My tři, nebo nikdo

Výborný film vyprávějící s vtipem a obrovským nadhledem zajímavou a strastiplnou životní cestu jedné rodiny. Rodiny samotného autora filmu - režiséra, scénáristy a představitele hlavní postavy Hibata - jeho otce. Film popisuje Hibatův věčný boj za demokracii, situaci v Íránu před pádem Šáha, ještě horší situaci po nástupu Chomejního, útěk do Francie a tamní život migrantů. Všechny ty veselé i smutné události doprovází krásná hudba. Bylo by to za pět, bohužel ale v poslední čtvrtině film trochu ztrácí dech i vtip a mění se trochu v multikulturní agitku. Každopádně na debut je to obdivuhodné. (03.11.2016)

Ježkovy voči, ona ta Francie ty uprchlíky vlastně nechce, protože už jich tam má i tak dost, ale on je stejně přijme. A pak to tam tak vypadá... Vizuálně velmi povedený film s hezkými exteriéry, ale s řadou hluchých míst. Navíc si myslím, že děj je hodně přikrášlen, že od skutečné reality se asi dost liší. Ale co, vidět se to dá, jednou. (05.04.2016)

Velké zklamání. Snahy o vtipy i o vypjaté emoce byly velké a nebylo jich málo, ale drtivá většina jich bylo bezzubých, dětsky prvoplánových a neměly břink. A taky nedokázaly zakrýt jedinou snahu filmu, a to sice tu, že bez ohledu na rasu a původ se máme všichni rádi, jsme nejlepší kamarádi a dokážeme spolu bezproblémově vyžít a obohacovat společnost. Ještě že to nebylo delší! (31.03.2016)

Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Leïla Bekhti. Výzvu mám ze dvou třetin splněnu a moje rozporuplné pocity byly převáženy na stranu pozitivna zase díky mé milované Francii. Velmi milý a originální snímek, od začátku jsem si říkal, vždyť je to smutné, proč se musím smát? Záhy jsem pochopil, že jde o hořkosladký, tragikomický film, jenž se snaží některé vážné věci odlehčit nebo podat úsměvným způsobem. Se zájmem jsme na závěr sledoval, že se jednalo o zobrazení skutečných událostí, nešlo tedy pouze o fikci na pozadí skutečných historických událostí. Film tak nabízí mix sociálního dramatu, politické angažovanosti a hlavně základních hodnot jako je láska, rodina a přátelství. (10.11.2020)

Pokud film srovnám s veleúspěšnými Nedotknutelnými, s kterými sdílí podobný komediální tón a snahu o podobný účinek na diváka, pak musím říct, že "Les intouchables" jsou oproti tomuhle maximálně propracovanému, našlapanému a nevídaně poutavému počinu jen slabým odvárkem. Scénárista a režisér Kheirona vypráví do detailu přesně (jak je vidět ze závěrečných titulků) o peripetiích své vlastní rodiny v době pádu íránského šáha, za islámské revoluce, o politickém pronásledování a těžkém útěku do Francie, to vše s nadhledem, ale bez zlehčování. I když dějové zápletky a zvraty nejsou zrovna veselé, u filmu jsem se (někdy přes slzy) nasmál jako už dlouho ne. Nechápu, proč se nedostal do širší distribuce (...anebo spíš chápu, ale pěkně mě to štve). (12.05.2016)