Skyggen i mit øje
The Bombardment
The Shadow in My Eye
Režie:
Ole BornedalScénář:
Ole BornedalKamera:
Lasse FrankHrají:
Alex Høgh Andersen, Danica Curcic, Mads Riisom, Fanny Leander Bornedal, Jens Sætter-Lassen, Malene Beltoft Olsen, Joen Højerslev, Kristian Ibler (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Při náletu za druhé světové války bomby omylem dopadnou na kodaňskou školu plnou dětí a přitom se protnou osudy několika místních obyvatel. (Netflix)
Recenze (84)
„Pánové, gestapo se nebezpečně blíží k vyhlazení dánského odboje. Proto nás jeho velitelé už několik měsíců žádají, abychom tento útok provedli, i když při něm zahynou naši přátelé. Musíme to udělat. Obětovat několik, abychom zachránili mnohé.“ Nebudu zastírat, že s výjimkou Rigmor, kterou jsem si oblíbil prakticky okamžitě, se mi hůř hledala cesta k postavám, neb mi většina z nich nebyla sympatická. U některých z nich se to naštěstí v průběhu změnilo, díky tomu jsem pak cítil větší zúčastněnost při následných neštěstích. Postupně se z filmu stává emocionální nálož, které jsem při závěrečném běhu také definitivně podlehl. Relativní tlačení na pilu snad ani nejde tvůrcům vyčítat, k tomuto dílu to patřilo. Působivost filmu navíc podtrhuje i technická a vizuální stránka, která byla až překvapivě kvalitní. Menší výtky bych měl snad jen k jisté samoúčelnosti (lístečky musí číst ten, který se potřebuje rozmluvit, jako první jde pomáhat kolaborant snažící se ulevit svému svědomí atd.), jinak cítím spokojenost a dávám solidní 4*. ()
Já si ten film neměl dávat, protože až příliš mě připomínal to peklo, co na Ukrajině rozpoutala ta odporná zbabělá zrůda zalezlá strachy někde v bunkru a jeho armáda plná rusáckej kreatur, no nic stalo se a já si teda fakt naložil masírku. První část se na můj vkus zbytečně vlekla, ale pak to začalo a já si přal ať čumím radiš na tu první část. Neskutečně silny, emotivní a bolestivý, znásobený ještě tím, že vraždění děti provádí teď Putin a jeho rusácký skřeti na Ukrajině. ()
Válka si bohužel nebere servítky. Ví to nyní na Ukrajině a připomíná mi to i dánský film Bombardování, kterak si spojenci na sklonku války spletli vedení Gestapa se školou. Jakákoliv válka je zvěrstvo a toto je jeden z bohužel mnohých důkazů. První polovina filmu je sice víc povídací a neutrální, druhá Vás ale dokonale rozemele. Není vhodnější doby na otevírání podobných témat, než doba dnešní. Navíc kvituji i natáčení u nás. Skandinávci prostě umí s našimi lokacemi skvěle pracovat. ()
Jeden z dánských klenotů Ole Bornedal nejednou dokázal, že umí. Válka se sice chýlí ke svému nevyhnutelnému konci, nicméně dánský odboj prosí RAF, aby podnikla nálet ke zničení sídla gestapa v Kodani. Dole na zemi mezitím plyne život dál. V katolické škole se mladá jeptiška potýká s krizí víry, chlapec je na venkově svědkem sestřelení auta s nastávající nevěstou a jejími družičkami, z čehož oněmí, k tomu další dvě školačky či mladý kolaborant, který se děsí toho, co bude po válce. Prostě několik postav, jejichž životy se během závěrečného vyvrcholení protnou. Vyvrcholení v podobě omylu, který k podobným konfliktům chtě nechtě „patří“. Pár zápletek je sice vyřešeno příliš rychle nebo nijak, tvůrci místy vyprávěním neudržují pozornost tak, jak bych si přál, ale celkově dokáže být výsledek emocionálně rezonující, s výbornými hereckými výkony a předloží pohled na jednu z nesčetných katastrof druhé světové války. Silné drama mimo jiné o dětské nevinnosti a fantazii, která bude brzy nevratně zničena. ()
