Beneš

Dokument o našem nešťastném ne-králi, založený na shromáždění relativně jednoznačných jednoduchých tezí nad jeho životopisem a důležitými politickými rozhodnutími, které téměř všechny pro něho nevyznívají dobře (sólo hráč, ctižádostivec, lakomec, nesnášenlivec a pavouk ve svých superprojektových diplomatických sítích, jež spřádá, do kterých nikoho nepustí a nakonec vždycky rozhodne sám, bez možnosti kritické úpravy dalšího postupu; člověk bez emocí, ovšem s lidskými slabostmi; silný dovnitř, slabý ven atd. atd.). Navíc se současně nemohu ubránit pocitu, že autor není nestranný (resp. je silně kritický). ERGO: Je tento přístup, balancující na hraně názorového sdělení, korektní? Není to snadné, na tak malém prostoru učinit spravedlivou výpověď, která navíc nemá vyznít jako všehochuť a alibistické ne-hodnocení, jež v diváku nezanechá účinek, nicméně korektní to z definice úplně není.. Vyjdeme-li však z hranic filmového vyprávění, dokument sehrává zdatně svoji sekundární roli, tu sociální. Divák se tak opět vrací k obtížně řešitelnému soukromému úkolu, jak příslušnou zcela zásadní a v celé své politické kariéře patrně nejvlivnější osobnost v našich státních dějinách samostatně hodnotit (pochválit, či zkritizovat), aby pak mohl svůj závěr co nejdéle udržet (pokud možno neměnit) a obhájit např. před dětmi, které se budou ptát (vlastně už ptají). Tento dokument přitom na základě utříděné látky a její konzistentní (negativní) suchopárné a nevraživé tezovité struktury, zaujetí, jež vzbuzuje, i samotného obrazového doprovodu, poskytuje divákovi v této snaze solidní a zvláště plodný dialogický vstup. Budiž chvála. Dál už musí ale divák sám. (03.12.2019)

Výborný černobílý nečernobílý demýtizační dvojdílný dokument o Edvardu Benešovi. Svým způsobem jde o jakési pokračování dokumentárních Rudých prezidentů, kam Beneš částečně také spadá, jeho poválečný příklon k Sovětskému svazu a komunistické straně byl a je neomluvitelný... (06.11.2019)

Jako příspěvek do diskuze o tomto člověku vidím dokument jednoznačně kladně. Pokud by si ovšem člověk chtěl udělat obrázek, musí vidět a načíst víc. Tento snímek prezentuje především záporné a diskutabilní vlastnosti tohoto politika, který ovšem kromě svých mnoha chyb byl politikem evropského formátu a dokázal ve Společnosti národů, Malé dohodě a jiných organizacích dosáhnout pozoruhodných úspěchů. Tandem Masaryk-Beneš byl funkční a garantoval správný směr vývoje republiky uvnitř i navenek. Nicméně Benešovy úspěchy nejsou vůbec náplní snímku, takže to zanechává trochu pachuť v ústech. Opomenuto je zcela mezinárodní pozadí všech událostí zejména postoje Británie, která ČSR zcela opustila i přes garance. Nejedná se tu jen o Mnichov, ale i poválečný vývoj, kdy bylo zřejmě celé teritorium Střední Evropy zobchodováno se SSSR a zcela dobrovolně vyklizeno západními Spojenci. Beneš byl sice schopnou, ale přeci jen malou figurkou na šachovnici dějin a ač tomu obětoval celý život, pokaždé prohrál. Míra jeho neviny a viny bude ještě  předmětem mnoha prací, takže pomalu s těmi odsudky. 60% (13.03.2022)

O úloze a významu prezidenta Budovatele je už dnes jasno. Spoluzakladatel a obnovitel státu byl, řečeno Churchillovými slovy, zralým evropským politikem oddaným své vlasti a zosobněním ideálů svobodného světa. Zbývá poslední dotaz: může být sám fakt holého žití vykládán jako zrada a selhání? (28.08.2021)

Edvard Beneš, "mašina na myšlení a na práci, bez lidského citu, ale s lidkými slabostmi", jak jej trefně zhotnostil kancléř Smutný, je jistě jedna z nejrozporuplnějších postav naší novodobé historie.  Na jednu stranu nelze pochybovat o Masarykových slovech, že "bez Beneše bychom republiku neměli," (a to ani tu třetí po 2. světové válce), zároveň je však zřejmé, že jeho dvojnásobná "asistence" u pádu a devastace republiky (Mnichov 1938, komunistický převrat v únoru 1948) přinesla pokaždé hodně trpké ovoce. Autoři dokumentu se snažii o maximálně (kriticky) objektivní pohled na dotyčného, přesto i po jeho zhlédnutí je za mě těžké (ba skoro nemožné) zaujmout k postavě našeho druhého prezidenta nějaký jednoznačný postoj. Zůstanu tedy u toho, co jsem psal v úvodu, že Beneš byl rozporuplnou osobností. To se tedy určitě nedá říct o tomto dokumentu. Obrazového dokumentárního materiálu je zde sebráno úcihodné množství a informační hodnotu má tento dokument opravdu značnou (i já dosti znalý historie jsem se zde dozvěděl minimálně jednu novou zajímavost o tom, že se Beneš neúčastnil posledních svobodných parlamentních voleb v roce 1946). Moc dobrá práce. (01.12.2021)