poster

Stromboli

  • italský

    Stromboli

  • italský

    Stromboli, terra di Dio

  • slovenský

    Stromboli

Drama

Itálie, 1950, 107 min

Předloha:

Roberto Rossellini (povídka)

Kamera:

Otello Martelli

Střih:

Roland Gross

Masky:

Mel Berns
(další profese)
  • Aidan
    *****

    Další z Rosselliniho skvělých, milostí korunovaných duchovních dramat. Dále se SPOILERY. Karen se chce tak trochu změnit. S prstýnkem na ruce chce teď žít normální, spořádaný, středostavovský život se snědým Italem na středomořském ostrově; nebýt už běhnou. Jenže ten Ital je dutý neomalenec z předsudků plné vsi. A ten ostrov Stromboli, sopka, na jejíchž svazích nevyroste kytka, natož strom. Co teď, Karen? Zkoušet změnit muže a jeho okolí je marné. Na cestu pryč nejsou peníze. Chápavý kněz, v jehož objetí hledáš útěchu, tě odmítne, když ho zkusíš dotknout. A sebeletmější pokus o románek se strážcem majáku znamená rány od manžela. Co dál? Útěk na pevninu… anebo do jícnu sopky? Na to první nemáš prostředky, na to druhé odvahu. Nakonec je ta osvícená mezi barbary, ta, které schází podle venkovanek skromnost, přeci jen přinucena k modlitbě. „Je to tu všechno strašné… ale já jsem ještě horší.“ Pomyslí na dítě, které nosí pod srdcem. „Zachráním tě… mé dítě. Bože! Pomoz! Dej mi sílu… pochopení… a odvahu! Milosrdný Bože!“ A divák zjišťuje, že právě o tom ve filmu celou dobu šlo – o konverzi. Tak jako ve Viaggio in Italia. A že odpovědí není útěk, ale změna vlastního srdce. Rosselini je mistr konců. To, čím nechává procházet svou hrdinku, připomíná Waughovo drásání postav v Brideshead Revisited. Je to ohnivá pec. Nezůstává tu prostor pro pozemské štěstí… ale pouta a bezvýchodnost se stávají bloudivé duši laboratoří svatosti. Dokud by měla Karen, kam utéct, utíkala by. Ale nyní je zkrocena Bohem-sopkou – zprvu se jevícím jako děsivý živel, ale stačilo vystoupat blíž a hora odhalila i svou krásu. Stromboli… terra di Dio. Přesně v tomto duchu se nesou slova Leona Bloye (Katolíci moroví), která jsem dnes četl: "Tato obludná láska vyčkává sice, protože chce naše svobodné rozhodnutí; ale při tom stále číhá, a jak jen na okamžik přestaneme se jí vzpírat (neboť to je hlavním křesťanovým zaměstnáním), vrhá se nám do náručí, usidluje se v našem srdci, jež to nechápe, převrací náš život a činí nás odpornými sobě samým i celému světu. Neopouští nás nikdy, neboť její žádost jest věčná. Při sebe menší známce slabosti vrhá se na naši duši, osvobozuje ji od ní samé, duše se zmáhá šílenství, a hůře než to, duše láskou tou otupí pro vše světské. Stává se účastnou trýzní této lásky, vzbuzuje v ní tužby, jimž nenalézá výrazu, žádost, které si nemůže přiznat, láska ta v ní vzrůstá a zabila by ji, kdyby mohla zemřít, ale žije, aby trpěla."(27.5.2014)

  • effulka_kebulka
    ****

    Tak na tenhle film musí mít člověk náladu. Ale výkon Bergmanové je skvělý. Námět taky zajímavý, až by se dalo říci, že je psaný Ingrid na tělo, která se dokáže velmi dobře do hlavní hrdinky vcítit. Scéna kdy ji manžel porvé ukazuje nové "hnízdečko" je ohromující, jako by si v tu chvíli říkala - Panebože, to nemůže myslet vážně, to je zlý sen - a ona je to tvrdá realita. Myslím, že v tomhle filmu si kousek sebe sama najde opravdu každý.(12.9.2011)

