• tomtomtoma
    *

    Film Trhala fialky dynamitem je ukázkovým příkladem takzvané české lidové veselohry. Tento žánr za splnění několika základních podmínek slibuje komerční úspěch a v ochranné mantře svobodné demokracie se stal jednou z nejvýraznějších tváří spotřební kultury na český způsob, kdy se buranství může vydávat za lidovost. Helena Růžičková, povzbuzená úspěchem a popularitou Slunce a sena, se chopila příležitosti a se synkem Jiříčkem a režisérem jmenovcem Milanem přivedla na svět svou představu bláznivé a strhující zábavy. A nehledě na zdejší hodnocení, je tento druh české zábavy cílovou skupinou s nadšením přijímán a je dlouhodobě pevnou součástí české konzumní kultury. Za lidovost se vydává omezenost a buranství, ty při každém kontaktu s ostatním odlišným světem vždy zaručují střet, hurónský smích a upřímně míněnou národní hrdost. Klan Růžičků buranství prokládá oduševnělými moudry, jsou to výkřiky do tmy, které mají přinést punc světáctví, otevřenosti a porozumění. Film Trhala fialky dynamitem je příkladnou ukázkou díla autora nepříliš schopného a již dávno rezignujícího na jakoukoli míru vkusu, a přesto v neochvějném přesvědčení o své výjimečnosti v rytmu nejpokleslejší formy pobavení rozdává křik a nešikovně přešlapujícího slona v porcelánu. Zábavě bez náznaku elegance a v křeči vlastního přesvědčení omezené přízemnosti není určena pro mne. Autoři jsou hrobníky umění a kultury! Hlavní postavou české buranské komedie je Helena Karafiátová (Helena Růžičková), těžkotonážní autorita obyčejné moravské rodiny, která se rozhodla vydat vstříc Evropě a novým světlejším zítřkům. A nastává prostor pro životní moudra, topornou zábavu a znásilnění samotného vedení příběhu. Humor žrouta je Jiří Karafiát (Jiří Růžička ml.), Helenčin bratr stále jí a jí. Malý závan šarmu zpočátku přináší Jožin Karafiát (Lubomír Kostelka), funebrák a jízlivý komentátor mumraje veškerého snažení. Mizerný štafetový kolík po něm převezme francouzský profesor Noel Imbort (Lubomír Lipský st.), hledač neuchopitelnosti na útěku před stářím. Ženskou okrasou je sestřenice Běta alias Barbie (Jitka Asterová) k potvrzení přežívajících stereotypů. Výraznější postavou je bratranec Jožka Pons (Roman Skamene), myslící především na osobní prospěch. Představa světovosti tvůrců je José alias Josífek (Fredy Aiysi) a zmítá se v medvědí křeči zběsilého tance. Z dalších rolí: profesorova starostlivá manželka Cecile (Valentina Thielová), žárlivá a stíhající francouzská policistka Pomněnková Marie (Hana Čížková), roztržité sestry Renoirovy (Nina Jiránková a Věra Koktová), svou počestnost hystericky bránící Jeanette Colas (Gabriela Filippi), její frustrovaný manžel Robert (Jiří Kuldan), povýšený seladon Daniel Funes (Rostislav Kuba), malující dědeček (Zdeněk Blažek), nemluvný řidič autobusu Pyžamo (Ivo Pešák), mumlající spoluřidič Turek (Jan Bošina), v póze tragédie uvíznuvší básník (Petr Růžička), bodrý Dežo alias Bangladežo Lakatoš (Otto Lackovič), rádoby mafián René (Tomáš Hanák), či vrchní skaut Velký Medvěd (Václav Kotva). Lidová taškařice je nejoblíbenějším zábavním formátem české spotřební kultury. Nevkusná omezenost může bodovat svou přízemností, přesto by měli být takoví tvůrci lynčování ve jménu vlastenectví a vrozené touhy po dosažení vyšší kvality a hlubších hodnot při rozšiřování vlastních znalostí a vědomostí. Bez náznaku snahy jde jen o podbízení a chrochtání blahem z vlastní omezenosti. Je to rezignace po poznání a nalezení pohodlí a bezpečí v rozbředlých prasečích výkalech rozkrádaného zemědělského družstva.(19.11.2017)

  • rakovnik
    **

    Když máte stupidní scénář, nevykouzlíte z něj dobrý film ani s takovými herci, jako jsou v tomto "díle". Těmi samozřejmě nemyslím Romana Skamene a Jitku Asterovou, kteří příliš mnoho hereckého umu nepobrali. Pro připomenutí počátků devadesátých let u nás celkem zajímavé, ale moje hvězdičky jsou v podstatě jen za scénu z náměstí v Rakovníku. Hádejte proč? :-) Konec filmu je vyloženě trapný a byl jsem rád, když už opravdu nastal.(29.6.2010)

  • argenson
    *

    Dialogy, u kterých by člověk zaplakal. Zoufalé hledání humoru za pomoci všech atributů porevolučního dění. Ale vážně nerozumím tomu, že Helena Růžičková po Homolkách a Vlaku dětství a naděje vstoupila do něčeho takového. O dalších zúčastněných nemluvě. Nebo já nevím - přece zkušený herec už při čtení scénáře musí rozpoznat, že to bude hovadina, ne? Omluvou snad může být finanční přínos, kterého se hercům v té době příliš nedostávalo.(2.4.2009)

  • brooklyn73
    ***

    Ja jsem se bavil a film dokoukal.Libi se mi ze si film na nic nehraje a o nic se nesnazi. Jedinym poslanim filmu je rozesmat lidi,kazda veta,kazde slovo kazda vymena nazoru mezi protagonisty je pokusem o vtip pokusem nas rozesmat a ta snaha si myslim zaslouzi pochvalu.Nemuzu sice rici ze jsem se drzel za bricho od zacatku do konce a ze branice mne bude bolet jeste zitra,ale u mne tento film svuj ucel splnil.Jedna se o velice neagresivni film.Pro mne nejlepsi byl pan Kostelka.(19.4.2008)

  • Segrestor
    odpad!

    Proč doprdele musí mít někdo ambice udělat film jako Zdenda Troška a proč si doprdele někdo myslí, že přiblblej vesnickej humor je ta karta, na kterou se všechno vsadí a proč doprdele chce Helča Růžičkojc vytvořit o sobě představu, že je to tlustá vesnická bába, která je sympatická jako reklama na vojetou pneumatiku. Proč jsem na to koukal?(27.4.2011)

  • - Pohřební auto, které se objevuje v průběhu celého filmu, patřilo pohřební službě v Berouně. Po havárii a několikaletém odstavení bylo v roce 2007 sešrotováno. (Stejšn)

  • - Helena Růžičková ke konci filmu říká: ,,Hynku, Viléme, Jarmilo." - odkazuje tak na báseň Máj od Karla Hynka Máchy. (vyfuk)

  • - Vekslák (Roman Skamene) jezdí ve voze Audi 90 Coupé cabrio, vyráběném v Německu v letech 1991 až 1996. (JARDAHONDA)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace