Karel Svoboda: Šťastná léta

Film, který je osobní tím nejméně šťastným způsobem (pro srovnání viz třeba Klíč k určování trpaslíků, na kterém se podílel syn Pavla Juráčka). Chybí mu jakýkoliv odstup (a soudnost - viz např. množství home video záběrů různých členů režisérovy rodiny, které životní příběh Karla Svobody nijak nerozvíjejí). Osobní tedy není větší otevřeností a syrovostí, ale pouze svou nekritičností. Chápu, že jde o synovu poctu zesnulému otci, rozumím osobní motivaci k natočení filmu, ale skutečně něco takového patří do kin? Dokument, v němž je Karel Svoboda monotónně nahlížen pouze z jednoho úhlu, jako člověk bez chyby? Zvolenému zaměření odpovídá výběr mluvících hlav, jejichž výpovědi mají podobnou informační hodnotu jako přátelské klábosení v nějaké talk show. Příznačně to jsou všechno umělci, kteří stejně jako Svoboda za normalizace díky ochotě a schopnosti tvořit konformní, režimem i širokými vrstvami přijímané umění opravdu zažívali šťastná léta, takže ani jejich účast názvu filmu nedodává ambivalentní či ironický rozměr. Na film pro kinodistribuci (ne jen pro promítání v rodinném kruhu) jsou Šťastná léta poněkud krátkozraká, jednostranná a repetitivní v tom, jak ukazují stále další a další bezobsažná domácí videa a dávají zaznít jen úsměvným „historkám z natáčení“, vyňatým ze širšího dobového kontextu a vykreslujícím minulou éru prostřednictvím několika neškodných nostalgických fetišů (Včelka Mája, televizní estrády). Osobnost Karla Svobody není zkoumána (natož jakkoli problematizována), ale jen devadesát minut stavěna na piedestal, což pro mě jako pro člověka, který Svobodu nekriticky neobdivuje (a vážně nevím, pro koho jiného ten film je) a normalizačnímu popu neholduje, bylo značně úmorné. 20% (22.01.2020)

Vzorové zpracování přípravného materiálu pro možný dokument o Karlu Svobodovi, zhruba tak lze označit synovu práci a její mezivýsledek. Lze to přirovnat k edici korespondence např. Boženy Němcové, bylo by však nutné pracovat na pramenných poznámkách; za 20 - 30 let tomu nikdo nebude rozumět. Je však nutné ocenit synovskou lásku a kvalifikovaný a opravdu profesionální výběr dobových materiálů. Rozhodně bych to nezatracoval. Karel Svoboda byl semaforsky rozdychtěný nesporně světový hudebník a skladatel, Rudolf Friml naší doby. Řeč závěrečných titulků je v tomto ohledu alespoň pro mne nesporná. (01.02.2021)

Tak ještěže s ringočechem rozdávali ty peníze chartistům. (30.01.2022)

To největší plus a výjimečnost tohoto dokumentu je právě ta nekritičnost, záběry z home kamery a pohled člena rodiny (jak je v komentářích často zmiňováno jako výtka). Je již jiste, že v době 14let po smrti tohoto výjimečného skladatele se nějaké té hlubší sondy do jeho běsů, špatných chvil, démonů, již nenahledneme -osobně to nevidím za potřebné. Podařilo se zachytit vzpomínku jeho vrstevníků, kteří mnozí již v době vysílání jsou po smrti. Ten pohledem do soukromych archívu a nektere vzpomínky, které ještě nebyly zveřejněny, to není málo, co tento počin nabízí. Je to důstojná vzpomínka a odkaz na někoho výjimečného, který měl jistě hlubší duševní život, ale do toho ostatním nic není a pokud to neodkryl jeho syn, měl k tomu důvod. (31.01.2021)

Přišlo mi to zajímavé stejně jako Svobodova knižní monografie Karel Svoboda – Žít, která mě podobým způsobem rozlítostnila (snad jen s tím rozdílem, že vidět mladičkou Helenku Vondráčkovou na brazilské pláži v miniplavečkách je ve filmu samozřejmě lepší než jen na fotkách v knize). (10.12.2023)

Některé dokumenty by potřebovaly odstup jako sůl. Třeba tady by chtělo vyházet zhruba polovinu domácích videí, které neocení nikdo mimo okruh vlastní rodiny, a přidat názor někoho mimo spolupracovníků portrétovaného skladatele. Sice mám jako vyzváněcí melodii znělku z Návštěvníků už v několikátém mobilu, ale stejně pro mne bylo sledování tohoto portrétu úmorné (30%). (30.01.2021)

