Jsme, jací jsme

"I used to be a lot of things. But I don't know who I am anymore." ____ Famózní coming of age sodovka o postpubertální nespoutanosti a autonomním sebepoznání vlastní identity odehrávající se na pozadí reálií italské riviéry, sofistikovaně pojatá pod taktovkou vizuálního básníka Lucy Guadagnina, který se zapsal do historie moderní kinematografie svou dechberoucí queer romancí 'Call me by your name'. A totožně jako v oné Oscarem ověnčené gay pohádce, i zde Guadagnino neskrývá svůj signifikantní stylistický rukopis, a dává jej impresivně na odiv - jmenovitě se jedná o proporčně pomalý a přesto implicitní narativní vývoj, poetické aluze, melodramatické peripetie, bohémskou glorifikaci individuality, a v neposlední řadě rezignaci na veškeré žánrové konvence. 'Jsme jací jsme' totiž excelentně dominuje z onoho estetického a zejména percepčního hlediska - jde primárně o intuitivní zážitek atakující smysly a vjemy diváka. Zážitek, který prostřednictvím magického neoformalismu tvoří minimalistickou imerzní mozaiku o fluidní mladické emancipaci, nonkonformitě monotónnosti života, pomíjivosti lásky, a spontánní revoltě vůči tradicionalismu - čímž posléze dává bazírující zřetel na komplexní charakterový vývoj, nečekaně velmi inovativní bourání genderových stereotypů, a suverénnost bisexuality - a to se vše následně synergicky pojí do asociací, které aktuálně rezonují společenským děním. Za vrchol seriálu bezesporu považuji virtuózní melodické sekvence využívající tzv. ethereal music, které emocionálně dokreslují subtilní empirické introspekce o naivitě a prchavosti adolescence, jež jsou neodmyslitelně umocněné fenomenálním senzuálním soundtrackem Devontého Hynese, a hypnotickými kamerovými krasojízdami které sází především na vizuální extravaganci a nepopsatelnou auru nenucené křehkosti fikčního mikrosvěta - o ambiciózních výkonech hereckého ansámblu (J.D. Grazer!) nemluvě - Jordan Kristine Seamón si však veškerý půvab seriálu krade zaslouženě pro sebe.... Tyto zmíněné aspekty v konkluzi tvoří nevídanou kontemplativní mozaiku, oslavu absolutní tvůrčí svobodomyslnosti a nekonvenčních vypravěčských technikálií, což nemá v rámci seriálových debutů sebemenší obdoby - Guadagnino svůj talent etabloval k doslova bezchybnýmu tvůrčímu perfekcionismu, a já mu za to dlužím blowjob zadara.... Rezoluce? Nepopsatelně procítěná, až euforicky erotogenní filmařina - aneb redefinice arteterapie. Kdo nezapadá do generace Z, nepochopí. Těšing na potenciální druhou sérii mě už teď ladně svrbí na šulínku.... // VERDIKT: cinefilní rauš, aneb prozatímní etalon Guadagninovy vizuální poezie a sexuální tenze. 8,8 italských diskošek z 10 // (06.02.2021)

Všechny postavy včetně dospělých jsou zde takové v sobě trochu ztracené. Fraser na mě chvílemi působil jako typický teenager, chvílemi jako těžký neurotik a jindy jako psychopat. Je fanoušek poezie, návrhářské módy a trvanlivých věcí. Nemá rád rychlou módu a v pokoji má filmové plakáty Lynchova Modrého sametu a Bertolucciho Posledního tanga v Paříži. V ospalém italském městečku se režisérovi daří skrze hrdinu , který je takový malý pozorovatel, navozovat intenzivní pocity. Pobavilo mě když otec Harper , který je černoch objednal pro sebe a dceru kšiltovku s nápisem Make America Great Again. (28.11.2020)

Luca Guadagnino je génius a společně se spisovatelem Paolem Giordanem stvořil dílo mnohému publiku nepřístupné. Díky za to. Jsme na fiktivní americké základně v Itálii a sledujeme dva mladé lidi, kteří objevují sebe a své první lásky. Je to úplně odlišné, co bylo možné k vidění jinde. Záměrně mnoho vaty, záměrně spousta pocitů a divák či divačka, kteří se nebojí překvapení, se můžou dočkat zajímavých diváckých zážitků. Za sebe si cením hlavně čtvrtého a sedmého dílu, které by mohly bez problému fungovat jako dva samostatné filmy. Herecky bezchybné, atmosféra díky neoposlouchanému soundtracku skvostná. Jak jsem už naznačil, není to pro každého, ale rozhodně mělo smysl to celé sledovat. (28.12.2020)

Ďalší kúsok do degeneratívnej výstavy z dielne, ktorá produkuje myšlienky pýchy pod rúškom hrdosti, keďže pride znamená vždy pýchu. Nič vyslovene explicitného, ale čo sa sem podsúva? Úpadok, ktorí môžu chváliť len rovnako zdegenerovaní jedinci. Tak v prvom rade tu máme dve lesby, ktoré vychovávajú syna a ten je tiež buzerant, čo už je pravdepodobnosť hraničiaca so zrážkou našej galaxie so susednou. Keď sa potom poriadne porozhliadneme po tej americkej základni tak nakoniec vidíme, že v podstate pomaly každý druhý je homosexuál alebo lesba a ten, čo ešte nie je, tak ten chce experimentovať, nevie akú má identitu, nie je si istý. Kde sú tie staré dobré časy, keď pubertiak vedel, že je chlapec, že je dievča, že je hetero alebo že je homo. Dnes už nikto za nič neručí. Fluidujem, som nerozhodný a jeden deň som taký, iný onaký, proste dnešná spoločnosť výrazne podporuje duševné poruchy. Takže sa tu dočkáme v podstate všetkého, chlapec sa bozkáva s chlapcom, predtým ale skúšal ženskú a tá ženská má teraz fúzy. Ako hovorím, čistá DEGENERÁCIA. (07.07.2021)

Esence toho, proč je Luca jedním z nejnadanějších filmařů současnosti. Pomalé, introspektivní a symbolické (= pro povrcháře nudné) a nekonvenční drama o identitě, kde postavy neřeší vykonstruovaný problémy, ale jen se snaží najít místo ve svým životě a vypořádat s reálnými a lidskými problémy s tím přicházejícími. Seriál. kterej ví, jak správně zaříznou do duše a srdce a v závěru s tou kudlou ještě pořádně zakroutit. Fantastický herecký výkony každýho jednoho herce a nadlidskej hereckej výkon Grazera, hypnotická kamera a nehorázně sednoucí hudba. Zatímco Euforia rozhazovala semínka po hrstech z kola, We Are Who We Are je sází jedno po druhém a ještě se k tomu sehne k zemi a kontroluje vhodnost místa a kvalitu půdy. Obojí je skvělý ale druhej způsob přecejenom přinese těch kytek nejspíš víc a budou mnohem trvalejší. (11.12.2020)