Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Okupační filmová tvorba se až na výjimku vyhýbala dobovému zakotvení, vybírala si naprosto odlehlá, sentimentálně pojednaná témata - tak je tomu i v Písni lásky. Vypráví o slavném hudebním skladateli a dirigentovi, jenž se po dvaceti letech setkává s hříchem mládí, se svou nemanželskou dcerou, o níž vůbec netušil. A starosti jej neopouštějí ani nyní: dívka se totiž zamilovala do jeho studenta... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (6)

gouryella 

všechny recenze uživatele

Nemuzu si pomoci, ale vetsina filmu, kde hrala Hana Vitova (samozrejme Pytlakova schovanka byla vyborna) me pripada jako klon toho predchoziho - spousta sentimentu, zadny dej - a to je i tento pripad. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Netřeba psáti dlouhých komentářu, kolega Marthos napsal vše podstatné. Zajímavé je použití dokumentárních záběrů Říma a autentický zvuk zvonů svatopetrského chrámu. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Jeden z posledních filmových pohrobků Václava Binovce, kontroverzního režiséra s proměnlivým charakterem a vyhraněnou politickou orientací, odkazuje spíše k jeho předválečné tradici, která ovšem jen stěží mohla udržet krok se soudobým vývojem. Binovec se po nezdařeném barrandovském převratu v březnu 1939 stáhl do ústraní a další útočiště nalezl především ve Svitákem řízených hostivařských ateliérech. Sem byl také o pár měsíců později pozván Pavel Ludikar, významný operní pěvec mezinárodného renomé, který divákům zanechal mimo svých mimořádných hlasových záznamů také jednu z mála filmových kreací. Scénář ovšem nabízel jen stěží uvěřitelnou love story, v jejíž nevyzpytatelných osidlech uvízl jak Ludikar, tak Ladislav Boháč s Hanou Vítovou, populární dvojice, známá již z několika předchozích snímků. Jediné, co zde opravdu překvapí, je obsazení takřka čtyřicetileté Marie Rosůlkové do jedné z hlavních rolí ještě před jejím nejslavnějším "babičkovským" obdobím. Věru, bývala to fešná dáma. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Dost slabé, naivní a nudné. Další vztah Vítové a Boháče, všechny jako ze škatulky, vyzdvihnout nelze žádný herecký výkon. Není divu, že film zapadl, jeho zápletku rozluští divák o desítky minut dříve, než k němu dospějí tvůrci. Že paní Ptáková se tajemství otce dozvěděla a že to bude hrát zásadní roli, pak setkání Boháče s Vítovou v Miláně a následně i doma v Praze - ti se určitě vezmou, náhle tě to uhodí, že vlastně Vítová je dcerou dirigenta a zpěváka Pavla Ludikara... Některé pěvecké scény jsou přebytečné a láska Jaroslava Marvana k Marii Rosůlkové je přitažená za vlasy... ()

Reklama

Reklama