  • anais
    ****

    V textu se asi nachází nějaké SPOILERY, tak pozor. Hrdinka si vezme italského vojáka, aby se dostala z válečného tábora. Možná v tu chvíli ještě doufá, že život s ním bude idylický. Život na vzdáleném ostrově kdesi ve Středozemním moři. Jenže krásný ostrov je ve skutečnosti sopka. V místech, kde se lávové vyvřeliny stýkají s mořem leží vesnice. Obyvatelstvo je ohrožováno nenadálými výbuchy stále aktivního vulkánu. Hrdinka proto přijíždí do světa, který už téměř všichni obyvatelé opustili. Do světa, jehož jedinou nadějí je důvěra v boží dohled a štěstí při rybolovu. Následuje klasické schéma, ve kterém se žena nedokáže sžít s manželovým světem, nikdo jí nerozumí. Nakonec je nucena tento svět opustit. Rossellini je chvílemi až dokumentární. Neprotlačuje hrdinku za každou cenu dopředu, a třeba ve chvílích, kdy dojde k výbuchu sopky, téměř marně ji hledáme mezi prchajícími davy (nebo jejího manžela ve scéně rybolovu). Tento přístup, dnes už asi vyhynulý, působí neuvěřitelně svěžím dojme (dnes je hvězdav davu vždy v první řadě, v ohnisku každého záběru). Dokumentární přístup se projevuje nejlépe v nádherné scéně rybolovu, kdy dlouze sledujeme pomalé vytahování sítě, potom vidíme nepatrné míhání pod hladinou, a nakonec se vše změní v chaotickou změť prohýbajících se těl. Ohromné ryby jsou háky vytahovány a vláčeny přes okraj paluby. Pocit z této scény je nepopsatelný. Ryby tu působí monumentálně, současně bezbranně. Snad proto hrdinku tolik trápí sledování jejich masakru, stejně jako usmrcení králíka fretkou. Jinak bystrý, mrštný organismus nemá šanci dostat se ze smrtícího sevření, je v pasti. Podvědomě v tom vidí samu sebe. Ingrid Bergmanová je skvělá. Jediné, kde film vskutku vázne a patos se stává až příliš přehnaným, je závěr. Hrdinka na dýmající sopce vzpíná ruce k obloze a prosí Boha o odvahu. Prosí ho tak vehementně, až to může působit směšně. Pokud jste však ochotni přistoupit na lehce zpátečnický styl italských neorealistů, kteří ve statických záběrech a strohosti obrazu viděli pravdivost, Stromboli za vidění stojí.(14.2.2006)

  • F.W.Colqhoun
    ****

    Ingrid Bergman v neorealistickém bijáku Roberta Rosseliniho: Koncept dává smysl jen skrze optiku jejich milostného vztahu, jímž vzalo za své režisérovo randění s Annou Magnani. Tolik nečerstvé drby. Zaláskovaný Rosselini se nejspíš pořádně zapotil, než ze záminky pro angažmá vnadné chladné severské nadženy shrben nad psacím strojem vypotil alespoň trochu filmařsky smysluplný projekt. Nutno konstatovat, že nosná psychologická rovina je ta slabší. Bergmanová je sice skvělá herečka, ale vklínit věrohodně osobní torturu ženy s minulostí v konfrontaci se sicilskými vidláky se moc nedaří, když navíc scénář místy nepomáhá (pokus o ošustění kněze, motiv hlavní hrdinky nechat se odvézt na Stromboli). Skupinový hrdina stvárněný davem naturščiků, do něhož Rosselini zahrnul i sympatického prosťáčka, chotě hlavní hrdinky, se vyznamenává daleko nad laťku školené herečky a zakládá nekonzistenci, která je největší vadou na syrové kráse filmu. Ten je nakonec logicky nejzajímavější v momentech, kdy souměrná tvářička hollywoodské superhvězdy nenarušuje autentické dění - třeba ve strhujících scénách výlovu tuňáků, který Bergmanové nudění se v závětří probublávající řitě světa dělí ve dví na dvě různě intenzivní části. Zatímco se v první potýká dosti neobratně s sociokulturními odlištnostmi, ve druhé přeřadí Rosselini na vyšší rychlostní stupeň a nechává promlouvat přírodu a Boha, čímž završí příběh v podstatně lepší formě, než jak jej načal. Krásný, ale hodně, hodně starý film.(30.8.2015)

  • progression
    ****

    Velice působivý film z pera Roberta Rosselliniho s vynikající (obzvláště v druhé polovině) Ingrid Bergman v hlavní roli i sopkou Stromboli v roli nejenom vedlejší. Dechberoucí drama cizinky, která se z jednoho vězení (internační tábor) dostává do vězení druhého (díky nevydařenému vztahu i nesnadnému soužití se zbytky populace na skoro opuštěném ostrově) a když se do toho všeho významným způsobem zapojí aktivita Stromboli, je opravdu na co koukat, ale především přemýšlet o osudu hlavní hrdinky ,která se dostala do odlišné kultury a své "místo" zde si "musí vybojovat" bez ohledu na to, jak to může všechno dopadnout a s ohromným hendikepem, že je na to všechno sama (tedy pominu - li její víru).(15.7.2019)

  • - Natáčení probíhalo na Liparských ostrovech u Sicílie. (Terva)

  • - Ingrid Bergman později o filmu mluvila s úsměvem. Vzpomínala na jazykovou bariéru, většina účinkujících byli totiž neherci a mluvili jen italsky, zatímco ona ještě italsky neuměla a své scény natočila v angličtině. Pak ji ve studii nadabovali do italštiny. Jelikož neherci nikdy nevěděli, kdy začít mluvit, tak jim režisér Roberto Rossellini uvázal na špičku boty provázek a kdykoliv měli promluvit, zatahal za něj. Bergman to připomínalo loutky. Když viděla, jak Rossellini pohybuje několika provázky naráz, dohánělo ji to k smíchu i pláči zároveň.  (Zdroj: Kniha Charlotte Chandler: Ingrid - biografie Ingrid Bergman). (Pavlínka9)

  • - Pracovní název snímku byl Navzdory bouři. (Zdroj: Kniha Charlotte Chandler: Ingrid - biografie Ingrid Bergman). (Pavlínka9)