Režie:
Josef RovenskýKamera:
Jan StallichHudba:
Josef DobešHrají:
Jarmila Beránková, Václav Jalovec, Jaroslav Vojta, Hermína Vojtová, Jan Sviták, Rudolf Deyl st., Jan W. Speerger, Antonín Marlé, Bedřiška Wardasová (více)Obsahy(1)
Řeka plyne zdánlivě poklidně, není v ní nouze o klíčové dramatické zvraty, které filmu dodávají na sugestivní intenzitě, srovnatelné s nejlepšími scénáři současné kinematografie. Jediný syn bohatého sedláka Sychry, čtrnáctiletý Pavel, musí čelit rodové vášni svého otce, vášnivého pytláka. A to v prostředí překrásné, člověkem téměř nedotčené přírody. Konflikt houstne v okamžiku, kdy je z vězení propuštěn pytlák Zimák plný nenávisti vůči bývalému příteli Sychrovi. Film byl uveden na II. MMF v Benátkách v roce 1934. V NFA je uložena také německy namluvená kopie o délce 2006 metrů, která film zpopularizovala také v Německu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Škoda jen nudných částí a ne zrovna nejlíp udělaného konce, protože jinak to je velmi příjemný a dost poetický filmeček, který je perfektně natočený a jsou v něm skvěle vybrané lokace. Navíc má i sympatické hlavní postavy (byť to občas u hereckých výkonů drhne) a celkově se na to dobře dívá a to hlavně svojí klidnou, příjemnou poetickou atmosférou. Akorát bych ten film nedával do dobrodružného žánru, jinak ale souhlasím se všemi. Fakt škoda těch mínusů, bez nich by to asi bylo na 5*. Takhle je to za 4* ()
Film Řeka vzbudí pozornost svou formou zpracování obrazové poetiky již od svého počátku a prvního osměleného kroku probouzejícího se života. Mluvené slovo sice svou kvalitou mírně pokulhává a dějovou zápletku můžeme považovat za banální, a přesto Josef Rovenský dokázal ze zdánlivě jednoduché literární předlohy stvořit oslavu obyčejného života v jeho neopakovatelné kráse drobností a lidskosti. Kamera Jana Stallicha s lehkostí čaruje, nastoluje harmonii a podmanivé chvilky duševního rozpoložení. Vizuální poetika ve spojení se smyslovou dráždivostí a přirozeností je základnou, od které se vše odvíjí dynamicky a noblesně. Hlavní postavou příběhu je dospívající mladík Pavel Sychra (pozoruhodný Václav Jalovec) se směsicí rozmanitých pocitů. Láska k rodnému kraji a bohatství přírody plynou v souladu s laskavostí a morální upřímností povahové charakteristiky. I v prostředí zdánlivého poklidu nečinnosti lze demonstrovat drama života až do stálé důvěryhodnosti mezních hodnot duševního rozpoložení. Rozpoznávání a počáteční ochutnávání života se v obrazové vibraci mění ve vodní bouři emočních vln a každý následující obraz slibuje další vzepjetí vyváženosti estetiky a umu. Hlavní ženskou postavou je dospívající Pepička Matuková (velmi zajímavá Jarmila Beránková), Pavlova spolužákyně a blízká kamarádka. Probouzí se první romantické vzplanutí s následkem v podobě elektrizujícího chvění a city dosahují svého vrcholu. Výraznou postavou je Pavlův otec Jan Sychra (zajímavý Jaroslav Vojta), starosta obce se sžíravou rodinnou vášní a prokletím a neblahým stínem minulosti. Důležitou postavou je propuštěný pytlák Václav Zimák (příjemný Jan Sviták) v zášti osobního pocitu nespravedlnosti. A také vážený vesnický učitel (dobrý Rudolf Deyl st.), pevná morální autorita a velkorysý mentor nastupující generace. Z dalších rolí: starostlivá Pavlova matka (příjemná Hermína Vojtová), snaživý obecní četník (Jan W. Speerger), lítostivý bezdětný kupec (zajímavý Antonín Marlé), tulácký pár v upřímně bezprostředním reji života (Jan Chaloupka a Bedřiška Wardasová), či uspokojivě překvapený ředitel urozeného hotelu (příjemný Jaroslav Marvan). I se zdánlivě slabou předlohou lze prorazit, pokud se zvolí osobitý formát zpracování a se zaujetím se vyzdvihuje podstata života. Nepřehlédnutelný tvůrčí talent a píle při vylaďování poctivé práce jsou nutností pro poetické zpracování života krás a uspokojení. ()
Fakt veľmi pekný film, v ktorom ma spomedzi mnohých pozitív zaujal najviac famózny Jaroslav Vojta, ktorý bez slov a s pomocou jediného pohľadu dokázal povedať viac než ukecaný Martin Lawrence či Eddie Murphy počas celého filmu. Slabších päť či silnejšie štyri? S prihliadnutím na dátum vzniku a nadčasové kvality to vidím skôr na tých päť. ()
Sice se na kvalite obrazu uz davno podepsal zub casu, z reziserskeho hlediska velmi zajimavy film s peknym poslanim. Zajimave postavy v mensich rolich a pekna hudba. ()
Ono na tenhle film asi nejde koukat bez lehkého úsměvu, protože od toho filmu nás dělí přece jen osmdesát let a spoustu věcí se nám dnes bude zdát prostě roztomilá a naivní. Ale právě v tom je dneska určitě jeho síla. Určitě je zajímavá také nepopiratelná kinematografičnost a až impresionistická práce kamery. Po skončení filmu by se měl dostavit příjemný pocit, a! nikoli z toho, že ten film "konečně" skončil. ()
