Seveřan

Nie je to zlé, ale po fantastických traileroch slušné schladenie. Čakal som strhujúcu jazdu plnú bravúrnej akcie, úchvatne dynamického vnútorného tempa a excelentných hereckých výkonov. Ničoho z toho som sa nedočkal. Severan síce je určite v mnohom obdivuhodný film (historická atmosféra, nekompromisné momenty), ale ja som napriek tomu pravdupovediac premýšľal, či by nebolo najlepšie dať mu len 2*. Jediná osoba, ktorá ma z hercov ako-tak bavila, bola Anya Taylor-Joy (a už ona ma nejak extra nestrhla). V rozpakoch som bol zo zásadnej zmeny výpravy, keď sme z pomerne veľkolepého kráľovstva pri mori presídlili na planinu s asi osemnástimi štatistami a dvoma skromnými stavbami. Chápem, že niekto, koho nadchýna severská mytológia (resp. história obecne) bude z filmu mimo. Neberiem mu to. Naopak. Ale ja som „obyčajný“ divák a Severana som si teda fakt neužil. Páčila sa mi atmosféra sveta, v ktorom vedľa seba existuje nadprirodzená mytológia s realitou, ale to zas nie je niečo, z čoho by som automaticky padal na zadok. Severan je na môj vkus priveľmi umelecký film; ak o TOMTO niekto hovorí ako o remaku Barbara Conana so Schwarzeneggerom, tak zjavne pochádza z inej reality, než ja. (04.06.2022)

Robert Eggers potřetí a zas jinak. Z hlediska námětu a dějové struktury tentokrát nejde o nic nového pod sluncem, přeci jen to pracuje s reálnou skandinávskou legendou, která byla hlavní inspirací pro Shakespearova Hamleta, takže kdyby to někdo nazval ambiciózním Barbarem Conanem na houbičkách, neoponoval bych. A ač je vývoj motivací a emocí hlavních postav v poslední třetině až prapodivně turbulentní, jedná se stále o velmi zajímavý, vizuálně podmanivý a v rámci širší kinodistribuce osvěžující počin, jenž pro Roberta Eggerse znamená menší úkrok vstříc mainstreamu, i když mainstramovým filmem Seveřan rozhodně stále není. Maják zatím zůstává mým nejoblíbenějším režisérovým dílem, každopádně tuhle severskou řežbu jsem si v kině užil a přál bych jí pokud možno co největší komerční úspěch, ale co si budeme povídat, ten bude stejně nevyhnutelnou osudovou tragédií jako ten Amlethův životní příběh. (18.04.2022)

Čarodějnice u mě stále vede, ale rozhodně jsem si Seveřana užil víc než přehoněnej Maják.  V první polovině jsem věřil tomu, že plná palba padne. Je to drsné, stylové, a ve scéně dobývání vesnice je Alexander Skarsgård opravdu "zvíře". Úplně nejvíc jsem si užíval různé ty šamanské rituály a mýtické výjevy, balancující na pomezí mezi halucinací/snem a nadpřirozenem. Ale nakonec musím strhnout bodík za něco, co si Eggers v tomhle filmu vyzkoušel vůbec poprvé - a imho moc nepřesvědčil. A to jsou normální, pozitivní lidské emoce. Konkrétně láska. V Čarodějnici ani Majáku vlastně vůbec nic pozitivního nebylo, ale tentokrát je na lásce postaven poměrně důležitý dějový oblouk (mezi Skarsgårdem a Taylor-Joy) - a podle mne vůbec nefunguje. A to dokonce tak moc, že jsem byl do poslední chvíle přesvědčenej, že ta zaláskovanost je z jedné nebo z druhé strany (případně z obou stran) jen pouhou lstí, jež vyústí v nějaký zlovolný zvrat. (14.04.2022)

No to mě poser! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě pronést něco jako „Div se světe!“, „To tedy zírám!“ nebo nějaký podobný šosácký pamrd. Každopádně, buď se ze mě stal na postarší kolena artový hnědopich, nebo Vaječňák tentokrát opravdu natočil něco, co se dá vcelku zdárně „vstřebat“ a usedět i bez kapesníku napuštěného ředidlem a tolik erektilní Heideggerovy ontologie v müsli. No, jelikož jsem stále na štěrbiny (a štěrbiny na mě), neobjevily se mi lupy, uhry, nekokotám, nesmrdím, nadměrně se nepotím, netloustnu a ani nemívám nutkavou potřebu unudit se xmrti u kdejaké rádoby hluboce filosofující smažkopičoviny, abych o ní posléze mohl velkohubě žvanit, jak jsem ji pobral ještě lépe než samotný zfetovaný autor, který vesměs taky neměl šajn, o čem to vlastně narkotizuje, tak bude PŘE-QA-PI-VĚ asi správně za b). Vskutku jsem se s predicktivním tikem v oku upřímně děsil v očekávání další Topořící se Valhaly a duševně se připravoval na mentální i gluteální nekrózu, ovšem Vaječňák tentokrát jen pomlel Barbara Conana s bio Hamletem v naturální podobě, okořenil hrstkou Oidipia a naprosto uhrančivě (i díky Islandu) natočil poměrně strhující, poplatně době temnou, syrovou a surovou vikinskou mykologickou telenovelu se spoustou až za hranu odpudivě brutálních záběrů, zejména v podobě přímých a naprudko nasvětlených frontálních nájezdů na xichty příšerně zombifikované Kidmenky a i bez botoxu od přirození děsivé Aničky Krejčí – Radostné. Samozřejmě by to nebyl Vaječňák, kdyby se nesnažil i takto vizuálně orgastickou a poměrně záživnou ukázku toho, že scénicky i akčně potuněné oridžiny bez Třesoštěpovy slovní rakoviny a pouťové filosofie mohou být s kapkou Miliuse veskrze snesitelné, dokurvit nějakými těmi vikinskými pa-rituálními smaženicemi z lysohlávek a muchomůrek, avšak ty tentokrát, patrně za pomocí svého terapeuta, udržel na přežitelných dvaceti procentech hrací doby. Dvakrát do roka si to sice znova pouštět nebudu, ale bezprostřední dojem z některých scén a obrazů byl, promiňte mi ten buzerantský výraz, „magicky uchvacující“. A berte v ocas, že ty homokládoviny na plátně menším než 3 metry rozhodně tolik nevyniknou! (16.04.2022)

Severan je preplnený skvelými scénami (celé prvé dejstvo, prvý útok na dedinu so Skarsgardom, vynikajúce rituálne zábery, boj s kostlivcom a podobne), ale aj množstvom symbolickej vaty (rozhovory s čarodejnicou, hranie otca a syna na vlkov...). Navyše Skarsgard, ktorého mám inak rád, má mierne sklamal a jeho postava bola vykreslená príliš jednofarebne. Naopak potešenie mi priniesli výkony Kidman a Taylor-Joy. Trochu mi tiež prekážalo, že príbeh bol prakticky jedno veľké klišé a okrem malého zvratu nepriniesol nič, čo by som nepredvídal. Od Eggersa som pritom čakal trochu prepracovanejší dej. Cez všetky spomínané mínusy som si však film celé dve hodiny užíval, a tak to budú slabšie štyri hviezdy z piatich, resp. 7/10. (05.06.2022)