Režie:
Josef RovenskýKamera:
Karel DeglHrají:
Jiřina Štěpničková, František Kovářík, Hermína Vojtová, Jaroslav Vojta, Vladimír Borský, Ella Nollová, Marie Glázrová, Marie Bečvářová, František Hlavatý (více)Obsahy(1)
Vesnické drama o tragickém vyvrcholení vynuceného manželství. Film financovala brněnská společnost, která vyžadovala zásahy do obecně známé předlohy. Důvodem k přesunu místa děje a k přepsání dialogů do odpovídajícího dialektu byla představa o větší spektakulárnosti efektních vlčnovských krojů. Jejich výrazná barevnost přivedla producenty na myšlenku natočit několik davových krojovaných scén (svatba) na barevný materiál. V zahraničí zpracované části barevné kopie však nebyly v běžné distribuci využity. Dalším požadavkem bylo zdůraznění kladného vlivu katolické církve a smířlivější závěr. Ve filmu je tedy značně rozmělněno úderné a příkladné dramaticky zkratkovité finále. Také pojetí některých postav (Francek) sotva odpovídalo náročným představám autorů předlohy. Přesto patří Maryša v pojetí režiséra Rovenského mezi nejvýznamnější díla české kinematografie první poloviny 30. let. (CS Film)
(více)Recenze (36)
Pro mě hodnotný a mimořádný filmový zážitek, spojující v sobě krásné záběry Moravského Slovácka, Uherského Brodu přesněji Vlčnova, pěkné kroje a písně. Režisér Josef Rovenský (i když je zajímavé že původně měl adaptaci tohoto známého dramatu od bratrů Mrštíků podle scénáře Otakara Vávry, režírovat Emil František Burian, který byl ale těsně před natáčením vyměněn zkušeným Josefem Rovenským). Nevím proč se tomu tak stalo? Ani jestli to byl případně něčí záměr či náhoda? Každopádně sám režisér Josef Rovenský obsadil do hlavních rolí herce, kteří se již dříve uplatnili v jevištním nastudování hry (např. Jaroslav Vojta jako mlynář Vávra, který se vždy do těchto a podobných filmů hodil, jak svou vizáží tak mluvou, dále to byl František Kovářík v roli sedláka Lízala-otec Maryši o něm platí to samé). Pro titulní postavu byla tenkrát vybrána a získána Jiřina Štěpničková, která se o něco málo později stala hlavní představitelkou všemožných mladých selských žen, třebaže její herecký naturel tomuto typu až tak neodpovídal. Jen si vzpomeňme na Vojnarku 36', tragické Boží mlýny 38' nebo Muzikantskou Lidušku 40'. Toto byla skutečná role, která ji proslavila a divákovi se vryla do paměti! Když se řekne Štěpničková automaticky se vybaví Maryša. Také jsem si všiml tehdy začínající čtyřiadvacetileté mladičké Marie Glázrové jako Rozárky-služebné ve mlýně. Už tehdy měla ty své krásné černé mandlové oči a pronikavě upřímný úsměv. Úvodní záběry, kdy se objeví česká krajina, byly tenkrát natočeny na barevný materiál: v českém hraném filmu se tak stalo úplně poprvé. ()
Tíživý, zlý film. Ale dobře, že tak, tohle téma jiný typ zpracování nesnese. ()
Smutné svedectvo o dôsledkoch javu, ktorý dodnes v mnohých ohľadoch pretrváva aj na Slovensku, totiž o rodičmi dohodnutých manželstvách, na základe čo najvýhodnejšieho spojenia majetkov alebo v záujme poskytnutia hmotnej výhody jednej z rodín budúcich manželov. A o ľudskom trápení a nešťastí, ktoré takéto umelé vzťahy často prinášajú. Miestami naivné, celkovo trochu smiešne spracované. Neviem si totiž predstaviť pobehovať dedinčanov okolo statku v krásnych, prevažne bielych krojoch, bez toho, aby bolo zafúľaní ani prasiatka. O ošípané, spoločne s koňmi, kravami a inými domácimi zvieratami sa totiž museli dennodenne starať. Na druhej strane historicky cenné, pretože bez takto krojovo a nárečovo rázovito sfilmovanej divadelnej hry, by sa mnohé z ľudových moravských zvyklostí každodenného života nedochovalo vo vizuálnej pamäti. Takže celkovo spokojnosť. ()
