Metallica & San Francisco Symphony: S&M²

V niekoľkých smeroch bol lepší prvý diel, v niektorých zasa toto pokračovanie. Najviac zamrzí asi veľmi trestuhodne nevyužitá priležitosť vytiahnuť skladby ala Orion či To Live Is To Die (namiesto The Call of Ktulu) prípadne iné perly, kde sa orchester len tak núka! Skutočne sme potrebovali počuť Confusion, Moth Into Flames (táto inač výborná pecka sa proste nepodarila...), orchestrálne kolaborácie uprostred show či mnohé veci, ktoré zazneli už na prvom S/M v 1999? O lever horšie dopadli napr. Master Of Puppets či Nothing Else Matters. Tu jednoznačne palec nadol. Vyzdvihnúť však treba parádnu kameru (vynikajúci pomaly strih!), perfektný zvuk, atmosféru a fantasticky podané "novinky" ako All Within My Hands, Unforgiven 3, Halo On Fire, The Outlaw Torn (jednoznačne vrchol večera, aj napriek zmrvenému záverečnému sólu), No Leaf Clover, One či The Day That Never Comes. V kine to bol proste neskutočny zážitok (chválim poriadne vytiahnuté volume!), takze pod 5* nemôžem ísť. (12.10.2019)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Metallica to po dvaceti letech zkusila a hudebně je to ekvivalent podruhé vyluhovaného pytlíku čaje. Vodu to sice zabarvilo, ale chuť nic moc. Výběr písní do značné míry kopíruje původní koncert a nové kousky jsou těmi nejslabšími. Takhle s obrazem to tedy má větší smysl než samotné audio, na druhou stranu je vidět, že sanfranciští symfonici jsou natolik profesionálové, že dokáží naprosto ignorovat fakt, že hrají na metalovém koncertu (porovnejte třeba s Českým národním symfonickým orchestrem hrajícím na Wackenu s Dimmu Borgir). Být přímo v té hale, dám plné hodnocení, ze záznamu je to průměr (50%). (05.09.2021)

3.5 (hodnotená 87-minútová verzia) Akože ja mám Metallicu veľmi rád, ale aký malo toto zmysel? Príde mi to ako čisté pozérstvo. Dnes chcú všetci nahrávať a koncertovať so symfonickým orchestrom, lenže kým u takého Johna Williamsa to má perfektný zmysel, u Metallicy zase nie a v takomto prevedení to dokonca miestami pôsobí komicky. Pre symfonikov to musí byť riadne dehonestujúce, hrať dookola tie 3 tóny a všetci naraz. Tie skladby jednoducho nie sú upravené pre symfonický orchester (čo si ani veľmi nedokážem predstaviť) a navyše je to aj tak jedno, keďže kapela orchester totálne prehlušuje a väčšinu času ho nie je počuť (snáď keby hrala kapela unplugged, spolupráca by fungovala lepšie). Orchester je možné si všimnúť len v tichších pasážach, ktorých ale nie je veľa. Výnimkou je skladba "All within my hands", v ktorej kapela s orchestrom celkom pekne súznie. Istú snahu o to isté je je ešte počuť v skladbe "One". Naopak, skladba "Nothing else matters", ktorá mala v tomto smere celkom slušný potenciál, je vyslovene odfláknutá. Zaujímavým nápadom je ešte sólo na elektrickom kontrabase (pocta Cliffovi Burtonovi). (11.09.2021)

Přesně o tři hvězdičky horší, než vynikající S&M 1. Nové písně nemají tak strhující energii jako ty starší a nové verze starších písniček jsou zbytečně uspěchané, aby ladily se zbytkem. Nejvíce to jde vidět na téměř odbyté Nothing Else Matters a nezvládnuté Master of Puppets, ale problémy se táhnou přes celý koncert. Orchester je ve většině případů příliš upozaděný, nebo přeřvaný. Momenty kdy se vynoří, patří k těm nejlepším. Proto mě zdaleka nevíc strhla úvodní The Ecstasy of Gold a také příjemně povědomá The Memory Remains. Naproti tomu skvělá a v minulém S&M mnou vysoce oceňovaná No Leaf Clover jenom bez zájmu prohučela a One má jen stín bývalé údernosti. Z nových skladeb mě zaujala jen stále velice slušná The Unforgiven III. V S&M 1 se symofický orchester a skupina doplňovali. Tentokrát jsem měl pocit, že spolu vedou bitvu o dominanci. Metallica ji vyhrála cca 15:5, ale ve výsledku prohráli oba. (10.10.2019)

Po dvaceti letech re-S&M. Výborné aranžmá ale místy to působí už hodně vyčpěle. Staré fláky jsme už jednou s orchestrem slyšeli v prvním dějství pod skvělou taktovkou Kamena. Novější tvorba už není tak silná. Někdy se to ztrácí a orchestr přehlušuje zbytek. Žádný velký posun. 6/10 (24.04.2022)