Řeka

Jsem sám komu to přišlo notně... debilní? Jednoduchoučký příběh, takřka němé zpracování (mluvilo se tam, ale krom toho bylo vše jako v němém filmu, záběry, herci). Příroda je tam hezká to ano. Kolik měl scénář stran? Jednu? Dvě? "Řeka plyne zdánlivě poklidně, není v ní nouze o klíčové dramatické zvraty, které filmu dodávají na sugestivní intenzitě, srovnatelné s nejlepšími scénáři současné kinematografie." COŽE?! " Konflikt houstne v okamžiku, kdy je z vězení propuštěn pytlák Zimák plný nenávisti vůči bývalému příteli Sychrovi." COŽE?! Zimák je v tom filmu asi dvě minuty, opravdu nestihne nic zahustit. A co Pepička? Co když skočila do řeky? Kdyby se neobjevil nápis konec, tak si myslím, že mám useknutý konec. (10.02.2011)

Podlehne syn Pavel Sychra (V. Jalovec) rodové vášni svého otce bohatého sedláka a pytláka (J. Vojta)? Jeden z nejlepších starých českých filmů o tehdejší člověkem ještě téměř nedotčené a nádherné přírodě (tuším že někde v Posázaví) co jsem kdy viděl. Příroda zde není pouhým dekorativním prvkem sloužícím k dotvoření atmosféry filmu. Je to samostatný zosobňovaný subjekt schopný zasahovat do lidských osudů. Až na pár scén je celý tento příběh snímán velmi jednoduchým způsobem. Myslím si že herec a režisér J. Rovenský neměl moc jiných příležitostí projevit takhle naplno svůj talent a především svou filmařskou osobitost. Jedno malé velké překvapení. Pro Svika: Je to od autora J. Snížka. Krásný lyricko-poetický film, který nám posloužil také jako jako přírodní oslava krás české země: malebné krajinné záběry, vykreslují např. ranní rozbřesk, kdy se nad poklidnými vodami Sázavy trhají cáry ranní mlhy, v jiné podobě se tu zjevuje stejná scenérie v čase večerního soumraku. Na tento film a vůbec na tento žánr jakési ho přírodního lyricko-poetického filmu, později v návaznosti a v jakési tradici, navazovali svými velkými filmovými děly takový režiséři jako byli F.Čáp a V.Krška či Vojtěch Jasný (Touha). Námět, realismus, časté lyrické přírodní záběry v nádherné kameře Jana Stalicha, a poetické kouzlo to jsou nejsilnější faktory tohoto velmi úspěšného mezinárodního filmu. (28.05.2006)

Ve srovnání s Machatého filmy působí Rovenského Řeka mnohem skromněji, ale zároveň mnohem bezprostředněji a hřejivěji. Hlavním tématem je láska. Zatímco Machatý zobrazil její tragickou variantu, Rovenský zvolil pohled romantický, navíc zasazený do typicky české krajiny a do neméně typického společenského prostředí. A stejně jako Machatého filmy, i Řeka si vydobyla obdiv a uznání na mezinárodních festivalech. Necelý rok po natočení byla pořízena v Berlíně dabovaná verze, která se poté uváděla ve třiceti zemích světa pod názvem Mladá láska (Junge Liebe). Za zmínku jistě stojí vyjádření mezinárodních porotců o rozhodnutí udělení prestižní ceny Poháru města Benátek za rok 1934: "Za velké tvůrčí úsilí, dosažené nejprostšími uměleckými prostředky a současně za plné pochopení a přesvědčivé ztvárnění přírody, což obojí je výrazem skutečné národní filmové školy." V tom tkví samá podstata celého filmu. Řeka je vskutku dílo ryze národní, přinášející do tehdejšího kinematografického spektra nový, osobitý tón. Rovenský dokázal, že dílo, které těží z hlubokých národních pramenů, může divákům otevřít zajímavější a přitažlivější svět než kosmopolitní podívaná. Řeka je prostou písní o mladé lásce, o kráse rozvíjející se přírody a o těsném sepětí lidí s prostředím, v němž žijí, vyrůstají a které se do nich otiskuje. Námět k filmu napsal posázavský učitel Jindřich Snížek, který měl díky svému povolání možnost konfrontace. Tím, kdo však překvapil, byl Josef Rovenský, známý do té doby spíše jako herec a tvůrce neúspěšných filmů. Okouzlen naivně prostým vztahem dvou mladých lidí, jejichž příběh odvyprávěl moderními výrazovými prostředky, dosáhl svého prvního uměleckého vrcholu. Značný podíl na úspěchu má i citlivý přístup kameramanského mistra Jana Stallicha, který svými záběry na přírodní scenérie záměrně zvýraznil poetiku daného místa. V hlavních rolích se objevili debutanti - neherci Václav Jalovec a Jarmila Beránková, která se později v českém filmu objevovala spíše ve vedlejších rolích. Za pozornost stojí i výkony dospělých partnerů, především sourozenců Vojtových jako rodičů hlavního hrdiny, Rudolfa Deyla staršího v úloze starého učitele a Jana Svitáka v charakterově zajímavé masce pytláka. Na Rovenského Řeku o několik let později zcela otevřeně navázal mladý František Čáp se spisovatelem Václavem Krškou snímkem Ohnivé léto. ŘEKA, dílo čítající již pětasedmdesát roků, je navzdory této skutečnosti stále živým a krystalickým tokem, přinášejícím divákovi otupělého XI. století lásku, mládí a svobodu. Věřím, že si těchto pojmů dokážeme vážit i dnes. (17.03.2009)

Z průvodních materiálů je zřejmé, že se jedná o zakladatelský film lyrického žánru (Krška, Vláčil) a současně i o jeden z prvních svébytných projevů tehdy vznikající české kameramanské školy. Vazba na filmy Machatého nebo Fričovy a později i Vávrovy je tu víc než zřejmá. Kromě jedinečné "krajinné" kamery zaujmou nejen herecké výkony (Jaroslav Vojta), ale i dokumentární hodnota filmu (vystupování a jednání venkovského učitele v podání Rudolfa Deyla staršího). Velký úspěch, který ŘEKA sklidila na tehdy počínajícím filmovém festivalu v Benátkách, jen dokresluje pozoruhodnost díla, jež dobová veřejnost přijala se zřetelným váháním. V Rovenském - i v jeho opřehlížené citovosti zaměňovaníé - ztratila česká kinematografie hraného filmu výraznou, mimořádně talentovanou osobnost. i (14.01.2014)

ŘEKU z roku 1933 jsem do dnešního poledne neviděl a dohnala mě až coby součást vygenerovaného vzorku k analýze. Je to mistrovské dílo, do něhož se promítá Rovenského hluboké zakotvení v dějinách němého filmu a podařilo se mu brilantně skloubit němé sekvence s těmi zvukovými. To platí zejména pro vskutku geniální, důmyslně vystavěnou několikafázovou sekvenci lovu štiky, přerušeného v okamžiku největšího napětí, které je umocněno zoufalým hledáním ztraceného chlapce. Je zajímavé, jak málo se hovoří o vlivu severského filmu druhé poloviny desátých let, protože právě s jeho tradicemi ŘEKA nejvýznamněji komunikuje. ___ Divácky mě uhranul i nečekaně vystavěný konec, ve kterém celý příběh směřuje k dvěma klíčovým, emocionálně působivým setkáním, ale vyprávění se oběma vyhne. Jelikož chlapec netuší, že je svými nejbližšími považován za mrtvého, nemá tendenci je přesvědčovat o opaku. Neupozorní na sebe svoji dívku kráčející v hořkém žalu kolem něj, aby jí mohl tajně položit na polštář svůj upřímný dar... a jejich pravděpodobné následné setkání proběhne jen v naší mysli, nevidíme je. A setkání s rodiči proběhne zcela mimo záběr, pouze za pomocí zvuku, kdy radost rodičů vyjádřená jen skrze jejich hlasy vytěžuje pro změnu dramatický potenciál zvukového filmu. ___ ŘEKA nemá klasickou dramatickou strukturu a její kompoziční sevřenost se vyjeví až v jejím úplném závěru. Mezitím se po velkou část trvání filmu na příběh chlapeckého hrdiny z jeho vlastní perspektivy i z perspektivy jeho otce navěšuje mozaika drobných příběhů dalších obyvatel vesnice. Parametrické sekvence záběrů na přírodu, opakování motivů každodennosti, zpočátku zdánlivě mimoděčný motiv štiky a bot a naopak zdůrazňovaný motiv navrácení se místního pytláka, konec základní školní docházky... to všechno působí z moderního hlediska zprvu jako zdánlivě nesourodá mozaika, jež ale nakonec zaklapne do nebývale promyšleného díla. ___ Jistě, s docela alternativní organizací a rozkročením mezi několik tradic: stylových tradic němého a zvukového filmu, s čímž souvisí i pro český film relativně typické nenásledování hollywoodských norem střihové výstavby filmového prostoru, tradic narativních klasických dramatických motivů a kaleidoskopu každodennosti, ale v této alternativnosti nezaměnitelného. Vykašlete se na nálepky typu poetického či lyrického, které znamenají bůhvíco. Tohle není ani snímek o krásách české krajiny. Ne, je to snímek o kráse kinematografie jako umělecké formy. Nebo ještě jinak, ŘEKA je prostě zatraceně parádní film! (Jen škoda, že kopie na DVD je tak nebývale ohyzdná, chtělo by to pořádnou digitalizaci.) (11.08.2019)