poster

Snídaně šampionů

  • USA

    Breakfast of Champions

  • Slovensko

    Raňajky šampiónov

Komedie

USA, 1999, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MK_ultra
    *

    NEJHORŠÍ ADAPTACE KNIHY VŠECH DOB!!!!!!! Naprosté nepochopení předlohy způsobilo, že z citlivého a křehkého příběhu o lidských bytostech vznikl takřka nekoukatelný nesmyslný galimatiáš obrazů. Nejvíce odsouzeníhodné mi příjde nerespektování charakteru postav. Z Bunnyho Hoovera, tichého homosexuálního syna Dwayna Hoovera, vyrůstajícího ve vojenských internátních školách, černé ovce a vyděděnce, který se živý jako jako pianista v denním baru Holiday Innu, hrající svá blues bíleho muže a putující při tom myslí v jiných dimenzích udělal nějáký neschopný namezní pisálek scénáře rozkřepčenou "buzničku" (promiňte mi ten výraz) v sáčku posetém flitrama,naivního hošana bez přesahu. Francina Pefková, Dwaynova milenka a vdova, se z milující a obětavé ženy stala afektovanou husičkou, Kilgore Trout samotář, zkrachovalec a trochu podívín,přesto však bystrý člověk dívající se na věci s obdivuhodným odstupem a nadhledem, je ve "filmu" naprosto praštěný dědek, kterému opravdu kape na karbid a šplouhá na maják a mele nesmysli o výpustech. Z Wayna Hooblera naivního tichého propuštěného vězně postávající ho většinu času vzadu na parkovišti je rázem, tak nepředstavitelný prudič, že by jste mu opravdu nejradši dali přes tu jeho "černou nevymáchanou hubu", a takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Vůbec je to celé tak zmatené a nanervyjdoucí (kterého idioty napadlo, že to bude mít hodinu a 43 minut?!) Důležité věci jsou zděleny neurčitě, útržkovitě a jsou vyrvané z konceptu, za to se 40% děje točí okolo transvestity Harryho Le Sabra, naprosto nedůležité a pro děj nenosné skutečnosti. Samotnou postavu Dwayna by jste nejraději sami vzali latí z metru a to je jediná věc, které "Můžete věřit" víc něz Dwaynovi!!! KONEČNÝ VERDIKT: Kdyby byl Kurt Vonnegut v roce 1999 posmrti, jistě by se otáčel v hrobě (nedokážu si představit, co dělal neboť byl ještě na živu) 1* za jedinou věc která se mi líbila, a to bylo celkem zajímavé zakomponování autorových neumělých kreseb do "děje". Důrazně varuji před shlédnutím všechny, co si chtějí udržet kapku zdravého rozumu a soudnosti a nechtějí ztratit víru v kvalitní filmařinu.(26.5.2012)

  • Bobik9
    *

    Filmově jasný odpad! Jediné, co mě odradilo od tohoto hodnocení je Bruce Willis, který neudělal jedinou chybu, kromě té, že do tohoto šel. A Nick Nolte, který byl také výborný. Čiré šílenství a zoufalství. Nevím, co tím chtěl Alan Rudolph říci, ale mně tímto snímkem ukradl 110 minut života. Ještě, že dokud nezemřeš, je to život.(24.9.2013)

  • Tom Hardy
    ***

    Když jsem na film koukal poprvé, stačil jsem pouze nevěřícně kroutit hlavou. Zmatený scénář, pološílení herci, chaotická režie - to vše ve mne vyvolávalo pouze údiv. Závěr byl to jediné, co mě na filmu zaujalo a co se mi i líbilo. Řekl jsem si, že tomu zkusím dát ještě jednu šanci. Protože jsem měl již napodruhé jasno, hned bylo všechno o něčem jiném. Nejen, že mnohé dostávalo náhle smysl, ale vše navíc vyznívalo mnohem lépe jako celek. Nepochybuji o tom, že kniha bude mít něco do sebe a myslím, že nápad - přenést ji na velké plátno - nebyl ani tak nešťastný. Nešťastné bylo zvolení scénáristy/režiséra Alana Rudolpha. Rudolph na to jednoduše nemá. Dostat to do ruky kupříkladu Sam Mendes... nu, škoda. Přesto je to film povedený, ale vyžaduje trpělivost a tu jsem napoprvé neměl ani já...(24.8.2002)

