Obsahy(2)
Existuje v USA ešte slobodný priestor na diskusiu, alebo sa pretláča jednostranný názor a všetko iné je vytesňované? Komentátor Dennis Prager a komik Adam Carolla hovoria s vysokoškolákmi a učiteľmi o bezpečných priestoroch na univerzitách. Dokument tiež pokrýva spory o slobode prejavu, ku ktorým dochádza, keď sú konzervatívci pozvaní k diskusii na univerzitách. (Arsenal83)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Hodně neobjektivní a jednostranný dokument v kterým se konzervy, boomeři a sněžný vločky hádaj o svobodě slova. Tohle jsem fakt potřeboval vidět. Kdo nezná PragerU a jejich absurdní propagandistický pravičácký hovna, který jsou tajně dotovaný fosilní lobby, mějte se na pozoru. ()
Pokud nepočítám vysoké školy v totalitních státech, byly univerzity vždy půdou, na které se mohlo svobodně mluvit a je znepokojující sledovat, že zrovna ve Státech, ke kterým jsme léta vzhlíželi jako k symbolu svobody, je tohle právo zakotvené v ústavě systematicky pošlapáváno. Dokument vlastně shrnuje známá fakta a přidává několik konkrétních příkladů v podobě profesorů či hostujících řečníků. A jde z toho mráz. Zahlédl jsem tu výtku o chybějícím levicovém pohledu a upřímně řečeno i já bych uvítal nějakou konstruktivní debatu mezi zde přítomným Pragerem a někým z řad protestujících. Problém je, že všechny diskuze, co jsem měl možnost vidět, skončily hysterickým jekotem a nařčením z nacismu, rasismu a všech dalších negativních ismů, na které si jen vzpomenete. A něčeho podobného je tu dost. Závěr ale potěšil a dal mi naději, že Amerika ještě není ztracená. 100% ()
Ze širšího pohledu lze sledovat, co se děje ve společnosti, kde je během 50let nahrazeno 50 procent obyvatelstva jinými kulturami ať již vymírání bílého obyvatelstva nízkou porodností, nebo nafukování Ameriky množstvím přistěhovalců z celého světa. Sociologická teorie tzv. tavícího kotle kultur musela být opuštěna. Již první minuty dokumentu Evropana musí zarazit, proč si studenti nemohou vzít na svátek Halloweenu vzít kostým podle svého uvážení. Vidíme demonstraci proti člověku, který s tím nesouhlasil. U masky Kevina Harta bylo provinění "kulturní přivlastnění". Pro nás Evropany je aktuální diskuse, jestli mám každý právo mluvit o čemkoli. Jsem antifašista, ale souhlasím se slovy autora dokumentu, který je mimochodem Žid : "Pokud dnes v USA zakážeme mluvit nacistům, zítra to můžeme zakázat i ostatním. My věříme , že pokud každý bude mít možnost mluvit, zvítězí ty dobré myšlenky". Jeden z profesorů říká :" Život v bublině je příjemný. Cítíte se bezpečně, pod ochranou. Máte pocit, že s vámi všichni souhlasí a máte pravdu. Ale od lidí, co s vámi nesouhlasí se můžete učit. Pokud mluvíte o emocionálním nebo intelektuálním bezpečí, pak nechápu , proč jste šli na vysokou? Pokud neustále mluvíte o diverzitě, toleranci, lidé si pak myslí, že jste tolerantní a že vám záleží na diverzitě. Ale skoro pokaždé se v současné době jedná o pravý opak. Diverzita kterou nesnáší je diverzita v myšlení." V závěru dokumentu jsou současní vysokoškoláci, přirovnáváni ke kosmonautu v prostředí bez gravitace, kterému ochabnou svaly. Nesmíte nikomu říct svůj názor, protože by jste mu mohli způsobit nepříjemný emoční pocit. Často mluvím o USA jako o fašistickém státu a jsem rád, že profesor v dokumentu hovoří o ideologickém fašismu, který se v USA rozšířil. Jak jsem z mluvčích pochopil, jsou zde hodně rozšíření levičáci , kteří nesnáší konzervativce a křesťany. Dokument se lehce dotkne vychýleného morálního kompasu majitelů sociálních sítí jako Facebook, Youtube a dalších, kteří stanovují kdo se s kým o čem může bavit. Vymazání videa o desateru na Youtube už je vyloženě tragikomické. Autor říká, že mluvit zde o desateru je jako mluvit o pornografii. "Rozhodl jsem se , že desatero dám na Youtube jako Devatero" dodává. Líbil se mi postřeh černošského profesora na černošské Univerzitě Atlanta "člověk nezůstává na jednom místě. Buď jdete nahoru, nebo dolů". ()
