Reklama

Reklama

Bojovali za vlast

  • Sovětský svaz Они сражались за Родину (více)
všechny plakáty

Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci, kteří fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Je těžké nenechat se přemoci hrůzou a bezmocí. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců, kteří zemi nedokázali ubránit… Film Bojovali za vlast byl natočen k 30. výročí konce války podle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova. Na rozdíl od většiny sovětských válečných filmů své doby se mu daří vyhýbat se přílišnému klišé a přepjatému patosu. Naopak disponuje dobře vykreslenými, uvěřitelnými charaktery, mezi nimiž vyniká hlavní postava, výřečný a chvástavý vojín Lopachin. Jeho představitel Vasilij Šukšin zemřel v pouhých 45 letech právě při natáčení tohoto snímku – zbývající scény tak musely být dotočeny s dublérem a předabovány. Mezi kvality Bondarčukovy vize sovětského ústupu patří i inovativní práce s kamerou od Tarkovského spolupracovníka Vadima Jusova. (Česká televize)

(více)

Recenze (69)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Bolestná skutečnost prvních dnů, týdnů a měsíců druhé velké vlastenecké války sovětskoruské společnosti se zejména bolševickostalinistickou optikou - v mnoha ohledech je jí poznamenáno ještě dnešní putinovské Rusko - skousávala jen velmi ztuha. Psát o ní s využitím velmi nelichotivých fakt, byť jen naznačit zbytečnost stalingradského dramatu znamenalo riskovat. V konkrétních případech to byla i otázka mravní, svědomí, tísnivých mučivých výkřiků nitra: Kdes byl, cos dělal, jak se to jen mohlo stát? V roce 1942, v jeho letních i podzimních měsících, v měsících stále - a zdálo se, že nezadržitelně - postupujícího německého vojska, směřujícího ze severu k Zakavkazsku s jeho strategickými zásobami ropy, nesnadnými mnohonárodnostními vztahy, to bylo snad ještě nesnadnější. Výběr režiséra, herců, válečných scenérií, průběh bitev a bojů tohoto období války svým charakterem zřejmě zcela odchylného od toho, který nám byl po dlouhá desetiletí prezentován a vštěpován, to jsou ve svém celku hlavní přednosti jak literární Šolochovovy předlohy - nedivme se, že nedokončené - , tak poetiky, zvolené Serhijem-Sergějem Bondarčukem. Jejich svědectví bylo, je a zůstává potřebné pro nezbytnou celostnost dějinné paměti i duševní zdraví naší současnosti, která se - z jiné strany a ne úmyslně - dostává jiným vchodem, ale v zásadě stejným způsobem do situace, v níž jsme žili před listopadem; do situace společnosti, která oprávněně volá po svobodné informaci. ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Nechtěla bych to zažít, strategický či "strategický" ústup před nepřítelem za cenu obětí na životech (o majetku nemá cenu mluvit) civilního obyvatelstva. Pocit těch vojáků, pocit těch lidí, tu hrůzu, tu bezmoc, ten zmar. Lidi jako zmatené stádo ovcí mezi tanky, protože divize má posledního důstojníka a ten za chvíli taky umře. Vojáci nemají co jíst a obyvatelstvo jim nechce jídlo dát, protože v první řadě sami mnoho nemají a v řadě druhé je považují za zrádce. Upřímně jsem si oddychla, když to skončilo, protože je určitá hranice beznaděje, kterou není dobré překračovat. A nenávist k našim nepřátelům poneseme na špičkách bodáků. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Zaslouží si snímek, který momentálně atakuje osmdesátiprocentní hranici na ČSFD, jedinou hvězdičku? Zeptám se jinak, zasloužím si já ve svém věku ztratit bezmála tři hodiny času sledováním nabubřelé a vyčpělé propagandistické podívané? A ještě jinak, nestálo by ostatním uživatelům za to, sundat klapky z očí, zbavit se nostalgie a zhlédnout dávno viděná díla znovu? V některých případech by to mohlo vést k zásadnímu přehodnocení stávajících dojmů. Během několika dní jsem zhlédl Bondarčukovu prvotinu Osud člověka a následně i tenhle kousek, přičemž Bojovali za vlast se dá považovat za totální uměleckou prohru, kdy v sobě protežovaný Bondarčuk potlačil všechno progresivní a natočil výchovný film plný patosu, snahy konstruovat mýtus sovětského člověka a propagandistický výplod oficiální sovětské kinematografie 70. let. Jestli mi u slavných amerických válečných filmů, jako je Spielbergovo drama Zachraňte vojína Ryana, vadí všudypřítomný patriotismus a glorifikace amerického hrdinství, tady se mi v hojné míře připomene slogan kupónové privatizace Jistota desetinásobku. Bondarčuk se nevyhýbá ani neuvěřitelným tragikomickým scénám typu opakovaného střihu na tvář vyděšeného německého vojáka konfrontovaného s patetickým výrazem a planoucíma očima sovětského vojáka postupujícího vpřed nebo německou jednotku, která uprostřed zuřivé tankové bitvy pod vedením opilého důstojníka spořádaně pochoduje po silnici. Ostatní členové rodiny se shromáždili před obrazovkou a nevěřícně sledovali dění, načež se znejistěně ptali, jestli se jedná o parodii. Ve stejné době se ve světové kinematografii odehrávaly úplně jiné procesy a vznikala špičková díla, tady se pod státní kuratelou zastavil čas, nebo spíš vrátil někam do 50. let. Snaha věnovat se osobním charakterům vojáků vyznívá užvaněně a nudně, choreografie bitev je neskutečně tupá a nelze nevzpomenout na televizní tradičně podvyživenou evropskou produkci zastupovanou např. německou trilogií Válka generací, která jako vrchol nabídky předvede jeden tank, nicméně je zfilmovaná vynalézavě a Bondarčukův snímek poráží rozdílem několika tříd. Ono to vážně není o penězích a počtu vojenské techniky, ale o odvaze, chytrosti a umu. Celkový dojem: 25 %. ()

