Para nad riekou
Steam on the River
VOD (3)
Obsahy(1)
Celovečerní hudební dokumentární film nahlíží ve sledu absurdních obrazů do životů tří mimořádných jazzmanů: trumpetisty Laca Décziho, saxofonisty Ľubomíra Tamaškoviče a kontrabasisty Jána Jankejeho, kteří kdysi uprchli ze Sověty okupovaného Československa na západ, kde zazářili po boku renomovaných světových hudebníků a pustili se do jazzové války proti popu. Film režisérů Filipa Remundy a Roberta Kirchhoffa vypráví o křehké pomíjivosti slávy, která se tolik podobá páře, jež se tiše objeví a zase zmizí nad tekoucí řekou... (Bontonfilm)
(více)Recenze (16)
Remundo a Klusáku, jste idioti. Umíte točit jenom tak, že uděláte z ostatních okolo pitomce nebo trosky. Za to táhněte k filmovému čertu. Tihle pánové dokázali tolik, kolik vy dva za život ani neprochlastáte a místo uznání se jim dostane profilu směšných chudáků. A zkuste mně to vyvrátit, vždyť já to viděl! ()
Trojice starých jazzmanů, kterým se povedlo z tehdejší ČSSR uprchnout na Západ, a jejich život v New Yorku, Paříži či někde v Bádensku-Württembersku. Laco neustále na všechno a všechny nadává, Ján se živí jako hrající Santa Claus a bezzubý Ľubo bloudí po Paříži a vypadá na umření. Nepříliš hudební dokument spíše o stárnutí než o muzice. ()
Způsob zpracování dokumentu se mi líbil i když jazzovou hudbu, které je zde dost, neposlouchám. Ta Amerika je ale ošklivá, dnes už seženou jen běžence z Afriky. Žiar nad Hronom je pro mě jiné kafe. ()
Tápajúci, observačný dokument s nejasnou štruktúrou, v ktorom sa síce sem tam mihne zaujímavá myšlienka či moment, no vo výsledku, najmä kvôli takmer absentujúcemu naratívu, neprebijú pachuť nudy. 2,5* ()
Hořkosladký neučesaný život jazzový.. Deczi je živočich, ale knihu jeho vzpomínek sem vzdal...resumé všichni sou blbci... Je možné že je to stilizace,ale číst se to nedá.... Ľubomír Tamaškovič zemřel v r.2013 (https://www.csfd.cz/film/250880-jas-is-jazz/komentare/) ()
Som rad, ze to nebol taky ten klasicky hudobny dokument... Jazz zrovna nie je moja salka kavy, ale tu bolo toho jazzu tak primerane a dozvedal som sa skor take tie zakulisne, niekedy humorne historky (strasne som sa kosil na to ked Laca Decziho fotil ten japoncik na plagat). Co vidim ako velke minus je, ze tito pani boli zrejme nuteni opustit domovinu za totalizmu, avsak myslim ze toto tam je spomenute velmi namatkovo ked jednemu z hlavnych portagonistov citaju nejaku zapisnicu alebo spravu z VB? Na druhej strane ale zase mozno to bol aj zamer. Nedotykat sa uz tej temy, lebo spolocnost (ale aj kinematografia) tym uz zacina byt presytena ()
Hudba přece vždy byla doménou bohémů. Je krásný to pozorovat. Ty autentický lidi - plný chyb - který žijou nadoraz, zatímco naše přecitlivělá společnost řeší, zda...( sem si dosaďte nějakej libovolnej společenskej pseudoproblém). Když starý jazzman Lubo naposledy falešně zpívá své jazzové blues, je to neskutečná síla. Pane Remundo, tleskám. ()
Dokument je hodne vtipný. Starí muži nie sú normálni. ()
Hodně veselé i hodně smutné - jako život. ()
Film o jazzovém stárnutí. Trojice legendárních jazzmanů dožívá v samotě a (s výjimkou Décziho) i celkem v zapomnění. Hlavní hvězdou měl být asi Déczi, ale jeho zajímavost plyne veskrze jen z kontrastu mezi sofistikovanou hudbou a křupanstvím nerudného dědka, které místy přerůstá v nefalšované čůráctví (české nadávání fotografovi, který mu nemůže rozumět). V tomhle ohledu jako by se autoři inspirovali Formanovým Amadeem. Silnější část tvoří zpočátku nenápadný ale neustále rostoucí příběh už poněkud zmateného a fyzicky se rozpadajícího Luba Tamaškoviče. Jeho zjevně marné pařížské hledání je sledováno typicky po remundovsku se směsicí krutosti, trapnosti i chápající citlivosti. Závěr, kdy se Lubo ještě jednou z posledních sil vyšplhá na pódium a vy mu uplně strašně přejete, aby to ještě jednou dal, je prostě skvělej. Celkově film do sebe hezky zapadá a vyvolává jazzovou náladu nejen hudbou, ale i atmosférou. Dýchá jazzem stejně, jako to kdysi geniálně popsal Václav Hrabě: ... Život to jsou pekařská auta v ranní mlze a ruce odřené a unavené bez nároků na slávu bez nafoukaných řečí A džez je doktor který léčí smutek a strach a jiné řezné rány horkým železem lihem a solí ()
Úžasná kamera. Výborný dokument. Mne sa tie tri úrovne (Deczi, Jankeje, Tamaškovič) páčili - život je proste taký a práve jazz je posledným prostriedkom ktorý by to popieral. Hlboko ľudské a bez pretvárky. ()
Hrozná póza... ()