The Devils
The Devils
The Devils
Režie:
Ken RussellKamera:
David WatkinHudba:
Peter Maxwell DaviesHrají:
Vanessa Redgrave, Oliver Reed, Dudley Sutton, Max Adrian, Gemma Jones, Murray Melvin, Michael Gothard, Georgina Hale, Graham Armitage, Kenneth Colley (více)Obsahy(1)
Děj filmu se odehrává ve Francii za vlády krále Ludvíka XIII. Král, který se raději než vládnutí, věnuje světským radovánkám, přenechává postupně vládu nad Francií svému poradci kardinálu Richelieu. Inteligentní Richelieu této možnosti využívá a strmě se dere k moci. Když nařídí zbourat hradby protestantských měst pod záminkou lepší kontroly křehkého míru mezi katolíky a hugenoty, naráží na osvíceného kněze Grandiera (Oliver Reed), jež spravuje po smrti guvernéra jedno z těchto míst. Richelieu vědom si toho, že sám král dal bývalému guvernérovi dekret zaručující nedotknutelnost města, se rozhodne očernit Grandierovu pověst tím, že ho nařkne ze spolku s ďáblem. Tím vyvolává inkviziční proces, který rychle směřuje k tragickému konci. Scénář se opírá o skutečná historická fakta. (kosta73)
(více)Recenze (58)
Kaplický na speedu aneb Kladivo na smažky. Takhle nějak by to vypadalo, kdyby Vávra čichal toluen! Banda prdelatých, ječících jeptišek s obřími bobry, inkvizitor jako vystřižený z Trainspottingu, všechny postavy blábolící z lysohlávkového tripu a na pozadí k tomu hrají Dead can dance Janáčka na fujary a triangly. K dokonalosti už chyběl jen ten Kemr v kožených slipech, vyťukávající jezdeckým bičíkem Nirvánu na palečnice děkana Lautnera. Hrozně rád bych teď zamachroval pojmy jako transcendentní, bizarní či dekadentní, ale nemůžu, protože je to prostě pomatená pičovina a kdo s tímhle použije v jednom komentáři Kladivo na čarodejnice, měl by zvážit metadon!! Uuuups... No nic, trocha sraní si na hlavu nikdy nezaškodí. ()
Dlouho jsem neviděl tak vizuálně vytříbený film. A tak bizarní. Ken Russell byl originál každým coulem, jeho filmy byly žánrem samy pro sebe, nejblíže asi k označení „gotický horor“, míchnuté vizuálními nápady jakoby z dílny Alejandra Jodorowskyho. V první půli je děj na vedlejší koleji, ve fantastických kulisách fiktivního francouzského města Loudon (film musel být strašně drahý) tu defiluje obskurní panoptikum nadržených jeptišek, Matky představené s hrbem, které se zdá o penisu hlavního kněze (ve skvělém podání Olivera Reeda), jenž sexuálně obšťastňuje své ovečky z různých společenských vrstev. Ve zbytku filmu, když svatá inkvizice rozjede své metody, jde o podívanou vskutku temnou (po vzoru Kladiva na čarodějnice) a třeba taková scéna vymítání ďábla z nahých jeptišek se mi jako černá můra bude honit hlavou ještě dlouho. Občas to byl velký bizár i pro mě samotného. Dneska by taková odvážná umělecká vize již nevznikla a netuším, které filmové studio by si risklo něco podobného financovat. ()
Historické drama (ne nepodobné českému Kladivu na čarodějnice, jak už zde bylo zmíněno) s hororovými prvky a osobitým stylem (chvílemi jsem si připadal jak u Svaté Hory od Jodorowskyho). Zpočátku jsem se malinko nudil, ale jakmile přišla na scénu svatá inkvizice, bylo o zábavu postaráno. Vskutku neutěšená doba. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $160,000║ ()
Po THE DEVILS mám chuť se mohutně opřít do filmografie Kena Russella. Skvěle zahrané strhující inkviziční drama, visuálně hodně poutavé. Trochu mi to připomělo co o dekádu později udělal Verhoeven s FLESH AND BLOOD, alespoň co se do barvitosti reálií týče. Historická dramata, natož novověká, nepatří mezi můj oblíbený žánr, ale pokud je to servírováno takhle tak to beru všemi pěti. ()
Kladivo na čarodějnice meets Caligula. Hyperaktivní, špinavé, dekadentní. Trochu filmařské blbnutí, ale proč si někdy nezablbnout. ()
(1001) Pane bože. ()
Reed between the lines.. Jedovatá pastva pro oči, která se cestou zasloužené kontroverze zaobírá tématy sexuální frustrace a zneužití moci. Od interiérů z bílých kachliček připomínajících umývárnu až po osud otce Grandiera přibližujícího se mílovými kroky k Bohu ta dekadentní relativizace hříchu umí znepokojit. Škoda těch až příliš „cirkusových“ pasáží, kde to „klauni“ (Michael Gothard) posouvají nepatrně jinam, než bych si přál.. ()
Zatímco první půlka tohoto anglického příbuzného našeho KLADIVA NA ČARODEJNICE se nese v nevázaně hédonistickém stylu, na jaký jsme u Russella zvyklí (smilnící kněz-filozof, natěšené jeptišky, eroticko-ježíšovské vize matky představené), v té druhé se láme do střídmého, leč působivého dramatu s neveselým závěrem. Klasika. ()
Samotný proces v záverečnej tretine mal po slovných prejavoch väčšie grády ako počas pasáží, kedy mal byť divák zasiahnutý z tých "vymetačských". Nemôžem si pomôcť, no kým bol jeden aspekt vystihnutý viac ako slušne, ten druhý, ktorý bol prakticky podstatou (exorcizmus) námetu, pôsobil viac zvláštne, hádam aj rušivo, než strach naháňajúco. Úplný koniec filmu zdvihol latku, to už divák v prípade vtiahnutia do deja, nebude ani dýchať. Za mňa je snímok "The Devils" je síce polovične odrobenou prácou, no určite nie je zlým filmom, ktorý by nemal váhu .. ()
Syrový, krutý, obscénní, alegorický, nadčasový. Film sice ukazuje, jak si zvrhlá církev upevňuje svoji moc, ale ve skutečnosti jde o alegorii. Stejným způsobem si udržovala a udržuje moc jakákoliv vládnoucí síla na světě. Pro našince je aktualizace o to závažnější, že má možnost, podobně jako u Kladiva na čarodějnice, srovnávat příběh s komunistickou mašinerií. Russell skvěle využil svého výtvarného cítění a předkládá nám obrazy hrůzy, zkázy a utrpení. Zbytky mrtvol vpletené do kol, ze kterých se sypou červi, mor zuřící ve městě, zvrácená léčba pomocí pijavic a sršní, drastické vymítání ďábla i děsivá tortura s použitím španělské boty. Skutečnost se střídá se sny a halucinacemi (jak má Russell v oblibě). Obří stroj na bourání hradeb, jeptiška sestupující po schodech lemovaných černými prapory, orgie jeptišek jak vystřižené z levné pornografie. Svět ve své nahotě a hrůze. Svět, kde dav neví, na kterou stranu se přiklonit. Svět, kde se vládnoucí moc (zde zvrácená církev) neštítí ničeho. Skvělé herecké výkony, úžasný dvorní herec K.Russella - O.Reed. Jen slepý neodhalí poselství filmu, jen divák se zavřenýma očima nepochopí, o jak závažnou výpověď se jedná. Viděno 5x (z toho jednou v kině) a asi naposledy... ()
Zdánlivě už omšelé téma fanatismu zde v podání, které musí zaujmout. Výtečný Oliver Reed. Také díky němu se člověku v závěru znovu otevírá, jak nebezpeční jsou všichni ti věrozvěstové, kteří o sobě tvrdí, že jen oni znají pravdu a nakonec tomu i uvěří. Paradoxně nejzásadovější v závěru zůstává postava na počátku filmu nejhříšnější. Velice pravdivý kus života. ()
Historické drama, které se prvně profiluje jako nějaký fantasmagor, aby se v závěru překlopilo v regulérní inkviziční jízdu s dost drsným pomučeníčkem a nepodařeným startem raketoplánu. Pro zájemce o inkvizici rozhodně stojí za pozornost, kontroverze filmu je na místě, ale s Kladivem na čarodějnice se může rovnat jen těžko. Další alternativy mám v samostatné sekci na profilu. 75% ()
The Devils je dalším historickým kouskem, kterej mě nalákal na svůj obsah. Skvělá kamera, hudební doprovod i herecké obsazení. Vyjímkou byl jen inkvizitor, kterej se mi sem vůbec nehodil. I přeze všechny superlativa, kterýma film disponuje jsem čekal něco víc. Lepší průměr. ()
