• Lucretius
    ***

    Tohle se hodnotí těžko. Jed v kafi! To je dráma. Sama divadelní hra Maryša je imho vlastenecky nadhodnocené dobové schématické dílo, které už v době vzniku filmu nebylo aktuální. Pokud děláte film z historického díla, buď vám jde o sdělení, ale pak je potřeba jej aktualizovat (reinterpretovat v aktuálním diskurzu), nebo o historickou sondu, ale tím se mění jeho těžiště. Zde moc nefunguje ani jedno. Hra je navíc poškozená přítomností v učebnicích. Zaujali mě dvě věci které v jejich sto let zastaralých interpretacích většínou nejsou. Prvně, Maryša je jako třeba Hvězdné války, dílo o vztahu mladé generace s jejich rodiči. Druhou je sdělení, že eticky zavrženíhodní rodiče ví, že se chovají špatně. To je klíčové a v době vzniku progresivní, protože se mladým lidem říkalo, že to není jen jejich pocit, že jsou rodiče nefér, ale fakt, protože i sami rodiče souhlasí s tím, že se chovají nefér. Ale jinak moc nevím, proč u toho dnes trávit čas. Samotný fakt, že existovali majetkové sňatky, že hlavní slovo měli rodiče a že to nevěstám někdy moc nevyhovovalo ničím objevný není a není potřeba k vůli němu hodinu a půl sedět na zadku. Ani to moravské slovácko nijak výjmečně zachyceno není.(22.7.2020)

  • tempus
    **

    Od začátku jsem to bral jako dobové natočení mé oblíbené klasiky. Vávra byl podle mých představ bezcitného manžela, stejně jako je Maryša psychicky silná žena a Francek jako chlapec, kvůli kterému stojí 2 3 roky čekat. Ale je tam moc záběrů mimo a celý film jsem čekal na známý konec (To kafe je nějaký divný - Nediv se, vždyť je od žida. - Proćs ho nekoupila v konzumu? - Měli zavříno) a oni to tentokrát uhraji bezeslovně. A k tomu ho ještě zbytečně natáhnou tím, že vidíme jak se sběhávají k Maryše coby manželotravičky.(21.6.2016)

  • Karlos80
    ***

    Pro mě hodnotný a mimořádný filmový zážitek, spojující v sobě krásné záběry Moravského Slovácka, Uherského Brodu přesněji Vlčnova, pěkné kroje a písně. Režisér Josef Rovenský (i když je zajímavé že původně měl adaptaci tohoto známého dramatu od bratrů Mrštíků podle scénáře Otakara Vávry, režírovat Emil František Burian, který byl ale těsně před natáčením vyměněn zkušeným Josefem Rovenským). Nevím proč se tomu tak stalo? Ani jestli to byl případně něčí záměr či náhoda? Každopádně sám režisér Josef Rovenský obsadil do hlavních rolí herce, kteří se již dříve uplatnili v jevištním nastudování hry (např. Jaroslav Vojta jako mlynář Vávra, který se vždy do těchto a podobných filmů hodil, jak svou vizáží tak mluvou, dále to byl František Kovářík v roli sedláka Lízala-otec Maryši o něm platí to samé). Pro titulní postavu byla tenkrát vybrána a získána Jiřina Štěpničková, která se o něco málo později stala hlavní představitelkou všemožných mladých selských žen, třebaže její herecký naturel tomuto typu až tak neodpovídal. Jen si vzpomeňme na Vojnarku 36', tragické Boží mlýny 38' nebo Muzikantskou Lidušku 40'. Toto byla skutečná role, která ji proslavila a divákovi se vryla do paměti! Když se řekne Štěpničková automaticky se vybaví Maryša. Také jsem si všiml tehdy začínající čtyřiadvacetileté mladičké Marie Glázrové jako Rozárky-služebné ve mlýně. Už tehdy měla ty své krásné černé mandlové oči a pronikavě upřímný úsměv. Úvodní záběry, kdy se objeví česká krajina, byly tenkrát natočeny na barevný materiál: v českém hraném filmu se tak stalo úplně poprvé.(15.11.2006)

  • Marthos
    ****

    Díla autorů českého kritického realismu se těšila u filmařů vždy velké oblibě. V průběhu třicátých a čtyřicátých let byly postupně zfilmovány romány Raisovy, Klostermannovy, Jiráskovy, Winterovy, Baarovy, Svobodovy i díla Čapka-Choda a Ladislava Stroupežnického. V roce 1935 přikročil režisér Josef Rovenský k adaptaci stále populární hry bratří Mrštíků, k Maryše. Dramatický příběh nešťastné lásky a upřímné nenávisti neztratil ani dnes nic ze své monumentální tragické atmosféry. I dnes ohromuje urputnost a zaslepenost Maryščiných rodičů, kteří svou jedinou dceru vehnali do sňatku se zlým a násilnickým mužem. I dnes dojímá čestná a věrná láska Francka a i dnes mrazí ve scéně Vávrovy smrti. Rovenskému se obdivuhodně podařilo všechny tyto důležité rysy vystihnout s neobyčejnou dávkou syrovosti v intencích moderního filmového jazyka a řemesla. Pro hlavní roli byla vybrána vycházející hvězda pražského divadelního světa Jiřina Štěpničková, která se ne vlastní vinou stala na další léta prototypem tragické venkovské dívky. Citlivě tlumené moderní herectví rezonuje i v kreacích Františka Kováříka, Elly Nollové, Marie Glázrové i obou sourozenců Vojtových. Upravený (smířlivý) konec měl apelovat na ryzost charakteru i nezdolnost a víru pravé lásky, které však tvůrci kritického realismu záměrně potlačili. Že je filmová Maryša dílem skutečně výjimečným potvrzuje i fakt, že se snímek dočkal řady tuzemských i mezinárodních poct.(5.10.2008)

  • topi
    *****

    Maryša Jiřina Štěpničková krásná jako obrázek, despotický mlynář Vávra Jaroslav Vojta, chamtiví Maryšiny rodiče František Kovářík a Hermína Vojtová, milující Francek Vladimír Borský nebo uhrančivá Rozina Marie Glázrová zdobí hereckými výkony tuto klasiku Bratří Mrštíků, kterou na filmové plátno zdařile převedl nestor československého filmu Josef Rovenský.(4.3.2017)

  • - Režisér Josef Rovenský byl v roce uvedení filmu odměněn cenou Filmového poradního sboru. Stejnou cenu si vysloužila také Jiřina Štěpničková. (Marthos)

  • - Roli Francka měl původně ztvárnit Ladislav Boháč, ale byl již zadán pro film Jana (1935). (Marthos)

  • - Film byl uveden na IV. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1936. (lausik)