Příběh stoleté ryby

Ako keby sa stretla Mononoke a Cesta do fantázie. Mýty. Bytosti. Kúzla a nejaký ten osud a priateľstvo. Nádherný film s krásnou animáciou a silnými myšlienkami. Cítim sa ako keby sa predomnou otvoril úplne nový svet. Chcem ho ešte navštíviť a byť ním očarení. Všetko na tomto filme mi sadlo. Treba vidieť. A ja sa k tomu rád vrátim. (06.02.2020)

MOŽNÉ SPOILERY Začátek se mi docela líbil, když teda pominu ten nejhloupější neinstagramový citát na světě - "Kdo jsme? Odkud pocházíme? A kam směřujeme? To jsou otázky, na které se nikdo neptá...". Líbila se mi v tom ta poetika a pomalá atmosféra, fantasy svět mě bral už o poznání míň, ale nějak jsem ho toleroval. Od určité chvíle ale moje kladné dojmy šly stále víc a víc dolů. Dost mi vadilo, že když už se tvůrci pustili do hard fantasy, tak ten svět moc nepromysleli. Objevuje se zde hromada různorodých bytostí, ale o většině z nich nevíme nic a jejich role v tomhle světě zůstává neznámá. Děj je zbytečně překombinovaný různými rituály, tradicemi a kouzly, které v tom rovněž prostě jen existují a když postava A něco udělá a něco se jí stane, postavě B se to nestane i když udělá to samé. Proč když její děda umřel, tak se změnil ve strom a její babička je (je vlastně nebo není po smrti?) něco na způsob fénixe? Byla taková vždycky, nebo jak se jí to přihodilo? A vůbec funkčnost toho světa jsem nechápal, protože se tam mohlo stát cokoli kdykoli a objevit kdokoli. Ten film skutečně připomíná částečně Mijazakiho, naštěstí bez pedofilie, ale tím heslem "kašlu na to, jak moc to do toho světa sedí, hlavně že mám obrovskou fantazii". Budiž, ale mě sledovat něco, co se snaží být něčím hlubším a přitom jde jen o zakrytí toho, aby si autor vybil fantazii bez ladu a skladu, fakt moc nebaví. Větší problém mám ale s tím, že se ty krásné poetické obrázky postupem času změní v kýč a ještě později ve vyděračský kýč. Především v závěru to citově vydírá úplně neskutečným způsobem a minimálně posledních 20 minut se tu imrvére brečí. Nicméně i když ten závěr úplně hloupý není, ta neskutečně přehnaná ubulenost mi ho hodně pokazila. A už předtím bylo dost co zachraňovat, takže tohle bylo spíš větší pohřbení. Navíc mi v tom vadilo i to rádoby filozofování, které se tváří hlouběji než cokoli jiného a přesto s ničím pořádným nepřijde. Ale to oproti těm dvěma velký problémům, výše vypsaným, ještě nějak zkousnu. Nicméně, zklamalo mě to. Dobrý náběh a takhle to dopadlo... 2* (28.09.2021)

Vyznať sa viac v tejto mytológii, nemal by som problém s plným hodnotením. Občas je to teda pre "západniarskych outsiderov" miš-maš, ale tak krásne nakrútený a prerozprávaný, že v podstate sa stačí nechať iba unášať a užívať si pozitívne a občas smutné pocity, aké film vyvoláva. V záverečnej polhodine sledujeme skutočne monumentálne obrazy, až by divák chcel vidieť nejaký vydarený hraný remake, podotýkam ale, že skutočne vydarený. Prípadne celý seriál, ktorý by tú mytológiu poriadne rozvinul. Veľmi príjemné animované prekvapenie, pre mňa osobne väčšie ako tiež výborní Wolfwalkers. (07.03.2021)

Emotivní příběh, který se snad inspiroval i prvky z asijských bájí ... z mytologie, s níž jsem se nikdy nepotkala. Nicméně každým ze svých podmanivých fantastických obrazů vypráví o lásce - vlastně O LÁSKÁCH ... čistých jako pramen živé vody, jako oko studánky uprostřed lesa ... o láskách prostých, oddaných, nezištných a nezáludných, které jsou svolné k jakékoli oběti. Z vyprávění vyzařuje nesmírná vnitřní síla a těžko definovatelný přesah, které jsou vlastní patrně jen asijským animovaným počinům - a které prakticky nelze přenést na hraný film. (08.07.2020)

Příběh stoleté ryby: Červená čísla... 74% na CSFD... Panejo! Ovšem... mělo mě varovat těch pouhých 13 komentářů, něco jako 13 sirotků v mahjongu. Bez ohledu na to, že delfín není ryba, nelze pominout skutečnost, že jednání a vizáž bytostí zde vystupujících nasvědčuje tomu, že jejich tvůrci měli k dispozici obvzlášť slušný matroš. Ani pejsek s kočičkou by nedali dohromady takový fantasy guláš, jaký se podařilo splichtit dvojici Liang Xuan a Chuin Zhang. Rádoby filosofický děj má zřejmě obsahovat nějaké poselství, ale my nevíme jaké: méně pozorný divák se ztratí již po několika minutách, poté tvůrcům děje navíc spadne řemen a do konce filmu se jej přes urputnou snahu o nastavovanou kaši – v tomto případě tedy guláš - už nepodaří nahodit. O to více se autoři vyřádili na výtvarné podobě filmu, který místy vypadá, jako by ho stvořili Milerovi na tripu (řeč je o Krtečkovi, aby nedošlo k mýlce). Říše středu dala světu (kromě střelného prachu a hedvábí) i stolní hru s názvem 乒乓球 (ping-pong). A nyní, zdá se, také nový typ animáků: 普通话 (miš-maš). Zlatej Kung Fu Panda! (07.12.2020)