Provinční městečko E

Tak jsem pořád čekal, kdy jako že začne odhalování přetvářky, ukazování pravdy a jiné podobné kejkle. A ono nějak, já nevím, co vlastně že jako. Jistě, německá koprodukce vzbuzuje otázky, zda nejde o kyselé hrozny z toho, že slovanský untermenš si dovolil pokořit germánského nadčlověka a dokonce si připomínat, že ten zápas o vlastní přežití vyhrál. Když babka se slzami v očích vzpomíná, jak byla jako dítě nahnaná Němci do koncentráku a co pro ni znamenalo uvidět prvního ruského vojáka v bráně, když byl tábor osvobozen, tak nevím proč bych ji měl za to odsuzovat. A ožralu, co žije vlastním přičiněním ve sračkách, mám zase asi obdivovat čistě jen proto, že nadává na Putina. Naopak. Že jsou tam vidět kuriózní věci typu pop takřka nábožně svírající kalacha či recitační soutěže dětí o vlastenectví, které je do nich napchaté dospělými? Mno a co. Zrovna jsem viděl spot s českými dětmi, jak vehementně odsuzují komunismus. Ať mi nikdo netvrdí, že ti naši malí špunti na rozdíl od těch, co jsem viděl tady, jsou opravdu uvědomělí a mají to čistě ze své vlastní hlavy. No a že se tam rýpe do NATO. No, kdo upřímně věří, že my pro Rusko chceme jen dobro a demokracii. NATO není armáda spásy, je to agresivní válečný pakt, který sice mele o obraně, ale nikdy se v reálu nebránil, vždycky útočil v zájmu svých členů. Kol a kolem celkem demagogická sranděra. (04.05.2021)

E jako Jelňa, název v češtině prostě nefunguje. Dokument o tom, že ruské vlastenectví je stále zaseknuté na slávě Rudé armády a ve městech, kde nezbyl žádný průmysl, je armáda v současnosti jediná šance pro mladé. A o stále stejné komunistické rétorice, podle které jsem fašista, jelikož neuznávám Putina za spirituálního vůdce. Jelikož Rusko není tak daleko, je to dost znepokojivý obraz. (05.05.2021)

V 90. letech prováděl Boris Jelcin v post-sovětském prostoru reformy, které - viděno zpětně - Rusko nenasměřovaly k dohnání vyspělého a bohatého Západu, ale vedly na zkorumpovanou periférii Latinské Ameriky. Země s tak dlouhou militaristickou tradicí tehdy měla tak podvyživenou armádu, že se nedala brát vážně. V první rusko-čečenské válce plně vyzbrojená ruská divize řadu dní marně dobývala vesnici hájenou několika desítkami čečenských povstalců. S příchodem Putina nastaly v mnoha ohledech jiné časy a nejpozději od roku 2013 se dá mluvit o intenzivní přípravě na budoucí válku, která zahrnuje nejen modernizaci, nákup zbraní a velké opakované manévry, ale komplexní přípravu společnosti na válečný konflikt. To se nedá přehlédnout a žádným způsobem okecat, stejně jako to, že s Ruskem nemáme společné zájmy a ruská vláda se rozhodla proti Evropské unii politicky i vojensky vymezit. Můj vztah k Rusku je ambivalentní. Na jedné straně jsem se intenzivně zajímal o ruskou kulturu a historii, na straně druhé je mi blízký přístup našeho Karla Havlíčka. Zkrátka s Ruskem a jeho stavem společnosti opatrně. Rozumím tomu, co chce svým dokumentem Bogolyubov vyjádřit, ale přijde mi filmařsky těžkopádný a nezajímavý. Po větší část stopáže jsem se v podstatě nudil. Celkový dojem: 45 %. (23.05.2021)

Je to smutné, keď jediným uplatnením mladého človeka s nejakou perspektívou je vstup do armády. Stalo sa to nielen v zapadnutom ruskom mestečku, ale aj v iných krajinách. Armáda jednoducho potrebuje ovečky, keďže málokto normálny by tam vstúpil, aby bol neskôr niekam vyslaný zabíjať úplne neznámych ľudí. Takže takéto miesta a komunity musia byť podporované a pestované. Z dokumentu by sa iným zostrihaním dal celkom dobre vyrobiť aj propagandistický náborový dokument do ruskej (alebo akejkoľvek) armády, a možno taká verzia aj existuje, aby sa mohla vysielať aj v Rusku. Najsilnejšie scény sú zo škôl a škôlky, kde je deviatačka Mária Zubková skutočná superstar. Politické školenie ženstva od jej fanatickej mamy bolo už dosť cez čiaru a neviem, či bolo autentické, alebo kompletne hrané a autentické boli iba slzy. Celkovo v dokumente chýbal už len rozhovor s Putinom osobne, nielen ako neodlepiteľný plagát na stene kúpeného bytu. –––– Chlapec je budoucí vojak a nemá cesty zpèt. Chlapec je budoucí hrdina, který se postaví za své přátele. Až trochu vyrosteme, vstoupíme do armády. –––– Jak řekl náš prezident Vladimír Vladimirovič Putin: Západu se nebojím! Také řekl: Bude-li se schylovat ke konfliktu, udeřím jako první. (15.05.2021)

