Reklama

Reklama

Černá duše

Obsahy(1)

Hořká italská veselohra o tom, že opravdová láska i hory přenáší. Film Roberta Rosselliniho z roku 1962 natočený podle divadelní veselohry Giuseppa Patroniho Griffiho vypráví příběh dívky, kterou její bohatá rodina vydědí, když si vezme mladíka s podivnou minulostí. Věrná manželčina láska muže posléze zdánlivě napraví, mohou si však naivní mladá krasavice a vyžilý podvodníček skrývající mnohá tajemství někdy doopravdy rozumět? (Česká televize)

(více)

Recenze (7)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Niečo medzi Sladkým životom a neorealizmom. Respektíve príbeh chlapíka, ktorý si myslí, že žije sladký život, ale žije skôr ten neorealistický. V skutočnosti ale príbeh človeka, ktorý sa dostal do situácie, kedy by si mal uvedomiť, ako v živote ďalej. Či pokračovať v tom, na čo je zvyknutý, alebo konečne začať žiť zodpovednejšie a chytiť tak "životnú šancu" na sporiadanejší život. Tá je ale tiež otázna, nikdy neviete, ako to s talianskymi ženami nakoniec vypáli. Možno Čierna duša nepatrí medzi Rosselliniho najlepšie filmy, vzhľadom na fakt, že sa v tv objavia raz za 10 rokov (na žiadny si nespomínam), tak som považoval strávenie času s týmto filmom za povinnosť. ()

gizi 

všechny recenze uživatele

Film má hned od začátku spád, i přes svůj jednoduchý příběh není nudný. Oživován je slušnou, spíš jazzovou hudbou, která je sama o sobě zajímavá a trochu neobvyklá (řekl bych, že jakýmsi přechodem orchestrální hudby dřívějších 40. a 50. let k modernější hudbě let 60.). Hlavní hrdina odvádí vynikající hereckou práci, ale nejen on, i ostatní hrají zcela přesvědčivě. Zkušená režie je na smímku pozitivně podepsaná. Všechno toto mě bohužel nepřesvědčilo na 4*, i když je to na hraně při 70%, 9.1.2014. ()

Reklama

Jenni 

všechny recenze uživatele

Černobílá dokonalost. Mohlo by připadat, že pan Rossellini byl v 60. letech v zenitu své dráhy, ale rozhodně ne na základě tohoto snímku. Netroufám si provádět srovnání s jeho klenoty z předchozích desetiletí, jimiž - bez nadsázky - utvářel dějiny filmu. Ani bych nechtěl hloubat nad tím, zda uspěl v tehdejší konkurenci italské kinematografie (lze dohledat úspěch na japonském festivalu), především si totiž myslím, že uspěje dnes. Kdyby Černou duši vydali v Levných knihách místo ČT, kterou si - bez urážky - může pustit "kdokoli", a ne jen ten, kdo má takové filmy rád, měl by na zdejším webu lepší postavení (především by si zasloužil trefnější komentáře, protože jde o jeden těch filmů, o nichž se dá mluvit). Ale to není tak důležité. --- Nikdy jsem nepřestal obdivovat ty, kteří mají schopnost pár větami shrnout děj filmu (knihy, hry apod.), který je hluboký a hutný natolik, že o děj úplně tak nejde. Rozhodně se však nejedná o komedii, spíš mi to připomínalo dramata pana Michelangela A. Každý ať se podívá sám. Pro mě osobně pětihvězdičký film, a to nejen proto, že dneska se už nic podobného netočí. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Asi ma zlákalo meno Roberta Rosselliniho alebo Vittoria Gassmana, možno mal film viac ako 75 %, to už dnes nezistím. Pravdou však ostáva, že to bol ďalší z omylov. Film je starý, nudný a trápny. Starý atmosférou i spracovaním, nudný pomalým tempom a chudobným príbehom a trápny nielen zobrazovaním duševnej a morálnej úbohosti nekomplikovaného loosera, ale aj označením tohto filmu za veselohru. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama