Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vesnické drama o tragickém vyvrcholení vynuceného manželství. Film financovala brněnská společnost, která vyžadovala zásahy do obecně známé předlohy. Důvodem k přesunu místa děje a k přepsání dialogů do odpovídajícího dialektu byla představa o větší spektakulárnosti efektních vlčnovských krojů. Jejich výrazná barevnost přivedla producenty na myšlenku natočit několik davových krojovaných scén (svatba) na barevný materiál. V zahraničí zpracované části barevné kopie však nebyly v běžné distribuci využity. Dalším požadavkem bylo zdůraznění kladného vlivu katolické církve a smířlivější závěr. Ve filmu je tedy značně rozmělněno úderné a příkladné dramaticky zkratkovité finále. Také pojetí některých postav (Francek) sotva odpovídalo náročným představám autorů předlohy. Přesto patří Maryša v pojetí režiséra Rovenského mezi nejvýznamnější díla české kinematografie první poloviny 30. let. (CS Film)

(více)

Recenze (31)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Pro mě hodnotný a mimořádný filmový zážitek, spojující v sobě krásné záběry Moravského Slovácka, Uherského Brodu přesněji Vlčnova, pěkné kroje a písně. Režisér Josef Rovenský (i když je zajímavé že původně měl adaptaci tohoto známého dramatu od bratrů Mrštíků podle scénáře Otakara Vávry, režírovat Emil František Burian, který byl ale těsně před natáčením vyměněn zkušeným Josefem Rovenským). Nevím proč se tomu tak stalo? Ani jestli to byl případně něčí záměr či náhoda? Každopádně sám režisér Josef Rovenský obsadil do hlavních rolí herce, kteří se již dříve uplatnili v jevištním nastudování hry (např. Jaroslav Vojta jako mlynář Vávra, který se vždy do těchto a podobných filmů hodil, jak svou vizáží tak mluvou, dále to byl František Kovářík v roli sedláka Lízala-otec Maryši o něm platí to samé). Pro titulní postavu byla tenkrát vybrána a získána Jiřina Štěpničková, která se o něco málo později stala hlavní představitelkou všemožných mladých selských žen, třebaže její herecký naturel tomuto typu až tak neodpovídal. Jen si vzpomeňme na Vojnarku 36', tragické Boží mlýny 38' nebo Muzikantskou Lidušku 40'. Toto byla skutečná role, která ji proslavila a divákovi se vryla do paměti! Když se řekne Štěpničková automaticky se vybaví Maryša. Také jsem si všiml tehdy začínající čtyřiadvacetileté mladičké Marie Glázrové jako Rozárky-služebné ve mlýně. Už tehdy měla ty své krásné černé mandlové oči a pronikavě upřímný úsměv. Úvodní záběry, kdy se objeví česká krajina, byly tenkrát natočeny na barevný materiál: v českém hraném filmu se tak stalo úplně poprvé. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Díla autorů českého kritického realismu se těšila u filmařů vždy velké oblibě. V průběhu třicátých a čtyřicátých let byly postupně zfilmovány romány Raisovy, Klostermannovy, Jiráskovy, Winterovy, Baarovy, Svobodovy i díla Čapka-Choda a Ladislava Stroupežnického. V roce 1935 přikročil režisér Josef Rovenský k adaptaci stále populární hry bratří Mrštíků, k Maryše. Dramatický příběh nešťastné lásky a upřímné nenávisti neztratil ani dnes nic ze své monumentální tragické atmosféry. I dnes ohromuje urputnost a zaslepenost Maryščiných rodičů, kteří svou jedinou dceru vehnali do sňatku se zlým a násilnickým mužem. I dnes dojímá čestná a věrná láska Francka a i dnes mrazí ve scéně Vávrovy smrti. Rovenskému se obdivuhodně podařilo všechny tyto důležité rysy vystihnout s neobyčejnou dávkou syrovosti v intencích moderního filmového jazyka a řemesla. Pro hlavní roli byla vybrána vycházející hvězda pražského divadelního světa Jiřina Štěpničková, která se ne vlastní vinou stala na další léta prototypem tragické venkovské dívky. Citlivě tlumené moderní herectví rezonuje i v kreacích Františka Kováříka, Elly Nollové, Marie Glázrové i obou sourozenců Vojtových. Upravený (smířlivý) konec měl apelovat na ryzost charakteru i nezdolnost a víru pravé lásky, které však tvůrci kritického realismu záměrně potlačili. Že je filmová Maryša dílem skutečně výjimečným potvrzuje i fakt, že se snímek dočkal řady tuzemských i mezinárodních poct. ()

