Reklama

Reklama

Provinční městečko E

  • Rusko Уездный город Е (více)
Trailer
Dokumentární
Rusko / Česko / Německo, 2019, 88 min (Alternativní 82 min, Televizní verze: 52 min)

Každodenní život v malém ruském městečku, jakých jsou po celém Rusku stovky. Na příběhu tří generací místních usedlíků autoři dokumentují, jak duchové hrdinné sovětské minulosti nedovolí provinčnímu městečku žít v přítomnosti... V malém ruském městě Jelňa na samém západě země se nic moc zajímavého neděje. Místní ho hromadně opouštějí a ti, kteří zůstali, mají jen málo životních radostí. Jednou z nich je vítězství nad fašismem. V začátcích války nechal Stalin město – za cenu obrovských ztrát na životech – symbolicky osvobodit, aby svému lidu vdechl naději a posílil ducha hrdinství. Většina obyvatel s nostalgií vzpomíná na bývalý Sovětský svaz a jeho armádu. Stýská se jim po dobách, kdy bylo všechno jinak, a společnost byla stabilní, i když se museli řídit přísnými pravidly. Armáda v Rusku vždy byla a po pádu SSSR se ještě víc stala v bouřlivé a nepřehledně se měnící zemi „ostrovem stability“. Služba v armádě je nejen jedinou možností společenského vyžití pro mládež, ale hlavně prestižní zaměstnání. Osobně laděný snímek začínajícího dokumentaristy Dmitrije Bogoljubova sleduje osudy dvou místních patriotů a jejich blízkých po dobu tří let. V městečku Jelňa, které se podobá stovkám dalších provinčních ruských městeček, žijí pod neustálou propagandou, tvrdící že fašismus znovu ohrožuje USA a Evropu, a Rusko tedy musí být připraveno k obraně. Zatímco dospívající Máša objíždí vlastenecké srazy a pěje zde písně o dávno padlých recích, stárnoucí Sergej vykopává jejich kosti a tajně sní o změně poměrů. Snímek jejich prostřednictvím ukazuje, jak nezhojené trauma z války prosakuje napříč generacemi, formuje společenský život obyčejných Rusů a pomocí politické propagandy volně přechází do nenávisti k současnému Západu. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (27)

Slarque 

všechny recenze uživatele

E jako Jelňa, název v češtině prostě nefunguje. Dokument o tom, že ruské vlastenectví je stále zaseknuté na slávě Rudé armády a ve městech, kde nezbyl žádný průmysl, je armáda v současnosti jediná šance pro mladé. A o stále stejné komunistické rétorice, podle které jsem fašista, jelikož neuznávám Putina za spirituálního vůdce. Jelikož Rusko není tak daleko, je to dost znepokojivý obraz. ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Válka prostupuje i po více než sedmdesáti letech od jejího konce celé městečko, jeho podobu i smýšlení jeho obyvatel. Propaganda je všudypřítomná a děsivé je, že dává rovnítko mezi současností a minulostí. Už do dětí v mateřské školce se vtlouká: nacisté=současná Evropa a my, Rusové, stojíme jako hráz proti nim. ____ Dokument dobře pracuje s válkou propagandistickou, která vyzdvihuje hrdinství a slávu a s válkou reálnou, kdy babička vzpomíná na hrůzy, které skutečně zažila nebo rodiče truchlící po synovi padlém před několika lety v Čečensku. Zatímco propagandistická válka láká mámivým přeludem glorioly hrdinství, vzpomínky na skutečnou válku bolí i po letech a varují. Zdá se ale, že v městečku realistický hlas nikdo neslyší a všichni se spíše vyžívají ve slavnostech, recitacích a propagandou změněných vzpomínkách na bývalou slávu a dnešní úkol zůstat těmi jedinými spravedlivými, čistými, kteří opět zachrání svět před zlem, tentokrát v podání západní Evropy. _____ Je to děsivý obrázek, a bohužel, pochopitelný. Když vidíme bídu obyvatel městečka, nezaměstnanost, alkoholismus, celkový rozvrat, pocit opuštění a zrady - může z takové konstelace vzejít jen něco strašného. Zvlášť, když je přiživována jen propagandou zbarvenými vzpomínkami a údajně jediné slavné chvíle - na válku. SHRNUTÍ: Můžeme se na to dívat jako na experiment ve stylu Truman show, ale tohle je celá země! P. S. Velmi výmluvné je, že ve městečku stojí jeden památník padlým vedle druhého, zatímco hned vedle v lese stále ještě leží, i po více než sedmdesáti letech, nepohřbené ostatky padlých. Tady nejde o skutečně padlé, tady jde o iluzi a propagandu. ()

Reklama

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Tak jsem pořád čekal, kdy jako že začne odhalování přetvářky, ukazování pravdy a jiné podobné kejkle. A ono nějak, já nevím, co vlastně že jako. Jistě, německá koprodukce vzbuzuje otázky, zda nejde o kyselé hrozny z toho, že slovanský untermenš si dovolil pokořit germánského nadčlověka a dokonce si připomínat, že ten zápas o vlastní přežití vyhrál. Když babka se slzami v očích vzpomíná, jak byla jako dítě nahnaná Němci do koncentráku a co pro ni znamenalo uvidět prvního ruského vojáka v bráně, když byl tábor osvobozen, tak nevím proč bych ji měl za to odsuzovat. A ožralu, co žije vlastním přičiněním ve sračkách, mám zase asi obdivovat čistě jen proto, že nadává na Putina. Naopak. Že jsou tam vidět kuriózní věci typu pop takřka nábožně svírající kalacha či recitační soutěže dětí o vlastenectví, které je do nich napchaté dospělými? Mno a co. Zrovna jsem viděl spot s českými dětmi, jak vehementně odsuzují komunismus. Ať mi nikdo netvrdí, že ti naši malí špunti na rozdíl od těch, co jsem viděl tady, jsou opravdu uvědomělí a mají to čistě ze své vlastní hlavy. No a že se tam rýpe do NATO. No, kdo upřímně věří, že my pro Rusko chceme jen dobro a demokracii. Kol a kolem celkem demagogická sranděra. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Rusko putinské doby je tu představeno jako chudá zem s řadou bolestných problémů, ale také jako země vlastenecká, až chorobně založená na úctě k smrtelnému člověku Putinovi. Válka tam skutečně byla, padlé si nikdo nevymyslel a politické neobratnosti Západu pochopitelně nacházejí svou odezvu. Rusko musíme brát takové, jaké je. To je přirozený základ rozumné politiky vůči němu. Vůči zemi, často problematické, ale také zemi našich slovanských bratrů. V duchu Havlíčkově, Palackého, Masarykova, Benešova. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

V 90. letech prováděl Boris Jelcin v post-sovětském prostoru reformy, které - viděno zpětně - Rusko nenasměřovaly k dohnání vyspělého a bohatého Západu, ale vedly na zkorumpovanou periférii Latinské Ameriky. Země s tak dlouhou militaristickou tradicí tehdy měla tak podvyživenou armádu, že se nedala brát vážně. V první rusko-čečenské válce plně vyzbrojená ruská divize řadu dní marně dobývala vesnici hájenou několika desítkami čečenských povstalců. S příchodem Putina nastaly v mnoha ohledech jiné časy a nejpozději od roku 2013 se dá mluvit o intenzivní přípravě na budoucí válku, která zahrnuje nejen modernizaci, nákup zbraní a velké opakované manévry, ale komplexní přípravu společnosti na válečný konflikt. To se nedá přehlédnout a žádným způsobem okecat, stejně jako to, že s Ruskem nemáme společné zájmy a ruská vláda se rozhodla proti Evropské unii politicky i vojensky vymezit. Můj vztah k Rusku je ambivalentní. Na jedné straně jsem se intenzivně zajímal o ruskou kulturu a historii, na straně druhé je mi blízký přístup našeho Karla Havlíčka. Zkrátka s Ruskem a jeho stavem společnosti opatrně. Rozumím tomu, co chce svým dokumentem Bogolyubov vyjádřit, ale přijde mi filmařsky těžkopádný a nezajímavý. Po větší část stopáže jsem se v podstatě nudil. Celkový dojem: 45 %. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (2)

  • Natáčení začalo v roce 2014 právě v době ukrajinské revoluce a anexe Krymu. Natočeno bylo jen několik zkušebních scén, pak následovala pauza a v natáčení tvůrci dokumentu pokračovali až v roce 2016. (Rollo_Tomasi)
  • Natáčení se šestnáctiletou Mášou, která v dokumentu se zápalem zpívá písně a recituje básně, bylo možné jen za přítomnosti její matky. Pokaždé před natáčením musela Mášu na natáčení osobně připravit a důkladně s ní vyzkoušet všechno, co bude před kamerou říkat a dělat. Když tvůrci dokumentu chtěli, aby je nechaly nahlédnout hlouběji do svého každodenního života, matka jednoduše jakékoli další natáčení odmítla. Přesto se jim podařilo jen jednou promluvit si s Mášou svobodně a bez matčina dozoru. Byl to dlouhý rozhovor, kdy mluvili spíše tvůrci, zatímco Máša poslouchala. Máša se nakonec aspoň trochu uvolnila a přiznala, že největší strach má ze smrti své mámy. (Rollo_Tomasi)

Související novinky

Festival Jeden svět 2020 je zpět!

Festival Jeden svět 2020 je zpět!

02.09.2020

Festival Jeden svět se na podzim vrátí na filmová plátna v náhradním termínu. Diváci a divačky tak nebudou ochuzeni o silné a inspirativní dokumentární filmy, na které už nemohli přijít do kin kvůli…

Reklama

Reklama