Marťanské lodě

Z tohohle filmu jsem dost rozpolcená. Objevuje se tu spousta věcí, které mi vadí, na druhou stranu je zase podle mého třeba řadu věcí ocenit. Do první kategorie spadá trochu slabší příběh (resp. spíše asi scénář, vytvořený na základě reálného námětu, který zřejmě měl docela slušný potenciál, jenž se tak úplně nepodařilo naplnit). Dále nesourodost ústřední dvojice - prostě jsem jim tu jejich lásku nějak nedokázala věřit; sice cca od druhé poloviny filmu už z nich vycházely alespoň nějaké emoce a bylo to zajímavější i s tím, jak se příběh přece jen trochu rozvinul, bylo to tam už ale z pohledu vyjadřovaných pocitů spíše o naštvání, únavě, možná rezignaci. Pak taková nějaká přílišná epizodičnost, kdy se díváme na různé scény a scénky, kde toho zůstane spousta nevyřčeného, pak to cvakne a jsme zase v úplně jiné situaci s pocitem, že se nám něčeho nedostalo nebo že tam ta předchozí scéna možná nemusela vůbec být, když stejně není ozřejmen její smysl. Stejně jako u řady dalších českých filmů z poslední doby jsem měla místy dost velký problém se zvukem (kdybych např. dopředu nevěděla, jak se to s Eliškou vyvine, z toho telefonátu v závěru bych asi byla pěkně tumpachová, protože jsem vůbec neslyšela, co bylo Martinovi sdělováno). A teď ta druhá kategorie. Příjemná hudba. Výkon Elišky Křenkové, kterou mám obecně velmi ráda a tady mě také nezklamala. I když byl film překvapivě na to, že to měla být love story, pro mě místy takový hodně odosobněný, bez emocí, díky záběrům z dobře známých míst v Brně a okolí ve mně přece jen dokázal chvílemi vzbudit takové příjemné "domácí" pocity. Martin E. Kyšperský mě popravdě příliš herecky nezaujal, obdivuji ale, jak dokázal zvládnout "potelefonovou" scénu v závěru, tam jsem mu najednou věřila naprosto vše (škoda, že v průběhu filmu to bylo už trochu slabší). No a celkově to bylo hezky natočené, takovým "nečeským" stylem, který se se svými dlouhými záběry krajiny městské i té v přírodě a lidí, co jsou v ní trochu ztracení a příliš nemluví, spíše podobal artovým filmům například severským (a když se někdo pokusí o něco trochu jiného, tak to já to oceňuji). Celkově hodně hraniční čtyři hvězdy a 65 %. (27.09.2021)

Moc nechápu, že film, který všechno podřizuje síle pocitových fragmentů, mezi nimi těká tak zběsile, jako by mu byla nějaká atmosféra celé té koláže úplně putna. Je to škoda, protože naléhavost to v sobě má, a je v tom také cítit život, na rozdíl od jiných současných českých "sond" do reality mileniálů. (20.09.2021)

Křehké a lyrické drama o milostném vztahu dvou mladých lidí. Zápletka tu není příliš důležitá, důraz je kladen zejména na vyjádření pocitů obou hlavních hrdinů ztvárněných úžasně přirozenou dvojicí hudebníka Martina Kyšperského (který ve filmu zužitkoval písně své vlastní kapely) a Elišky Křenkové. Nejsem si ale jistá, jestli bylo chování vystudované psycholožky dostatečně věrohodné a samotný závěr mohl mít větší tah na branku. Pokud jste ale zvědavi na něco jiného než běžné romantické komedie české produkce, můžu určitě doporučit. (22.08.2021)

Taky se z toho potřebuji vypsat a bez SPOILERŮ to nedám. Na jednu stranu mi je sympatické, že si to natočila parta kamarádů povětšinou z alternativní (povětšinou) brněnské alternativní scény a bez podpory Státního fondu, na tu druhou je to ale jen sebeterapeutický film, který je natolik určený jen pro Kyšperského, že si to bude těžko hledat další fanoušky, pro které by to byla srdcová záležitost. Přičemž ne, že by to bylo špatně - Kadrnkova Zpráva o záchraně mrtvého je na tom stejně a ten film mi přijde geniální. Jenže Marťanské lodě jsou strašně introvertně vystavěné. Eliška na konci umře (resp. se zabije, nepodlehne divné nemoci) i přes veškerou Martinovu pomoc, což je podle skutečné události a v tomhle intimním podání by se to jako maličko, maličko "jiný" film o nevyléčitelné nemoci dal brát. Nepřinesl by nic nového, vlastně by se, nebýt určitých míst a pár cameií, ani neodlišoval, ale přidalo by mu to body k dobru. Takhle ale film končí a jeho výstavba je tedy založená na záhadě ohledně Eliščiny nemoci a snaze ji různými způsoby vyléčit. Což se sice nevysvětlí, ale to mi nevadí tolik jako divná střihová skladba, která neustále střídá scény romantické a scény z nemocnic a různých léčitelských center, ale způsobem plným časových výpustek a jakoby chybějících scén. Je z toho tedy indie romantika (určená hlavně pro ty, kteří indie romantiky zbožňují) s propojující mysteriózní linkou, nad kterou by se dalo aktivně přemýšlet, kdyby tomu film dal prostor. A stačilo by se vykašlat na ten styl "výjevů", víc se zaměřit na pozadí jejich vztahu a hned by to bylo komplexnější. Marťanské lodě se tedy mohly vydat dvěma, respektive třemi směry, jenže tvůrci se nemohli rozhodnout pro jeden z nich a tak udělali nesourodý mix všeho, který drží pohromadě jen to tajemno, které ale zase boří fakt, že je to podle skutečné události. Proto taky píšu, že je to jen pouhá sebeterapie a nic víc. Teda jo, pokud jste naklonění těmto romantikám, tak možná ano, ale mě ani jedna postava nezujala a tím pádem mě ani ta romantická linka neměla čím upoutat. A bohužel ani moc  filmařsky. Dvě marťanské lodě se tedy nezachránily a nezachránily ani příběh o sobě, ale stejně se aspoň jeden nebeský úkaz objevil a to - a překvapuje mě, že to někde upřímně říkám - v podobě Elišky Křenkové, která zde poprvé něco hraje! Spíš teda jen dostala roli na tělo, ale snad poprvé nehrála všechno svým typickým kamenným ksichtem a dokonce i projevovala emoce. Jen teda škoda, že jí místy není rozumět (a bohužel to není jen nevyladěným zvukem, ale i tím, že neumí intonovat), takže s tou chválou budu brzdit. Každopádně poprvé patří její výkon k tomu lepšímu, co je zde k vidění. 2* (18.02.2024)

Ten lehce artový, ale hodně příjemně indie feel protkaný celým filmem mě na tom hodně bavil. Je to čistá pocitovka, tvořená prostředím, barvami, překvapivě i příjemnou hudbou a kamerou s citem pro detail. S parádní Eliškou Křenkovou, která je pro takovouhle citlivou romanci jako stvořená. Příběhově je to spíše taková psychologická terapie (na motivy skutečného příběhu), než-li plnohodnotný film, ale svou neurčitou mírnou zlověstností diváka po celou dobu dost napíná. I přes jednoduchost scénáře to na mě zapůsobilo, možná právě tou civilní všedností. Jedinou technickou výtku bych směřoval k fest tragickému ozvučení dialogů. To už je skutečně nepochopitelný trademark českých filmů. (12.02.2024)