Reklama

raroh 

všechny recenze uživatele

Maryša bratří Mrštíků snese srovnání se soudobou evropskou dramatikou a je pádnou odpovědí všem, co by si chtěli idealizovat venkovské poměry. Zároveň je dramatem dívky, která by se chtěla emancipovat - jaké to má důsledky, to je samozřejmě jasné. Filmová adaptace Rovenského bohužel mírně ztrácí obsazením Francka V. Borským (jinak sourozenci Vojtovi i Kovářík jsou fakt klasa), ale mám dojem, že dneska by se čeští filmaři s tímto námětem těžko popasovali. Bohužel. ()

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Naléhavý důraz na tíživost situací místy vyvolává až úsměv, nutno ale říci, že vzhledem k letopočtu jde o úsměv blahosklonný. Podobně to mám i s hereckými výstupy - ta příležitost, mě v noci zavilou Maryšou Jiřiny Štěpničkové vyděsit k smrti, by tady určitě byla, o to víc oku i uchu lahodí výborný Vojtův Vávra a samozřejmě, hojně vzpomínaný moravsko-slovácký folklór, ačkoli díky těm nádherným krojům herečky působí poněkud staticky. Při konečné davové scéně, která skutečně popírá idealizaci venkova, mě tak napadlo - běžela bych kdysi stejně, jako celá ves, k původci senzace až do jeho kuchyně? Toť otázka - v dobách, ve kterých mně je média naservírují až do té mojí... ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Smutné svedectvo o dôsledkoch javu, ktorý dodnes v mnohých ohľadoch pretrváva aj na Slovensku, totiž o rodičmi dohodnutých manželstvách, na základe čo najvýhodnejšieho spojenia majetkov alebo v záujme poskytnutia hmotnej výhody jednej z rodín budúcich manželov. A o ľudskom trápení a nešťastí, ktoré takéto umelé vzťahy často prinášajú. Miestami naivné, celkovo trochu smiešne spracované. Neviem si totiž predstaviť pobehovať dedinčanov okolo statku v krásnych, prevažne bielych krojoch, bez toho, aby bolo zafúľaní ani prasiatka. O ošípané, spoločne s koňmi, kravami a inými domácimi zvieratami sa totiž museli dennodenne starať. Na druhej strane historicky cenné, pretože bez takto krojovo a nárečovo rázovito sfilmovanej divadelnej hry, by sa mnohé z ľudových moravských zvyklostí každodenného života nedochovalo vo vizuálnej pamäti. Takže celkovo spokojnosť. ()

Galerie (46)

Zajímavosti (8)

  • Film byl uveden na IV. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1936. (lausik)
  • Přestože je prvním českým barevným filmem Jan Roháč z Dubé z roku 1947, barevný filmový materiál byl použit již při natáčení Maryši. Krátká filmová scéna, kdy manželé Lízalovi žehnají Maryše a Vávrovi byla natočena na nekvalitní barevný materiál. Výsledná filmová sekvence byla tak zbarvená do žluta, že se jí režisér Rovenský rozhodl ve filmu nepoužít a použil scénu natočenou na černobílý materiál. (Bart)

Reklama

Reklama