Momentálne asi tématicky aktuálne, a tak teda poprosím minútu ticha za všetkých zosnulých v: Sýrii, Líbyi, Palestíne, Jemene, Iraku, Afganistane, samozrejme za upálené obete vrátane detí v Odese v 2014, či na Ukrajine. Keď začne v ľuďoch prevládať pokrytectvo, kedy bude zlo vnímané iba z jednej strany, pričom u niekoho bude odsudzované, no pri druhom tolerované, je s nami AMEN. Čo sa filmu týka, bez pochýb sa snaží emocionálne zasiahnuť (čo sa až tak nepodarilo). Vojna, respektíve akýkoľvek druh násilia, obzvlášť páchanom na deťoch, je hrozná vec hodná odsúdenia, za ktorú treba ale odsúdiť všetkých. Podľa štatistík OSN, počas vojny na Ukrajine zahynulo 41 detí. V Jemene po útokoch USA a Saudskej Arábie 259 tisíc (!!). Jeden by povedal, že komu to nevadí, má v sebe zarytú buď liberálnu dúhovú vlajočku s pokryteckým nádychom, alebo je nakomplet RASISTA, lebo veď "čierne" deti umierajú, pričom na tých asi až tak nezáleží. Som zvedavý, kedy zbytok osádky planéty konečne v tých hlúpych hlavách pochopí, že USA nie sú žiadnou zárukou MIERU, pričom založenie EU či NATO tu nebolo len tak pre nič za nič. Štatisticky tomu "nahráva" nie len história konfliktov, no najmä skutky za posledné obdobie. Mimochodom, včera 17.3.2022 počas zápasu s Rangers, to dali fanúšikovia futbalového klubu Červenej Hviezdy jasne najavo. Na billboardoch vymenovali všetky vojnové konflikty USA od roku 1950 až po súčasnosť. "Mier celej zemeguli, a pokoj do duší boľavých" - ako by povedala Janka K. Toto by si prial Carnifexko miluvaný i nenávidený. ()
"Urobili z nás živé štíty..." Na netflixe sa objavila novinka zo severu, ktorá má už tradičnú kvalitu, nepochyboval som, že to bude dobré. Po úvodných minútach, kde sme svedkami omylu letcov RAF, som čakal profesionálnu odvetu a útok na sídlo gestapa v centre Kodane, aspoň tak to bolo prezentované a skutočne som veril, že náckovia dostanú peknú nakladačku. Osud je však niekedy poriadne krutý a stal sa opäť omyl a odniesla si to škola plná detí. Prvá polovica filmu je skôr priemerná, druhá nadpriemerná. Máloktorý film dokáže takto preniesť diváka do skutočného pekla, ktoré dokáže urobiť poriadny letecký nálet. Záver je emočne silný, beh žien a matiek ulicami smerom k škole alebo záverečný beh jednej z matiek... Aj keď film sa končí malým zázrakom a šťastím v obrovskej kope nešťastia musíme povedať, že ostatní toľko šťastia nemali a záber na starú pohľadnicu plnú detí mnohým zovrie hrdlo, zvlášť v dnešnej dobe keď máme veľký vojnový konflikt hneď za hranicami...80%. ()
Když se kácí les, lítají kousky. Většinou dětí. Podivné, pomalé, a poměrně působivé. Ano. Válka je vůl. ()
Možno sa niekomu bude zdať, že sa vo filme minimálne prvú polovicu nič nedeje. Len sem-tam sa vyskytne trochu zaujímavejší dialóg. No podľa môjho názoru je opak pravdou. Režisér tu v úvodnej časti príbehu rozohráva postupnú psychologickú partičku a servíruje svoje myšlienky divákovi pekne po dávkach. Je to taká výborná psycho príprava na to, čo má prísť. Každá jedna postava, hlavne tie decké, tu má čo povedať. Je zaujímavé sledovať ten vývoj, najmä u toho chlapca. Najprv okolie nechápe, no neskôr už pochopí. K tomu sebareflexia toho dánskeho kolaboranta.... No najviac ma dostal ten záver. Ani nie to bomabrdovanie (výborne natočené), ako skôr to dievčatko a tá jej kaša. To mi odpálilo dekel. Už lepšia bodka na záver nemohla byť. Silný nadpriemer. 85/100 ()
