Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Epizody(8)
-
Welpen (E01)
-
Weihnachten (E02)
-
Bowie (E03)
-
Briefe (E04)
-
4000 im Monat (E05)
-
Der letzte Druck (E06)
-
Wenn die Nacht kommt (E07)
-
Dämmerung (E08)
Obsahy(2)
Christiane, Stella, Babsi, Axel, Michi a Benno se setkávají ve vzrušujících klubech a na undergroundových večírcích v Berlíně. Jsou silní, odvážní a užívají si nevázaný život v tomto "ráji" – který se zpočátku zdá plný barev, výzev a vzrušení. Středobodem skupiny je Christiane, jejíž život se po zdrcujícím rozvodu rodičů zcela zhroutí. Uteče z domova a brzy se ocitne ve spárech omamného podsvětí. Zatímco se přátelé navzájem sbližují a neustále vyhledávají další vzrušení, balancují mezi intenzivními pocity euforie a temnou, nebezpečnou depresí. A jak se jejich vztahy prohlubují a rozpadají, jejich individuální traumata je stahují ke dnu, z něhož se některým z nich už nikdy nepodaří odrazit. (HBO Europe)
(více)Recenze (59)
Asi jsem už na tyhle filmařský blbosti starej. Když vidím My děti ze stanice ZOO, tak očekávám dobový příběh plný lidského hnusu, smutku a deprese. A to vše s úctou k tomu příběhu. Ne stylovou young adult událost o drogách, které jsou vlastně cool, a kde pořádně nevidíte dopady na ty děti, jejichž herečtí představitelé jsou asi o deset let starší, než by tomu mělo být a navíc vypadají pořád tak krásně, jako kdyby na ně působilo nějaké to upírské stigma z doby Stmívání. Navíc jsem tu celou dobu nevěřícně kroutil hlavou, protože pro podporu stylovosti a důrazu na zacílení na mladé se tu kombinují osmdesátá léta se současností. Takže pak dochází k takovým absurditám, jako že se tu na tamní diskotéce Sound hraje regulérní současné techno a druhý den na stejné diskotéce má koncert David Bowie. A k tomu ta Praha, Smíchovské nádraží, rodiče dětí, kteří jsou herecky o pár let starší a přijde Vám, že byste je věkem nerozeznali…no, jak jsem na začátku řekl. Asi jsem na tohle fakt už starej. I přesto, že se oprostím od původního námětu mi pořád zbyde dojem, že tohle je fakt totální hovadina. Jediné, co je na ní vysloveně dobré je překvapivě soundtrack. ()
,,MÁME NEJLEPŠÍ ŽIVOT NA SVĚTĚ!...“ Bohužel to nebude nic pro znalce předlohy. Byť je avizováno, že jde o „volné“ zpracování, je to uvolněný až moc. Nesedí věk dětí, jejich pocity, prostředí. Ti ostatní (nebo ti, kteří se od toho dokážou oprostit) uvidí pozvolně vyprávěnej příběh osamělejch duší, plnej nesplněnejch slibů, bílýho prášku, krádeží, prostituce a nešťastných rodičů. Dramaticky mně uspokojili hlavně poslední díly. A podotýkám, že nejsem znalec předlohy, ani filmu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1978 sepsali novináři Kai Hermann a Horst Rieck, neznám. 2.) Kamarády nezajímá první pich, ale vpich. 3.) Když hledám děcko, jdu na nádraží. (Hovno strojvedoucí!) Když chci píchat, tak taky. /// Thx za titule „Jitka Dvořáková“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Nedaří se tomu ospravedlnit svojí existenci - tahle látka nepotřebuje být rozpracovaná do osmihodinové minisérie, veškeré rozšiřování jen popírá její princip a snižuje intenzitu. Navíc to má přinejmenším co do práce s rekvizitami a kostýmy nepříjemný nádech romantizujícího retra - ale to se stane, když dílo založené na aktualitě a bezprostřednosti adaptujete po čtyřiceti letech. Jinak všichni odvedli dobrou práci, ten seriál vypadá dobře a rád bych od tohohle štábu viděl něco dalšího (pokud něco, tak je ten seriál až moc krásný). Jen prostě nevím, jestli tohle byla dobrá látka. ()
