The Queen of Black Magic
Režie:
Kimo StamboelScénář:
Joko AnwarKamera:
Patrick TashadianHrají:
Ario Bayu, Hannah Al Rashid, Salvita Decorte, Ari Irham, Adhisty Zara, Shenina Cinnamon, Muzakki Ramdhan, Miller Khan, Giulio Parengkuan, Imelda Therinne (více)Obsahy(1)
Skupina přátel se po letech vrací do sirotčince, kde vyrůstali. Důvodem návštěvy je špatný zdravotní stav jejich vychovatele. Jenže sirotčinec ukrývá temné tajemství, které se pomalu dere na povrch. Návštěva se tak změní v boj o holý život. (pornogrind)
Recenze (51)
Delší expozice s více postavami, ale vyplatí se ji přečkat - černá magie to pak rozjede ve velkém. Digitální stonožky a brouci filmu sice ubírají na vážnosti, ale démonické síly, které dokáží sprchovat vřící vodou anebo přinutit střílet do končetin dítěte spolehlivě probudí vaši pozornost. Hororová divočina po indonésku. ()
Podle traileru jsem čekal velkou porci krve, gore, hnusu a brouků a stonožek vylézajících z různých tělních otvorů, ale kromě toho (možná v o trochu menší než očekávané míře) jsem kupodivu k vlastnímu překvapení dostal i relativně obstojné civilní herecké výkony a překvapivě pevnou režijní ruku, díky čemuž většina filmu bezproblémově funguje jako seriózní horor. Nebudu tvrdit, že to funguje po 100 % stopáže, ale po dejme tomu 98 % ano. Závěrečná třetina je intenzivní hororové peklíčko a těším se, až si ji ve kvalitnější kopii pustím znova. ()
Rodiny sa stretávajú v sirotinci, v ktorom niektorí členovia vyrastali, no čoskoro si uvedomia, že sa tam nikdy vracať nemali, avšak niet cesty späť. Prichádza pomsta spojená s čiernou mágiou za hriechy minulosti. Démonický kúsok, pri ktorom váham medzi 3 a 4, lebo čakal som ešte o niečo viac (snáď ma Anwar presvedčí v chystanom Impetigore, lebo ako scenárista tu podal len priemerný výkon). Problémom je najmä množstvo postáv v podstate bez charakteru, ktoré sú divákovi od začiatku ukradnuté, úvodná polhodina mi prišla vlažná a zbytočne zdĺhavá, a ku koncu, keď to už začína fakt strácať dych a všetci tí hrdinovia tam len nezmyselne pobehujú, to vyvrcholí pomaly až komicky. Zase na druhej strane posadnutí chudáci, ktorí si tam odrezávajú časti tela, a vyliezajú z nich chrobáčiky, húsenice, stonožky a všelijaká možná háveď, sú na nezaplatenie. Nepresvedčilo ma to natoľko, že by som to chcel v blízkej budúcnosti vidieť znova, ale ako celkom efektnú exotiku beriem všetkými desiatimi. ()
Kimbo Stamboel není takový řezník jako jeho bratr Tjahjanto, ale tohle se mu sakra povedlo. Skupina přátel se vydá do Sirotčince, kde kdysi vyrůstali, ovšem sirotčinec má temnou minulost a ta si příjde splatit svůj dluh. Černá magie je pojem, který v hororech už tak často nevídáme a Stamboel se jí zhostil s grácií. Stonožky, červi a housenky vylézají snad ze všech možných lidských otvorů a místy se na film kouká fakt nepříjemně. A autobus plný mrtvých zohavených dětí na náladě taky nepřidá. Od vlažnější půl hodiny, film intenzivně jede až do konce a všem zůčastněným se tam dějí hodně ošklivé a nezáviděni hodné věci a dětem včetně. Má to i slušnou atmosféru, parádní masky, rychlé tempo a letos jsem tuším větší divočinu ještě neviděl. Prostředím mi to místy připomínalo i jejich prvotinu Macabre. Příběh**, Akce****, Humor>Ne, Násilí****, Zábavnost****, Hudba****, Atmosféra****, Napětí****. 8/10. ()
Indonézska hororová pecka len pre drsné povahy a odolné žalúdky. Sympatický kasting, pekelná atmosféra, pôsobivá výprava nočného sirotinca s temnou minulosťou a plno scén, ktoré sú razantným spôsobom nepríjemné, či už útočia na psychiku, ale na váš žalúdok. Nechcel by som tam byť s nimi. Fakt nechcel. ()
Moc jsem to nepochopil. Vedoucí sirotčince kdysi zkoušel na své ovečky Feri tail a královna černé magie místo toho, aby vedla vendetu s chirurgickou přesností (např. srpem zbavila nemohoucího pan Bandiho výhonku), tak ztrácí hlavu a hodlá brutálně vyvraždit půlku Indonésie. Na jednu stranu působivé v některých jednotlivostech okultního běsnění, na druhou občas přehnaně teatrální a s maňáskovými postavami neadekvátních reakcí. Konec beru tak, že se toho zase tolik nestalo a děcka mají před školou novou paní, co diriguje dopravu, ale možná se mýlím.. ()