Vzhledem ke svému stáří překvapivě výborný snímek. Herecké osazenstvo v čele s geniální Jiřinou Štěpničkovou je fantastické, atmosféra slováckého Vlčnova celé drama krásně doplňuje a ona známá scéna s otravou je perfektně vygradovaná. Naprosto luxusní záležitost. ()
Díla autorů českého kritického realismu se těšila u filmařů vždy velké oblibě. V průběhu třicátých a čtyřicátých let byly postupně zfilmovány romány Raisovy, Klostermannovy, Jiráskovy, Winterovy, Baarovy, Svobodovy i díla Čapka-Choda a Ladislava Stroupežnického. V roce 1935 přikročil režisér Josef Rovenský k adaptaci stále populární hry bratří Mrštíků, k Maryše. Dramatický příběh nešťastné lásky a upřímné nenávisti neztratil ani dnes nic ze své monumentální tragické atmosféry. I dnes ohromuje urputnost a zaslepenost Maryščiných rodičů, kteří svou jedinou dceru vehnali do sňatku se zlým a násilnickým mužem. I dnes dojímá čestná a věrná láska Francka a i dnes mrazí ve scéně Vávrovy smrti. Rovenskému se obdivuhodně podařilo všechny tyto důležité rysy vystihnout s neobyčejnou dávkou syrovosti v intencích moderního filmového jazyka a řemesla. Pro hlavní roli byla vybrána vycházející hvězda pražského divadelního světa Jiřina Štěpničková, která se ne vlastní vinou stala na další léta prototypem tragické venkovské dívky. Citlivě tlumené moderní herectví rezonuje i v kreacích Františka Kováříka, Elly Nollové, Marie Glázrové i obou sourozenců Vojtových. Upravený (smířlivý) konec měl apelovat na ryzost charakteru i nezdolnost a víru pravé lásky, které však tvůrci kritického realismu záměrně potlačili. Že je filmová Maryša dílem skutečně výjimečným potvrzuje i fakt, že se snímek dočkal řady tuzemských i mezinárodních poct. ()
Maryša bratří Mrštíků snese srovnání se soudobou evropskou dramatikou a je pádnou odpovědí všem, co by si chtěli idealizovat venkovské poměry. Zároveň je dramatem dívky, která by se chtěla emancipovat - jaké to má důsledky, to je samozřejmě jasné. Filmová adaptace Rovenského bohužel mírně ztrácí obsazením Francka V. Borským (jinak sourozenci Vojtovi i Kovářík jsou fakt klasa), ale mám dojem, že dneska by se čeští filmaři s tímto námětem těžko popasovali. Bohužel. ()
Naléhavý důraz na tíživost situací místy vyvolává až úsměv, nutno ale říci, že vzhledem k letopočtu jde o úsměv blahosklonný. Podobně to mám i s hereckými výstupy - ta příležitost, mě v noci zavilou Maryšou Jiřiny Štěpničkové vyděsit k smrti, by tady určitě byla, o to víc oku i uchu lahodí výborný Vojtův Vávra a samozřejmě, hojně vzpomínaný moravsko-slovácký folklór, ačkoli díky těm nádherným krojům herečky působí poněkud staticky. Při konečné davové scéně, která skutečně popírá idealizaci venkova, mě tak napadlo - běžela bych kdysi stejně, jako celá ves, k původci senzace až do jeho kuchyně? Toť otázka - v dobách, ve kterých mně je média naservírují až do té mojí... ()
V zmysle moravskej ľudovej slovesnosti ide o pekný umelecký zážitok, otázkou je, či producent zbytočne netlačil na pilu. Príbeh je natočený dobre, so zmyslom pre dramatičnosť a herecké obsadenie bolo výstižné. ()