[75%] No, tak musím uznat, že za to jedno vidění to minimálně stojí. V dnešní době, kdy se nám tu rozpoutává válka na Ukrajině, mi tohle přišlo takové autentické, syrové, až jsem měl v několika scénách slzy na krajíčku, takže po realistické stránce nemůžu nic vytknout. Slabší povahy než já by to asi v konkrétních pasážích vypnuly. Co se týče cca první půle filmu, tak tam si stěžovat moc nemůžu. Tenhle dánský počin není jen o tom, aby se tam nepřetržitě střílelo atd. Jen bych asi dal větší délku filmu, neboť jsem se hůře orientoval v postavách. Ty postavy by měly mít o něco větší prostor. Chápu, že pro méně nákladný film to asi nešlo, ale tohle byl takový jediný nedostatek. Jinak scéna, kdy se bombarduje škola, to bylo dech beroucí. Hlavně vidět zkrvavené, zraněné děti – to bylo opravdu silné. Takže i emoce se tu ke konci dost odrazí. Takže ve finále jsem v rámci žánru spokojený. Vylepšovat by se dalo, ale i tak je to po delší době autentický snímek z 2. světové války. ()
Rčení "pije jako Dán" bylo aplikováno na anglickou letku pilotů, pověřenou vybombardovat ústředí gestapa sídlící v dánské Kodani. Ovšem cílem mise se stane omylem i škola plná civilistů. Režisér a scenárista v jedné osobě Ole Bornedal sáhl po látce z 2. světové války, konkrétně po období jen pár měsíců před jejím koncem. Situuje diváky do nacisty okupované Kodani (k tomuto účelu dobře posloužilo natáčení v pražských exteriérech), kde to na ulicích vře, policie zneužívá své moci a fanatismu a katolická řádová sestra se brání svému pokušení. Napjatá nálada panuje ve městě minimálně hodinu, než dojde ke stěžejní scéně bombardování, po níž své místo zaujme působivý obraz zkázy, který jitří divácké smysly, jelikož režisér necílí na krvavou explicitnost. Ačkoliv scény výslechů na gestapu disponují svojí krvavou úderností i nevlídností prostředí. Na televizní poměry je film solidně natočený. O Bornedalovi se tak nějak ví, že má talent a umí natočit za menší rozpočet zajímavý film. Tenhle válečný snímek je výrazný ve své jinakosti. Určitě je svým pojetím v mnohém odlišný od spřízněných válečných snímků a rozhodně vyčnívá svojí originálností, která ve válečném žánru už pomalu bere za své. Určitou neotřelost se mu podařilo aplikovat i do vyobrazení osudů obyvatel města, taktéž dánské vnímání války je ve filmových vodách poměrně vzácně popisováno. Vrcholem filmu je pak bombardování a následné vyprošťování zasypaných obětí pod troskami budovy, jejíž instituci už měl ve svých učených školních hrátkách i samotný Komenský. Bornedal tak nějak stihne za hodinu popsat charakterizaci svých postav, aby pak následně ve zbytku filmu nechal vyniknout jejich zoufalství z blížící se smrti. Pod troskami bylo sice zasypáno mnohem více civilistů (počet 120) - množství malých dětí, rovněž učitelky i katolické sestry, jak uvidíme na archivním snímku po skončení filmu, ovšem nejvíce utrpení zažije jeptiška a malá holčička, které budou při vědomí. Holka bude kdesi pod sutinami líčit své hrůzostrašné zranění, aniž by ji kamera zabírala, dostává průchod divácká představivost, která pracuje naplno. Ole Bornedal se zase jednou tvůrčím způsobem připomněl. Se svým zdatným hereckým týmem bez hvězdných jmenných položek, za drobné účasti známějších českých herců a s Netflixem v zádech natočil působivé drama o lidských osudech. 8/10 ()
Asi by to bylo i ucházející, kdyby to mělo alespoň nějakou atmosféru a hloubku. ()