Je to příjemně důvěrné s mnoha amatérskými rodinnými záběry, které na mě působili z celého dokumentu nejsilněji. Jinak se nic moc neděje. Z umělcova postoje k životu si za poslední peníze objednat taxika mi naskakovala husí kůže. Přitom Svoboda byl rodinný typ. Pěkná je příhoda s Karlem Gottem na diskotéce v Německu , kde holky obletovali Karla pro jeho song Včelka Mája, který původně odmítal zazpívat , zatímco pravý autor hitu zůstal za Karlem nepoznán. V dokumentu je udělování Slavíků v roce 1966, kde vítěz byl pozván na sjezd pořadatelského Svazu socialistické mládeže. Vůbec vzrušující 60. léta baví nejvíce. Záběry z osla padesátin Karla Svobody s mnoha tvářemi jsou unikátní. (Miloš Kopecký,Jiří Bartoška, Luděk Sobota, Jiří Korn aj.). Přátelé o Svobodovi říkají, že vždy trpěl velkou trémou. V dokumentu mi chybělo rozvedení mistrova druhého manželství a smrtelné nemoci jeho dcerky. V závěru se dostavují motivy Svobodovy únavy životem a stáří bez nějakého umělého dojímání. (31.01.2021)

Dokument z cyklu Príbehy slávnych - Mefistův rytíř bol určite lepší. Toto je také rodinnejšie poňatie, ale s peknými melódiami od Svobodu a spomienkami na neho skrze jeho syna, ako aj už od nežijúcich (Kája). Avšak celý dokument je maximálne nekritický. Svoboda bol andílek, ktorý miloval svoju ženu nadovšetko (pritom v Príbehoch slávnych sa jasne spomínajú bezpočetné nevery), spolu s Gottom bol tichým antichartistom, no proste svätosť sama. Génius to zrejme bol, to áno. A to, že ho jeho syn miloval chápeme. Ale tento dokument je skôr osobnou výpoveďou než objektívnym pohľadom na osobnosť. (02.04.2021)

Karel Svoboda byl asi nejvýznamnější československý skladatel a bylo fajn vidět fotky a videa z jeho života. Potěšily také rozhovory známých osobností, ale některé byly tedy opravdu krátké. Celkově však syn Karla, Petr Klein Svoboda, není úplně zručný režisér, dokument působil trošku amatérsky a také mi u rozhovorů chyběly popisky, kde by bylo uvedeno, kdo právě mluví. Protože u některých lidí jsem vůbec nevěděl, o koho jde, a ve většině dokumentů bývá u člověka, který hovoří, napsané jméno. (02.04.2023)

Z mého pohledu byl Karel Svoboda vynikající skladatel, jenž pro hudební průmysl ale i ten seriálový (filmový) udělal obrovský kus práce a jen tak se na něj nezapomene. Tento dokument pod taktovkou jeho syna nebyl špatný. Jako divák jsem ocenil nejen fotky a home videa, ale i po poslechové stránce řadu skladeb z jeho tvorby. Každý ale ví, že ani on nebyl rozhodně žádný světec – ale to ať si probírá nějaký bulvár. Proč se ale nedozvědět i něco o jeho první rodině a ne jen o Vendulce utěšovatelce. (31.01.2021)

Díky nádherné hudbě jsem to zvládla bez úhony, přesto bych měla jednu zásadní výhradu, sleduji-li životopisný dokument o Karlovi, vážně nemám zájem o Petra.. Snaha o zviditelnění sebe sama je tu patrná a mně byla velice nepříjemná.. K panu skladateli chovám nezměrnou úctu pro jeho talent, píli i kreativitu, tedy dnes večer hodnotím v podstatě se zavřenýma očima.. Pro mě osobně zůstane navždy spojen s pohádkami Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny a Pohádka o Honzíkovi a Mařence.. (01.01.2022)

Pěkný dokument o nejšťastnějších letech slavného českého hudebního skladatele. Je vidět, že v srdcích dětí a přátel je jeho památka stále živá. Škoda je jak života jeho ženy Hanky, tak Karla Svobody samotného. (28.01.2022)

Oceňuji zajímavé archivní materiály a rozhovory. Nicméně nepřijde mi úplně šťastné, aby dokument točil jakýkoliv člen rodiny. Zásadně mu totiž chybí nadhled, odstup, profesionalita a o místy hodně nepříjemné kameře ani nemluvě... Upřímně doufám, že ještě někdo o Mistrovi hudby natočí další, jiný dokument. (31.01.2021)

