Režie:
Jan FoukalScénář:
Zdeněk JecelínKamera:
Jan ŠusterHudba:
Albert RomanuttiHrají:
Eliška Křenková, Martin E. Kyšperský, Jan Strejcovský, Anita Krausová, Agáta Kryštůfková, Pavel Zatloukal, Cyril Kaplan, Jiří Konvalinka, Viktor Čiháček (více)Obsahy(1)
Martin (Martin Kyšperský) a Eliška (Eliška Křenková), hlavní hrdinové filmu Marťanské lodě, se poprvé setkávají na narozeninové party ve vybydlených prostorách brněnského nádraží. Mladá psycholožka hudebníka pozve na přednášku, kterou pořádá. Na Martina zapůsobí. On kolem ní krouží, ona ho loví. Martin za ní odletí do Norska. Po návratů domů zjišťují, že bez sebe nemůžou být. Je to jak z hollywoodské romance, jen v kulisách Brna. Vyléčí vesmírná láska všechny bolesti? (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (116)
Eliška Křenková je skvělá, úžasná a vynikající vždy a v každém filmu. U Martina Kyšperského u mě bohužel převládá navždy zakotvený obraz tragické postavy ze seriálu Trpaslík a tohoto obrazu se nemohu se sebevětším zapřením zbavit. Pokud je to natočeno podle skutečné události, tak to ve mně vyvolává nekonečný smutek, protože i kdyby to byla fikce, věřil bych, že se něco takového může komukoli a zvláště v dnešní době a zejména v České republice přihodit. ()
Malá, osobní a hezky civilní romance z Brna o mladém páru, který ovšem musí bojovat s krutým osudem. Sympatická žánrovka s poctivým indie nádechem, výtečnou a správně křehkou Eliškou Křenkovou, skvělou hudbou a jistou režií Jana Foukala, jež doplácí až na příliš jednoduchý příběh, u něhož je vám zkrátka velmi brzy jasné, jak to celé skončí. A Martinu Kyšperskému to jde bohužel mnohem lépe s kytarou v ruce než před kamerou. I přes řadu chyb se ale jedná o milý žánrový pokus, který asi letos na moc cen na rozdíl od Zátopka a Atlasu ptáků mířit nebude, kdyby ale u nás podobných kousků začínalo vznikat více, vůbec bych se nezlobil. ()
Ten lehce artový, ale hodně příjemně indie feel protkaný celým filmem mě na tom hodně bavil. Je to čistá pocitovka, tvořená prostředím, barvami, překvapivě i příjemnou hudbou a kamerou s citem pro detail. S parádní Eliškou Křenkovou, která je pro takovouhle citlivou romanci jako stvořená. Příběhově je to spíše taková psychologická terapie (na motivy skutečného příběhu), než-li plnohodnotný film, ale svou neurčitou mírnou zlověstností diváka po celou dobu dost napíná. I přes jednoduchost scénáře to na mě zapůsobilo, možná právě tou civilní všedností. Jedinou technickou výtku bych směřoval k fest tragickému ozvučení dialogů. To už je skutečně nepochopitelný trademark českých filmů. ()
Chtěl jsem lamentovat nad tím, jak přísně vzdělávacím způsobem jsou klíčové scény odvyprávěny. Když ale v okolních komentářích čtu, že diváci vnímají Elišku jako hypochondra nebo psychopatku, tak to spolknu a chtě nechtě film pochválím minimálně za stále ještě palčivě potřebnou osvětu, o kterou se pokouší. Forma se ve mně ale hrozně pere. Rozumím způsobu, jakým se Kyšperský snaží o autopsychoterapii, ale to, že v hlavní roli vlastního příběhu pak hraje on sám, je ten největší průšvih. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že se do role nikdy neponoří, že emoce jenom pohladí a zbytek rutinně odříká a neprolomí ve vlastním těle strach ani smutek. Cesta dvou lodí společným prostorem pak postrádá uvěřitelnost, protože vedle uzavřené a přesvědčivé Elišky působí jako dřevěný panák. Pnutí hlavní dvojice je poloviční, protože k nim poprvé spadneme ve chvíli, kdy už po sobě pokukují. Proč ale z jejich začátků, štěstí i problémů vidíme právě konkrétní záblesky, mi nikdy není jasné a třeba místo pointy usmiřování je na mě hozen nicneříkající dialog o Plutu. Chápu u něj onu metaforu, ale proč jsou oni dva v tu chvíli právě tam, kde jsou? Jakkoli je cesta do Norska a zpět na tuzemské poměry příjemně skromná i intimní, ztroskotává na tom samém, co každý jiný film, tedy na technickém stavu. Zvuková stránka je naprostá tragédie a nepřeháním, když říkám, že jsem si v desáté minutě přidal ke sledování titulky, abych porozuměl častěji než u každé druhé věty. ()
Z tohohle filmu jsem dost rozpolcená. Objevuje se tu spousta věcí, které mi vadí, na druhou stranu je zase podle mého třeba řadu věcí ocenit. Do první kategorie spadá trochu slabší příběh (resp. spíše asi scénář, vytvořený na základě reálného námětu, který zřejmě měl docela slušný potenciál, jenž se tak úplně nepodařilo naplnit). Dále nesourodost ústřední dvojice - prostě jsem jim tu jejich lásku nějak nedokázala věřit; sice cca od druhé poloviny filmu už z nich vycházely alespoň nějaké emoce a bylo to zajímavější i s tím, jak se příběh přece jen trochu rozvinul, bylo to tam už ale z pohledu vyjadřovaných pocitů spíše o naštvání, únavě, možná rezignaci. Pak taková nějaká přílišná epizodičnost, kdy se díváme na různé scény a scénky, kde toho zůstane spousta nevyřčeného, pak to cvakne a jsme zase v úplně jiné situaci s pocitem, že se nám něčeho nedostalo nebo že tam ta předchozí scéna možná nemusela vůbec být, když stejně není ozřejmen její smysl. Stejně jako u řady dalších českých filmů z poslední doby jsem měla místy dost velký problém se zvukem (kdybych např. dopředu nevěděla, jak se to s Eliškou vyvine, z toho telefonátu v závěru bych asi byla pěkně tumpachová, protože jsem vůbec neslyšela, co bylo Martinovi sdělováno). A teď ta druhá kategorie. Příjemná hudba. Výkon Elišky Křenkové, kterou mám obecně velmi ráda a tady mě také nezklamala. I když byl film překvapivě na to, že to měla být love story, pro mě místy takový hodně odosobněný, bez emocí, díky záběrům z dobře známých míst v Brně a okolí ve mně přece jen dokázal chvílemi vzbudit takové příjemné "domácí" pocity. Martin E. Kyšperský mě popravdě příliš herecky nezaujal, obdivuji ale, jak dokázal zvládnout "potelefonovou" scénu v závěru, tam jsem mu najednou věřila naprosto vše (škoda, že v průběhu filmu to bylo už trochu slabší). No a celkově to bylo hezky natočené, takovým "nečeským" stylem, který se se svými dlouhými záběry krajiny městské i té v přírodě a lidí, co jsou v ní trochu ztracení a příliš nemluví, spíše podobal artovým filmům například severským (a když se někdo pokusí o něco trochu jiného, tak to já to oceňuji). Celkově hodně hraniční čtyři hvězdy a 65 %. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (7)
- Natáčelo se na atraktivních místech v Brně, jako jsou Městské lázně v Zábrdovicích, funkcionalistický palác Typos, nově zrekonstruovaný palác Jalta, v Kabaretu Špaček, Kabinetu múz, Bajkazylu nebo v areálu brněnské Malé Ameriky u železničního nádraží. Natáčelo se také v Norsku na malém ostrově Strømtangen. (Česká televize)
- „Filmovou hudbu nahrával orchestr Berg, dirigoval Albert Romanutti, ve filmové kapele Mulet hrají kromě Kyšperského Jirka Konvalinka a Cyril Kaplan ze skupin Vložte kočku nebo Mutanti hledají východisko. Obsáhli jsme široké hudební spektrum a jsem rád, že ve filmu o lásce se stala hudební koncepce zásadní součástí filmového vypravování,“ uvedl režisér Jan Foukal. (SONY_)
- Podtitul filmu zní: „O lásce, odplouvání a múzách“. (SONY_)
Reklama