a scény krásných dívčích naivních představ střídají scény násilí a ponížení a absolutní dominance agresora nad obětí. Tohle osobně fakt můžu a vrátilo mne to do mých nejlepších filmových explo-období. Ale nemusí to pobrat každý, je to fakt hodně Japonský, hodně ujetý, často WTF a nejdoucí nikam. Výpověď a sdělení filmu si musí divák hledat sám. Sono neříká tak ani tak, jen předkládá scény za a nechává vše na divákovi ... ()
Sion Shono se může směle rovnat světové režisérské špičce, protože jeho režijní trademark má větší koule než leckterý současný hollywoodský thriller. Je fakt, že v případě svého posledního filmu se občas lehce utrhne ze řetězu, jenže co naplat, když je to pořád tak kurevsky dobře natočené. Kontrast vysoce estetizovaného vizuálu a odporného násilí je tu naprosto nevídaný a ve spojení se zvláštně „jemným“ soundtrackem vytváří dohromady jakýsi kolorovaný film monstrum, který je střídavě pohoršující a zároveň zvráceně fascinující. Některé pasáže by si možná zasloužily trochu prostříhat, nicméně nemůžu říct, že bych se navzdory skutečně poctivé stopáži dvou a půl hodin nějak významněji nudil. The Forest of Love navíc funguje nejen jako rozsáhlá rekonstrukce těch nejhorších kriminálních živlů v Japonsku, ale také jako prvotřídní rodinný thriller o jednostranně vedené, ultrapřísné výchově včetně jejích bolestivých důsledků. ()
Asi bylo naivní si myslet, že si Sono po prodělaném infarktu naordinuje jemnější látku. Místo toho dosahuje nového vrcholu zvrácenosti a hnusu, kde se tucet motivů mísí v jeden pekelný horečnatý sen. Není komu fandit. Není o co stát. Nezbývá než zírat nad vrstvením hrůzných výjevů a doufat, že tahle horská dráha jednou zpomalí. Divácky asi tak přívětivé jako Funny Games od Hanekeho, jen s větší dávkou masturbace, rozkládání lidských těl a řezání žil mincí. Bavím se představou toho, že tohle ďábelské crescendo nenávisti a psychopatie bude něčí první zážitek s Netflixem po kompletní české lokalizaci. ()
Viem si živo predstaviť ako Netlfix kontaktoval Šiona Sona a nadviazal s ním spoluprácu. Netflix pristúpil k šialenej dohode ktorá znela tak, že si Sono môže natočiť čo len chce aj budget dostane len nech to je od neho. A Sono povedal: Okej. Samozrejme som si to vymyslel (ale mohlo sa to tak stať) no The Forest of Love mi pripadal ako natočený podľa môjho výmyslu. Sú tu všetky prvky ktoré Sona preslávili, ktoré často používa a jasne poukazujú na jeho rukopis. Ktoré to sú už písali aj ostatný užívatelia, nebudem sa opakovať, iba dodám, že mňa na ňom najviac fascinuje práca zo scenárom. Zdá sa mi, že pri písaní používa inú metódu než Aristotelove štyri základné body drámy na ktoré je západný svet navyknutý. No nie som odborník na film, takže to nemôžem potvrdiť na 100%. Ak mi niekto vysvetlí a odôvodní to, že podľa tejto úplne klasickej štruktúry píše aj Sono, tak mu poďakujem a uznám slovami filozofa, že viem, že nič neviem (Viem, že ide o výrok Sokrata ale nejaký Aristotelov ma teraz nenapadá). Z The Forest of Love som divácky mimo. A byť takýmto spôsobom mimo, to mám rád. ()
Jak nazvat tenhle film? Les lásky určitě ne! Spíš ojedu ti rodinu a uvidíš, co se stane dál! Všechno ve filmu je bohužel až moc předvídatelné a trošičku si snímek sám sobě na konci sere do huby, ale funguje to, sice překvapivě, ale funguje! Z univerzitního přísného taťky se nám tu vyklube pankáč, co radši hodí šibenicí. Ubrečený kurvičky, které vůbec nemají ani trošku IQ. Holčička co by za 50 jenu vykouřila starýmu na 3 ejakuláče a neodolatelný hnusný plesnivý dědek, kterej má každou frndu, co vidí a to nemluvě o penězích z majetku, který mu ani nepatří. Celkově je to povedené a komediální, nějakej ten gore tam je, takže jsem spokojenej. ()
Ďalšia japonská zmes podivnosti, grotesky, úchylnosti a mäsiariny. ()
Kroužek sebevrahů mám na seznamu už roky,ale jelikož na něj zatím nedošlo,je Les lásky moje první setkání se Šionem Sono a jsem vlastně celkem spokojený.Teda pokud se vůbec dá mluvit o jakékoliv pozitivní emoci u podobného filmu,kde se mučí lidi elektřinou,porcují se v mixéru a jedna z hlavních postav (vlastně ne jen jedna,ale skoro všechny) jsou tak extrémně nesympatické,až mi z toho dobře nebylo.K tomu třeba připočíst klasickou japonskou tendenci všechno přehrávat a ještě umocňovat už tak šílené věci.Snad jen ta stopáž je moc a klidně bych se mohlo o půl hodiny krátit.V tomhle případě věřím,že rozdělení na díly v rámci seriálu může být lepší...60% ()
Sono mě nadchl skvělým Coldfish, ale prokousávat se 2,5 hodiny něčím tak nezáživnym jako Forest Of Love je pouze pro Japanology. ()
Nenudil jsem se u toho, ale vypadalo to jako kompilace režisérových předchozích filmů. Suicide Forest, Noriko's Dinner Table, Love Exposure, Cold Fish (to hlavně), Why Don't You Play in Hell zkombinované pod jednou společnou zápletkou do dvou a půl hodin. Všechno už jsem jakoby viděl a myslím, že ten film je vhodný maximálně jako úvod do Sonovy tvorby pro někoho, kdo s ní není obeznámen. ()
Staré motivy nově přetvořené do hravého filmu, na který spotřeboval mnoho kečupu. Vhodné jako úvod do tvorby režiséra.(50%) ()
Příběh o několika známých, kteří chtějí natočit film. Do života jim vstoupí podivný chlapík a vše se pro všechny začíná měnit. Ve filmu se střídá několik žánrů, nebojí se násilí a krve, ale jsou zde i pomalé písně a ukázaný středoškolský vztah, někdy je vše říznuto komedií a přehráváním. Film bych trochu zkrátil, ze začátku jsem se moc nebavil. Celkově dobrý a tíživý filmový zážitek. ()