Já vlastně vůbec nechápu, proč se to jmenuje My děti ze stanice ZOO a ne třeba My děti z disco Sound. Takhle ten název odkazuje ke knize, se kterou nemá seriál nic společného, až na ten heroin teda. Všechno je to tak načančané, barevné, vystylizované, až je mi z toho zle. Tohle byly sedmdesátky? Tohle - s touhle vizáží - byly dvanácti až čtrnáctileté děti?? Utekli za svobodou do Prahy?? A ta hudba??? O M G. Špaténka, hodně špaténka. Ačkoli kniha je jen předlohou, seriál jaksi zapomíná na to hlavní - účelem zpovědi Christianne F. bylo odradit od užívání "háčka", ale seriál z těchto naparáděných postav dělá jakési hrdiny, a to už je na mě fakt moc. ()
Další z řady seriálů o mladých a pro mladé, které jsou audiovizuálně našlapané, ale jinak je vám úplně jedno, co se tam děje (a moc toho není). Čtrnáctileté feťačky (to je předmět) tam hrají dvacetileté supermodelky (to je podmět) s dokonalou pletí. A herečka hrající mámu hlavní hrdinky je jen o 13 let starší, takže jsem nejdřív myslel, že jsou to sestry. Zaujmout můžou jen česká místa natáčení, ale není jich dost. ()
Do čehos tu duši dal? Technicky vzato není vždycky úplně fér srovnávat předlohu s adaptací, protože tím člověk tak trochu ubírá právo/šanci? adaptace býti svým vlastním dílem. Protože ale momentálně nechci vypisovat všech milion důvodů, proč mi tento seriál přišel špatný/+závadný, tak raději popíšu jednu věc, která mi na knižní předloze přišla skvělá, a které se seriál obloukem vyhnul. V knížce (a z tohoto úhlu pohledu určitě není náhodou, že její autoři jsou novináři) se totiž všechno nenápadně a nevyhnutelně vztahuje k tomu "proč" a "jak". Christiane v úvodních kapitolách knihy popisuje zdánlivě náhodné zkušenosti jako že děcka správce sídliště pronásledoval za to, že chodily po trávě, protože se to prostě nesmělo, že její otec se styděl za to, že je lůzr, a tak nutil svou ženu a dcery před svými kamarády říkat, že jsou to jeho sestra a neteře a ony mu musely říkat strýčku, a nebo že chodila pomáhat do stájí a za odměnu mohla jezdit na koni po nezastavěných částech předměstí, které si potom postupně zabrali developeři, takže se mohlo jezdit jenom po speciální "koňostezce", která vedla hned vedle kolejí, takže se po ní koně báli jezdit. Všechny tyto události pomáhají ilustrovat formování/deformování Christianiny dospívající psychiky i její fyzické vytlačení z prostoru, kde by mohla být sama sebou, takže nakonec nemá jinou šanci než hledat přijetí, porozumění a lidskou blízkost v partě cizích lidí/kamarádů, a parta zase nemá jiný prostor, kde trávit smysluplně(ji) svůj volný čas, než diskotéku, kde křesťanští sociální pracovníci kouří hašiš a kde být cool znamená zapomenout na chvíli na ten marast doma. Seriál tohle buďto nepochopil, nebo odmítl, a proto dostaneme random scény jako Christianina otce extrahujího sperma ze svého psa a nebo všechny z party potkávající se předem na ulici, aby se potom už jakože znali, i když to na tom vůbec není to důležité. Takže tak. A stejně se ještě vyjádřím k těm drogám. Ponechám stranou, jestli je glorifikují nebo ne, i když to s tím souvisí. Zobrazení užívání je totiž velmi zmatené, nesouvislé, nerealistické a