Po několika prvních scénách jsem měla dojem, že půjde o krojové drama o skupině lidí, kteří nejsou moravští slováci, ale snaží se mluvit jako oni a moc jim to nejde. Pak film nabere spád a místy bere dech. Strhující drama, které se vydává i kousek za konec stanovený Mrštíky. ()
Čas už se na této Maryše režiséra Rovenského podepsal, ale přesto se jedná o pozoruhodný snímek. Scénář se většinou poměrně přesně drží výchozího textu, což je jedině dobře - proč měnit něco tak dokonalého? Rovenského režijní vedení také není nijak nekonvenční, ale přesto tu najdeme moc pěkné nápady: například podbarvení slavného finále Rozářiným zpěvem písně Okolo Hradišča je velice působivé. Ve chvíli, kdy Vávra pije otrávené kafe, zní verš "nevěděl šohajek, že falešná jsem." Vhodně zvolení herci napomáhají velice příznivému celkovému dojmu - obzvlášť Štěpničková a Vojta jsou ve svých rolích famózní. ()
Moc pěkné zpracování staré české klasiky. Nejvíce se mi zde líbil Jaroslav Vojta, statný a tvrdohlavý mlynář, který nakonec podlehl a ustoupil. A taky Kováříkova jadrná a skvělá slovácká čeština. Film určitě stojí za shlédnutí. ()
Maryša Jiřina Štěpničková krásná jako obrázek, despotický mlynář Vávra Jaroslav Vojta, chamtiví Maryšiny rodiče František Kovářík a Hermína Vojtová, milující Francek Vladimír Borský nebo uhrančivá Rozina Marie Glázrová zdobí hereckými výkony tuto klasiku Bratří Mrštíků, kterou na filmové plátno zdařile převedl nestor československého filmu Josef Rovenský. ()
ocenenia : MFF Benátky 1936 - Špeciálne uznanie poroty ()
Marysa tezi predevsim z vyborneho scenare, velmi dobry pribeh. Spatna neni ani vyprava a herecke vykony. ()
Zavrávorá. Z jejich rozhodnutí. Má silně sirné rysy. Na máry. Za šrámy, mor bytí. ()
Docela kvalitka. Vojta byl velký herec a celé prostředí má svého ducha...72%. ()
Jednoduchý ale ťažký príbeh v staršom spracovaní, čomu zodpovedajú predvedené herecké výkony. Tie mohli byť aj o niečo lepšie, je to niekde na rozhraní nemého a zvukového filmu. –––– No, no, no! Abych ťa nenaučil zavírat dveřa! ()
Od začátku jsem to bral jako dobové natočení mé oblíbené klasiky. Vávra byl podle mých představ bezcitného manžela, stejně jako je Maryša psychicky silná žena a Francek jako chlapec, kvůli kterému stojí 2 3 roky čekat. Ale je tam moc záběrů mimo a celý film jsem čekal na známý konec (To kafe je nějaký divný - Nediv se, vždyť je od žida. - Proćs ho nekoupila v konzumu? - Měli zavříno) a oni to tentokrát uhraji bezeslovně. A k tomu ho ještě zbytečně natáhnou tím, že vidíme jak se sběhávají k Maryše coby manželotravičky. ()
Cekal jsem zrovna tuhle verzi teda jeste temnejsi. Ale zloduch Vavra je zda spise za takoveho nasilneho troubu, nez za despotickeho vladce mlyna, pred nimz se ma vse trast... Mozna, ze Vojta na to nebyl ten spravny chlapik, nevim. Jinak je pribeh Marysi samozrejme takove pekne drama ala 19 stoleti na moravske (nebo ceske) vesnici. Nejvetsim zjevenim je Kovarik, ktery uz tehdy, v roce 1935 hral stareho chlapa, starostu... :O ()
