Karel Svoboda: Šťastná léta

Je to příjemně důvěrné s mnoha amatérskými rodinnými záběry, které na mě působili z celého dokumentu nejsilněji. Jinak se nic moc neděje. Z umělcova postoje k životu si za poslední peníze objednat taxika mi naskakovala husí kůže. Přitom Svoboda byl rodinný typ. Pěkná je příhoda s Karlem Gottem na diskotéce v Německu , kde holky obletovali Karla pro jeho song Včelka Mája, který původně odmítal zazpívat , zatímco pravý autor hitu zůstal za Karlem nepoznán. V dokumentu je udělování Slavíků v roce 1966, kde vítěz byl pozván na sjezd pořadatelského Svazu socialistické mládeže. Vůbec vzrušující 60. léta baví nejvíce. Záběry z osla padesátin Karla Svobody s mnoha tvářemi jsou unikátní. (Miloš Kopecký,Jiří Bartoška, Luděk Sobota, Jiří Korn aj.). Přátelé o Svobodovi říkají, že vždy trpěl velkou trémou. V dokumentu mi chybělo rozvedení mistrova druhého manželství a smrtelné nemoci jeho dcerky. V závěru se dostavují motivy Svobodovy únavy životem a stáří bez nějakého umělého dojímání. (31.01.2021)

Oceňuji, že se s námi autor podělil o vzpomínky na svého otce. V dokumentu totiž bylo plno nejenom rodinných, ale i jiných soukromých a zajímavých archivních záběrů, které byly proloženy vzpomínáním různých osobností v současnosti. Díky tomu si člověk připomene nejenom slavného skladatele, ale i život a atmosféru tehdejší doby. (31.01.2021)

Vzorové zpracování přípravného materiálu pro možný dokument o Karlu Svobodovi, zhruba tak lze označit synovu práci a její mezivýsledek. Lze to přirovnat k edici korespondence např. Boženy Němcové, bylo by však nutné pracovat na pramenných poznámkách; za 20 - 30 let tomu nikdo nebude rozumět. Je však nutné ocenit synovskou lásku a kvalifikovaný a opravdu profesionální výběr dobových materiálů. Rozhodně bych to nezatracoval. Karel Svoboda byl semaforsky rozdychtěný nesporně světový hudebník a skladatel, Rudolf Friml naší doby. Řeč závěrečných titulků je v tomto ohledu alespoň pro mne nesporná. (01.02.2021)

Film, který je osobní tím nejméně šťastným způsobem (pro srovnání viz třeba Klíč k určování trpaslíků, na kterém se podílel syn Pavla Juráčka). Chybí mu jakýkoliv odstup (a soudnost - viz např. množství home video záběrů různých členů režisérovy rodiny, které životní příběh Karla Svobody nijak nerozvíjejí). Osobní tedy není větší otevřeností a syrovostí, ale pouze svou nekritičností. Chápu, že jde o synovu poctu zesnulému otci, rozumím osobní motivaci k natočení filmu, ale skutečně něco takového patří do kin? Dokument, v němž je Karel Svoboda monotónně nahlížen pouze z jednoho úhlu, jako člověk bez chyby? Zvolenému zaměření odpovídá výběr mluvících hlav, jejichž výpovědi mají podobnou informační hodnotu jako přátelské klábosení v nějaké talk show. Příznačně to jsou všechno umělci, kteří stejně jako Svoboda za normalizace díky ochotě a schopnosti tvořit konformní, režimem i širokými vrstvami přijímané umění opravdu zažívali šťastná léta, takže ani jejich účast názvu filmu nedodává ambivalentní či ironický rozměr. Na film pro kinodistribuci (ne jen pro promítání v rodinném kruhu) jsou Šťastná léta poněkud krátkozraká, jednostranná a repetitivní v tom, jak ukazují stále další a další bezobsažná domácí videa a dávají zaznít jen úsměvným „historkám z natáčení“, vyňatým ze širšího dobového kontextu a vykreslujícím minulou éru prostřednictvím několika neškodných nostalgických fetišů (Včelka Mája, televizní estrády). Osobnost Karla Svobody není zkoumána (natož jakkoli problematizována), ale jen devadesát minut stavěna na piedestal, což pro mě jako pro člověka, který Svobodu nekriticky neobdivuje (a vážně nevím, pro koho jiného ten film je) a normalizačnímu popu neholduje, bylo značně úmorné. 20% (22.01.2020)

Oceňuji zajímavé archivní materiály a rozhovory. Nicméně nepřijde mi úplně šťastné, aby dokument točil jakýkoliv člen rodiny. Zásadně mu totiž chybí nadhled, odstup, profesionalita a o místy hodně nepříjemné kameře ani nemluvě... Upřímně doufám, že ještě někdo o Mistrovi hudby natočí další, jiný dokument. (31.01.2021)