Russellovsky bizarní a zajímavé, ale místy opravdu až moc ujeté a taktéž nudné. Richelieu navíc zahrán neslaně nemastně. Reed nicméně odvádí kus poctivé herecké práce. P.S. Ano, střílení na "protestantské ptáčky" mě hodně pobavilo. ()
Jeden z těch filmů, u nichž nedokážu pochopit, že se nestaly celosvětovým kultem, ale naopak hodně zapadly (zdejších pouhých pár stovek hodnocení jako indikátor "neznámosti" je dostatečně výmluvných). Představte si Kladivo na čarodějnice v barvě, jehož hlavním "kladným" hrdinou není žádný ctihodný děkan Lautner, ale velmi náruživý (a pro většinu žen neodolatelný) kněz, a v němž se (na půdě kostela!) prohánějí nahé nadržené jeptišky, masturbující kněží apod. Je to také film, kde (údajný) ďábel je z lidí vymítán skrze pohlavní orgány, navíc inkvizitorem, jenž svým vzezřením ze všeho nejvíce připomíná rockovou hvězdu 70. let... Ano, Ďáblové jsou totální úchylárna, které není skoro nic svaté (opravdu moc by mě zajímalo stanovisko katolické církve vůči tomuto snímku). Zároveň je to ale řemeslně výborný film se skvělou výpravou, výtečnými hereckými výkony (rozhodně nevyniká jen náramně charismatický Oliver Reed!) a jasnou, smysluplnou vizí hlavního tvůrce, výjimečně osobitého Kena Russella. Přese všechny ty šílené a provokativní momenty, které mají mimo jiné poukazovat na odvrácenou stranu novověku, se totiž jedná především o silný a nadčasový příběh o značně nerovném boji inteligentního a umanutého jedince se zaslepenými fanatiky a žádné levárny se neštítícími zastánci represivního vládnoucího systému. Pekelná a nezapomenutelná pecka pro fajnšmekry se silným žaludkem. 90 % ()
Historický film Kena Russella je historický film Kena Russella, takže treba očakávať vysoko štylizovaný autorský film a žiaden naleštený internacionálny akademizmus, nič proti nemu. Russell sa príliš nezdržuje a servíruje násilie, orgie, explicitné zábery mŕtvych tiel či kostier hneď od začiatku. Sympatický tu nie je nikto, Grandier je ale aspoň jeden z mála, kto nie je priamo odporný. Mníšky predstavujú ovplyvniteľnú masu, avšak nič iné im ani neostáva, pokiaľ nechcú prežiť mučenie akému podrobuje režisér viacero svojich postáv. Zaujímalo by ma, či film videl Pasolini a čo naňho povedal. Percentuálne samozrejme nehodnotiteľné. ()
Film plný divných postavičiek, ktoré ovládol chtíč a amok .. no hlava mi to niekedy nebrala. Nakoniec bol jediný normálny kardinál Richelieu. Vizuál výborný a vlastne aj spracovanie a príbeh mali niečo do seba, nakoľko ma ani minúta nenudila. ()
V maximální možné míře stylizované zpracování kauzy katolického kněze Urbana Grandiera a údajné posedlosti jeptišek v uršulinském klášteře ve francouzském Loudunu ve 30. letech 17. století. Syrová, brutální a ponurá obžaloba fanatismu, pokrytectví a zneužívání moci a zároveň ukázka růstu i následků uměle vyvolané masové hysterie. Je zajímavé, že přes velmi osobité pojetí se Russell poměrně věrně drží historické skutečnosti, kterou jen občas přizpůsobuje potřebám filmu (Jeanne de Anges nebyla tělesně postižená, loudunský klášter měl pouhých sedm členek, nevlastnil žádné nemovitosti a byl tak nucen působit jen v pronajatých prostorách atd.). Na závěr jeden příznačný, poněkud bizarně a ironicky působící detail: ve skutečnosti pokračovala exorcistická představení s vyháněním démonů z posedlých jeptišek ještě celé čtyři roky po Grandierově smrti. Město Loudun i klášter na nebývalém turistickém ruchu s nimi spojeném vydatně vydělávaly a přítrž jim učinil až samotný kardinál Richelieu, kterého na nechutný tyjátr v rozhořčeném dopise upozornila jeho neteř... ()
Slušná divočina, často na pomezí hororu. Ale zajímavé spíše jako bizár než poutavý film. ()