I Want You If You Dare
Obsahy(1)
Osud k Janě nebyl dvakrát laskavý. Obrna ji připoutala na lůžko a dívka je zdánlivě zcela závislá na pomoci svých blízkých, kteří mají ale sami dost starostí. Matka Martina se potýká se složitou sociální situací a alkoholem, sestra Kateřina je nevidomá. Z této zdánlivě tísnivé konstelace vyrůstá dojemný, ale nesentimentální příběh o houževnatosti, nezlomném optimismu a potřebě lidské blízkosti. Jana navzdory limitům usiluje o svobodu a sexuální naplnění. I když se sama téměř nemůže hýbat, přesto neúnavně uvádí do pohybu lidi i události kolem sebe. Film Dagmar Smržové tvoří autentickou, vášnivou a vtipnou mozaiku různorodých lidských typů, které spojuje touha po lásce a přijetí. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
K filmu Miluj mě, jestli to dokážeš, jsem měla dost výhrad. Přišlo mi, že paní režisérka z nosného tématu sexuální asistence dělá frašku a podobné pocity jsem měla i na začátku sledování filmu Chci tě, jestli to dokážeš. Názor jsem změnila asi v půlce filmu. To, co mi připadalo ze začátku jako prvoplánová freakshow, jsem najednou začala vnímat jako přístup k nelehké životné situaci s velkou dávkou černého humoru a bez lítosti, přesně tak, jak se sama k sobě staví i hlavní protagonistka Jana. Režisérka nehodnotí, ale poukazuje na problémy, se kterými se potýká mladý tělesně postižený člověk. Hodně zajímavá byla linka - vztah Jany s milující matkou alkoholičkou.Chráněné bydlení a sexuální asistence v plenkách - ZAČÁTEK SPOILERU díky bohu aspoň za toho tantrického maséra! Být Jana mladší, je tady dost možný scénář, že by ji matce vzali a umístili do ústavu, kde by o ní 'bylo postaráno'. Bylo by o ní ale postaráno i citově? Zažila by běžný rodinný a vlastně lidský život ať jakkoli bizarní? Na druhou stranu, kdyby se dostala Jana mezi vrstevníky podobně postižené, možná by zažila i zábavu a aktivity podle svého gusta, kamarádství, lásky... (viz dokument R. Síbrta o kapele The Tap Tap). O tomhle teď budu asi nějakou dobu přemýšlet KONEC SPOILERU. Poslední plus; příjemně mě překvapil střih. Suma sumárum, slabší čtyřka. Ubrala bych na řachandě, která je místy na sílu. Linka 'asistenta' gaye mi přišla buď nedotažená nebo navíc. ()
Hodně specifický dokument, který nabízí zcela odlišný pohled na život hendikepovaného člověka. Jana je zcela nehybná, potýká se s řadou zdravotních problémů, které jsou bohužel z velké části nevyléčitelné a je závislá na své matce, která by sama potřebovala odbornou pomoc. Jana je ale vedle toho 28 letá žena, která touží po normálním životě, prožitcích, sexuální zkušenosti i přátelích z vnějšího světa. V dokumentu je zachyceno velké množství relativně výjimečných okamžiků, které ve standardních dokumentech o životě hendikepovaného člověka nevidíme. Matka je na Janě emocionálně závislá mnohem více, než Jana na ní. To vede k Janině touze po samostatnosti, která je bohužel nemožná. Na vysvětlenou, Jana se v jedné fázi dokumentu ocitá v instituci zaměřující se na lidi s podobným osudem, není ovšem zvyklá na sterilní prostředí postrádající autenticitu vnějšího světa. Jana je zvyklá na to, že k ní okolí přistupuje jako k mentálně zcela zdravému člověku (kterým ona i je), bohužel se opět vracíme k tématice podfinancované institucionální péče, která nemá prostor zabývat se individuálními lidmi, na všechno tak existují jasně dané škatulky, od kterých se následná péče odvíjí. Ocitá se tak v pasti vlastního těla i vlastního domova. Martina se cítí zrazená světem a jediný člověk, který ji nabízí útěchu a pocit zadostiučinění je právě její dcera, která se bohužel v několika momentech ocitá v pozici toho moudřejšího a dospělejšího navzdory tomu, že ze světa kolem sebe neměla šanci příliš pochopit a poznat. Je ale nutné brát v potaz fakt, že Janino chování vůči své matce (respektive důvěra a upřímnost) má největší vypovídající hodnotu právě o Martině, tudíž skutečně nejsme v pozici toho, kdo by rodinné poměry mohl jakkoli odsuzovat. Z dokumentu je naopak patrné, jak upřímný vztah mezi sebou hlavní aktéři mají. Jana je v blízkosti lidí, mezi kterými se nebojí mluvit o svých potřebách a tužbách, což je velmi důležitý aspekt pakliže jsme do konce života přímo závislí na svém okolí. Dokument je srozumitelný a jasný, atmosféra je nezvykle optimistická a v závěru může divák přát pouze štěstí všem hlavním aktérům. ()
Silně emotivní v pozitivním i negativním smyslu. Hlavní hrdinka osudem svázaná a obklopená směsicí kund, kokotů a podivínů, vybraných boží rukou spasitele, aby se starali o holku, která se smířila s osudem a potřebuje to jediné. Žít. Ano život v té nejzkurvenější podobě s přáteli i pseudopřáteli. Směsice kuriozit, která vás nenechá chladnými. A klasický, vracející se pocit, když vidím podobný film či dokument: Kurva jak já si žiju, jak já si žiju. ()
Osud sa s nimi nemaznal, ale napriek tomu ide z filmu veľa optimizmu. Až toľko, že sa to zdá až neuveriteľné, a zdá sa, že alkohol je v tomto prípade takmer nevyhnutnou súčasťou života, inak by sa to nedalo zvládnuť. Film je spracovaný tak, ako sa to v tomto špeciálnom prípade dalo, ale niektoré scény sa mi zdali nadbytočné. ()
Naprosto nekoncepční přeskakování, spíše než dokument je film takovým sestřihem z domácího videa. Jedinou devizou je rozhodně neotřele blízký pohled na Janu. Prvních dvacet minut je naprosto chaotických, před kamerou defilují další a další osoby, jedinou jejich spojnicí je kladný vztah k návykovým látkám. Škoda, že zajímavé téma nezpracoval nějaký schopný dokumentarista, takhle film vyvolává emoce jako záběry z průmyslové kamery. ()
Galerie (11)
Photo © Moloko Film
Reklama