Maryša, síla zvuku tohoto jména mocně plašila veselou mysl již ve školních lavicích a obracela oči v sloup v zakořeněné rebelii proti direktivnímu nařízení shora. Až v pozdějším věku se realistickému dramatu dostalo pochopení. Odvěký boj dobra se zlem je mantra a zavádí soustředěný pohled zamýšleným směrem humanistického poselství bratří Mrštíků. Ve skutečnosti nejsou strany zla a dobra jednoduše identifikovatelné a jejich podstata je víceméně s proměnlivá. Dohodnutá manželství, a nejen ta na venkově, byla logickým i praktickým životním řešením s existenční stabilitou. S civilizačním pokrokem západní civilizace je sice tato globální tradice již překonána, nikdy ovšem zcela nezmizí. V dobře míněném humanistickém poslání nejrůznějších emancipačních snah nabízí tradicionalismus nepřeberné množství materiálu, byť skutečná dramata s vyhroceným koncem byla spíše výjimečnou situací. Je to jen okrajová poznámka, podstatné je samotné drama. Psychologická hloubka předlohy se díky filmové adaptaci Josefa Rovenského zdokonalila a expresivní herecké pojetí uchvátí svojí přirozenou skutečností. Všudypřítomná temná stránka a nejednoznačná sterilita konstruktivního řečení jako důsledek předsudků a morální etiky společnosti zvýrazňuje akutní naléhavost sdělení. To vše dělá z této filmové adaptace klasické divadelní hry jedinečný divácký prožitek. Hlavní postavou příběhu je Marie Lízalová alias Maryša (velmi zajímavá Jiřina Štěpničková), temperamentní dívka, rozpalující svou nezkrotností žádostivost mužů. Romantické okouzlení dokáže naplnit představy idealistického snílka, hůře na to reaguje realita života s tradičním způsobem života. Nakonec se nejtěžší překážkou ukáže výchova a mocné symboly předsudků. Snový romantismus nemá v praktickém využití místo, přesto dokáže vybičovat k demonstraci zoufalství a puritánská přízemnost bije na poplach v nepochopení a odsouzení. Nejvýraznější mužskou postavou je Lízal (vynikající František Kovářík), bohatý sedlák a otec Maryši. Finanční otázka je nejsilnější pohnutkou, zdánlivě výhodná nabídka má přednost před osobním pocitem štěstí jednotlivce. Omyl si uvědomuje, ale rozumné řešení v prostředí vzájemné nedůvěry a stálé opozice nelze nalézt. Chce neomezeně vládnout a lítostivě se poddává mučednické roli. Nejtemnější postavou je Filip Vávra (velmi dobrý Jaroslav Vojta), chlípný mlynář. Většina jeho poklesků je jen naznačena, čímž jeho tajuplná a nebezpečná aura nabírá na intenzitě a kontroverze s mamonem zapisují do nálady dynamický důraz a expresně přistupuje až těsně k divákovi, který vše nevyslovené může téměř fyzicky nahmatat. Výraznou ženskou postavou je Lízalka (dobrá Hermína Vojtová), Maryšina matka a nekompromisní hráz možnosti ženské emancipace v rámci tradičního způsobu života. Její neoblomnost hystericky vydírá a ponižuje a potvrzuje tím, že nejzarytějšími odpůrci ženského hlasu byli ženy samotné. Důležitou postavou je mladý Francek Horák (sympatický Vladimír Borský), upřímný, statný a čestný muž z chudé rodiny. Hrdina idealistického romantismu vyžaduje přísahy a pouhou svou přímostí je trnem oku všem pokrytcům. Z dalších rolí: Franckova starostlivá matka Horačka (příjemná Ella Nollová), Vávrova submisivně trpící služka Rozára (velmi zajímavá Marie Glázrová), laskavá Maryšina babička (příjemná Marie Bečvářová), smířlivost vzývající farář (zajímavý František Hlavatý), Franckův dobrosrdečný poručník a hostinský (příjemný Josef Příhoda), Maryšina teta a našeptávající hlas domluvené spořádanosti Strouhalka (zajímavá Marta Májová), či obecní strážník Hrdlička (Antonín Soukup). Zakořeněná pokrytecká morálka je Mrštíky a následně Rovenským veřejně pranýřována. Sensitivní přístup zpracování přináší jedinečně vykreslený zážitek. Zlo a dobro nejsou černobílé, peklo kolem nás chodí vzpřímeně a trpělivě čeká na svoji příležitost. () (méně) (více)