Reklama

Reklama

Obsahy(1)

První opereta mladého skladatele Joneše vinou laciné výpravy a nevhodného obsazení propadla. Zklamaného muže povzbuzuje jeho známá z konzervatoře Verona Králová, která rovněž musela slevit ze svých snů a živí se jako divadelní klavíristka. Joneš však dluží svému strýci deset tisíc korun a zavázán je i své sestřenici Lidle, která ho podporovala na studiích a tajně ho miluje. Verona, kterou požádá Joneš o prodej drahocenné brože, zjistí, že jde o lacinou imitaci, a nic netušícímu muži dá celé své věno. Povzbudí ho k další tvorbě, jejich vztah se prohloubí a směřuje ke svatbě. Při návštěvě Prahy zjistí Lidla, že Joneš miluje jinou a po návratu domů těžce onemocní. Strýc mladého muže přemlouvá, aby se vrátil na jeho statek. Verona mezitím navštívila nového ředitele divadla a zazpívala mu Jonešovy písničky... (ČSFD)

(více)

Recenze (6)

Peabody 

všechny recenze uživatele

V. Borský zase dokládá, jak příšerný byl herec a docela by mne zajímalo, proč byl do některých rolí obsazován. Jeho grimasy a gestikulace by snad mohly na DAMU sloužit jako varovný příklad, ty zářící oči hned při první scéně s Hanou Vítovou, TO zamyšlení se, ten pohled do minulosti, ta dirigentská poza, och, rozkoš. Slyším už ty pokyny Hlavu zvednout, doleva, podívejte se do dáli, oči trochu rozevřít, Nebo když mu strýc Marvan sděluje jak se vrátí k selské hroude (že by Binovec už nabíhal do Nazi ideologie?) OMG. Hana Vítová je standardní, Kreuzman v další roli slizáka, Sulanová dřevo, jen ten zpěv, Plachý docela zajímavý, málokdy byl špatný. Ale je vidět, že Bínovec nepatřil sice ke špičce, ale zdaleka to není špatné režijní pojetí, řada dialogů docela funguje, herci hrají (Marvan, Plachý, Záhorský - vedle Marvana Borský obzvláště zdřevění). . ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Na tyhle kusy já nejsem. Přiznávám, že jsem nezrychloval, ale že by mne to bavilo se také říci nedá. Jedině scéna hádání sousedek na pavlači byla dobrá. To rozdělení příběhu do dvou linií bylo zvoleno špatně. I toho ječení tam na mne bylo dost. V závěru ze sebe udělal hlavní hrdina dementa, což filmu nepřidalo. Dávám povinnou dvacítku, že jsem nepřejížděl, tedy mimo scén ječení, ale to nepočítám, to musím přejíždět i kdybych nechtěl. Stopáž také byla zbytečně dlouhá. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Že kýč plodí kýč bylo jasné producentům i režiséru Binovcovi, který záměrně oprášil čtenářsky atraktivní harlekýn prvorepublikové superstar ženské literatury Maryny Radoměrské. Téma kombinuje na pozadí zrazených charakterů městské a venkovské prostředí, tehdy nadmíru používanou šablonu pro zvýraznění odlišných hodnot lidského života. Do ostrého kontrastu je tu postaven svět zářivých operetních jevišť, svádějících k povrchním flirtům, a svět vesnice v jejím všedním zápasem o přežití, v její poctivosti a selské hrdosti. Ryze obchodní kalkul počítal s hvězdným hereckým obsazením, zvyšujícím tržby i diváckou návštěvnost, díky čemuž odpadly veškeré starosti o osud snímku při jeho premiéře. Patřila-li Hana Vítová k nejobsazovanějším herečkám své doby, stalo se tak většinou díky obdobným filmům, nicméně i v nich neztratila svůj melancholický půvab a jistou výjimečnost. Režisér Binovec si sem po nadmíru příznivém úspěchu Lízy Irovské prosadil také osmnáctiletou Zdenku Sulanovou, byť bylo nutné její nevelké herecké možnosti brát s určitou rezervou. Záruku poskytli naopak představitelé mužských rolí, zkušení bardi v čele s Marvanem, Plachým, Pištěkem, Záhorským i Kreuzmannem. Celý ten důmyslně sestavený mechanismus jménem film do sebe na chlup zapadl, diváci se v biografech bavili a smáli a nikdo tehdy ještě netušil, jakou cestou se "jejich" režisér vydá a jak ostudnou roli v českých dějinách ještě Binovec sehraje. ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama