poster

Depeche Mode: SPIRITS in the Forest (koncert)

  • Velká Británie

    Depeche Mode: SPIRITS in the Forest

  • USA

    Depeche Mode: SPIRITS in the Forest

  • Nový Zéland

    Depeche Mode: SPIRITS in the Forest

  • Austrálie

    Depeche Mode: SPIRITS in the Forest

Hudební / Dokumentární

Velká Británie, 2019, 95 min

Režie:

Anton Corbijn
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Naghavi
    ***

    Průměrně dobrý dokument od skvělého režiséra. Šestice fanoušků vypráví svou životní pouť provázenou Depeche Mode. Někteří jsou u toho zábavní (rumun), někdo to má v hlavě srovnané (mongolka), někdo to přehání a přehrává citlivou plačku (kolumbijec), někdo mně vůbec nezajímal (Brazilec) a na některé si už ani nevzpomenu. Celé to dílo je obaleno skvostnými záběry na atmosférické momenty z berlínského amfiteátru, kde hlavní prostor dostává Dave, což pro mne není na škodu, ale koncertní těleso netvoří jen on. Jako celek to funguje, rychle ubíhá, jen aspoň pár skladeb mohli nechat celých, nepřerušovaných, bral jsem to jako regulérní ochutnávku chystaného Blu-ray, to se bohužel nestalo. Nicméně závěr u Just Can't Get Enough jsem si užil a věděl jsem, že ta chvíle přijde, kdy se chci trošku odvázat. Ti, co byli v Cinestar Ostrava, si na to určitě vzpomenou, na toho bláznivého roztleskávače, který snad nějakou část sálu pobavil. 😀(23.11.2019)

  • Stíba
    ****

    Skrze příběhy pětice fanoušků Corbijn vysvětluje, proč jsou Depešáci víc, než jen jednou ze zásadních kapel hudební historie. Časté detailní záběry na obscénního Davea bych asi nahradil jiným vizuálem (ať už z koncertu či třeba klipů nebo backstage záběrů), ale i to k Depeche Mode neodmyslitelně patří. K dokonalosti mi něco přece jen chybí ale výpovědní hodnota je víc než dostačující. I neDepešák z toho musí pochopit, co za kult napříč kontinenty a kulturami DM jsou. (Cinema City Chodov - 21. 11. 2019)(21.11.2019)

  • Garch
    ****

    Málokterá kapela je po skoro čtyřiceti (fakt?) letech v lepší hudební formě než v začátcích. DM se pořád vyvíjejí. Po prvních deseti minutách premiéry SPIRITS in the Forest jsem se cítil trochu rozpačitě, Anton Corbijn ale věděl co dělá. Záznamů koncertů je dnes plný YouTube, SPIRITS in the Forest ovšem není ani dokument o kapele, žádné ohlédnutí za tvorbou. Mistrovský poslední koncert poslední šňůry jen uvozuje příběh šesti lidí, kterým DM posunulo život "faith and devotion". (nejen na Rumuna se dvěma králi hned tak nezapomenu :) Konec filmu přišel hrozně brzy, kino sedělo a do titulků bez hudby se ozývalo "to není konec, ještě něco dají". A to je vlastně ono: DM, Ještě dlouho jeďte dál!(22.11.2019)

  • hero_bk
    *

    Depešáky žeru od mala, ale tento film mi prostě nesedl... Samotný koncert tvoří menší část filmu a zbytek jsou kecy, které z poloviny vůbec nesouvisí s kapelou. Opravdu mě nezajímá, jaká je pozice LGBT komunity v Brazílii nebo jestli je rasismus na amerických středních školách. Kolumbijská cover kapela mi trhala uši, takže ve chvíli, kdy tam přestříhli cover v půlce refrénu Everything counts, tak jsem měl sto chutí odejít z kina a jeden divák nedaleko ode mě to vážně udělal. Příběh paní, která si nepamatovala nic, jen písně od Depeche Mode, mi přišel vyfabulovaný - amnezie přece nefunguje tak, že zapomenete i mluvit a psát... Písniček zaznělo v celku tak možná 5, a proto tak nízké hodnocení.(21.11.2019)

  • petr.al
    ***

    Ohákněte se do nějaké černoprdelnické rychlé módy a bez otálení vyrazte na Depeche Mode. Nemá smysl zdržovat se zbytečným studováním počtů hvězdiček, které režisér Gorbijn nasbíral za svou koncertní točbu Gahana a jeho party. Zarytý, Ultra Depešák, který vám odrecituje texty i pozpátku, nasolí plnou pětku, nějaký prudící Violator dvojec a já, jakožto nezaujatý obdivovatel, který by si max. přál, aby jeho funus byla taková pěkná Black Celebration,....no sami vidíte, za tři. Proč? Snaha o pestrý výběr až za hrob věrných fans mě prakticky nijak neoslovil. Snad pouze pohrávání si s myšlenkou jak super musí být prohánět se po mongolské stepi a v peckách slyšet Enjoy The Silence, nebo v tv sledovat kulky trefující se do rumunského komanče Nicolae Ceaușescua a z magneťáku naslouchat svému neangažovanému Personal Jesusi. Navíc šestice oddaných nenechá svým řečněním dohrát prakticky jedinou hudební pecku do konce. Já vlastně vím, kdy dám za pět hvězd. Bude to v momentě až se Hoši od Černé řeky sami rozpovídají, zavzpomínají, zrekapitulují a to vše proloží i nějakým tím zábavným historickým home videem. P.S. Vedle sedící, výrazně mladší slečna po shlednutí projekce praví: ,,Než umřu, tohle musím vidět naživo." Já si jen pomyslím: ,,Máš svatou pravdu, maličká."(22.11.2019)