  • integer
    *

    Slovy Kurta Vonneguta: "It's painful to watch". Měl jsem vážné problémy dokoukat film do konce a přesvědčil mě jen fakt, že jsem za film zaplatil 99kč. Udělat z tak geniální knihy takovou impotentní zrůdnost chce opravu velice 'schopného' režiséra a nepomůže ani přítomnost Bruce Willise a Alberta Finneyho. Za co tedy tu jednu hvězdičku? Asi za název a jméno v kolonce námětu.(18.1.2008)

  • ancientone
    ***

    Na úvod dám do pozornosti, že postoj a prístup niektorých užívateľov csfd je na zaplakanie, čoho dôkazom (a filtrom) je práve profil tohto filmu. Je predsa blbosť separovať literatúru a film (tieto tendencie možno vyhľadať práve tu, v komentároch podaktorých užívateľov) – oni totižto patria k sebe, sú so sebou úzko späté a toho dôkazom môže by aj táto snímka, adaptácia prózy K. Vonneguta. ......... Preniesť dielo s obsahom a štruktúrou, akú majú práve Raňajky šampiónov, je jednoznačne veľké sústo. Adaptovať niečo také nie je dobrý, ale veľmi zaujímavý nápad a hutná výzva. Mohlo to dopadnúť všeliako, škála je široká – od úplného fiaska až po úžasný zážitok, rozoberajúci originálnym štýlom základné filozofické otázky. Pri kontakte s finálnym produktom práce možno skonštatovať, že práca sa vydarila, film sa nachádza niekde pri strede, bližšie k druhej, kladnej polovici škály. .......... Filmové spracovanie v eliptickom prístupe šikovne a s rozumom podáva Vonnegutovu prózu, základné motívy prenáša do audiovizuálnej podoby sviežo a účinne, z množstva vychytávok, detailov a kreatívnych maličkostí zostáva len výťah, našťastie dostatočne hustý, súmerný. Veľmi pekný je jasný presah charakteru obsahu do obrazu – šikmé uhly kamery, ostré farby, tragikomická cesta K. Trouta po zdevastovanom prostredí zrazu preseknutá záberom zo streštenej reklamy D. Hoovera, alebo skvelo nakrútené (nasnímané) prvé stretnutie s Waynom Hooblerom, taktiež s krásnou plynulosťou vsunuté ilustrácie z knihy pôsobia slušný divácky pôžitok, hlavne pre čitateľov, absolventov prózy. Skvelo podfarbená hra s, oproti predlohe, viac do popredia posunutou a elipsovito stuženou dejovou líniou. Expresívny trip, ktorý si užívajú najmä herci v stvárňovaní svojich "pošahaných" úlohách, často krát nie sú mimicky nič dlžný Messerschmidtovým bustám . Opozitnú stránku vytvára záver. Tu sa mohlo ubrať zo sentimentálnosti a patetickosti, s ktorou sa zbytočne ambuluje na úkor pôsobivosti záverečných, zbytočne prefarbených, minút, čo stíha mierne narušiť finálny dojem . ........ Vonnegutovej „ujetosti“ bolo učinené zadosť. V rámci možností obmedzení, avšak kde sa poskytol priestor na rozlet, tam bol aj plnohodnotne využitý, vyplnený. ......... Jednu vec majú Raňajky šampiónov v oboch formách spoločnú – tú streštenosť pevne držanú ((bez zadržania) v rozumne flexibilnej forme. Nehrozí žiadny rozpad , roztrieštenie celku a následný rozpad celého dojmu (jedine jeho čiastočné narušenia), celok sa ohýba a tvaruje, neustále pritom naberá zaujímavé tvary, aj keď nie až tak zaujímavé a unikátne, ako tie knižné. V istom zmysle sú Vonnegutove knihy ako oblaky – unesene ich sledujete, plynú, postupne nadobúdajú rôzne tvary a formy, každý si v nich môže nájsť niečo svoje, napriek uneseniu zachytávajú odrazy bežného života spoločnosti – dá sa v nich skvelo odpútať a sledovať veci s nadhľadom. Unikátna kniha obstojne prenesená na plátno. Svieže, menej uletené, viac pri zemi sa držiaci výstrelok.(20.8.2013)