Dosud žádný jiný film nebyl tak pravdivý v zachycení stavu stalinské vesnice, jako právě Předseda Alexeje Saltykova, k němuž na motivy vlastní povídky „Stranicy žizni Trubnikova“ (1964) napsal scénář Jurij Nagibin. Titulní hrdina Jegor se vrací z války jako invalida a usadí se ve vsi Koňkovo, kde žije jeho bratr, aby postavil místní kolchoz na nohy. Na rozdíl od vyčerpaných venkovanů, kteří se už smířili s tím, že místo kravínů mají „dobytčí Osvětim“, neztrácí Jegor víru ve zlepšení situace. Strhává lidi kolem sebe svým nasazením, které se neopírá tolik o stranickou rétoriku a komunistický patos jako o přirozenou vůli člověka ke změně. Přestože kolchozníkům neslibuje nic jiného než práci, získá u nich podporu i ve chvílích, kdy se jej chtějí zbavit soudruzi z okresního výboru, kterým se stal díky svému temperamentu a ráznému jednání nepohodlný. Jegorův „hrdina silné ruky“ pravděpodobně nekonvenoval ani Nikitu Chruščovovi, který Saltykovův film nedoporučil k uvedení do kin. Sesazení generálního tajemníka KSSS z funkce (14. 10. 1964) však Předsedovi otevřelo cestu k divákovi, který ho uvítal s nadšením. Rozhodující měrou k tomu přispěl herecký výkon Michaila Uljanova, jenž z Jegora vytvořil postavu, silou svého přesvědčení a vytrvalostí v jeho uskutečňování srovnatelnou s Babočkinovým Čapajevem. I proto byl Uljanov v čtenářské anketě časopisu Sovetskij ekran označen za nejlepšího herce roku 1965. Po tomto „lidovém“ ocenění následovalo uznání i oficiální – Leninova cena za rok 1966.
(NFA)
Dosud žádný jiný film nebyl tak pravdivý v zachycení stavu stalinské vesnice, jako právě Předseda Alexeje Saltykova, k němuž na motivy vlastní povídky „Stranicy žizni Trubnikova“ (1964) napsal scénář Jurij Nagibin. Titulní hrdina Jegor se vrací z války jako invalida a usadí se ve vsi Koňkovo, kde žije jeho bratr, aby postavil místní kolchoz na nohy. Na rozdíl od vyčerpaných venkovanů, kteří se už smířili s tím, že místo kravínů mají „dobytčí Osvětim“, neztrácí Jegor víru ve zlepšení situace. Strhává lidi kolem sebe svým nasazením, které se neopírá tolik o stranickou rétoriku a komunistický patos jako o přirozenou vůli člověka ke změně. Přestože kolchozníkům neslibuje nic jiného než práci, získá u nich podporu i ve chvílích, kdy se jej chtějí zbavit soudruzi z okresního výboru, kterým se stal díky svému temperamentu a ráznému jednání nepohodlný. Jegorův „hrdina silné ruky“ pravděpodobně nekonvenoval ani Nikitu Chruščovovi, který Saltykovův film nedoporučil k uvedení do kin. Sesazení generálního tajemníka KSSS z funkce (14. 10. 1964) však Předsedovi otevřelo cestu k divákovi, který ho uvítal s nadšením. Rozhodující měrou k tomu přispěl herecký výkon Michaila Uljanova, jenž z Jegora vytvořil postavu, silou svého přesvědčení a vytrvalostí v jeho uskutečňování srovnatelnou s Babočkinovým Čapajevem. I proto byl Uljanov v čtenářské anketě časopisu Sovetskij ekran označen za nejlepšího herce roku 1965. Po tomto „lidovém“ ocenění následovalo uznání i oficiální – Leninova cena za rok 1966.
(NFA)
(více)
Válečný veterán Jegor Trubnikov (Michail Uljanov) se vrátil do své rodné vesnice obnovit válkou zničené a zbídačelé hospodářství. Je to velmi těžký úkol, srovnatelný s těmi válečnými. Poté, co se stal předsedou, naložil si na svá bedra nejen starost o zemědělské družstvo, ale i o osudy blízkých lidí. Předseda je dvoudílným dramatem, první část se jmenuje Bratři, ta druhá Být člověkem. Čtenáři sovětského časopisu „Sovětská obrazovka“ zvolili Michaila Uljanova nejlepším hercem roku 1965, samotný film byl vyhlášen nejlepším snímkem roku.
(Snorlax)
Predsedatel
The Chairman