Zaujímavý a silný film. Silný nielen preto, že sa niečo podobné deje aj v súčasnosti a extrémne blízko nás, ale aj vo všeobecnosti. Ťažko na človeka dolieha, keď sa ubližuje ženám a osobitne deťom. V súčasných vojnách sú útočníci a obete ďaleko od seba a tí chlapci v lietadlách si možno ani neuvedomovali, čo môžu spôsobiť. To ich viny samozrejme nezbavuje. Film mal úžasný rytmus a silné napätie od trochu popisného a aj rozháraného začiatku do úžasného finále, ktoré bolo mimoriadne nielen z filmárskeho, ale aj z odborného hľadiska. Len tak mimochodom som si uvedomil, že tie bledé zaprášené tváre detí mi evokovali ľudí utekajúcich z dvojičiek. ()
Ten zoznam mien na konci filmu trhá srdce. Výborne spracovaný kus dánskej histórie, bohužiaľ tej smutnej. ()
Malo dojať, ale nedojalo, hoci absolútny záver bol citlivejší. Hodina nečinnosti, potom trocha náletov, ale celkovo mi to prišlo suché, chladné. Takže ako martini. Najviac ma zaujalo v podstate len to, že Ivar Bezkostný sa naučil chodiť. ()
Téma silné, zpracování slabší. Film zaujme tématem, které se ve válečném filmu jen tak nevidí a tvůrci se snažili natočit silný film na závažné téma. Bohužel je zde zbytečně moc postav a film se ke konci tvůrcům tříští pod rukama, aby nakonec vyzněl tak trochu naprázdno a diváky nechal chladnými. ()
Jde o emocionalni drama s depresivnimi chvilemi a je tu mnoho scen obsahujicich nasili a nespravedlnost. Takze nejde o film pro slabe srdce. Ale je to dulezity pribeh o brutalite valky. Hraji zde nadejni mladi herci. ()
Zaprášená, tichá holčička, která jí kaši. ■ Stín v mém oku (překlad originálního názvu) je realistický, krutý, lidský a "tichý" film, vyprávějící o u nás málo známé události z konce 2. světové války, kdy část spojeneckých bombardérů zmýlil pád jednoho z nich, požár byl považován za cíl a omylem byla vybombardována škola v Kodani. Film má tah na bránu, orientuje se na cíl a vynechává nepodstatné dějové linie a informace (například, že nálet na sídlo kodaňského gestapa byl úspěšný). Díváme se očima jedné mladé řádové sestry, jednoho dánského kolaboranta a tří dětí - dvou dívek a chlapce, který po traumatu z úvodu filmu nemluví. Tyto pravděpodobně fiktivní postavy hledají na historickém pozadí svoji cestu - jeptiška bičováním a čekáním na trest, kolaborant snahou o nalezení víry a očištění, děti vnímáním světa okolo sebe svýma vlastníma, fantazijníma očima. Zatímco dospělí řeší chlapcovo trauma a mlčenlivost mluvením a kritikou, holčičky přijmou stav takový, jaký je a maximálně ho přes ulici přetáhnou uvázaného na provaze a za pomoci tlačení zezadu - což je velmi sympatický přístup. ■ Film, ve kterém zdaleka nevidíme vše, co se děje a ani se nedozvíme, co se s kým přesně stalo. ()
Spočiatku je divák zavalený množstvom postáv, časom sa však osudy hrdinov pretnú a ponúknu slušne prepracovaný príbeh. Ide predovšetkým o smrtiaci omyl, ktorý sa udial v kodaňských uliciach počas 2. svetovej vojny a zasiahol do života mnohých ľudí. Tvorcovia skĺbili drsné scény s emotívnymi scénami, tento dánsky projekt si určite zaslúži pozornosť. ()
