poster

Paisa

  • italský

    Paisà

  • anglický

    Paisan

Válečný / Drama

Itálie, 1946, 120 min

Předloha:

Klaus Mann (kniha)

Scénář:

Federico Fellini

Kamera:

Otello Martelli
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gudaulin
    *****

    Z řadou filmů italského neorealismu mám problém - jsou pro mě zkrátka obtížně stravitelné, ale Paisa k nim nepatří. Je to v každém ohledu výborný válečný snímek, který hodně vypovídá o tom, co válka znamená pro její aktéry a civilní obyvatelstvo. Je to povídkový film se šesti uzavřenými příběhy, které pochopitelně nemají, jak už je to u povídkových filmů typické, stejnou úroveň, ale všechny mají slušnou a sdělnou pointu. Je pravda, že Rossellini neumí válečné scény, ale to není výrazně na škodu věci, protože v tomhle filmu o válce se vlastně objevuje jediná bitevní scéna v závěrečné povídce. Ta je chaoticky sestříhaná a špatně nasnímaná, ale v Paise jsou mnohem důležitější mikropříběhy, které vůbec nesouvisí bezprostředně s válečnou vřavou. Jednotlivé epizody vypadají hodně nahodile, ale dohromady tvoří působivý celek, autentický a i s odstupem času hodně vypovídající o atmosféře země, kterou prostupuje fronta. Působivá pro mě byla povídka odehrávající se ve stařičkém klášteře, který navštíví trojice polních amerických kněží, a dojde ke konfrontaci katolického myšlení s americkou otevřeností. Pro italské řeholníky je naprosto nemožné pochopit, že katolický kněz dobře vychází s protestantským knězem i s židovským rabínem a spolu utěšují vojáky. Pro všechny povídky je typické, že pojmy jako pravda, láska, spravedlnost a statečnost můžou být ve vyhrocených situacích hodně relativní. Rossellini nemoralizuje, prostě jenom ukazuje to, čeho byl za války svědkem. Celkový dojem: 90 %.(22.9.2008)

  • Ony
    ***

    Smazání hranice mezi fikčním světem filmu a reálem a natáčení v autentickém prostředí se v poválečné Evropě jistě nabízí a určitě ho filmaři chápali nejen jako příležitost, ale i povinnost. Povinnost zanechat nám svědectví, a to samozřejmě děsivé a zároveň co nejobsáhlejší, protože těch hrůz přece bylo tolik. To s sebou často nese angažmá neherců, strohé výrazové prostředky a distancovanost od postav. Ovšem pro člověka, jako jsem já, je těžké se s tím vyrovnat. Já nechci jen náhledy do osudů nepřehledného množství lidí a dialogy, do kterých se lze zaposlouchat jen výjimečně, jelikož většinou jsou naprosto bez barvy. Je tu pár působivých míst a také hezký hudební motiv, ale jako celek na mě Paisa působí příliš vlažně. Ano, patří právem k (po)válečným kánonům, ale já mám radši, když se kanonizaci trošičku vzdoruje.(24.5.2008)

  • Morien
    ****

    (1001) Z pohledu moderního diváka bych řekla, že k větší nadčasovosti (zda-li vůbec lze slovo nadčasovost stupňovat) by prospěla jiná práce se zvukem a hudebním doprovodem. To by byla ještě větší pecka do čela, než je to teď. Co se týče italských válečných filmů, tak u mě i nadále vede Monicelliho Velká válka. Je to trochu jiný žánr, manipulovaný a komponovaný s velkým odstupem. Bezprostřednost v tomhle ohledu dělá z Paisy něco výjimečného, ale vedení dějové linky ji velmi jasně odděluje od dokumentární tvorby. Možná i proto se trochu zdráhám použít při popisu slovo syrovost. Ačkoliv nesmírně působivá, pořád je Paisa důkaz o tom, že realita/pravda je kamerou nepostižitelná.(5.4.2017)

  • d-fens
    ****

    ocenenia : MFF Benátky 1946 - Najlepší film ◘◘◘◘ až po Florenciu to bolo vynikajúce... Sicília - statočná žena ktorú zatratili Nemci a (súhrou okolností) aj Spojenci (jeden z najsilnejších momentov filmu), Neapol - príbeh kamarátstva medzi trošku rozjareným černošským americkým vojakom a malým neapolským zlodejíčkom (veta "Nespi! Když zaspíš, ukradnu ti boty!" bola asi tou najtragikomickejšou v celom filme :), Rím - príbeh dobrého dievčaťa, ktoré po čase stretáva spojeneckého vojaka, ktorého spoznala pri oslobodení mesta a sľúbili si, že sa vyhľadajú - realita dopadne oveľa smutnejšie :( (záverečná scéna bola opäť jedným z najsilnejších momentov)..... v ďalších príbehoch sa pomaly vytrácala porovnateľná "veľká pointa", a tým aj pútavosť.... dokumentárne poňatie filmu však aj druhú trojicu epizód držalo vysoko nad priemerom, najmä 4. a 6. epizóda.... piata epizóda je opäť tak trošku na odľahčenie (podobne ako druhá), kedy do kláštora sa prichádza ubytovať trojica vojenských duchovných. Panika medzi kláštornými bratmi nastane vo chvíli, keď zistia že jeden z nich je žid, a druhý protestant :).... ako celok je Paisá vysoko hodnotný a trpko-krásny film (a to taliansky neorealizmus nie je zrovna môj "šálek kávy") ... 80%(6.2.2011)

  • jondzavid
    *****

    Ďalší z vrcholov talianskeho neorealizmu od R.Rosselliniho. Film rozoberá v 6 epizódach vojnový dopad na ľudí - rozpráva príbehy vojakov, detí, partizánov, pouličných dievčat, mníchov či bežných ľudí. S nehercami, bez zbytočného pátosu sleduje film postupujúci front v Taliansku každý na inom príbehu z iných končín. Na mňa zapôsobil ešte viac ako daľšia slávna snímka od RR - Rím, otvorené mesto.(6.5.2005)

  • - Původně se měl film jmenovat Sedm američanů a místo šesti měl obsahovat sedm příběhů. (Cherish)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace