poster

V paprscích slunce

  • Rusko

    V lučach solnca

  • Rusko

    В лучах солнца

  • Rusko

    V luchakh solnca

  • Německo

    Im Strahl der Sonne

  • Německo

    Inside Nordkorea

  • anglický

    Under the Sun

  • Slovensko

    V lúčoch slnka

Dokumentární

Rusko / Česko / Německo / Severní Korea / Lotyšsko, 2015, 106 min (Alternativní: 90 min)

Režie:

Vitalij Manskij

Scénář:

Vitalij Manskij

Hudba:

Karlis Auzans

Hrají:

Lee Zin-Mi
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mcleod
    *****

    Ta nejlepší adaptace Orwellova románu 1984, jakou jsem viděl. Opravdu, to už snad ani nejde nazývat komunismem, to už je řádově úplně někde jinde. Je to strašné. A ze všeho nejvíc snad ta všednost, ten obyčejný život zachycený v postranních pohledech a záběrech. Na jednu stranu je děsivé vidět masu lidí, kterým je systematicky vymýván mozek, jsou permanentně kontrolováni a ve všem řízeni a kteří žijí jen pro svého milovaného vůdce, který na ně shlíží z milionů portrétů v ulicích, institucích i ve vlastních domovech. Ale něco mi přesto připadalo ještě děsivější. Přemýšlel jsem, co je tak divného na těch ulicích v postranních záběrech... a pak mi to došlo, je to to všudypřítomné ticho (mimo záběry s řízenými oslavami a megafony). Nikdo se s nikým nebaví, nikdo se nesměje (o křiku a zpěvu ani nemluvě). Pak jsem došel lehce k tomu, co mi připadá divného na těch lidech... je to ten nesmazatelný smutek ve tvářích, které se smějí jen na povel. To narušuje jen ten ještě nevinný dětský živel, neklidný v zástupech, usínající při projevech, smějící se směšnému... dokud i jeho systém nesemele. A v tom je nejmrazivější závěr celého filmu: Mysli na něco hezkého. - Na co? - Na něco pěkného. - Já nevím... - Vzpomeň si na nějakou hezkou básničku. - Mám recitovat? Uf.(28.8.2017)

  • zette
    ***

    Ja jsem vdecny za kazdy zaber z KLDR, at uz je realny ci naaranzovany. Tento dokument me ale trochu zklamal. Zaveru filmu verim stejne, jako ze 100g kimci a 70g polevky pokryje potrebnou celodenni davku vitaminu. Presto nabizi spousta podnetu k zamysleni. Co bych dal za to, kdybych se jednou v zivote mohl podivat do teto zeme, aniz by mi nekdo stal za zadkem...(15.12.2016)

  • mira007
    ****

    Ruský dokumentarista Manskij dostal povolení sledovat život jedné severokorejské rodinky, přičemž vše bylo předem režírované a inscenované jako natáčení celovečerního filmu. Veškeré denní práce byly schvalovány cenzory, aby byl výsledek dokonalý dle jejich not, jenže Mansijskij vedle oficiálního natáčení doslova špiónsky točil to "jak se to točí" a skutečným výsledkem je tento unikátní dokument. Nejprve to vypadá hrozně komicky, jak cenzoři desetkrát nacvičují scénu rozhovoru rodiny, jak zinscenují odjezd autobusu do školy, který předtím asi nikdy nejezdil, nebo jak v průběhu natáčení mění povolání rodičů ( tatínek nejprve žurnalista pak inženýr ve fabrice) jenže pak si člověk uvědomí jak je to hrozně smutná - realita režírování životů 24 hodin denně celý život. Forma tohoto dokumentu je při tom všem opakování scén celkem zdlouhavá, opakující se až nudná, ale výpovědní hodnota je hodně silná.(11.6.2020)

  • Autogram
    *****

    Je zvláštne, že sa filmárom podaril husársky kúsok a prepašovali z krajiny takýto film o filme bez toho, aby ich zatkli a poslali do väzenia za rozvracanie štátu. Scenár je jedna vec, ale film má asi o pol hodiny viac na scénach pred a po klapke, ktoré úplne menia význam scén a celého filmu. Zosmiešnené je v dokumente takmer všetko, na čom si režim dáva záležať a keby to nebolo viac smutné ako veselé, dal by sa označiť ako komédia. Niektoré scény nám dobre známej socialistickej šedi panelákovej zástavby alebo aj honosnej kvetinovej výzdoby určenej pre veľkého maršala Kim-Čong-una boli podfarbené clivou sláčikovou hudbou, ktorá evokovala melanchóliu, a vtedy mi takmer vyšla slza, že ľudia aj dnes musia žiť v takejto rezervácii. Často som mal pocit, že to snáď ani nie je možné takto oblbovať deti, ale stačilo mi spomenúť si na našu školu pred 30 rokmi a vlastne to bolo to isté len s inými menami, pesničkami a heslami, akurát menej masové, ale to nežijem v žiadnom hlavnom meste. Aj besedy so zaslúžilými vojenskými hrdinami nechýbali, na nich zaspávanie od nudy, a hrdina ovešaný medailami od brady až po kolená. Keď sa to tak vezme, každý režim, niektorý menej, iný viac, potrebuje oblbovať svojich občanov už od detstva rôznymi prostriedkami a film nech nám je varovaním. Záverečný pioniersky sľub cez slzy a vo veľkom detaile je sila. –––– Musíme nenávidět americké bídáky a jejich loutky. –––– To bylo dobré. Zkusme to ještě jednou a radostněji. Nahlas a radostně!(27.8.2017)

  • poet
    ****

    Takto tento dokument musí pohnúť aj zo zarytými komunistami. Dokumentov o Severnej Korei je ako šafranu a korektne tento sa celkom podaril. Niekedy je naozaj najlepšie len nechať bežať kameru a pripravená propaganda sa zosmiešni aj sama. Osobitne ma zaujal ten priebeh vyučovania na škole kde už mladým dievčatam vymyvaju mozog Kim Ir Senom a nútia ich recitovať príbehy o jeho živote...(20.11.2017)

  • - “Chtěl jsem natočit film o pravé Koreji, ale neexistuje tam reálný život tak, jak ho známe. Vyskytuje se tam pouze vize mýtu o skutečném životě. Takže jsme udělali film o falešné realitě,” sdělil Vitalij Manskij pro britský Guardian po ročním natáčení v Severní Koreji. (Zdroj: 2media)

  • - Na průběh natáčení dohlíželi místní ideoví pracovníci. (Stoka)

  • - Po uvedení snímku Sevekorejci bombardovali autory snímku protestními nótami. Později se situace změnila a jejich tón pozoruhodně zvlídněl. Dostali od nich další tři dopisy, ve kterých se obraceli velmi přátelsky a nejrůznějšími způsoby zkoušeli režiséra nalákat na návštěvu KLDR, údajně na nějaké důležité jednání. Všechny tyto dopisy končí tím, že Zin-mi se po něm strašně stýská. (ganjoman)