Tento dánský počin mě jen utvrdil v mém dlouhodobém postoji. Zatímco dokážu obdivovat stíhací piloty, kteří brání svou vlast před nepřítelem, k bombardovacímu letectvu mám silně odtažitý postoj. Dost na tom, že i drobná chyba v úsudku nebo špatná viditelnost v prostoru cíle mohou způsobit takzvané vedlejší ztráty, docházelo (a bohužel stále dochází) i na záměrnou likvidaci civilních cílů (včetně celých měst) s cílem demoralizovat civilní obyvatelstvo. Já sice chápu, jaké myšlenkové pochody vedou k takovým výsledkům, ale silně s nimi nesouhlasím. A pokud nějaký kkt nazve bombardování "humanitárním", beru ho jako zločince a klesá u mě na úroveň syfilitické krysy. Ale zpět k filmu. Nebyl příjemný. Zvlášť v této době. Sice se nezdobím modrožlutými stužkami, Ukrajince jsem nikdy nemusel a nemusím, ale to, co se u nich děje, je hnusné svinstvo a pro mnoho z nich je to, co se odehrálo v tomto snímku, realitou, kterou zažívají prakticky denně. Film tak ukázal divákovi pravou tvář války; žádné hrdinské činy na bojišti tváří v tvář nepříteli; válka je v první řadě zbytečnou smrtí pro velké množství civilistů a tato záležitost to ukázala v pravém světle. / Poučení: mrtví/zranění: řádové sestry 10/35, děti 86/67. Celkový počet usmrcených dánských civilistů (včetně obětí z tzv. Francouzské školy): 140. Odhadovaný počet zlikvidovaných členů gestapa a kolaborantů: 50-150 nebo 100-200. ()
Bombardování je velmi smutným válečným filmem, ale potěšila kratičká účast českých hereček. Mně osobně dostal hned dvakrát. Je to asi rok, co mi kamarád poslal ukázku jakéhosi filmu co točí Dánové. Po runwayi kdesi na základně RAF během druhé světové kráčeli dva letci, kolem svižně projížděl jeep a po obou stranách dráhy stála zaparkovaná Mosquita. Když jsem včera na film koukal, se smutkem jsem si uvědomil, že to byly záběry z tohoto filmu. Z filmu na který jsem se těšil kvůli Mosquitům i letcům ale u nějž jsem znal jeho obsah. Ten vás dostane i když jste nerodič, ale jen rodič si asi umí představit tu pravou hrůzu, když vám na ulici řeknou, že bombardují školu, kde víte že je vaše dítě... Film je natočen velmi zručně, člověk se rychle sblíží s dětskými hrdiny a samozřejmě ve chvíli kdy se ocitneme na letecké základně mé srdce zaplesalo ještě více. Nálet je proveden výborně, celá cesta k cíli ve formaci nízko nad mořem byla natočena suprově i ty průhledy z kokpitů nad ubíhajícím Dánskem po přeletu pobřeží. Chvíle po náletu jsou drsné a padne na vás skutečná tíseň. Asi o to větší, že filmaři se velmi chytře vyhnuli explicitním záběrům a nechali na plno jet divákovu fantazii. Ta moje tedy jela na 100% už jen z důvodu, že nemusím těsné prostory a představa jen, že jsem někde nezraněn jen zavalený mne děsí. Je dobře, že tyto filmy vznikají. Jsem rád, že Netfix občas krom svých šíleností kde dává prostor opravdu všemu podivnému a všem podivným čas od času podpoří natočení nějakého solidního historického kousku. Možná někoho překvapí ten koncept vybombardovat barák gestapa plný vězňů, některých dokonce záměrně držených jako živé štíty v podkroví budovy. Ale odboj i RAF moc dobře věděly co dělají. Před invazí do Francie v rámci operace Jericho byl proveden na chlup stejný úder na věznici, kde Němci drželi lidi z francouzského odboje. Ten v roce 1944 byl v troskách a stovky vězňů čekalo na termíny svých poprav. Předpokládalo se, že při náletu budou zničeny strážní věže a rozbombardují se zdi věznice, čímž někteří z vězňů dostanou šanci uprchnout v nastalém zmatku. Samozřejmě se počítalo i s tím, že některé nálet zabije uvnitř věznice. Opraci velel G/Cpt. Pickard, který byl při akci sestřelen. Akce byla úspěšná, mnoho vězňů uprchlo, schovalo se a při vylodění pak pomáhalo spojencům v rámci francouzského