V lučach solnca
Im Strahl der Sonne
Under the Sun
V lúčoch slnka
Režie:
Vitalij ManskyjScénář:
Vitalij ManskyjKamera:
Alexandra IvanovaHudba:
Kārlis AuzānsHrají:
Lee Zin-MiVOD (1)
Obsahy(1)
Severokorejská dívka Zin-mi se připravuje na oslavy výročí nejvyššího vůdce Kim Čong-ila. Uznávaný ruský dokumentarista Vitalij Mansky dostává povolení sledovat celou její rodinu. Ovšem je mu umožněno filmovat pouze podle pečlivě připraveného scénáře, aby nic nenarušovalo obrázek života spokojeného lidu. Přesto je snímek úplným opakem propagandy. Dokumentaristé totiž nechali běžet kameru i ve chvílích, kdy jsou scény předem aranžovány severokorejskými „režiséry". Nebo ji namířili na usvědčující detaily, které mistrům manipulace unikly. Záběry, které neměly nikdy vzniknout, umně vložili do příběhu o zdánlivě šťastném životě v novodobé potěmkinovské vesnici. Film V paprscích slunce portrétuje Severní Koreu asi jediným možným způsobem – jako nezáměrnou situační tragikomedii. (Bontonfilm)
(více)Recenze (132)
Zarmútenosť a vyprahnutosť ducha človeka, vyrastajúceho v Severnej Kórei, približuje tento dokument ako žiaden iný. Podarilo sa mu nazrieť nielen v precízne komponovaných záberoch do ulíc Pchjongjangu, ale aj komornou optikou do duší ľudí, ktorí po nej každodenne kráčajú ako stroje. Podarilo sa mu odhaliť dôvody nastavenia ich zatemnených myslí. Dlhý detailný záber na tvár dievčatka, utierajúceho si slzy a nechápajúceho čo po ňom režisér chce, keď mu povie, aby si spomenulo na niečo pekné a veselé a usmialo sa, hovorí za všetko. Dievčatko začne spievať báseň o úžasnom Maršálovi. Komunizmus je mor ľudského ducha. ()
Ať žije Drahý Vůdce Kim Čong-il, stejně jako Velký Maršál Kim Jong Un, největší vůdci a i s Věčným Prezidentem Kim Ir Senem největší protagonisté nejkrásnějšího politického systému čučche! Vítejte v komunistickém ráji! Respektive tedy v skanzenu komunismu... Skanzenu, do kterého tak rádi jezdí na oficiální návštěvy představitelé KSČM! Je dobré to vidět... Pokus o natočení propagandisticky laděného filmu soudruhům komunistům z KLDR tak úplně nevyšel, rozvraceči a váleční štváči ze Západu výrobu filmu sabotovali a odhalili nám divákům trochu té šedé reality a bezčasí reálného socialismu. Současný režim KLDR hodně připomíná 50. léta u nás, lidé a společnost naprosto sešněrovaní, neuvěřitelný kult osobnosti, vymývání mozků, hranice hermeticky uzavřené, bída a hlad... Je opravdu s podivem, že soudruzi z KLDR jsou tak naivní, že si vůbec někoho do tak zbídačené země pustí a ještě navíc ho nechají natáčet, byť tedy předem připravené scény podle předem schváleného a režimem autorizovaného scénáře. Závěrečná scéna je skutečně srdcervoucí...opravdu ta nejlepší reklama na komunismus! PS: Komunismus je svinstvo, komunisti jsou svině a Velký Maršál Kim Jong Un je ta největší břečka! ()
