Reklama

Reklama

Van Gogh

Trailer

Obsahy(1)

Spalující vášeň v každém tahu štětce. Poslední dny jednoho z největších malířů. Van Gogh režiséra Maurice Pialata se odehrává v roce 1890 a zachycuje posledních 67 dní v životě snad nejslavnějšího malíře všech dob Vincenta van Gogha. Gogh přijíždí koncem května do Auvers-sur-Oise, aby se léčil pod dohledem doktora Gacheta. Paradoxně je to nejplodnější období v jeho životě, namaloval kolem stovky pláten a kreseb.
Horečnatá práce v úzkosti, nenaplněné lásky, neúspěch sdílený s bratrem Théem, nesnesitelné vedro a vybičovaná citlivost, i absint, to vše vedlo k van Goghově předčasné smrti. Jeho poslední slova zněla: „Smutek potrvá navždy." Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise. Theo, neschopen smířit se s bratrovou smrtí, zemřel o šest měsíců později a byl pochován vedle Vincenta.
Mnoho lidí se domnívalo, že van Goghovým posledním obrazem před sebevraždou bylo Havrani nad obilným polem (zřejmě kvůli výrazně turbulentními stylu), ve skutečnosti však van Goghovým posledním dílem byla Zahrada u Daubigny. (Česká televize)

(více)

Recenze (29)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Van Gogh jenom potvrzuje dlouhodobé prokletí, které stíhá žánr životopisných filmů. Jsou příliš uctivé, seriózní, dlouhé - a obvykle nudné, bez chuti a bez zápachu. Život, přinejmenším jeho poslední etapa byla v případě Vincenta van Gogha přitom fascinující. Mohlo z toho vzniknout strhující psychologické drama člověka zmítaného ztrátou víry v sebe sama a vyhořením, navíc obtíženého obavami z chatrného zdraví i existenčními problémy. Místo toho vidíme unavený film bez jiskry, kde hrdina připomíná víc leklou rybu. Celkový dojem: 40 %. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Hodně tancování, málo malování. Přesto zajímavý film. Oproti domkumentům je zde vykreslený vztah s Théem mnohem víc dramaticky. Film je plný lidí, ale není v něm tolik vnitřní rozervanosti, která Vincenta provázela poslední dny života. Čekala bych víc malebné krajiny, pohledy na kavárnu a kostel v Auvers, více samoty v polích a osamělosti v mezi čtyřmi stěnami. ()

Artran 

všechny recenze uživatele

Poslední dějství dramatu jménem Vincent Van Gogh. Doba: červen a červenec roku 1890. Příběh začíná po tom, co Van Gogh opouští kliniku, kde se léčil po tragédii, která vyústila do známé sebezraňující destrukce, a přijíždí k lékaři Dr. Paulu Gachetovi. Krize se nicméně dále nenápadně prohlubuje a Vang Gogh ztrácí víru v sebe jako v člověka i jako umělce. Nezabrání tomu ani milostný románek s Gachetovou dcerou. 27. července se střelí do hrudi a dva dny nato umírá. --- Nádherná subtilní kamera, absence filmové hudby a všední pohled na život kolem nás, pod kterým je ale "smutek, který trvá navěky". ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Mohl to být skvělý film o posledním období Goghova života, kdyby nebyl tak přezbytečně dlouhý. Mnohé, co mohlo trvat půl minuty trvá dvě, stává se to roztahané, nezajímavé, chvílemi to hraničí s nudou. Něco tak zachraňuje prostředí, něco pohled do malířské kuchyně, ale i tak to na čtvrtou hvězdu ode mne dosáhlo jen tak tak. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Nebudem písať, že zábery širokých polí a zelených lúk pripomínajú impresionistické obrazy, pretože pravda je taká, že naopak impresionistické obrazy pripomínajú skutočnosť. Život Van Gogha bol iste zaujímavý. Aj jeho záverečná fáza. Výlety do prírody, nová láska, nevestince, kopa sexu, maľovanie, hádky s bráchom, depresie. Pialatov starší film však pôsobí na mňa príliš televízne, aby ma dokázal vtiahnuť tak, ako by mal. Neviem si totiž predstaviť, že ho sledujem na veľkom plátne na nejakom festivale. Mám pocit, že mnohí by tam zaspali. Ak by bol kratší, alebo ak by bol pri tejto mohutnej dĺžke výpravnejší a menej chladný, splnil by svoj účel možno aj dokonale. Vzhľadom na viacero tunajších plných počtov sa ale asi viac jedná o otázku vkusu. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Nepovažujem tento príspevok do životopisných filmov o van Goghovi za vydarený. Nezodpovedá mojej predstave vytvorenej prevažne z knihy a jej vynikajúceho filmového prepisu. Dúfal som, že tento film, vymedzený poslednými dvoma mesiacmi maliarovho života, môj dobrý pocit ešte znásobí. Opak je pravdou. Predstaviteľ van Gogha fyziognómiou, ani správaním nezodpovedal mojej predstave a režisér sa v nejakej nepochopiteľnej snahe sústredil iba na nepodstatné udalosti v jeho živote. Málo sa maľovalo, o to viac sa pilo a flámovalo. Bol som týmto nepomerom sklamaný obdobne ako u filmu o Johnnym Cashovi. Samozrejme, že scenárista a režisér majú svoju autorskú licenciu aj na takéto osobité videnie. Ja mám zasa licenciu ich videnie neakceptovať. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Možná jsem nekulturní barbar, ale 95% životopisných filmů o malířích mi připadá jeden jako druhý. A trochu paradoxně jsem se z anotace na této stránce o Van Goghovi dozvěděl více než za více jak dvě a půl hodiny filmu. No nic. ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Docela zklamání.. Cením, že se Pialat pokusil o jistou deromantizaci, demýtyzaci a nabourání Lust For Life kánonu, ale ono to moc nefunguje a především takové téma zvládne inovace jen do určité míry.. Neřešit, že má herec obě uši je ok. nepředvádět explicitně pokus o sebevraždu-taky ok. Naznačit, že vztah Vincent Theo nebyl tak idilický- proč né? Udělat z Vincenta magnet na ženské-no dejme tomu. Ale tím nejzásadnějším tj. vykreslením Vincentovy osobnosti si už nejsem vůbec jistý. Přecejen v tomhle směru je Vincent zmapovaný dost podrobně a zde je jeho postava příliš flegmatická, sebevědomá, ctižádostivá, společenská.. navíc-o malování se tady více mluví než aby se opravdu malovalo a když už se maluje je to takové jakože mimochodem. Chybí tam vášeň pro tvorbu, tempo, živost, napětí(či gradace). Celé to tak něják plyne a věci se dějí bez motivace.......... Nevím-prostě mi to nesedlo.. Není to úplný blábol a jak píše pakobylka, může to fungovat jako příběh fiktivního umělce, ale Vincent to prostě není. ()

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Velkolepé. Možná až moc. Nepochybuju, že si van Gogh zaslouží stejnou poctu jako Mozart, genialita obou je v jejich díle nabíledni. Avšak tříhodinová freska posledních sedmašedesáti dnů, v nichž nedělá nic jiného, než že maluje či se o to alespoň pokouší, debatuje s doktorem o svých potížích a malířství, potají chodí za jeho dcerou, též hojně navštěvuje ženy pochybné pověsti, a často si píše si s bratrem -chlebodárcem, je paradoxně zploštělá a nafouknutá zároveň. Málo biografie, chybí ucelenější pohled do zákulisí van Goghova "nepozdního" života, zbytečně moc kudrlinek, za vše scéna v jednom z pařížských(?) "doupat neřestí"... Pakliže je van Gogh primárně o vnitřní melancholii a duševní rozervanosti, nemám sebemenší problém, pociťuju jak byl van Gogh sžírán a ubíjen, podíl na tom nese i Jacques Dufronc, který se mistrně zhostil titulní úlohy... 65% ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Byla jsem moc zvědavá, jak se tvůrcům podaří dostat na plátno posledních 67 dnů života Vincenta van Gogha. Taky jsem se trochu bála, jestli ty skoro 3 hodiny vydržím. Film o malíři nejkrásnějších krajin pod sluncem je ale moc zajímavý. Je v něm popsán možná každý z oněch 67 dnů zvlášť. Kupodivu jsem znechucení a odcizení malíře od světa příliš nevnímala. I když tam zřetelně bylo. Vnímala jsem prostě jen ty nádherné obrazy a lehkost, s jakou vznikaly. Vnímala jsem Vincenta, jak celé dny sedával u pole se zralým obilím a to pak na jeho plátnech bylo úplně stejně živé. Přestože žil ve světě, který ho nepřijímal a nerozuměl mu, dokázal krásu toho světa namalovat zářivější než ve skutečnosti byla. Film je životopisné drama se smutným dějem a tragickým koncem, já si z něho odnáším jen hřejivý pocit a krásu, kterou Van Gogh namaloval. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Čím více o něm máme materiálu, tím méně je Van Gogh pochopitelný a uchopitelný. Literatura, filmy, ani jeho vlastní obrazy, nám jeho samého neosvětlují, a snad i dokonce zatemňují; vždycky nám z toho vyleze nějaký Van Gogh, vždycky ale jiný. Jako bychom cibuli nelsupovali, nýbrž naslupovali. Jako bychom obraz nekomponovali, nýbrž dekomponovali ve snaze, že pod ním najdeme ještě jiný obraz, kterému budeme lépe rozumnět. Ale pod ním není nic - práce byla zbytečná. A na jaký obraz myslíme? Le Jardin de Daubigny? Nejspíš na jakýkoli. Nyní, když je Vincent Van Gogh symbolem a standardem dobrého vkusu, chtěli bychom poznat ho, spřátelit se s ním, trochu jeho nynější slávy vzít na sebe. Ale není to možné. A tak, pokud se dostaneme do Auvers sur Oise, raději navštivme Museum absinthu, tam možná přece něco vystopujeme... Pozn. 1: Jeho poslední autoportrét z roku roku 1889 zobrazuje strarce, vzezřením filmového doktora Gacheta, jehož portrét se prodal za 82,5 milionu dolarů. Je to ještě pořád Van Gogh? Nebo již nějaký demiurgh? Pozn. 2: Film byl dlouhý! Dvě a půl hodiny! Kdybychom po tuto dobu nepřetržitě sledovali nějaký Goghův obraz, možná by nám to dalo víc. Možná také bychom si vpálili kulku do prsou. Pozn. 3: Autor tohoto díla, Maurice Pialat, má impresionisty dobře odkoukané. Jelikož nemohl (prostě to nejde) využít jejich malířskou techniku, mistrně využil jejich techniku kompoziční - krásné obrazy, které musí ocenit nejen fotograf. ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