Velice strašidelný a výborně vypracovaný horor. Obzvlášť při scéně s autobusem tuhla krev v žilách. Konec na můj vkus přehnaně kravý, ale hodnotím velice kladně. ()
Dej aj jeho vyústenie je dosť riedky. Pritom často filmovo i žánrovo recyklovaný. Konkrétne ide o návrat dospelých (a ich potomkov) do miest traumatizujúceho detstva a vysporiadanie si nedoriešených záležitostí. Tentoraz cez horor. Drobné lesklé chrobáčiky, pripomínajúce mini kovové guľôčky ukrutnou rýchlosťou zaliezajúce do hrdla a spôsobujúce krvácanie očí úst a žíl sú mega. Rovnako tak kadejaké húsenice a stonožky ktorými sa nedobrovoľne či očarovane kŕmia hrdinovia a následne sa im vlnia pod kožou. Zvyšok tvorí všedný hororový štandard, snažiaci sa obohatiť tému čiernou mágiou a nejakými tými náhlymi odhaleniami temnej minulosti. Ale to tu už predsa toľkokrát bolo. Napriek tomu udeľujem Indonézanom za exotický príspevok do žánru silné tri (šestky). ()
Sirotčinec se už v několika filmech ukázal jako vhodný adept pro horor. Zpočátku se zdálo, že by mohlo jít o duchařinu, což já fakt nemusím.Jakmile se ale začalo mluvit o černé magii, bylo jasné, že nepůjde o bubáky, nýbrž čarodějnice! A návrat ztracených synů nebude milým rozloučením s otčímem ze sirotčince, nýbrž bojem o holý život. A protože dorazily i jejich manželky a též pár dětí, je jasné, že adeptů na smrt bude dostatek. Poměrně nevyvážený příběh, kde se zkraje více tlachá, než dělá, se rozjíždí pomaleji. Jakmile dojde na inferno, snímek dostane konečně šťávu. Stonožky jednoznačně vedou! Autobus smrti, pomsta, dávení nejen krve, procvakaná ústa a postřelený spratek (ten mi fakt lezl krkem). Strašidelné ne, pár napínavějších scén ano. Solidní průměr...3,5* ()
Keby rovnaký námet spracovala americká produkcia, pravdepodobne by išlo o klišé somarinu. Kimo Stamboel však z relatívne obyčajného námetu vytvoril pútavý horor so skvelými gore scénami a kvalitne budovaným napätím. Škoda len toho slabšieho záveru. ()
Tohle asi nemá cenu nějak víc komentovat. Jen bych opakoval to co je tady v jiných komentářích. Jen dodám, že o filmu jsem věděl úplný minimum a možná proto mě tak překvapil a ve výsledku tak převládají veskrze pozitivní pocity. Napínavá a atmosferická podívaná u které( je alespoň pro mě ) vadou na kráse ta digitální havěť. ()
Indonésie přichází s další démonickou hitparádou gore scén a tíživě temných obrazů a já říkám: „Jen tak dál!“ Kimo Stamboel a Joko Anwar si vzali do parády indonéskou hororovou klasiku Ratu Ilmu Hitam (1981), ale látku ve velké míře pozměnili a aktualizovali, takže z původního filmu zbylo jen pár prvků a jinak jde o úplně novou, povýšenou podívanou. Skupina starých známých se setkává v odloučeném sirotčinci, aby vzpomněli na staré časy, ale minulost se ukáže být mnohonásobně děsivější, než by si kdokoliv z nich dokázal připustit. Po hororové stránce snímek funguje velmi dobře a přináší několik opravdu nepříjemných vizí. Vytknout bych snad mohl jen nadměrné užívání digitálních efektů (ten počítačový hmyz tomu hodně ubližuje), jinak jde o atmosférou velmi silnou podívanou, jejíž nejsilnější momenty jsou opravdu pekelné. ()
Indonéská divočina s mnoha hororovými motivy si žánrově kráčí za svým, kapku horší je to s dějem samotným, který při nejlepší vůli moc smyslu nedává. Za vychovatelem, který si zřejmě prošel katolickým seminářem a jeho vztah k dětem je tak velmi přátelský, se vrací jeho odchovanci, pochopitelně s celými rodinami, aby ho v jeho poslední chvíli uctili (ehm, dnes tedy wtf) A idylický obrázek se vcelku brzy změní v čarodějnické představení plné krve, smrti, stonožek a mrtvých dětí. Kdo že to bubá a proč je pak vcelku jasné, jen jsem dlouho nechápal proč až tak. Ale v pekle holt jednomu jebne jedna dvě a pak ztrácí i hlavu, že ano. Čili i to si nakonec sedlo. Příjemně čistokrevný, byť lehce přemotivovaný horor. Slabší čtyřka. ()