Je fakt vtipné, že jednou ze zemí původu je Severní Korea. Opravdu by mě zajímalo, jak se severokorejským koproducentům výsledný produkt líbil. Hádám, že Vitalij Manskij je tam teď asi nežádoucí osoba:) Film je mírně úsměvnou absurdní komedií, kde úsměv vzbuzuje hlavně rozdíl mezi tím, jak soudruzi chtěli, aby to působilo, a jak to skutečně působí. V mnoha scénách vidíme pauzy mezi záběry a v nich severokorejského spolurežiséra, který aranžuje scénu a snaží se falšovat a přikrášlovat realitu. Já si rád připomenul nějaká místa, na která se už znovu nepodívám. Poprvé jsem pořádně viděl nového bronzového MEGA-Kima v péřové bundě (hezčí než ten starý, škoda, že tam nebyl od začátku). Připravte se ale na hodně dlouhé záběry, na to, že nejčastější slova filmu jsou "Kim", "Velký" a "Maršál", a na hromadu budovatelských písní (Severokorejci jsou národ s 5. nejhorším hudebním vkusem na světě, hned po ČR, Slovensku, Německu a Itálii). ()
Kdepak, tentokrát cenzoři a dohlížitelé drahého vůdce lidu Severní Koreje ani trochu nepotěšili. Je sice evidentní, že některé záběry a mezititulky byly přidány až dodatečně, ale i tak se jedná o trestuhodné selhání, kde bych se vůbec nedivil, kdyby mělo pro některé korejské úředníky velice nepříznivou dohru. Mělo jít o další propagandistický triumf režimu, jenže Vitalij Manskij pojal snímek jako obžalobu diktatury, která je bizarní kombinací orientální despocie a levičáckého totalitarismu 20. století. Nemusíte umět číst mezi řádky a luštit jinotaje, aby vám z toho, co vidíte, bylo hodně nepříjemně a abyste si spočítali, jaký je ve skutečnosti život v Severní Koreji. Manskij klade záběry tak, aby neustále vytvářel jízlivě sarkastický dojem a aby shazoval pompézní fasádu a odhaloval odpudivou podstatu systému. Tomu, co ukazuje, se dá smát, ale z drtivé většiny vám z toho nejspíš bude smutno. Vedle skvělých scén, jako je např. jízda metrem nebo ukázka naaranžovaných "pracovišť" obou rodičů, se ve snímku objevuje řada míst, které se nepříjemně táhnou nebo jsou opakováním už použitých motivů. Proto se nakonec přikláním k pouhým 3 hvězdičkám a 65 % celkového dojmu. ()
V životodarných lúčoch žiarivého Slnka sa zohrievajú milióny severných Kórejcov a Kórejok. Popri teple sa nádejajú. Veď onedlho azda vypukne ten donekonečna sľubovaný komunizmus. Pre budúce generácie ten najdokonalejší a najoptimistickejší režim. Čo na tom, že všetky predstavenia a tančeky slúžia okrem ideového výplachu más najmä zahraničným návštevám. Ide o dokonalé potemkinovské obrazy falošnej reality. Nedokonale prekrývajú absurdnú prázdnotu verejných priestorov všade navôkol. Okná príbytkov sú pozakrývané - dovnútra nevidieť, tmavo oblečená masa rútiaca sa preplnenými vagónmi metra a autobusov sa vyznačuje vážnymi, mlčiacimi tvárami. Ústa majú plné len ideostrážcovia dialógov a učiteľky, vysvetľujúce podľa pokynov strany ten jediný čučche správny prístup monokraticky vládnuceho rodu Kimovcov. Podmienky nakrúcania boli limitované, no autorom sa podarilo dokonale predstaviť typický štátny totalitný režim. Nepodarilo sa tak celkom vyhnúť nude opakovaných klaňaní mamutím sochám zbožštených vládcov, či hocičomu s nimi spojeného. ()
Pred pár dňami som mal tú česť, sledovať priam konšpiračný, diskutabilný dokument "Propaganda", ktorý je oproti "Under The Sun" doslova tornádom. Tu je tempo rapídne pomalšie, vďaka hudbe pôsobí depresívnejšie, pričom divák pre tento krát "žasne" akýmsi iným, podivným spôsobom. Je naozaj smutné byť "robotom" vlastnej krajiny, ktorá drieme v absolútne hlbokom brlohu socializmu. Zaujímalo by ma, aký dojem tento snímok vyvolal v samotných tvorcoch, súdruhov z "KĽDR". Lebo pokiaľ chceli svet presvedčiť o svojom idealizme, že ich cesta je tá jediná správna, tak sa im to "hrubo" nepodarilo. ()
