• raroh
    ****

    Maryša bratří Mrštíků snese srovnání se soudobou evropskou dramatikou a je pádnou odpovědí všem, co by si chtěli idealizovat venkovské poměry. Zároveň je dramatem dívky, která by se chtěla emancipovat - jaké to má důsledky, to je samozřejmě jasné. Filmová adaptace Rovenského bohužel mírně ztrácí obsazením Francka V. Borským (jinak sourozenci Vojtovi i Kovářík jsou fakt klasa), ale mám dojem, že dneska by se čeští filmaři s tímto námětem těžko popasovali. Bohužel.(23.5.2011)

  • Brejlil
    ***

    Převedení Maryši je v podstatě konvenční, moravský dialekt zní v ústech některých herců docela vtipně. Jenom bych opravil Karlose80, na barvu se natáčela scéna svatby kvůli barevnosti krojů, taková kopie se dokonce promítala na premiéře (takže by v podstatě šlo o první český film s výrazným podílem barvy), bohužel běžné kopie byly z finančních důvodů černobílé a pokud vím, nikdo pokus o rekonstrukci neprovedl.(30.11.2007)

  • Blofeld
    ****

    Čas už se na této Maryše režiséra Rovenského podepsal, ale přesto se jedná o pozoruhodný snímek. Scénář se většinou poměrně přesně drží výchozího textu, což je jedině dobře - proč měnit něco tak dokonalého? Rovenského režijní vedení také není nijak nekonvenční, ale přesto tu najdeme moc pěkné nápady: například podbarvení slavného finále Rozářiným zpěvem písně Okolo Hradišča je velice působivé. Ve chvíli, kdy Vávra pije otrávené kafe, zní verš "nevěděl šohajek, že falešná jsem." Vhodně zvolení herci napomáhají velice příznivému celkovému dojmu - obzvlášť Štěpničková a Vojta jsou ve svých rolích famózní.(19.5.2009)

  • Marthos
    *****

    Díla autorů českého kritického realismu se těšila u filmařů vždy velké oblibě. V průběhu třicátých a čtyřicátých let byly postupně zfilmovány romány Raisovy, Klostermannovy, Jiráskovy, Winterovy, Baarovy, Svobodovy i díla Čapka - Choda a Ladislava Stroupežnického. V roce 1935 přikročil režisér Josef Rovenský k adaptaci stále populární hry bratří Mrštíků Maryša. Dramatický příběh nešťastné lásky a upřímné nenávisti neztratil ani dnes nic ze své monumentální tragické atmosféry. I dnes ohromuje urputnost a zaslepenost Maryščiných rodičů, kteří svou jedinou dceru vehnali do sňatku se zlým a násilnickým mužem. I dnes dojímá čestná a věrná láska Francka a i dnes mrazí ve scéně Vávrovy smrti. Rovenskému se obdivuhodně podařilo všechny tyto důležité rysy vystihnout s neobyčejnou dávkou syrovosti v intencích moderního filmového jazyka a řemesla. Pro hlavní roli byla vybrána mladá členka činohry vinohradského divadla Jiřina Štěpničková, která se ne vlastní vinou stala na další léta prototypem tragické venkovské dívky. Citlivě tlumené moderní herectví se ozývá i ve výkonech Jaroslava Vojty, Františka Kováříka, Marie Glázrové a Hermíny Vojtové, jejichž umělecká vyzrálost napomohla vytvořit skutečně živé postavy. Upravený, smířlivý konec měl apelovat na ryzost charakteru i nezdolnost a víru pravé lásky, které však tvůrci kritického realismu potlačili. Že je filmová MARYŠA dílem skutečně výjimečným potvrzuje i fakt, že se snímek dočkal řady tuzemských i mezinárodních poct. Zajímavost: roli Francka měl původně ztvárnit Ladislav Boháč, ale bohužel byl již zadán pro film Jana.(5.10.2008)