----- "Žít si jako umělec, to je luxus. A může si ho dovolit, kdo na to má." ----- A o tom to je. Kam se poděly tvůrčí posedlost a vnitřní rozervanost, které byly tak jasné a zřetelné ve snímku "Žízeň po životě" (1956) ? Nic z toho se Maurici Pialatovi zachytit nepodařilo. Zbyl jen trochu plytký příběh bohéma, kterému ženy samy padaly do náruče, který se bez větších výčitek svědomí nechal živit zodpovědnějším mladším bratrem ... a který své psychické problémy víceméně jen předstíral, aby se jednoho krásného dne jen tak z plezíru - když ho zrovna omrzel život - pokusil o sebevraždu. Příběh, který docela dobře funguje jako fiktivní vyprávění o fiktivním umělci, ale nějak ho nemůžu přijmout jako portrét Vincenta van Gogha. ()

mandlova 

všechny recenze uživatele

Strašně neosobní, chladné, nudné...a dlooooouhé. Některé pasáže bych oželela. Otravné postavy, tedy jejich představitelé, frackoidní Gachetova dcerka, nesympatický a toporný Vincent. Kde je ta spalující vášeň? Kde je ta umělcova rozervanost vedoucí až k sebezničení? Bohužel toto zpracování mne nechává naprosto chladnou. ()

mysak.pitlik 

všechny recenze uživatele

Van Gogha zbožňuju už od přečtení knihy Žízeň po životě. Hodně mě zaujaly zejména dopisy bratrovi, jenž jsou v dokumentu hojně citovány. ()

Bivoy 

všechny recenze uživatele

Van Gogh byl nesmírně pilný malíř a v Auvers maloval více než jeden obraz za každý den. Z tohoto filmu mám ale pocit, že Vincent jen chodil za ženskýma a pil. Malování, jímž by mělo být prodchnuto vše, zde nějak ustupuje do pozadí. Kromě toho bohužel Jacques Dutronc nevypadá tak, jak se Vincent zachytil na autoportrétech - chybí mu ono vangoghovské čelo. Filmová adaptace Žízně po životě tak z mého pohledu i nadále zůstává nepřekonána. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Poslední měsíce života van Gogha... Kdysi jsem četl Stoneovu Žizeň po životě, ale je už to pár desítek let, a tak si tenhle závěr nepamatuji, ale pravděpodobně jde o dost věrnou rekonstrukci. Film sám jako by se dělil na dvě části. Jaro a léto na venkově v Auvers-sur-Oise jsou naplněny zdánlivým uklidněním jeho choroby po pobytu v Saint-Rémy. Něžné přátelství s dcerou doktora Gacheta pro Gogha znamená mnohem méně než pro Margueritte. Tato část se vyznačuje velkou barevností a krásnou civilností v projevu herců, zvláště představitelka Margueritte A. Londonová je velice přesvědčivá. Přelomem je první pobyt u bratra v Paříži. Tehdy jako by se vracel mezi starými známými prostitutkami tam, kde před léty jeho psychické problémy začaly a následná návštěva Margueritty v Paříži nedokáže van Goghovy deprese upravit do stavu, v němž se ještě nadějně nacházel na jaře... Záhadou zůstane, jak byl van Gogh smrtelně raněn, on sám se smrti nebránil, protože se mezi lidmi cítil cizincem... Tato druhá část už postrádá lehkost části první, možná je to i délkou filmu, že divák nedokáže zůstat soustředěný... Ale rozhodně to nebyl špatný film. ()

Reklama

Reklama