naivní. (Usuzuji podle toho, jak byl individuální vývoj narkomanie popsaný v knize.) Hrdinové jsou závislí, jenom když se to filmařům hodí, něco jako motivace hmatatelně neexistuje, jejich postupující závislost se neprojevuje na jejich chování, kontinuita mezi jednotlivými sekvencemi nulová... Seriál například, jestli jsem to správně pochopila, zobrazuje Christiane, jak se léčí se žloutenkou, v době, kdy si ještě nepíchala, ale jenom šňupala? Nebo ji spíš jednou ukážou, jak si to píchne, potom zase jenom šňupe, a stejně má nakonec žloutenku? Prostě to působí, jako by se tvůrci aktivně snažili být tak nekompetentní, jak to jenom jde. Dát si tu práci a aktualizovat příběh do současnosti, aby mohl vypadat tak, jak evidentně chtějí, aby vypadal, se jim nechtělo. O retro se ale taky zřejmě nesnaží a zároveň se ani nedopouštějí nějaké excesivní umělecké univerzálnosti, ve které by bylo jedno, kdy se to odehrává (např. Titus Julie Taymor, protože mě teď rychle další případ nenapadá). K tomu poslednímu formálnímu pojetí má seriál asi nejblíž, ale stejně této interpretaci tvůrci soustavně házejí klacky pod nohy. Přitom by jenom stačilo konkrétně nezmiňovat určité věci, aby se divák pořád podvědomě nedivil, jestli teda železná opona existuje nebo ne, a nesnažit se některé zásadní body svého příběhu tak silně vztahovat k předloze, která je v tomto případě stejně jen vzdálenou inspirací. V úvodu seriálu se nachází scéna, kdy postava Ley Drindy oznámí policii, že její jméno je Babsi, a tvůrci tuto skutečnost prezentují jako nějaký veliký plot twist, na který máme zírat s otevřenou pustou ("Takže to je ta, co v knize... spoiler a spoiler.) Ze strany autorů je to ale jenom bezvýznamný metapodvod, protože v rámci jejich světa její jméno nic neznamená ani pro ni, ani pro policii, ani pro diváka, který ji teprve poznal a zatím čeká, co se s ní stane. A takových hloupých berličkových opřeme-se-náhodně-o-předlohu rozhodnutí je v seriálů celá kupa a symbolicky jedním takovým také končí, protože součástí velkého finále jsou novináři, kteří s Christiane přicházejí udělat ten rozhovor, který ji udělá slavnou. Přitom tím autoři sami sebe shazují: sice se celou dobu snažili o vlastní nezávislý příběh, ale ani si za ním nejsou schopní stát a musí ještě jednou naposled v křeči vykřiknout "máme známou předlohu!", aby ještě rychle nahnali nějaké plusové body, kdyby se jejich vlastní výmysly, pardon, fikcionalizace někomu nelíbila. () (méně) (více)
8/8 Nová seriálová adaptace nechvalně proslulého protidrogového manifestu My děti ze stanice Zoo znovu oživila po 40 letech vzpomínku na první filmové zpracování i na celospolečenský šok, který se s odstupem času dostal i do Československa. Během 70. let se rapidně zvýšila úmrtnost dětských narkomanů v Západním Berlíně. Ta čísla se za pouhou dekádu zvedla z cca 50 na 750 a v novinách šokovaly titulky, že těmto narkomanům, zlodějům a prostitutům často nebylo ani 15 let. Ta zpráva sama o sobě má v sobě tak silný apel, že je nutné na ni nezapomínat. Ale právě proto, že je primárně určena nevzdělaným mladistvým, je nutné aktualizovat adaptaci do takové podoby, aby s nimi dostatečně transparentně komunikovala a nebyla polopatická a černobíle edukativní. Tým kolem režiséra Philippa Kadelbacha se rozhodl pro několik kompromisů. Noční život spojený s diskotékou Sound skutečně nevypadá jako v 70. letech a hlavní herci jsou vybráni z mnohem starších interpretů, než byly jejich předobrazy. Pro našince jsou problematické i nedostatečně maskované pražské lokace a celá pražská linka. Rodiče hlavní "hrdinky" Christiane F. vypadají jako její sourozenci (jistě, rodiče skutečně dvanáctileté holky mohou být sotva třicátníci, zvlášť tehdy, ale naše Christiane F. vypadá podstatně starší, proto casting tak výrazně ruší). Nicméně předpokládané klady, které se nabízejí už z pouhého rozhodnutí, že poměrně stručná kniha o rozsahu pouhých 300 stran bude zpracována v osmi téměř hodinových epizodách, jsou dodrženy. Skutečně je dostatek času na vykreslení prostředí, fází závislosti, i jednotlivých osudů přátel Christiane F. Život a smrt Axela a Babsi láme srdce i bez příkras. Ve filmovém přepisu prakticky nezbyl prostor na dospělé postavy, na školu, na odvykací centra, ani na policii. Zdálo se, že mladiství narkomani žíjí a umírají navzdory realitě, ale oni nutně reagovali na své rodiny, školy a instituce, které jim znesnadňovali život na ulici. První díly byly tedy vysloveně rozpačité, ale jako celek nová minisérie vyprávějící o dětech ze stanice Zoo obstála. Více o vztahu Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) a Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947) píšu v zajímavosti pod filmovou adaptací. ()
Pribeh pro mlade s kontrasty sedivych sidlist (natacelo se v Praze) a barevnych diskotek s drogovym rausem.Jinak dusledky drog a abstinenci priznaky zde nejsou vykresleny tolik jako v jinych filmech. ()
Knihu jsem četla dávno, hodně dávno, ale věděla jsem, že tam jsou děti, které berou drogy. A to bylo velmi šokující, když já ve dvanácti ještě oblíkala bárbíny, a někdo jiný si v tom samém věku už šlehal háčko. Tím pádem jsem byla zmatená, když jsem viděla dvacítky, které berou drogy...jejich důvody mi připadaly, někdy pádné, někdy debilní...ale tak to je v životě vždy, každý si volí dle svého, a potom si tu volbu žije. Nicméně, jako takový se mi seriál líbil...a jako již tradičně, mě srala hlavní hrdinka. Takže za mě v pohodě, jen nad tím nesmíte začít přemýšlet, protože to by vám asi bouchla hlava. ()
Původní příběh je zasazený do 70. let, čemuž odpovídal i původní film z r. 1981. Tohle dílo z r. 2021 je takový nějaký koškopes.Reálie Západního Berlína 70. let, pak to vypadá jako v současnosti, pak spíš jako v 90. letech...čert, aby se v tom vyznal. V každým případě je to natočené dnešním opatrným stylem, takže srovnávat s původním filmem lze jen těžko, čekat nějakou autentičnost taktéž. Vtipné momenty (snad to nelze považovat za spoiler) - vlaky ČD v aktuálním nátěru na berlínským nádraží (asi teda) 70. let, výlet do Prahy, česky esenbák v Západním Berlíně. ()
Začnu nejdříve několika Proč. Proč rodiče Christiane vypadají jako její starší sourozenci. Nevěřila jsem těm mladým hercům, že hrají děti, které berou drogy. Jediná osoba, která vypadala díky své křehkosti, zranitelnosti a tvářičce andílka, byla představitelka Babsi. Taky bych očekávala, že ta partička "dětí" nebude pořád vypadat jako z nějakého módního časáku. Pohybují se přece jenom na poměrně nelichotivých místech. Smíchovské nádraží taky takovým místem je, poznala jsem, že se tady natáčelo. Několikrát jsem Smícháč kvůli filmařům musela obejít. Proč tvůrci pořádně neukázali jaký má na člověka dopad, když jede