  • tomtomtoma
    *****

    Maryša, síla zvuku tohoto jména mocně plašila veselou mysl již ve školních lavicích a obracela oči v sloup v zakořeněné rebelii proti direktivnímu nařízení shora. Až v pozdějším věku se realistickému dramatu dostalo pochopení. Odvěký boj dobra se zlem je mantra a zavádí soustředěný pohled zamýšleným směrem humanistického poselství bratří Mrštíků. Ve skutečnosti nejsou strany zla a dobra jednoduše identifikovatelné a jejich podstata je víceméně s proměnlivá. Dohodnutá manželství, a nejen ta na venkově, byla logickým i praktickým životním řešením s existenční stabilitou. S civilizačním pokrokem západní civilizace je sice tato globální tradice již překonána, nikdy ovšem zcela nezmizí. V dobře míněném humanistickém poslání nejrůznějších emancipačních snah nabízí tradicionalismus nepřeberné množství materiálu, byť skutečná dramata s vyhroceným koncem byla spíše výjimečnou situací. Je to jen okrajová poznámka, podstatné je samotné drama. Psychologická hloubka předlohy se díky filmové adaptaci Josefa Rovenského zdokonalila a expresivní herecké pojetí uchvátí svojí přirozenou skutečností. Všudypřítomná temná stránka a nejednoznačná sterilita konstruktivního řečení jako důsledek předsudků a morální etiky společnosti zvýrazňuje akutní naléhavost sdělení. To vše dělá z této filmové adaptace klasické divadelní hry jedinečný divácký prožitek. Hlavní postavou příběhu je Marie Lízalová alias Maryša (velmi zajímavá Jiřina Štěpničková), temperamentní dívka, rozpalující svou nezkrotností žádostivost mužů. Romantické okouzlení dokáže naplnit představy idealistického snílka, hůře na to reaguje realita života s tradičním způsobem života. Nakonec se nejtěžší překážkou ukáže výchova a mocné symboly předsudků. Snový romantismus nemá v praktickém využití místo, přesto dokáže vybičovat k demonstraci zoufalství a puritánská přízemnost bije na poplach v nepochopení a odsouzení. Nejvýraznější mužskou postavou je Lízal (vynikající František Kovářík), bohatý sedlák a otec Maryši. Finanční otázka je nejsilnější pohnutkou, zdánlivě výhodná nabídka má přednost před osobním pocitem štěstí jednotlivce. Omyl si uvědomuje, ale rozumné řešení v prostředí vzájemné nedůvěry a stálé opozice nelze nalézt. Chce neomezeně vládnout a lítostivě se poddává mučednické roli. Nejtemnější postavou je Filip Vávra (velmi dobrý Jaroslav Vojta), chlípný mlynář. Většina jeho poklesků je jen naznačena, čímž jeho tajuplná a nebezpečná aura nabírá na intenzitě a kontroverze s mamonem zapisují do nálady dynamický důraz a expresně přistupuje až těsně k divákovi, který vše nevyslovené může téměř fyzicky nahmatat. Výraznou ženskou postavou je Lízalka (dobrá Hermína Vojtová), Maryšina matka a nekompromisní hráz možnosti ženské emancipace v rámci tradičního způsobu života. Její neoblomnost hystericky vydírá a ponižuje a potvrzuje tím, že nejzarytějšími odpůrci ženského hlasu byli ženy samotné. Důležitou postavou je mladý Francek Horák (sympatický Vladimír Borský), upřímný, statný a čestný muž z chudé rodiny. Hrdina idealistického romantismu vyžaduje přísahy a pouhou svou přímostí je trnem oku všem pokrytcům. Z dalších rolí: Franckova starostlivá matka Horačka (příjemná Ella Nollová), Vávrova submisivně trpící služka Rozára (velmi zajímavá Marie Glázrová), laskavá Maryšina babička (příjemná Marie Bečvářová), smířlivost vzývající farář (zajímavý František Hlavatý), Franckův dobrosrdečný poručník a hostinský (příjemný Josef Příhoda), Maryšina teta a našeptávající hlas domluvené spořádanosti Strouhalka (zajímavá Marta Májová), či obecní strážník Hrdlička (Antonín Soukup). Zakořeněná pokrytecká morálka je Mrštíky a následně Rovenským veřejně pranýřována. Sensitivní přístup zpracování přináší jedinečně vykreslený zážitek. Zlo a dobro nejsou černobílé, peklo kolem nás chodí vzpřímeně a trpělivě čeká na svoji příležitost.(9.7.2017)

  • - Natáčanie filmu prebiehalo na Slovácku a vo Vlčnove. (dyfur)

  • - Kroje zapůjčili obyvatelé Vlčnova, zejména poštmistr pan F. Zemek. (lausik)

  • - Režisér Josef Rovenský byl v roce uvedení filmu odměněn cenou Filmového poradního sboru. Stejnou cenu si vysloužila také Jiřina Štěpničková. (Marthos)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace