Daria

Bizarní český thriller, který nedává smysl a scenárista to moc dobře ví, jinak by si poslední scénou, tou s odhaleným levým ňadrem chrnící Miklasové, nad zpraseným příběhem takhle amatérsky neumyl ruce. Herecké výkony jsou slabé, Nosek je vyloženě na pěst, ale při tak špatném scénáři je to asi jedno. Hartova kamera je ovšem profesionální, nasvícení scén a celková výprava je na český film výjimečně dobrá. Škoda peněz a práce těch talentovaných lidí na takový paskvil. (11.10.2020)

Na první pohled se film Daria jeví jako stylový mysteriózní konspirační thriller, ve skutečnosti jde však jen o bizarní a chaotické celovečerní lovení bobříka nonsensu, působící, jako by ho psal náhodný generátor zápletek a dialogů. Jeho děj je tvořen zcela nesmyslným pásmem šťastných náhod a shod okolností a je silně poznamenán tím, že jeho tvůrci sice sem tam umějí natočit efektní záběr, tuhle psychedelicky sestříhat občasný flashback a tamhle podmalovat scénu řízným songem, leč úroveň jejich vypravěčských, scenáristických a dramaturgických schopností se pohybuje v záporných hodnotách. Následkem toho je jejich film neuvěřitelně špatný a debilní, místy natolik, že je vlastně díky tomu docela zábavné se na něj dívat (steampunkový ranč!, sex s démony!!, Jiří Schmitzer v roli šíleného vědce!!!). Pár praštěnými nápady a příležitostnou nahotou pohledné hlavní hrdinky ale ta pozitiva bohužel končí. (30.01.2020)

Klára Miklasová a Míra Nosek v osidlech nebezpečné vášně a biochemických hokus pokusů. Pokud si divák zvolí tenhle tuzemský mysteriózní thriller, určitě bude překvapen, jakých proměn a dramaturgické ignorance je schopen, načež si dovolí značně bizarní originalitu, jaká se na české poměry hned tak nevidí. Všechno se začíná odvíjet v intencích erotického thrilleru, kdy je psychiatr Marek zlákán půvaby (paranoidní) krásky jménem Daria. Po jejich prvním rande ovšem dívka zmizí a objeví se až mezi pacienty bohnické psychiatrie, kde je (shodou okoností) primářkou Markova máma. Potud je film ještě relativně normální. Nastalý zlom v ději film odmrští absolutně na jinou kolej a vyprávění otočí o 180 stupňů, kdy se divák ocitne na tajné a odlehlé farmě, kde se dostává do hry biochemie a šifrovaný cár papíru s unikátním vzorcem. Od zlomové poloviny a výskytu šílených (šílenství nabere opravdu mimořádný a nevídaný rozměr) herců ve vedlejších rolích na mě film už přestal působit eroticky i thrillerově a zůstal vskutku solidní bizár. Miklasová s Noskem jsou dobrá dvojka a na občasně vykukující ňadro hlavní představitelky si nelze stěžovat. A pokud jde o samotný závěr, tak ten zamotá s palicí ještě víc. Úplně si nejsem jistý, zda se mně to celé počínání režiséra Matěje Pichlera zamlouvalo. Určitě jsem narazil na tvůrce, který chce být evidentně odlišný od zbytku svých kolegů. Potrpí si na stylovost i stylizaci, nebojí se bizarních postav a ve svém filmovém debutu nestojí o vyváženou dramaturgii a smysluplné zvraty. Takže jsem zvědav, jakou mladou herečku svlékne příště a zda mu případně"hrábne" dvojnásob. 7/10 (20.05.2020)