Příběh vyprávěný směsí postupů archaických i avantgardních (které ostatně dělí pouhých pár let). Poetické zkoumání cestiček filmového jazyka, z nichž většina dále nevedla, ale řada poznamenala kapitolky českého filmu (Šrámek-Krška, Divá Bára). Obrazová kvalita řadí film spíše do předchozí dekády, hudba v některých pasážích prozrazuje nezkušenost s formátem nového média, propojením zkušených herců s neherci se daří držet proporci kvality a spontánnosti. Produkčně i po stránce tvůrčí úctyhodný počin, jehož romantiku si dnes ne vždy dokážeme užít bez úšklebku potomků vůči praprarodičům. ()
Točilo se i na mlýně v Poříčku na Drahoňovském potoce. ()
Půvabný oblázek z horního toku říčky jménem „český poetický film“, jehož sledování vyžaduje mocnou dávku shovívavosti s typickými nedostatky rané zvukové éry – tápavé zacházení s herci, nadužívání hudby, ospalý střih neúnosně natahující jinak výborné scény (třeba tu s bezdětným kupcem). Krásy Stallichovy kamery se z DVD od Filmexportu dají spíš jen tušit, chuť a vůně odlehlého posázavského života v meziválečném bezčasí je ale dodnes intenzivní. ()
Velice poetická hodinka. Skoro mám chuť se jít vykoupat k řece a chytat ryby a spát v trávě... :-) ()
Řeka je vynikající film, který mě zaujal zejména svou netypicky vystavěnou narativní strukturou. Důraz je kladen v prvé řadě na motiv přírody a dále pak na vztah člověka s přírodou. První část jako melancholicky působící film, na oko k ničemu nesměřující - využívá záběrů na českou kotlinu či uchvacuje dobře laděnými melodiemi - a určující rozmanité vztahy charakterů, než přechází ke zlomové události. Chytře pak v závislosti na onen klíčový bod pracuje se vztahem diváka k vyprávění a vztahům postav k vyprávění. Řeka pečlivě pracuje s detailem i významy, kdy všechno do sebe krásně zapadá a dělá z Rovenského snímku velice poctivou filmařinu. ()
Pěkný poetický jednoduchý příběh z doby, kdy krajina ještě nebyla člověkem tak poznamenána. Na svou dobu zaujme právě poetickým pojetím celého filmu, protože dějově je to průměr. ()
Rovenský se mi vždycky moc líbil jako herec, ale k jeho režijním pracím jsem příliš nepřivykl, zvlášť na téhle oceňované práci je silně vidět ještě tápání typické pro začátky zvukového filmu a domnívám se, že pokusem o jistou avantgardu vedení herců a zvuk silně zaostává zavedením kamery. Na filmu tedy víc oceňuji záběry přírody, ale herci hrají mnohdy toporně, nepřirozeně, amatérsky, dlouhé záběry spíše nudí než nutí k přemýšlení o psychice postav. Je tu i řada nelogičností v ději, kde autor jakoby měl jisté opěrné body, které spojoval dějem, který by se asi ve skutečnosti odehrával zcela jinak. Velmi nelogické bylo jakési matiné na zámečku, které nezapadá do děje časově, pokud předpokládáme, že boj s rybou začal brzo ráno - nemohl se přece táhnout až do večera, byť scéna u hokynáře zdá se být večerní, ale hned další záběry ukazují na jasný den. I chování hocha nemá logiku, protože si musil uvědomit, že po něm bude sháňka. ()
Zápas Pavla se štikou považuji za jednu z nejlepších akčních scén filmového nebe! ()
Jeden z těch starých filmů, který dokázal uniknout stísněným studiovým ateliérům a provětral kameru hezky venku v přírodě. Obsahuje takové chuťovky jako zápas chlapce s velikou štikou či kameru umístěnou na voru, plujícím po řece. Navíc kvituji, že zde mladinké studenty skutečně hrají mlaďoučcí herci, a ne zasloužilí třicátníci (jak bývá v takových filmech zvykem). Jeden z našich nejpovedenějších filmů třicátých let. ()
Geniální film. Jak moc se dá říct prostým příběhem, výrazy tváře, mlčením a několika říznými dialogy. Oceňuju i minimalistické vedlejší příběhy - např. stesk bezdětného prodavače. Pro kritiky - proč chceme za každou cenu dokonale propracovaný a vypointovaný scénář? Není život právě takový, jakým stylem je natočena Řeka? Děkuju za každý film, kde mi všechno autoři nenatelí do hlavy. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu ALFA Sokolov s sezoně 1980/81. ()
Řeka je filmem, v němž velmi silně rezonuje několik prvků. Příběh, jinak jednoduchý, je postaven na společenském prostředí českého venkova té doby. Ten je mnohdy nespravedlivý, ale nelze mu odepřít snahu lidí si pomáhat navzájem. Tato idealizace a okouzlení prostým životem souzní s poetickým prostředím sázavských hvozdů. Rovenský tak ve filmu dokázal věc dnes u nás nevídanou. Spojil jednotlivé prvky v dobře fungující celek. Při tom ovšem znovu zdůrazňuji, že nejde o žádné složité vyprávění, ale velmi prostý děj i nahližení světa. Právě v této prostotě je síla, která jasně artikuluje sdělení celého filmu o kráse prostého života vprostřed přírody. ()
Lyrický příběh z překrásného Posázaví seznámí diváka s impozantní přírodou a mladým Pavlem, který miluje les, řeku i svou spolužačku Pepičku. Jeho snem je o prázdninách ulovit štiku, na kterou je vypsána odměna a koupit chudé Pepičce její první boty. Pavel se štikou svede urputný boj, který ho málem stojí život. Hold "láska hory přenáší" Snímek vykresluje jednoduchý děj, který má místa téměř němého filmu, výborné herce i kameru.. Hezký útěk od této hektické doby. **** ()