Jsou zde pasáže, kde se divák může cítit jako uprostřed nejhorší noční můry. A pasáže, které vás nechají vzhůru se studeným potem a tlukotem srdce. Je postavy mohli být propracovanější. Originální pro mě byla vysouvací hlava ženy. ()
Indonéská tvorba jde mimo mě, tady jsem šel do neznáma a nechal se zlákat hodnocením a musím říct, že rozhodně nelituju. Z původních obav ohledně "neherectví" tamních herců zbyl jenom dobrý pocit, protože všichni svoje role zahráli až nečekaně dobře, práce s kamerou skvělá a hudební doprovod tady sedl jak prdel na hrnec. Budování atmosféry po celý film se dařilo výborně a zvrat v závěrečné třetině, který zamíchal kartama, film posunul o krok dál. Koncept černé magie tady dlouho nebyl a některé scény byly dost nechutné a často nevídané, i když otrlejší divák je na ně zvyklý a vyloženě nic nového nezažije. Režisér nešetřil ani děti (obrovský plus!!), červi, brouci, stonožky a hektolitry krve tady tekly ze všech otvorů proudem a popravdě si nepamatuju za poslední dobu film, který by byl na nechutné gore právě tak výživný jako tenhle. Přidejte k tomu nepolevující tempo od 30. minuty a je zaděláno na úspěch. Pro mě je to slušná čtyřka, protože tohle jsem od Indonésie rozhodně nečekal a ta si tak připisuje obrovské plusové body, protože tak solidně zkombinovat žánry se nepovede pokaždé. ()
Jednoduché, přímé, se silným osmdesátkovým oparem originálu. Silné ve své jednoduchosti, vyšperkované několika vychytávkami. Jak vidno, jde to i bez lekaček. 3.5* ()
Kdyby měl někdo náhodou tendenci předem shlížet na indonéský film s předsudky a despektem, po téhle horrorové parádě by mu mohlo sklapnout. Laskavě hřejivý začátek s milou přátelskou atmosférou, milými přátelskými lidmi a jejich milými slušnými dětmi nedává vůbec tušit, jakým směrem a s jakou intenzitou se celý děj postupně vyvrbí. Pravda digitální triky nejsou prvotřídní, scénář je místy trochu kostrbatý a finále se mi zdálo malinko odfláknuté, ale globálně vzato se jedná o plnokrevný krvák na téma strašidelný dům, který ční v současné břečce amerických kvazikrváků o strašidelných domech minimálně o hlavu výš. Nejvýživnější výjevy: autobus plný mrtvých dětí, autoliposukce před zrcadlem, stonožky na všechny způsoby, sešívání pusy sponkovačkou nebo nasazování si uříznuté hlavy zpátky na krk. ()
3,5* Dost povedená Indonéská jízda, dostatečně krvavá, nechutná a strašidelná. Na bodech ubírají horší triky a první splácaná polovina. ()
Úvodní půlhodina nastiňující příběh mě příliš nebavila a bral jsem jí spíš jako nutné zlo. Nicméně jakmile to démon rozjel, zůstal jsem zírat s otevřenou pusou a sklaplo mi až v samotném závěru. Stamboel kombinuje klasické strašení s výživným gore a tak se tu divám dočká všeho od chrlení krve přes brouky a housenky až po třeba oko vylézající z důlku. A to mě hodně baví. Jen je škoda, že pajdající bubák nedostal trochu víc prostoru. Byť se jedná o klišé, tak jeho nástup skrze televizní obrazovku byl vynikající. 80% ()
Mé okrajové zkušenosti s jihovýchodní Asijskou kinematografií jsou celkem pozitivní - většinou nejdu naslepo, vybírám si a málokdy jsem zklamán. Akční snímky nebo horory, v tom jsou perfektní, s ničím se neserou, je to živý, horký, zpocený a většinou to bolí. Tohle je přesně ono a jak název napoví, jde o magii a hlavním hrdinům se tu dějí fakt hodně nehezký věci. Oceňuji snahu pracovat na atmosféře, v průběhu děje odhalování historie domu a postav a i když na mě herci často působili nevěrohodně a kamera skoro televizně tak říkám na rovinu, že vidět to jako malej, tak mám snímek v hlavě dodnes. Prostě dobrý strašení, žádný servítky a posledních 10 minut v sirotčinci je fakt hodně hustých. 7.5/10 ()