Hodnotím jako velmi užitečný snímek, protože: 1) je plný roztomile „korektního“ židovského humoru; 2) konečně mi někdo srozumitelně vysvětlil, proč jsem odporný privilegovaný bílý rasista, šovinista, nacista, homofob, trasfob, xenofob, antisemita, kulturní apropriátor a vůbec celkově odpudivá lidská kreatura jako… jako… no já teď honem nevím, tak třeba jako John Cleese; 3) začal jsem na to být opravdu velmi hrdý. ()
Také máte po zhlédnutí No Safe Spaces strach o svobodu slova v "největší demokracii světa"? Nemějte... Určitě ne na základě tohoto dokumentárního filmu. Film je sice plný vzletných řečí o svobodě slova a jejím ohrožení, o diskuzi a Ústavě s jejím Prvním dodatkem; ano, i mantra zdravého rozumu zde zazní... Ovšem kromě jednotek scén s jistou mírou konfrontace (kde ale hlavní protagonista Dennis Prager víceméně poučuje než debatuje), je film pouze megafonem jedné strany ve vyhroceném pravo-levém kulturním boji. Vlastně mě směr, jakým se film bude ubírat, mohl napadnout, kdybych se předem podíval na jméno scenáristy: John Sullivan dříve spolupracoval s Dineshem D'Souzou a výsledný tvar No Safe Spaces se jeho filmům v lecčems podobá (hlavně tím otravným sebeoslavným narcismem, ale podobný je i modus operandi při probírání tématu). Tento dokument tak spíš přispívá do atmosféry vzájemného míjení se; neusiluje o porozumění ani o skutečný popis stavu věci.____ Charakteristikou každého příkladu ohrožení/porušení svobody slova, jak ji Američanům zaručuje První dodatek, je v tomto filmu nedořečenost. Snad u každé probírané kauzy už při první ověřovací iteraci zjistíme, že kontext je mnohem širší a barvitější. Ve filmu však vidíme proti sobě stát čistě racionální uměřenost (vědomou si morální nadřazenosti individualismu) a tupé emocemi a atavistickými pudy ovládané stádo (které se v podstatě bojí svobod). To je pak easy job, když je filipika namířena proti takto prezentovanému nepříteli (a problému). Pranýřují se vybrané případy vyhroceného studentského (!) aktivismu a sugeruje se vznik školního prostředí branícího intelektuálním konfrontacím, ale mlčí se o kurikulech; hájí se ústavně "zaručená" absolutní svoboda slova, ale mlčí se o skutečných implikacích Prvního dodatku (je krátký, přečtěte si ho), který neříká, že hate speech nemůže mít důsledky (viz např. nález Nejvyššího soudu USA v případu Bethel School District vs. Fraser z roku 1986, že škola má právo zakázat vulgární a nenávistné projevy, pokud se neslučují s hodnotami instituce). Jenže vedle všeho sherry-pickingu a všech strawmanů, na nichž film stojí, je nejpozoruhodnější licoměrnost, s jakou se jde za vytyčeným cílem. Film se bije za svobodu slova pro nacisty a odsuzuje cancel culture, ale mlčí o tom, že PragerU - platforma hlavního protagonisty - odstranil ("zrušil") ze své nabídky videa kontroverzního antisemitského komika Owena Benjamina. Film tepe vybrané projevy studentského aktivismu, ale mlčí o kurikulních opatřeních v některých Republikány ovládaných státech USA, jež zakazují (!) pozitivní zobrazení homosexuálů (na základě tzv. "No Promo Homo Laws"). A konečně: Film ve snaze bagatelizovat institucionální rasismus v USA vyzývá Afroameričany, aby si přestali hrát na oběti (protože to je to nejhorší, co prý můžou udělat), aby se vzápětí Prager a jeho kolegové sdílející s ním echo chamber sami začali stavět do role obětí, hořekujíce nad tím, jak je těžké být v Americe konzervativcem...____ Film se dotkl několika důležitých bodů a správně poukazuje na určitou přecitlivělost, ale ve výsledku je jalový (světelné roky vzdálený komplexnosti dokumentu o 14. dodatku Země svobody: Amerika jinýma očima) a v jádru si i protiřečí: V samém závěru film ukazuje, že ochranné mechanismy existující v USA zafungovaly bez problémů (vyhození učitelé byli kompenzováni, problémovým školám klesly počty přihlášek ke studiu, odmítnutým řečníkům byly nabídnuty jiné platformy, Prager si oddirigoval svůj koncert před plným hledištěm...). O čem je vlastně tento dokument? Je zřejmé, že problém "umlčování" je v tomto případě iluzorní. A ruku na srdce, po řemeslné stránce jsou levičáci mnohem schopnější filmaři... () (méně) (více)