Pro rodinu, přátele a okruh blízkých lidí to má jistě jinou hodnotu než pro veřejnost. .Tvorbu Karla Svobody mám ráda, není to jen nějaká hudba a text, ale on jim dokázal vdechnout opravdu život, který nenechal vaše emoce chladné.. Cirkus Humberto pro mne bude vždy TOP srdcovka! Spíše než dokument, kde by se člověk dozvěděl nějaký aha moment to je taková vzpomínka v subjektivním podání jeho syna.. Domácí záběry mohly být skutečně ušetřeny.. (17.01.2022)

Dokument určitě není tak dobrý jako ten s Jiřím Suchým. Přesto jsem šel s hodnocením dost vysoko. Tohle bylo citlivé téma. Karel Svoboda byl v tom co dělal jedinečný a já byl jeho velký fanoušek. Vlastně pořád jsem. Tvorbu poměrně dobře znám, ale jeho život jsem neznal. Bylo fajn se dozvědět jaká byla jeho první žena a nebo nějaké zajímavosti na přímo na pana Svobodu. Na Karlové Svobodu a Gotta nejde zapomenout. Velké díky za vše. 8/10 (26.01.2020)

Na tenhle dokument jsem se podívala kvůli tomu, že Svobodovu hudbu mám ráda a nemám nic proti československé populární hudbě a jejím interpretům. Nehledala jsem odpovědi na otázky, proč se Svoboda zabil a jestli byl dobrý člověk. Tudíž jsem byla veskrze spokojená, usmívala jsem se při rozhovorech pánů Svobody s Gottem a pobavil mě Svoboda zpívající svoji Lady Carneval. Co mě ale netěšilo, byly komentáře Svobody juniora, jeho velmi zjednodušeně vedené rozhovory a závěrečných pět minut (monolog Svobodovy vnučky o tom, jak děda umřel, ona se pak narodila a moc se jí po něm stýská) bylo hodně přes čáru. Takže 50 na 50. (10.01.2021)

Zajimavy pohled na Karla Svobodu pres jeho syna, ktery cely film reziroval. Diky nemu se divak snaz dostal k rodinnym zaberum a vzpominky na nej skrze jeho nejblizsi. Na stranu druhou mozna chybi vetsi odstup, ale jinak dobry. (31.12.2020)

Netradiční dokument, který nedělal autor jako profesionální dokumentarista, ale jako syn otce, jehož život a tvorbu chce ukázat laické veřejnosti. Ano, tento dokument by zasloužil zkrátit, zasloužil by pořádného dramaturga a pro některé i jiný koncept, ale já osobně chápu, že syn Karla Svobody chtěl stvořit něco, z čeho on sám bude mít radost a tu chtěl přenést na diváka. A myslím, že se mu to svým osobitým způsobem podařilo. Cílem ani nemohlo být ukázat Svobodu v celkovém rámci, ale jako tatínka, který jen tak mimochodem byl velmi slavný. Čest Karlově památce a díky za všechny tvé skladby a písně. PS: viděno podruhé a ta hudba, to je prostě bájo (teda až na ty diskohrátky) (30.01.2021)

Home video...Celý historický obrazový hudební doprovod, bych dal jako bonus a celou stopáž ponechal povídání, rozhovorům a vzpomínkám...chybí základní biografické informace (31.01.2021)

Karel Svoboda byl úžasný hit maker a tento dokument to vcelku zajímavě mapuje. Ale shodnu se asi s těmi komentujícími, kterým přišlo v tomto dokumentu až moc těch všech homevideí, v nichž vystupuje autor dokumentu a Svobodův syn (viz za mě asi nejkřiklavější záběr z jeho vlastní promoce v Americe - k čemu vlastně??). Ta koncepce dokumentu, kdy až na úplný závěr se dokument soustředí jen na to vše hezké ve Svobodově životě, je zajímavá asi v tom, že se snaží dát jakési rovnítko mezi těmi skladatelovými šťastnými lety a smrtí jeho první ženy Hany. Vzpomínám si přitom, že sám jsem Karla Svobodu začal pořádně registrovat až v dobách jeho muzikálové slávy, která jak dokument poukazuje, jakoby vlastně byla odstartována právě tím úmrtím jeho první ženy (písně jako "Smrt" nebo "Bože jestli někdy vůbec byl" z Drákuly znějí tímto prizmatem ještě víc mrazivěji). Všechno zlé může být k něčemu dobré, chtělo by se říct. Toho zlého bylo ale ke konci života na Svobodu fakt asi moc (viz smrt jeho dcerky) a tak se vlastně ani nedivím těm jeho depresím, kvůli nimž si nakonec vzal život. Ač si pamatuji, jaký to byl pro mě šok, když jsem se to tehdy dozvěděl... (30.01.2022)