Kamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Miloš Kopecký, Jiřina Bohdalová, Josef Kemr, František Filipovský, Vladimír Menšík, Miroslav Horníček, Josef Hlinomaz, Jana Werichová-Kvapilová (více)Obsahy(1)
Soukromý jasnovidec Mathias Scibolini řádně a k plné spokojenosti klientů vykonává své povolání. Když pak dojde k začlenění jasnovidců do komunálního podniku, věští dál pod svým občanským jménem Matěj Šibolín. Rozbují se administrativa, věštecké služby jsou lajdácké a spokojenost klientů klesá. Po pracovní době je ale možno zajít do jasnovidcova bytu, kde je všechno, jak bývalo dříve. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Víceméně anekdotický příběh o jasnovidci, zapojeném do socialistického pracovního procesu. Během ledabylých věšteb sedí v montérkách na stole, pojídá svačinu a odbavuje frontu, jako by k němu přijížděla na páse. Ale po pracovní době melouchaří doma v poctivé, stylově tajemné věštírně... Dvojice Svitáček a Roháč byla tak okouzlena možností filmovat, že do té banální historky vrazila neuvěřitelné množství nápadů a velkých herců v úplně titěrných rolích. Výsledek, kdy obyčejná komunální satira vypadá krásně a fričovsky precizně, soudruhy zaskočil natolik, že ho preventivně na pět let zavřeli do trezoru. 80% ()
„A to vás vždycky vyhoděj, nebo jdete sám?“ –„No však to znáte, napřed vás vyhoděj a potom, to už jdete sám.“ Nadprůměrná komedie, ale hlavně pěkně rýpavá satira. Krásná proměna ze soukromého „podniku“ na státní demonstrovaný úsměvnými písemnostmi, hesly (Dej si hádat z ruky, ušetříš si muky), úřednickou „pásovostí“ a transformací tajuplného mistra na burana-rutinéra (oficiálně). Potěší plejáda (na daný formát) až štědře obsazených rolí a roliček v čele s mistrným Kopeckého Šibolínem (vychytaná pracovna, rituál). Dávám solidní 4*. „Já du teďka na ústředí kvůli těm premiím.“ –„Co myslíte, dostaneme je?“ –„Jo, to kdybych věděl.“ ()
Půvabná miniatura mající v sobě část poetiky O věcech nadpřirozených i Florence 13,30. Na spojitost s těmito filmy odkazují nejen četní stejní herci a jejich obdobné kreace (Kopeckým počínaje, Bohdalovou v téměř stejném kostymu z cesty do Karlových Varů konče), ale zejména chytrý humor a výrazné znaky postupujícího tání. A proto nás zestátnění sice může zaskočit, ale melouch vyřeší vše. Ostatně stejně tak i dnes. ()
Dvě velmi vděčné herecké polohy pro Miloše Kopeckého - nejprve hypnoticky tajemný, poté otrávený a na půl huby věštící jasnovidec. Prostě skvělé. A těch známých tváří všude kolem. A toho humoru, kolik se vešlo... ()
Trochu mi to přiomínalo, jako když si Werich psal pracovní výkazy! :o) ()
Pokud někdy (politická) satira dokázala patřit k vysokým druhům umění, myslím, že se jí to podařilo zde. Příběh o znárodnění živnosti jasnovidce a o všech důsledcích takévého kroku, byl svého času zcela nepřijatelný, ale i dnes ve změněných poměrech je myslím stále zábavný. Ukazuje na neočekávaný talent dvou začátečníků. Bohužel první film Roháčka a Svitáčka byl na několik let i jejich poslední. Jestlipak jim nejvíc uškodilo odhalení, že "Sovětský jasnovidec - (je) - náš vzor"? ()
Nebavila jsem se zas tak významně, ale je to roztomilé a nálepka banskobystrického zákazu na tom dojímá k slzám. A je tam Miloš Kopecký a sovička. ()
Skvělé herecké představení celé řady našich vynikajících herců. Miloš Kopecký v roli jasnovidce opravdu válel. :) ()
Devět let od Vítězného Února se už bere jako výchozí samozřejmost, že veřejné služby nestojí za nic a člen socialistické společnosti nemá možnost koupit si kvalitu (resp. produkt vůbec) jinak než prostřednictvím tzv. melouchů - dnes zcela nepochopitelný terminus technikus. Co však zůstává akuální, je reflexe znehodnocující plutototalitní algoritmizace nealgoritmizovatelného - ať neviditelnou rukou trhu nebo viditelným státním dekretem. Podařená, ve své době přece jen dosti odvážná satirka (pouhé čtyři roky po Gottwaldově smrti), plná tehdejších profláknutých, kupodivu však velmi dobře zde působících herců. Dosti odvážné je zvláště vročení fiktivního "odborového časopisu okultních pracovníků Jasnovidec", totiž 1950 (s článkem "Za vyšší obsahovost věštby"; následující obrázek Kopeckého v průvodu s transparentem, z nějž čteme jen závěr "...dec náš vzor" nepřipouští pochyby, kdože a hlavně odkud je onen vzor). Rok 1957 je počátkem Roháčovy filmové tvorby a Konec jasnovidce je také Šlitrovou filmovou prvotinou. Díky všem těmto okolnostem stanovuji rok 1957 jako začátek tzv. "mezidobí", resp. "počátku tání" (srovnej též, jaké filmy se točí před tím a jaké se také točí potom), vrcholícího dalším "přelomovým" rokem 1963. Samozřejmě je tedy nutno uznat Konec jasnovidce za epochální film. Příznačné je, že takřka po celou svou epochu byl, referuje-li zde Oskar správně, zavřen v trezoru. (Hodnocení: Viděl bych to na tři a půl hvězdy. Výsledek je dán Šlitrovou muziku a krásnou scénou v kanceláři věšteckého komunálu. ()
Přesně jak je zde již zmíněno, velice trefný a "odvážně" laděný pohled na byrokratický systém pod taktovkou rudých budovatelů. Skvělé satirické, politicky laděné popichování, u některých herců málo viděné velmi mladé tváře a samozřejmě vynikající Miloš Kopecký. Nejen filmové uvolnění se skutečně blížilo. Téma věštění budoucnosti na konci 50.let v ČSSR, je na tomto výborném snímečku to nejtrefnější. ()
Ve své době odvážně drzá komunální satira s výborným námětem, slušným scénářem a výborným Kopeckým. ()
Odborový časopis okultních pracovníků Jasnovid a jejich Za vyšší obsahovost věštby, jakož i společensko-politická proměna Miloše Kopeckého paralyzovala ve své době nejen diváky, ale především bdělé cenzory, kteří tuto brilantní satiru poslali na několik desetiletí k ledu. Vladimír Svitáček s Jánem Roháčem se posléze objevili na neviditelné černé listině nepodporovaných tvůrců. V každém ohledu stál ten nesmyslný zákaz za to. ()
Geniální satira, trefná jako řemen, režijně i herecky taktéž naprosto bravurní: 95% ()
Na rok 1957 neskutečně ostré a potměšilé vůči dobovým nešvarům. Opravdu hodně daleko za hranicemi běžné a povolené komunální satiry. A navíc věci, na které se dnes v českém filmu zapomíná (a nebo kašle a nebo už to nikdo neumí) - pečlivá práce s drobnými detaily, ať už jsou to gesta, pohyby, dialogy, rekvizity a vůbec celé rozzáběrování. ()
Velmi solidně a odvážně (na svou dobu) natočená satira (kde by mne zajímalo, jestli vážně jasnovidcem byl, nebo ne) s chytrými dialogy (zvláště rozmluva Horníčka s Menšíkem je dokonalá ("Jak dlouho jste byl na posledním místě?" - "Nevím, já zrovna neměl hodinky."), velice podmanivou atmosférou a kulisami, ale i drobnostmi jakoby mimo obraz (poklepání Filipovského po čele místo lebky, časopis Jasnovidec s článkem Za vyšší obsahovost věštby), skvělou zkratkou, jak pod vedením byrokratických úřadů firmy nefungují, jak by měly a hledí se jen na od-do a zaplať. Jen mi chybí údernější konec, nějaká trošičku zajímavější pointa. Zajímavé je, že hudbu složil Jiří Šlitr a jako asistent kameramana působil Miroslav Ondříček. A že Menšík uvede své skutečné datum narození včetně rodných Ivančic (snažil se je dát do nejvíce filmů a inscenací, kde hrál.) ()
Nedivím se, že takováto kritika praktik socialistického hospodářství putovala po natočení do trezoru, žasnu ovšem, že se mohlo v roce 1957 vůbec něco podobného natočit. Ovšem, díky okultním sílám za to, protože tento kraťásek je skvělá zábava s plejádou našich bezvadných, často tehdy ještě začínajících herců. Z toho námětu by tvůrci určitě byli schopni udělat i skvělou delší komedii. ()
Politická satira jako druh umění. Scénář : Bedřich Zelenka a Vladimír Svitáček. Kamera : Jaroslav Tuzar. ()
Nikoli umělecky povýšená komunální satira, ale opravdu trefný výsměch samotným základům absurdního systému socialistického hospodářství. Hvězdné obsazení, úžasný smysl pro detail a realistická pointa činí z této miniatury jeden z vrcholů předčasně umlčené ur-vlny. ()
Pamatam si hlavne Kopeckeho ako jasnovida, bol tu vsak aj mlady Mensik a namkany Kemr /Kladivo na Carodejnice/. Na rok 1957 ide o trefnu kritiku byrokratickeho aparatu byvaleho Ceskoslovenska . 84 % ()
Pan Kopecký předvedl v tomto kraťasu nevídaný herecký výkon, kdy mu sekunduje ještě spousta začátnických hereckých es! 80% ()