Provinční městečko, tedy přesněji Уездный город, a to E je přesněji J, protože oním městečkem je Jelňa čili Ельня, 77 km přímou východní čarou od Smolenska. Jelňa (zhruba 10 000 obyvatel) se zde vynořilo z množství ruských újezdních měst proto, že bylo jako první osvobozeno Rudou armádou; tedy spíš pseudo-osvobozeno; po první prohrané bitvě u Smolenska byla Jelňa v protiofenzívě dobyta zpět, byť jen na krátkou dobu, nyní je to první osvobozené město. Bogoljubovův dokument nás (v jeho) další bitvě o Jelňu ataktuje mnoha překvapivými a zřejmě pro mnohé nečekanými obrazy, které po jednom shlédnutí není možno bezprostředně analyzovat ani posuzovat; alespoň já se toho neodvážím. A tak jen přízemně, plížením a plazením: Dokumentarista Bogoljubov si moudře „vytáhl“ dva hlavní hrdiny (ostatní jsou jen statisté s prefabrikovaným názorem): vojáka Sergeje, který prochází okolím s detektorem a hledá hroby padlých vojínů (pokud najde něco jiného, např. nevybuchlý granát, zakope ho zpět). Celkem již objevil asi 27 kosterních pozůstatků, které jsou později slavnostně pohřbeny do společného hrobu. Další hrdinkou je šestnáctiletá gymnazistka Mášu, která „ve vojenském“ zpívá na armádních vzpomínkových slavnostech. Máša je mladá a nezkušená a navíc ovlivněna svojí dominantní a ctižádostivou matkou. Oba hrdinové se fyzicky nepotkají, mají však mnoho společného (a to je obsahem a smyslem filmu). Určitě si nemyslí, že adorace hrdinů 2. světové války je budováním zázemí na novou. Možná se jim nelíbí, že země, které osvobodili, jim nyní nedobře oplácejí a obkroužili ji nepřátelskou aliancí (to zde také zaznělo). I u nás na dědině se uctívá památka čtyř vojáků zabitých v 1. světové válce (ve 2. nebyl zabit nikdo). Tím nechci ovšem bagatelizovat "ruský problém", je to však především náš problém. Pokud tvrdíme, že Rusové jsou jiní, potom je třeba zjistit proč, a v čem to může ovlivnit náš vzájemný vztah. Za svůj život jsem blíže poznal zhruba desítku Rusů; bez nadšení a potíží nebyl žádný. Bogoljubovův film nezastírá ovšem ani mnohé příznaky fašismu. Proberme si je třeba podle Umberta Eca (Il fascismo eterno – Věčný fašismus, každému aspektu je v této studii uveden zhruba odstavec, zde jen heslovitě): 1. Tradicionalismus, 2. Nedůvěra k modernímu světu, 3. Priorita činu před myšlením, 4. Nesouhlas je zrada, 5. Odmítání jinakosti, 6. Orientace na (nové) střední třídy, 7. Spiklenecké teorie, 8. Bohatství a rozmařilost něpřátel, 9. Permanentní příprava na válku, 10. Pohrdání slabými, 11. Kult hrdiny, 12. Kult zbraní (jako náhrada penisu, proto atraktivní i pro ženy), 13. Populismus, 14. Newspeak. Stačí, aby byl přítomen jeden aspekt a hned se vysráží fašistická mlhovina (Umberto Eco). A jakpak je to u nás doma? Zkusme si probrat podle uvedeného schématu... To nejlepší si Bogoljubovův nechal až na konec; tradiční ruskou rozpolcenost (тоска): Sergej si u láhve vodky stěžuje na to, že Rusko nežije, jen přežívá, a Máša se zdráhá opakovat to, co jí její matka předříkává. Sergejovi už nelze pomoct, Máša má ale svojí budoucnost před sebou a já ji v ní přeji opravdu všechno nejlepší. (23.01.2022)