Jediné, co mě v tomto dokumentu obtěžovalo byly časté výstupy korejského režiséra, který usměrňoval dění a upravoval skutečnost. Jednotlivé záběry působily tak šíleně strojeně, že snad ani nebylo třeba zdůrazňovat, že se scény odehrávají podle předem připraveného scénáře. Moc milá zemička. Nejsilnějším momentem pro mě rozhodně byla korejská hodina dějepisu v úvodu. To bylo opravdu něco odporného. Jednalo se o nepřetržitou manipulaci dětské mysli. O nepřetržité vtloukání do hlav dětí, že KLDR je jedinou oázou klidu a dobra ve světě plném zla a že všechny, kdo nepodporují tamní režim je nutné vyhladit. Netuším, jak dlouho probíhá v KLDR školní výuka, ale stačil by rok takového duševního teroru a vypěstovali byste si dokonalé přívržence tohoto odporného režimu. Moc hezky to tam mají vymyšlené. Každý, kdo žije kdekoli jinde na světě by měl každodenně děkovat za tohle štěstí Bohu. ()
Priznám sa, že som po nahliadnutí do komentárov očakával od filmu viac. Chápem, že cez kórejských cenzorov bolo takmer nemožné previezť čokoľvek, čo by narušovalo kórejský variant Potemkinovskej dediny. Aj tak si ľudia z mojej generácie, ktorí zažili aj tvrdší variant socializmu mohli všimnúť umelo poskladanú kórejskú rodinu, ktorá býva v byte pripomínajúcom viac televízne štúdio s prineseným mobiliárom, než skutočný byt. Nakoniec takto to bývalo pred časom aj v ZSSR. O skutočnom živote napr. v bežnej kórejskej dedine nedokáže nakrútiť dokument ani filmové komando SEAL. A tak z celého filmu bolo zaujímavé iba vymývanie mozgov od útleho veku, zopár nechcených záberov ideológa, ktorý upravoval vyznenie autentických záberov a zábery na mŕtve mesto, v ktorom sa organizovane pohybujú skupiny štatistov. Ak beriem, a to naozaj beriem, za filmový vrchol mechanizmu vzniku a fungovania diktatúry Orwellov 1984, tak tento dokument sa mu ani nepriblížil. Iba opísal to, čo mu opísať povolili. Preto si myslím, že takto oklieštený dokument by nám ani nechýbal. Okrem toho považujem za chybu, že film nakrúcal Rus, ktorý zo samej podstaty nemá bunky na rozlišovanie demokracie a diktatúry. ()
Měl to být jen další dokument z komunistického skanzenu, kde návštěvníci i filmaři mohou vidět pouze kašírovanou realitu. Jenže režisér chytře udělal inscenovanost většiny scén jedním z hlavních motivů filmu, čímž pěkně poodhalil roušku, za kterou se schovává zvrácený systém. Film je vtipný, a zároveň při něm mrazí. Nevídaná kombinace. ()
Autor měl výhodu, že jen pustil kameru bez scénáře a diváci žasnou. Vidíme pasivní svědectví o obludné manipulaci. Lidové zdravotní rozcvičky, šedivé prázdné ulice, děti, které se učí nenávisti. Nejdřív se u mě dostavil šok, pak smích a nakonec pláč společně s korejskou vyčerpanou holčičkou. Korejští censoři doufejme nepochopili,, že ruský tvůrce netočil propagandu, ale satiru. ()
Odchádzala som skormútená a frustrovaná prečo toľko sentimentálnej hudby, redundantných scén a sopľoidnej stopáže. Podivné zaobchádzanie s tak zaujímavým materiálom... ()