Netuším, jaký počítačový program vygeneroval zápletku tohohle noirového thrilleru/mind game filmu, ale doufám, že jej čeští filmaři budou používat častěji, protože takhle dobře jsem se nebavil od Bláznivé střely. Posuďte sami: čerstvě dostudovaný psychiatr Marek, který stále žije s matkou, se seznámí s magistrou farmacie Dariou Černou, která se svým saténovým povlečením vždycky zakrývá tak, aby jí bylo vidět levé ňadro. Daria po rande zmizí. Po pěti dnech hrdina zjišťuje, že skončila na bohnickém Neklidu, kde shodou okolností (tohle slovní spojení ještě párkrát použiju) pracuje jako primářka jeho matka. Matka synovi vysvětluje, že když někdo polije barový pult slivovicí a pak jej zapálí, jde o „klasický případ manické ataky“. ___ Darii se zdá noční můra, ve které ji znásilňuje démon (protože tohle se podle tvůrců lidem v Bohnicích děje, pokud zrovna v pyžamech nepobíhají po areálu léčebny a nechytají se při tom za hlavu). Démon se ve filmu víckrát neobjeví. Marek přichází domů. Jeho matka vaří guláš. Marek ji upozorňuje, že v týdnu už jednou guláš vařila. Matka se zarazí a dá synovi za pravdu. Guláš ve filmu víckrát nikdo nevaří.___Krátce poté, co jí Marek přinese pomeranč a řekne „ty nevypadáš jako blázen“, je Daria z Bohnic propuštěna, protože jí zřejmě nic nebylo (ale možná taky jo). Po návratu domů ji v jejím bytě špehují různí muži. Marek vymyslí plán, jak Dariu dostat do bezpečí. Vymyslí jej se svým kamarádem Tazem (jehož přezdívka má zřejmě odkazovat k tasmánskému čertovi z Looney Tunes), který se shodou okolností nedávno stal jeho sousedem a protože jej jednou zmlátili v tramvaji a pochází z Jižního Města, má podobné zabijácké schopnosti jako Liam Neeson v 96 hodinách. Jak moc velký je Taz drsňák, má prozrazovat i jeho slovník, bohatý na výrazy jako „gejm ovr“, „gut“ nebo „oukej“.___Dál čtěte pouze v případě, že vám nevadí SPOILERY. ___ Taz zaveze Dariu a Marka ke svému šéfovi, mafiánovi Schwartzovi. Ze Schwartze se shodou okolností vyklube Dariin otec, což Marka hodně překvapí, protože nevěděl, že dcera může mít jiné příjmení než její otec. Útočištěm dvojice se stává odlehlá biofarma, v jejímž podzemí parta steampunkerů vyrábí steampunkové věci. Na stejné farmě se shodou okolností schovává Jiří Schmitzer hrající šíleného „experta na biochemii a farmacii“, který vykřikuje slova jako „selektivní herbicidy“. Do toho jsou náhodně vsazovány scény, které nic nesdělují a nevysvětlují: Taz jde po železničním mostě, je snímán z podhledu a tváří se drsně; Daria a Marek spolu mají nejvíc cringe sex u hořícího krbu v historii cringe sexu u hořícího krbu apod. ___V Praze se mezitím Dariu a Marka snaží vypátrat zlý muž v kabátě, který Markovu matku mučí dlouhým monologem, ve kterém jí vysvětluje, co je to SWOT analýza. Zlý muž v kabátě hledá, slovy Marka, „pojebaný počmáraný“ papír, který by u sebe měla mít Daria a na kterém je (zřejmě) vysvětleno, jak vyléčit rakovinu. Daria má papír opravdu u sebe, protože se shodou okolností nachází zrovná v té knize, kterou si odnesla od otce… o pár shod okolností později, zřejmě poté, co tvůrcům došly nápady, nebo peníze (nebo obojí), přichází vrchol filmu – cimrmanovská scéna, ve které Norbert Lichý coby vyšetřovatel z odboru hospodářské kriminality protagonistovi (a divákovi) polopaticky vysvětluje, co se vlastně stalo (všechno totiž bylo úplně jinak, pokud to nebyl jenom sen), a škodolibě se u toho směje. Radostných 20% (31.01.2020)

Pokud existuje hra, v níž si hráči tahají různé karty popsané jednotlivými dějovými úseky, tajemnými podzápletkami a jalovými hláškami s cílem poskládat s nimi poté rádoby koherentní filmový příběh a pak se hromadně válet smíchy, co z toho při té nouzi nakonec vzniklo za totálně neobstojný paskvil, scénář k Darii vznikal během hraní této hry. (09.06.2020)