v drogách? To se báli tvrdosti reality, ale o tom to přece je. Pak ale není smysl takový seriál točit. Kniha v době vydání šokovala a snad i otevřela společnosti oči. Mnohé odradila od braní drog. Bohužel takových mladých děvčat, dětí, jsou tisíce. Očekávala jsem od seriálu něco jiného. Tohle je v podstatě reklama na braní drog a neslouží jako prevenci proti nim. Vždyť je to celkem fajn si něco občas jen tak mimochodem něco šlehnout. Ovšem, z té spirály smrti se blbě vystupuje. I ukotvení v prostoru a času nebylo zrovna štastně vyřešené. Chápu, že seriál chtěl jít vlastní cestou, ale takhle určitě ne. Radši knihu My děti ze stanice Zoo a nebo Johnovo Memento. Možná i dokument Katka. ()
KOMENTÁR OBSAHUJE STOPOVÉ PRVKY SPOILEROV!!! Nezvyknem pridávať komentár predtým ako pozriem celý seriál, prípadne sériu, ale tentokrát mám pocit že by to mohlo pomôcť. Komentárov nie je príliš veľa, čísla seriálu nie sú príliš dobré. Treba sa preniesť cez úvodnné 3, pomerne nezáživné epizódy. Predstavovanie jednotlivých postáv, vývoj vzťahov medzi nimi môžu niekomu pripadať príliš nudné, podobne niekomu štýl rojkov sedemdesiatych nesadne (niekto ho naopak žerie, AHS 1984, Stranger Things, a pod.). Keď sa však Christine dostane k tomu ako s Bennom majú šancu zarobiť si 4.000 mariek mesačne alebo keď sa Gunther konečne trochu viac odviažne tento seriál svojou kvalitou (práve týchto momentoch) predči aj pôvodný film My deti zo stanice ZOO (knihu som nečítal). Ešte stále to nie je povedzme Perniková veža či najmä Requiem za sen od Arranofského ale tento seriál dokonale vystihuje osud jednej stratenej generácie bez budúcnosti a zobrazuje svet "feťákov" v celej svojej kráse a naivite. Ale najmä závislosti. A "Koktavec" je koniec koncov najlepším kúskom...rešpekt pred týmto remakom v podaní Phillippa Kaderbacha ale opakujem, úvod je neskutočne nudný a pomalý, ale v preskočiť ho by znamenalo že sa neskôr v deji zrejme trochu budete strácať. ()
na nové Děti ze stanice Zoo se dá koukat buď z pozice někoho kdo zná knižní předlohu a nebo někoho kdo jí naopak nezná.Pro toho kdo jí nezná (stejně jako já) to je fajn retro - jakkoliv hodně romantizující - a i když tu pár věcí nedává úplně smysl,není žádné utrpení tuhle sérii sledovat.Z pohledu toho kdo knihu zná to ovšem bude mnohem horší.Osobně sem knížku nečetl,nicméně vím o její existenci,stejně jako vím to,že je založená primárně na "šoku" z toho,že si něčím takovým (drogy,prostituce,...) prochází čtrnáctileté děti.A tady seriál naráží a nefunguje.Hlavní hrdinka je sice zpočátku smypaťanda a kráva se z ní stane až v průběhu,ale prostě není možné jí věřit,že jde o dítě.Což platí i o celé partičce kolem Christiane,takže místo toho aby divák sledoval silný a šokující příběh fetujících dětí z nefunkčních rodin,sleduje příběh na první pohled dospělých lidí,kteří fetují,chovají se jako debilové a nic moc na tom nemění ani dvě úmrtí.Nemluvě o tom,že ani to sociální zázemí mi nepřišlo nijak extrémně nefunkční a jejich chování tak nedává o to větší smysl.Minimálně v případě Christiane a Babsi zcela určitě.Samozřejmě by se to stále dalo svést na puberťácký vzdor,ale opět to nelze vstřebat ve chvíli,kdy hlavní herečce je přes dvacet a rozhodně nevypadá jako dítě...60% ()
