Karel

C'est la vie, c'est la vie, a to mě nebaví, nebaví... Z dokumentu čiší velká touha zaznamenat poslední dny velkého to člověka, nezapomenutelného umělce, představitele jedné úspěšné vlny československé populární hudby. Jenže jaksi ta tužba vyprodukovala u diváka především rozpačitost z ukázky nepatřičného a vysoce intimního. Zůstává tedy sladko v ústech za těmi vzpomínkami a obrázky minulosti, hořký ocásek, toho co následovalo, však dominuje a zahaluje to jedinečné. ...hrajte ještě dál, naposledy. (19.01.2022)

Dvě hodiny umírání naživo. 1)  Už jsem to tu psal u medailonku o Pavlu Novákovi: Většina zpěváků ... je nejlepší ve svém mládí. Mají elán, šťávu, nadšení, adrenalin. S přibývajícími léty se usadí a začnou fotrovatět (muži). Svého koníčka postupně přemění v obživu. Je to vývoj logický a nemám jim to za zlé. I posléze mohou stvořit něco zajímavého, ale to je spíš vyjímka._____ 2)  O Karlu Gottovi tato úvaha platí beze zbytku. Jeho zlaté období 60. a začátku 70. let je neoddiskutovatelné. Jistě není náhodou, že ukázky z jeho tvorby jsou především z této doby. Pak už jen sbíral plody své oblíbenosti (i své profesionality, třeba dodat) a občas své písňové portfolio doplnil něčím novým, co přežilo pár let. Většina jeho pozdější "tvorby" byly cover verze západních hitů anebo písničky, které by Jára da Cimrman označil za zapomněnky._____ 3)  Gott se pro mě stal jedním ze symbolů šedesátých let a takového si ho hodlám uchovat ve své paměti. Ne jako normalizačního pěvce, die goldene Stimme aus Prag, zpívajícího přesluhujícího důchodce polistopadové doby a už vůbec ne jako umírající ikonu._____ 4)  Od člověka nad hrobem (v tomto případě doslova) samozřejmě nečekám výkony jako za mlada. Vlastně od něho nečekám žádné (pěvecké) výkony. Ty jsou zdokumentované a mohu se k nim kdykoli vrátit. Chtěl bych, aby se podělil o svou životní moudrost, nadhled a zkušenosti, o svou radost i bolest, o své poznání. Mnoho toho zažil, mnohého dosáhl, má mi co říci._____ Bohužel toho jsem se ve filmu nedočkal. Možná proto, že už nebyl při síle, možná proto, že to tvůrci nedokázali zaznamenat, možná proto, že neměl, co by řekl. Nevím, proč. Ale vím, že snímek je v tomto směru plonkový._____ 5)  A tak nakonec se jen lehce uspokojí bulvární touha po odhalení zpěvákova soukromí. Uvidíme jeho ženu, děti, psa a vánoční výzdobu domu ve stylu německé telenovely. Jinak se o Gottovi ani od Gotta nic relevantního nedozvíme._____ 6)  Jo a zaujala mě dvojka z chování ve škole. Dostal jsem jich během základní a střední školy celkem pět, takže mám pochopení._____ 7)  Výstižný koment: argenson**, castor***. (14.03.2022)

Přemýšlím, jak napsat tenhle komentář a oddělit hodnocení samotného dokumentu od osoby Karla Gotta a nejspíš to nejde, jelikož dokument stejné kvality o někom jiném by byl prostě nezajímavý průměr. Všechno kouzlo tohohle snímku pak tedy padá na bedra samotného zpěváka. Každý z nás určitě nějaký ten čas s písněmi Karla prožil, ať už to bylo na začátku večera s trezorem, k ránu, kdy chce být každý stále mlád a nebo ráno, kdy končí bál, naposled. Já rozhodně nejsem fanynkou a nikdy si doma z nudy jen tak Goťáka nepustím a i přesto jsem všechny výše zmíněné situace zažila a stály za to. V tom je to kouzlo, Karel byl člověkem na správném místě, rozdal lidem tolik radosti a věřím, že ještě dlouho rozdávat radost bude. I přesto, že většina stopáže v dokumentu je o tom jak Karel rekapituluje svůj život a připravuje se na onen svět je paradoxně radost právě ten pocit, který jsem během sledování dokumentu měla. Lidé odcházejí běžně, ale to, že život prožijí na maximum, s pokorou, pílí a odhodlaností už tak běžné není. Krásně na mě dejchla atmosféra černobílých záběrů z 60tých a 70tých let a kdybych mohla ihned na sebe nahodím pouzdrové minišatičky, načešu velký nafoukany účes a do těch šedesátek se alespoň na jednu noc transportuju.  Dokument měl i slabší chvilky jako například shledání s fankubem a na můj vkus až moc sentimentálních komentářů nad starými fotografiemi. To jsou ale jen malé výtky a celkově to byl příjemně užitý večer v přímí kinosálu zakončený velice hezky. Celý sál zatleskal, což jsem v životě v kině nezažila a už je mi jedno jestli to bylo vzdání díku zpěvákovi a nebo krásná naivita starších návštěvníků kina. (06.10.2021)

On to, Gottžel, žádný dokument není. Protože pak jsou dokumentárním filmem všechna home videa z prázdnin nebo oslav narozenin. Tohle podobný rámec nijak nepřekračuje. Je to spíš domácí vzpomínka pro manželku a obě dcerky, až se jim tatínek začne vytrácet z povědomí, ale běžnému divákovi to nic moc nemá co dát, protože se o Karlovi (a potažmo jeho názorech třeba na různé konspirace) nic nedozvíme. Ale zase vím, jak trénovali s dcerou zpěv písničky v autě, druhá dcera taneček, a jak Ivana nasadila jedné z nich v autě nebo letadle, už nevím, spadlé botičky. (04.02.2022)

Neľutujem, že sme šli do kina.  Karel Gott bol súčasťou našich životov, našej kultúry - aj keď len okrajovo, ale predsa. Neviem presne, čo som očakávala, ale určite ešte  niečo viac. Nápad to nebol zlý, ale niektoré scény mi pripadali  neprirodzené a hrané. Silný moment - stretnutie  s profesorom a "ortieľ" v nemocnici,  ako aj posledné Vianoce na chalupe. Prijať vlastné umieranie s takým pokojom a vyrovnanosťou sa nevidí tak často. Dôstojné rozlúčky s publikom, fan klubom, fanúšikmi.... bolo to  dojímavé.  Pani Ivana postúpila u mňa v rebríčku sympatií na vyššie miesto - tie jej oči plné sĺz, ktorým nedovolila vypadnúť, pokoj, obeta, starostlivosť o manžela ale aj o dievčatá - verím, že to nebolo hrané... Film určite  stojí  za vzhliadnutie. (16.11.2021)