Už dlouho jsem se u dokumentu takhle nepobavil. Když se dával ten film dohromady, zjevně korejští úředníci nepočítali s tím, že jen odsouhlasit si scénář a hlídat lokace a lidi nebude stačit. Když to totiž točí Rus, který o upravování reality ví ze socialismu víc než dost, dost těžko si ho povodí... A nakonec si povodil on je. Celý ten film je sled schválených scén, ale pokaždé s nějakou drobností navíc, která to celé dostane do kontextu. Jen si mohl Manskij odpustit tklivý hudební doprovod ke scénám v metru, to mi přišlo trochu laciné. Metro ostatně nebylo o moc horší než to naše a lidi se cestou do práce taky tváří dost podobně. TOP SCÉNY: Tatínek Zin-mi je normálně novinář, ale ve filmu má určeno dělat inženýra v textilce (o čemž samozřejmě nic neví). Zin-mi u oběda vychvaluje přínosy Kimči. Stařičký veterán vypráví o sestřelování letadel ("Měli jsme pušky. Na ty se dá nasadit bajonet. A taky lehké kulomety. Ty znáte z filmů. A taky těžké kulomenty."), zatímco děti se snaží neusnout. ()
Celý film je vlastně takovou kontrastní předehrou pro závěrečnou scénu. Bez ní by byl "jen" dokumentem, který dokumentuje něco, co mu bylo umožněno dokumentovat. Takhle je však absurdní výpovědí ze zcela absurdního vesmíru, který patrně nechápou ani jeho představitelé. 7/10 ()
Závěrečná scéna byla jednou z nejsmutnějších věcí, co jsem kdy viděl. 80% ()
No nech sa páči, vzývajte, VZÝVAJTE!! ()
Silné téma, silné obrazy, ale zpracováním je ten dokument teda místy fakt strašná nuda, která by si bezesporu zasloužila delší pobyt ve střižně. Z celé té neupřímné šarády nejednou mrazí a divák přes všechny ty falešné úsměvy a naučené fráze pomalu ani nevidí to, co lidské bytosti dělá lidmi. 2 + 2 = 5 ()
Neuvěřitelně smutný film, u kterého se budete popadat za břicho smíchem. ()
Smotný fakt, že občas vidíme jak režim režíruje, nebo, že nám Vitalij sdělí, že ten či onen záběr nezobrazuje realitu, dost dobře nestačí k tomu aby si divák z té hodiny a půl odnesl nějaké skutečně zásadní pocity.. Všudypřítomná, šeď, nuda, rutina, slepá poslušnost, atd je ale i tak dost čitelná aby si divák udělal aspoň hrubý obrázek o severokorejských reáliích. ()
Viděl jsem dokonalou umělou inteligenci. Děti, které nemohou otevřeně vyjádřit svůj názor, neboť se zdá, že ani žádný nemají. Absolutní potlačení vlastního já, čímž vznikají naprogramovaní soudruzi. Zajímalo by mě jestli ti lidé mají nějaké koníčky či je vůbec mohou mít a jaký tak může být jejich denní průběh. ()
Související novinky
Východní fronta vstupuje do kin
24. února 2022 Jevhen odešel na frontu. Od první minuty rozsáhlé ruské agrese proti Ukrajině natáčel všechno kolem sebe. Desetitisíce uprchlíků opouštějící ve spěchu své domovy a vytvářející… (více)
,,Zkus si vzpomenou na něco pěkného... '' ----- Odporný film. Píšu schválně film, protože s dokumentem to má společného jen pramálo, snad těch pár minut, kdy se političtí pracovníci domnívají, že kamera nejede. To vše ostatní jede podle scénáře. To odporný prosím nechápejte jako špatně natočený. Naopak hodlá mu dát za plnou sadu hvězd. Odporný je ve své samotné podstatě. Je totiž lží, která má světu ukázat jak se žije skvěle tam v poslední identické výspě komunismu. Severní Korea, to je takový Madagaskar, nebo ještě léep - Galapágy. Svět, který