RHK 

všechny recenze uživatele

Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců vlasti, kteří zemi neubránili a nechávají je napospas fašistům... Nezapomenutelná je válečná scéna s větrným mlýnem planoucím v ohni v pozadí bitvy. Výtečný výkon podal Vasilij Šukšin - představitel hlavní role vojína Lopachina - bohužel zemřel před natáčením poslední epizody (ve 45 letech, patrně na infarkt z přepracování), takže film byl dotáčen s jeho dabérem. Špičková předloha od nositele Nobelovy ceny Šolochova, nejlepší sovětští herci, cenami včetně Oscara ověnčený Bondarčuk a bolestné ruské téma nekonečného ústupu před Němci, minimum ideologie a maximum duše, to je jeden z nejlepších sovětských válečných filmů. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=qMw629pnIL4 ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Pro mě v jistém smyslu dost zklamání. Kamera, herecké výkony, psychika vojáků, celkové ladění i atmosféra, to vše je výborné. Dokud nedojde na bojové scény. Po Bondarčukových opusech Vojna a mír a Waterloo jsem očekával uchvacující válečnou vřavu, což se tak úplně nedostavilo. Prostě vždycky jedou německé tanky (vesměs T34 a T54 s upravenou korbou) po pláni, Rusové na ně začnou pálit, Němci aniž by si moc vystřelili přijdou o pár tanků, ujedou, Rusové se stáhnou a to je celý. Obdobně je to s nálety. Možná už jsem zmlsán současnými filmy, každopádně jsem si technickou stránku představoval jinak. Ale jinak je film rozhodně dobrý, to v každém případě. Přehnaně neheroizuje, ideologie tu je čistě jako povinná úlitba době a zváště drastické vize Bondarčukovovy postavy jsou velmi působivé. Rozhodně stojí za vidění. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (5)

  • V jedne ze scén lze v pozadí vidět po řece plující křídlový člun. Ty však v době války ještě neexistovaly. (Aelita)
  • Vasili Šuškin, představitel Piotra Lopakhina, zemřel během natáčení. (Terva)

Reklama

Reklama