Kniha My děti ze stanice Zoo je jednou z nejpoutavějších, které jsem předloni přečetl k maturitě a nemálo mi zaujalo i její až surové převedení na filmové plátno. Nedávné oznámení o nové seriálove verzi, které ke mně dorazilo zčistajasna, okamžitě upoutalo mou pozornost a všech osm dílů jsem smlsnul v poměrně krátkém čase. Samozřejmě lze dohledat spoustu much, finální dojem u mě ale zůstává dost kladný. To, že herci vypadají na svých reálných 20, je terčem nejčastější stížnosti. Ale představte si ten společenský humbuk kolem toho, že 13 letí herci hrají feťáky. [viděno na HBO GO] ()
Kamera, hudba, zvuk, celkový audiovizuální stránka německého seriálu byla úžasná, ale obsah byl slabší. Lehčí nadprůměr. ()
Než jsem se na to začal dívat, říkal jsem si „horší hodnocení to má beztak jenom proto, protože jsou diváci naštvaní, že to není podle knihy“, no a ono je to jedno, pač to vážně žádná pecka není. První záběr seriálu vypadá super, Bowie a jeho songy, co víc si přát. Jenomže Bowieho je v tom bohužel málo. Musí se taky počítat s tím, že si občas pohrávají s halucinacemi, ale není to naštěstí zase tak přemrštěné, jako v traileru. Celkově mi to depresivní moc nepřišlo, je to spíš citová vykrádačka. Když si Christiane naprala poprvé, tak to byla fakt nuda. Jinak je něco natočené hezky, třeba když se prožíval detox, to bylo moc prima. Hlavní představitelka je docela pěkná, sluší jí ten kožich (nebo nevím co to je za ohavnost), hlavně krásně vyčnívá mezi ostatními šlapkami. A scény s odchytáváním klientů byly taky dobré. Každopádně to mohlo být o dost kratší, film bohatě stačí. 60/100 ()
Raději si znovu dejte Trainspotting. Bohužel zcela průměrný seriál, který nabízí všechna klišé o mládí na drogách, ale nic nového. Výhody seriálu: pěkná kamera a kulisy ošklivého panelákového Německa 80. let (točeno v Praze, hihi) - Malborka, Coca Cola, prášky a drogy. Dále sympatičtí herci. Nevýhody: 1. Zápletka: klasická klišé. Děti z rozvrácených rodin, vše jste viděli už 100x jinde. Slíbí si, že už si nedají dávku, pak to poruší, kde jsme to jen viděli? Všude. 2. Seriál se rozprostřel v bezčasí. V podstatě mi dává větší smysl natočit buď autentický remake původního filmu z roku 1981, anebo udělat zcela novou moderní adaptaci se smartphony, insta-stories atd. Seriál nejde ani jednou cestou. Bere si hodně z devadesátek. Taneční hudba je zcela jiná, než se hrála v 80. letech. Tahle rozplihlost ubírá seriálu na autenticitě. Proto nemůže mít takový dopad jako drsná výpověď jedné generace. Tohle ale žádná výpověď generace není. Původní knihu a film mám moc rád, ze seriálu jsem tedy na rozpacích. Zázrak se nekoná a remaky málokdy přinesou něco zajímavého. Vzpomíná si někdo ještě na nedávných 7 statečných z roku 2016? A proč by měl? :-) ()
Obecně mám raději adaptace, které se předlohy nedrží příliš pevně a hledají v námětu vlastní filmový jazyk. To se tady povedlo. ()
Takhle nějak jsem si představoval filmové zpracování mojí oblíbené knížky. Tvůrci se vyhýbají všem zavedeným žánrovým klišé a děcka hned na začátku nezobrazují jako nepoužitelné chodící mrtvoly. Jsou to prostě normální teenageři, kteří se chodí bavit, sem tam si něco dají, poměrně dlouho tak zvládnou normálně fungovat, až se to časem začne lámat. Protože tak to prostě v reálu chodí. K tomu navíc potěšilo celkové zpracování, parádní herecké výkony, hudba (která se sice nedrží původní doby, ale čert to vem). Zkrátka po všech stránkách velká spokojenost. Kdybych měl něco vytknout, tak možná se jen tvůrci nemuseli tak krotit v ukazování hnusu ke konci příběhu. Ale chápu, že chtěli cílit na teenagery, které by to mělo od heroinu odradit, a tak museli zůstat PG-12. ()
Na motivy knihy Christiany F. 1) Především je třeba předeslat, že seriál NENÍ zfilmováním knihy. Ať už to tvůrci chtěli nebo ne, vzniklo samostatné dílo, které si ze vzpomínek Christiany F. bere jen něco a zpracovává to po svém, nově. O co méně naturalismu, o to více pozlátkové pseudo retro vystajlované stylizace.____ 2) Vzpomínám, jaké pozdvižení přinesla autentická výpověď drogově závislé ihned poté, co dílo přišlo na trh. Téma se režimu hodilo, takže kniha byla hbitě přeložena a vyšla ve velkém nákladu. I film na mě zapůsobil. Bohužel nemohu říci totéž o seriálu._____ 3) Zatímco kniha i původní film jsou silně zakotveny v 70. létech a v atmosféře západního Berlína, seriál působí jaksi universálně, globalizovaně. Stačilo by vyměnit nápisy na zdech a změnit jazyk a mohl by se odehrávat kdekoli (přinejmenším v Evropě)._____ 4) Stejně rozmazaně jako lokalizace působí i čas, kdy se věci odehrávají. Když pomineme lehkou inspiraci dobovou módou (zejména účesy a trochu oblečení), opět platí, že používaný jazyk, hudba a zvláště vnímání doby a věcí je jakýmsi mixem očividně přizpůsobeným vnímání dnešních adresátů díla._____ 5) Typickým projevem této odtrženosti od reality je výlet protagonistů do Československa. Chlapci vůbec neřeší víza, v Praze žijí v jakémsi podnájmu (!), účastní se noční drogové free party na konci Gottwaldova mostu pod Palácem kultury (!!) a na závěr se příslušník SNB ocitá se svým milencem v západním Berlíně (!!!). 6) I postavy oproti knize zestárly. Nejde už o 12 - 14leté děti, ale o mládež na pokraji dvacítky, což podtrhuje i výběr herců. Samozřejmě se tím posunuje i sdělení tvůrců veřejnosti. V této souvislosti ovšem nechápu prožívání první (!) menstruace jedné z dívek. Jasným failem je obsazení Christianiných rodičů herci o zhruba 15 let staršími a i tak vypadajícími velice mladě._____ 7) Když odhlédneme od těchto spíše úsměvných než dramatických lapsů, seriál (stejně jako kniha) rozumně ukazuje, že oběťmi drogové závislosti nejsou děti ze spořádaného prostředí s pevně zakotveným žebříčkem životních hodnot. Naše postavy pocházejí z rozvrácených nebo alespoň neúplných rodin. Chybí jim zázemí, nemají o koho se opřít a citově strádají. Drogové pokušení je o to větší, o co méně mají postavy pro co žít. Bohužel však tvůrci ani tuto stránku věci nedokázali dostatečně přesvědčivě prezentovat._____ 8) A tak nakonec jediným opravdovým plusem jsou pěkní kluci. Zejména 20letému Michelangelu Fortuzzimu (Benno) věštím velkou hereckou budoucnost a to nejen pro podmanivý sexy kukuč, ale i pro jeho výrazné herecké schopnosti. Chlapec mluví italsky a anglicky a v současnosti studuje herectví v Londýně._____ 9) Dále je tu 22letý Jeremias Meyer (dlouhovlasý dělník Axel, kterého neustále sledují tajné služby), 22letý Bruno Alexander (Michi, co má rád Benna), 36letý mladě vyhlížející Sebastian Urzendowsky (partner Christianiny matky Robert), 38letý sexy Albánec Nik Xhelilaj (DJ Dijan, kterého zbožňuje Babsi...ano, rovněž představitel Vinnetoua v nové verzi) či 26letý Julius Nitschkoff (dělník Arne)._____ 10) Výstižný koment: xxmartinxx***, Morien (hodnotila odpad). () (méně) (více)