podivnou hříčkou zůstal zakonzervovaný v roce 1950 a který se od té doby vyvíjí izolovaně a po svém. Je to dokonalý skanzen kultu osobnosti a bylo by to jistě i zajímavé, kdyby v té zemi nežilo 25 milionů lidí z nich většina hladoví, umírá bez lékařské péče, mrzne, kde děti nechodí do škol a v kde v zemědělských oblastech lidé žijí stále na úrovni středověku. V zemi, kde by bez potravinové pomoci z venčí okamžitě vypukl hladomor. A nakonec v zemni, kde rodiče vychovávají děti jako byla Zen-Mi (pokud se tak jmenovala, protože celý tenhle film byl jedna velká faleš a podvod). Fakt jsem z něj dostal depku. Lecos jsem už o SK četl a lecos i viděl. Přesto mně to dostalo. To vstoupení do pionýra, výroba sojového mléka a další kraviny pochopitelně nemyslím. Myslím tím ten velký prostor města, prakticky bez dopravy, chodců v uniformním oblečení bez jakýchkoliv emocí v tvářích, vše šedé hnusné s nezbytnou ikonografií vůdců Kim Ir-Sena a Kim Čong-ila. Nikde žádný stánek, obchod, pro nás uvyklé reklamnímu smogu prakticky na všech možných místech veřejného prostoru vše působí nesmírně prázdně a sterilně. To se týkalo i domácnosti malé soudružky a to byla ještě pro film jednoznačně vybrána jako vzorová... Jak říkám celý film byl peklo, ale jestli mně něco dostalo nejvíce, bylo posledních 5 minut. Jak holčička neví. Neví na co hezkého si vzpomenout, nezná básničku - třeba o zvířátkách, princeznách... Neví. Až když slyší, že má řící básničku - recitovat - spustí o milovaném vůdci Kim Čong - Unovi. A je na ní vidět úleva. Úleva od strachu, jak se zase z nepevné půdy prostoru vlastního myšlení ocitla konečně někde, kde to má od soudružky učitelky dané, kde ví co odpovídat, co dělat... Strašné... Bylo mi jí moc líto, protože to z ní udělali oni... A takových jsou tam miliony. Miliony s již vymytými mozky a milionům jsou mozečky právě vymývány... Co s nimi? Je do nich cpána nenávist vůči Japonsku, USA a dalším... OK Japonci se v Koree za války chovali šíleně, tak jako jinde na jimi ,,osvobozených' územích... Ale pomalu odpouští Čína, a je to již přes sedmdesát let... Co kdyby se jednou Korea zase sjednotila? Co si svět počne s těmito davy, které by snad nevymyslel ani v nejšílenějším snu sám Orwell. Jenže pak jsem si uvědomi ještě hrůznější věc. Jaký je rozdíl mezi Zin-Mi a třeba takovou klimatickou Grétkou? Mezi dětmi ve Švédsku, kterým je od mala podsouváno, že multi-kulti svět je fajn. Dětmi i v dnešním Německu? Žádný... Je šílené, když je do tětí prána už od mala jediná a správná idea pevně stanovena momentální vládní klikou. A nejzajímavěší na tom je, že je to vždy jen malá skupina pomatenců, která když získá moc, s podporou zákonů, které si hned ustanoví v důsledku ovlivní mnohem počet jinak normální lidí. Jenže to už se pak dá dělat jen velmi málo, už je pro to, že oponenti jsou potíráni.... Jak říkám, z tohohle filmu na mně padla depka. Tvůrcům dávám za 5 pěkně rozkvetlích kimčonginglií... PS. Panu režisérovi Vitaliji Manskijskému doporučuji do SK už nejezdit aby nedopadl jako ten Amík co na hotelu ukral plakát s vůdcem a do Států ho soudruzi vrátili v koma s míchanými vejci místo mozku - Otto Warmbier se ten nebožák jmenoval. * * * * * () (méně) (více)