odboje zpravodajsky či záškodnickou činností. Operace Kartágo, tedy nálet na služebnu gestapa v Kodani tak měla být další podobná akce. Opět k ní stejně jako u operace Jericho byla vybrány rychlá britská dvoumotorová Mosquita, schopen nést velký náklad pum, po jejichž odhození se ale mohla díky své rychlosti a manévrovatelnosti postavit německým stíhačům oproti větším americkým dvoumotorovým bombardérům typu Marauder, Boston, nebo Mitchel... Film tu leckdo zcela logicky v komentech spojuje s tím co se teď děje na Ukrajině. Jenže je tu velký rozdíl. RAF se v tomto případě spletla. ruSSáci civilní cíle bombardují záměrně. Je to jejich taktika jak zabíjením civilního obyvatelstva a ničením civilní infrastruktury zlomit odhodlanost Ukrajiny se bránit. A jelikož jsou to primitivové, nemohou pochopit, že tím jen obránce utvrzují v jejich odhodlání a že si tím dělají ze souseda nepřátele na stovky let dopředu... Řada komentujících tu odsuzuje bombardování jako takové, dokonce můj kamarád, také válečník Necrotongue. A tak bych zde rád zdůraznil jednu věc. Válku vyvolal Hitler. Rozmach RAF a vznik strategického bombardovacího letectva byl důsledek toho všeho. Bombardéry se velikou měrou zasloužily o dřívejší konec války ať už to byly noční a denní taktické nálety RAF, nebo denní nálety USAF. Zlomily nacistické výrobní mašinérii páteř. Samozřejmě, že při tom docházelo k omylům. Mnohdy to schytaly vlastní spojenecké jednotky, mnohdy dokonce došlo k civilním obětem. Je třeba se na letectvo té doby koukat optikou čtyřicátých let. Dnešní ruSSácký bombardér operuje kdesi nad Kaspickým mořem mimo prostředky nepřátelské protiletecké obrany a v klidu si odpaluje a navádí rakety dlouhého doletu na cíle na Ukrajině. Tehdejší letec to měl mnohem složitější. Předně na rozdíl od stíhačky, kde si vše rozhodoval sám se svým velitelem, měl velitel bombardéru odpovědnost za další duše na palubě. U těžkých Fotressů B-17 či Liberátorů B-24 to bylo dalších až devět lidí osádky. Museli jste se nad cíl nejprve dostat. Mnohdy to znamenalo mnoho hodin letu navzdory nepřízni počasí, turbulencím, námraze, poruchám motorů atd... Celou cestu vám hrozilo sestřelení nepřátelskými stíhači, nad nepřátelským územím vás pak ohrožovala palba flaku. Cíl jste rozpoznávali toliko vizuálně. Během nízkého průletu jste tak měli opravdu pár sekund mnohdy během skutečného pekla na obloze k určení a zaměření cíle pro přesný shoz pum. Nebo se dělo naopak ve veliké výšce, kdy cíl byl mnohdy skryt mraky nebo kouřovou clonou nepřítele, maskován apod. Při tom jste museli stále hlídat klesající ručičky palivoměrů. A nezapomínejte, že pokud jste byli členy letecké osádky během druhé světové, bylo vám kolem dvaceti let... Dokážete si představit ten stres, tu odpovědnost??? Je tedy logické, že se občas stalo, že pumy nedopadly na správná místa. To ale neznamená, že bychom měli z těch mladých statečných osádek dělat nějaké vzdušné piráty či teroristy jak to občas každé jaro slýchávám v diskusích k náletům na Prahu. Oni obětovali své mladé životy pro naši svobodu. Létali někam, kde vůbec nemuseli být. Nad země o jejichž existenci mnohdy před válkou ani nevěděli. A sváděli nad nimi souboje a umírali tam... Mnoho pomníčků na našem území by o tom mohlo vyprávět a jistě jich je mnoho i v nešťastné Kodani. Bombardování je smutným válečným filmem, ale rozhodně stojí za vidění. Dávám za 5 časovaných pum. * * * * * () (méně) (více)