Reklama

Reklama

Nadměrná velikost

(festivalový název)
Trailer

Obsahy(1)

Francouzský film převrací známé schéma romantických komedií. Po dítěti v něm netouží žena, pracovně vytížená koncertní klavíristka Claire, ale její manžel Frederic. Ten se uchyluje k podlému kroku a manželčinu antikoncepci vyměňuje za placebo. Nedochází mu, kolik stresu, frustrace a bolesti partnerce obrovské břicho způsobí. Pichlavá feministická komedie odhaluje, že některé projevy mužské lásky jsou jen špatně maskovanou mizogynií. (Febiofest)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (4)

Slarque 

všechny recenze uživatele

Otočení ženských a mužských stereotypů ve vztahu jednoho manželského páru působí zábavně, ale při jeho důsledném aplikování na průběh těhotenství z toho už žena chtě nechtě vychází jako úplná blbka, i když je jinak kritika zjevně obrácena proti jejímu partnerovi. Neznámé herecké obsazení v tomto případě vypadalo jako plus. ()

Azrael515 

všechny recenze uživatele

Skvela komedia o tehotenstve s prehodenymi genderovymi rolami. Ona je klaviristka svetoveho formatu a neriesi nic nez klavir. Zabuda na narodeniny a posobi celkom chladne. On sa stara o vsetko ostatne, mikromanaguje jej zivot, vybera jej co si ma obliect a posobi celkom otravne. On chce dieta, ona o tom nehodla diskutovat. On prehodi antikoncepcne prasky, ktore jej musi nosit az pod nos aby ich brala.. Na francuzku komediu podozrivo vtipne :D ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Překvapilo mě, kolik lidí ten film považuje za odporně mizogynní. Podle mě Sophie Letourneur diváka ve skutečnosti nutí, aby o mizogynii přemýšlel. Manžel touží po dítěti. Proto své manželce Claire, vytížené kariérou koncertní klavíristky, vymění antikoncepci za placebo. Žena otěhotní, což se ale jako první dozvídá muž. Ten proto naplánuje její návštěvu gynekoložky až na dobu, po které už podle francouzkých zákonů není možné (a bezpečné) provést interrupci. Zní to děsivě, jako námět hororu, ale přesně o to jde. Muž si v souladu s patriarchální logikou přivlastňuje ženu do té míry, že ji připravuje o veškerou působnost a přejímá kontrolu i nad jejím tělem a těhotenstvím, které následně prožívá, jako kdyby bylo jeho vlastní, a namísto rodičky se vzdělává v oblasti péče o dítě a navštěvuje kurz „Láska, mléko a mazlení“. Snad pouze během návštěv nemocnic, natáčených na podtrhnutí kliničnosti celého procesu dokumentárním stylem s reálnými lékaři, si uvědomuje, že Claire bezezbytku nahradit nedokáže. Dál ji nicméně vnímá nikoliv jako plnohodnotnou a autonomní lidskou bytost, ale jen skrze její břicho, které jí měsíc před termínem enormně naroste a ještě víc jí tím ztíží život. Pro Claire je nechtěné těhotenství především zdrojem stresu, frustrace, zmatku a bolesti. Přichází o tělesnou integritu a její vlastní identitu nahrazuje v očích druhých identita nenarozeného dítěte. Smír nachází teprve po návratu za klavír, ne v roli matky. Humor ani styl, jakým je film natočen, nejsou hřejivé, jak byste od komedie o těhotenství čekali. Énorme svým chladem, pichlavostí a převrácením genderových stereotypů neujišťuje, ale rozrušuje a vyvádí z konceptu, což by podle mě ty nejlepší komedie měly dělat. Jen se bojím, že někdo natočí český remake, který už nebude reflexí šovinismu, ale jeho produktem. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama